Kognitivní funkce v grafologii
Máme čtyři kogntivní (poznávací) funkce, jimiž přistupujeme ke světu:myšlení a cítění , intuici a vnímání .
Myšlení a cítění - a intuice a vnímání jsou funkce navzájem protikladné, tzn. je-li jedna z nich dominantní, druhá je často nediferencovaná, nevědomá, málo kultivovaná. Např. lidé s převahou myšlení bývají city zaskočeni, city je přepadají, dějí se mimo vědomou kontrolu. Naopak lidé s převahou cítění jsou zase obětí svých myšlenek nebo se mohou častěji dopouštět logických chyb v úsudku. Intuitivci zase často opomínají praktické detaily každodenní skutečnosti a neholdují rutině; vnímavci mohou mít tendenci podléhat příliš povrchu věcí (jak lidé, věci) vypadají.
Setkají-li se lidé s dominantní protikladnou funkcí (myšlení - cítění, intuice - smyslové vnímání), dochází k typickým nedorozuměním a konfliktům, ne kvůli věci samé, ale protože preferují odlišný přístup ke skutečnosti. Vztahy lidí s protikladnými funkcemi mohou upadat do stereotypně se opakujících hádek. Na druhou stranu se mnohdy podvědomě přitahují, protože si navzájem pomáhají kultivovat svou nevědomou funkci. Přitahují nás lidé, kteří vidí jinak než my a proto se musíme neustále snažit si porozumět. Lidé, s kterými si rozumíme až příliš dobře, kteří vidí věci zcela stejně jako my, nás naopak přitahovat nemusí. Proč? Protože přitažlivost je nevědomá záležitost a naše nevědomí usiluje o celistvost.
Co to znamená, že je nějaká funkce diferencovaná? Direferencovanou funkcí umíme velmi dobře rozlišovat. Snad bychom si mohli vypůjčit analogii se světa počítačů: vysoké rozlišení monitoru a grafické karty. Naše poznávací funkce stejně jako grafická karta může dosahovat vysoké rozlišovací schopnosti, může dosahovat značné ostrosti obrazu nebo barevné hloubky.
Diferencované cítění odlišuje široké spektrum pocitů, jakoby barev a nuancí. Tam, kde nediferencované cítění vidí jen černou a bílou (má mě rád - nemá mě rád?) tam hluboce cítící člověk rozlišuje celou barevnou škálu pocitů. (Ačkoli pro ně nemusí nacházet slovní pojmenování, snáze je třeba vyjádří básní nebo hudbou.)
Nediferencovaná funkce má naopak nízkou rozlišovací schopnost, ale neznamená to, že musí být méně silná a významná! Například racionální, logicky dobře rozlišující člověk může být v určitých chvílíich silně ovládán svými emocemi, například se zoufale zamiluje a propadne vášni daleko více než člověk s diferencovaným cítěním - a to do partnera, který se k němu vlastne vůbec nehodí. Ona nevědomá funkce ho totiž zaplaví, strhne, ovládne, protože nezná hranic, není kulturou usměrněna do přijatelného řečiště. Logik je tedy zaskočen svými emocemi. Vnímavec s nevědomou intuicí věří na "ufony", je fascinován tajemností nějakých objektů, lidi dělí na "normální" a "pánbíčkáře", může být navzdory převládající racionalitě v některých oblastech pověrčivý. Vidíte to zúžení rozlišovací škály?
Kognitivní funkce se tedy u každého člověka liší svojí schopností rozlišování. Mezi těmito čtyřmi funkcemi vládne určitá hierarchie.
Obvykle je jedna z funkcí "nejsilnější" - dominantní, ta se opírá o jednu nebo dvě funkce podpůrné - a skoro vždy je tu i funkce čtvrtá, "nejslabší", méněcenná, nevědomá.
Pro lidskou osobnost je důležité, aby se ve svém úsudku cítila jistá a mohla se alespoň o jednu z funkcí s důvěrou opřít, dává to člověku pocit víry ve své schopnosti. Člověk by si měl jednu z funkcí "vypiplat", "vybrousit" k dokonalosti a získat v nějakém směru "ostrost vidění", ať už je to břitkost rozumu - nebo mnohotvárná paleta cítění umožňující chápání druhých lidí a vztahů.
Na druhou stranu by měl být člověk schopen o svých úsudcích pochybovat a kriticky je přehodnocovat na základě naslouchání své nejslabší, nekultivované funkce, která se tím rozvíjí, a člověk směřuje k životní vyrovnanosti a syntéze. Diamant, jehož hrot byl zabroušen do špičky, se začíná opracovávat ze všech stran. (Více o tématu čtvernosti a její syntézy a jak se projevuje v pohádkách a v teorii živlů rozvádíme zde.)
Dominatní funkce pracuje většinou rychle a efektivně, na zpracování problému nevědomou funkcí potřebujeme naopak delší dobu.
Jak se tyto funkce projevují v písmu? Jak zjistíme, která funkce je dominantní?
Myšlení
Myšlení formuluje definice, pojmy, odhaluje struktury, třídí, zjednodušuje, vymezuje, odděluje, zobecňuje. Úsudek se utváří systematicky krok po kroku.
Lidé s převahou myšlení (60% mužů):
Cítění
Cítění nám přináší poznání, jakou má pro nás objekt subjektivní hodnotu (příjemné x nepříjemné, žádoucí x nežádoucí).
City věci spojují, činí je nejednoznačnými, pohyblivými, labilními. ("motion" = pohyb -> emoce)
Citové typy (60% žen):
Intuice
Nepostřehnutelná pohyblivost mentality, nezávislost na běžných, obvyklých postupech. Úsudek vhledem.
Intuitivní lidé (36 % populace) bývají:
Vnímání
Vnímání jednoduše konstatuje, že něco je.
V rukopise souvisí s vlastnostmi jako je smyslovost, silná vazba na konkrétno, konvenčnost, obvyklost, bez nároku na originalitu.
Lidé s převahou vnímání (64 % populace):
Máme čtyři kogntivní (poznávací) funkce, jimiž přistupujeme ke světu:
Kterou kognitivní funkci právě dívka nejspíš používá?
Myšlení a cítění - a intuice a vnímání jsou funkce navzájem protikladné, tzn. je-li jedna z nich dominantní, druhá je často nediferencovaná, nevědomá, málo kultivovaná. Např. lidé s převahou myšlení bývají city zaskočeni, city je přepadají, dějí se mimo vědomou kontrolu. Naopak lidé s převahou cítění jsou zase obětí svých myšlenek nebo se mohou častěji dopouštět logických chyb v úsudku. Intuitivci zase často opomínají praktické detaily každodenní skutečnosti a neholdují rutině; vnímavci mohou mít tendenci podléhat příliš povrchu věcí (jak lidé, věci) vypadají.
Setkají-li se lidé s dominantní protikladnou funkcí (myšlení - cítění, intuice - smyslové vnímání), dochází k typickým nedorozuměním a konfliktům, ne kvůli věci samé, ale protože preferují odlišný přístup ke skutečnosti. Vztahy lidí s protikladnými funkcemi mohou upadat do stereotypně se opakujících hádek. Na druhou stranu se mnohdy podvědomě přitahují, protože si navzájem pomáhají kultivovat svou nevědomou funkci. Přitahují nás lidé, kteří vidí jinak než my a proto se musíme neustále snažit si porozumět. Lidé, s kterými si rozumíme až příliš dobře, kteří vidí věci zcela stejně jako my, nás naopak přitahovat nemusí. Proč? Protože přitažlivost je nevědomá záležitost a naše nevědomí usiluje o celistvost.
Co to znamená, že je nějaká funkce diferencovaná? Direferencovanou funkcí umíme velmi dobře rozlišovat. Snad bychom si mohli vypůjčit analogii se světa počítačů: vysoké rozlišení monitoru a grafické karty. Naše poznávací funkce stejně jako grafická karta může dosahovat vysoké rozlišovací schopnosti, může dosahovat značné ostrosti obrazu nebo barevné hloubky.
Diferencované cítění odlišuje široké spektrum pocitů, jakoby barev a nuancí. Tam, kde nediferencované cítění vidí jen černou a bílou (má mě rád - nemá mě rád?) tam hluboce cítící člověk rozlišuje celou barevnou škálu pocitů. (Ačkoli pro ně nemusí nacházet slovní pojmenování, snáze je třeba vyjádří básní nebo hudbou.)
Nediferencovaná funkce má naopak nízkou rozlišovací schopnost, ale neznamená to, že musí být méně silná a významná! Například racionální, logicky dobře rozlišující člověk může být v určitých chvílíich silně ovládán svými emocemi, například se zoufale zamiluje a propadne vášni daleko více než člověk s diferencovaným cítěním - a to do partnera, který se k němu vlastne vůbec nehodí. Ona nevědomá funkce ho totiž zaplaví, strhne, ovládne, protože nezná hranic, není kulturou usměrněna do přijatelného řečiště. Logik je tedy zaskočen svými emocemi. Vnímavec s nevědomou intuicí věří na "ufony", je fascinován tajemností nějakých objektů, lidi dělí na "normální" a "pánbíčkáře", může být navzdory převládající racionalitě v některých oblastech pověrčivý. Vidíte to zúžení rozlišovací škály?
Obvykle je jedna z funkcí "nejsilnější" - dominantní, ta se opírá o jednu nebo dvě funkce podpůrné - a skoro vždy je tu i funkce čtvrtá, "nejslabší", méněcenná, nevědomá.
Pro lidskou osobnost je důležité, aby se ve svém úsudku cítila jistá a mohla se alespoň o jednu z funkcí s důvěrou opřít, dává to člověku pocit víry ve své schopnosti. Člověk by si měl jednu z funkcí "vypiplat", "vybrousit" k dokonalosti a získat v nějakém směru "ostrost vidění", ať už je to břitkost rozumu - nebo mnohotvárná paleta cítění umožňující chápání druhých lidí a vztahů.
Na druhou stranu by měl být člověk schopen o svých úsudcích pochybovat a kriticky je přehodnocovat na základě naslouchání své nejslabší, nekultivované funkce, která se tím rozvíjí, a člověk směřuje k životní vyrovnanosti a syntéze. Diamant, jehož hrot byl zabroušen do špičky, se začíná opracovávat ze všech stran. (Více o tématu čtvernosti a její syntézy a jak se projevuje v pohádkách a v teorii živlů rozvádíme zde.)
Dominatní funkce pracuje většinou rychle a efektivně, na zpracování problému nevědomou funkcí potřebujeme naopak delší dobu.
Jak se tyto funkce projevují v písmu? Jak zjistíme, která funkce je dominantní?
Myšlení
- písmo malé
- zjednodušené
- členité, vyvážené a přehledné
- na počátcích tiskací písmena
- ostré
- hubené
- kolmé
- štíhlejší, s menším tlakem
- zdůrazněná horní zóna
- podpis stejně velký jako text
Lidé s převahou myšlení (60% mužů):
- zdůrazňují principy, objektivitu, logiku
- zachovávají klid a sebekontrolu
- život mají dobře organizovaný a strukturovaný
- zvenčí jako "studený čumák" nebo "kamenné srdce"
- snadno argumentují pro a proti
- průběžně zjemňují a zpřesňují původní varianty
- jde jim o pravdu jako takovu víc než o souhlas ostatních
- orientují se lépe ve světě objektivity a vědy; ve světě, kde je třeba osobních rozhodnutí se cítí nejistě
City věci spojují, činí je nejednoznačnými, pohyblivými, labilními. ("motion" = pohyb -> emoce)
- písmo mírně proměnlivé (nepravidelné)
- ležaté
- plné
- lehce těstovité
- obohacené
- dolní zóny protaženější
- girlandy či arkády
- oblé koncové tahy
Citové typy (60% žen):
- rozlišují hlavně na příjemné a nepříjemné, sympatické a nesympatické, uvažují v kategoriích přijetí a odmítnutí
- vnitřním radarem vnímají pocity druhých, mají měkké srdce
- vyhýbají se konfliktům, neradi říkají nepříjemné věci
- potřebují pochvalu
- osobní vztahy jsou důležitejší než úspěch
- chtějí uspokojit potřeby ostatních
Nepostřehnutelná pohyblivost mentality, nezávislost na běžných, obvyklých postupech. Úsudek vhledem.
- slabší tlak
- výrazná rychlost
- uvolněné, nepravidelné písmo
- nitkovité vázání
- vpojování diakritiky přes několik písmen
- zvláštní kombinace spojitosti a nespojitosti
- originalita vazeb a horní zóny
- obohacování horních zón
Intuitivní lidé (36 % populace) bývají:
- duchem nepřítomní, hlavou v oblacích
- vyhledávají metafory a barvitá obrazná líčení
- vidí, jak věci zlepšit, možnosti
- neměnnost poměrů je děsí; budoucnost je naopak vzrušuje
- skáčou z věci na věc, snáze se nadchnou
- uplatňují chaotický styl, nerespektují formalizované postupy, čas je pro ně relativní veličinou
- nudné detaily jsou pro ně zbytečné
- věci je zajímají až ve vztazích a v širším kontextu
- články čtou nejraději od konce
Vnímání jednoduše konstatuje, že něco je.
V rukopise souvisí s vlastnostmi jako je smyslovost, silná vazba na konkrétno, konvenčnost, obvyklost, bez nároku na originalitu.
- písmo nejméně vzdálené normě
- střední až větší písmo
- těstovitost
- protažené spodní délky
- školské vázání
- těžký, pomalý, tlakový, stabilizovaný tah
- spojitost
Lidé s převahou vnímání (64 % populace):
- praktičtí, spoléhají na zkušenost, stojí "oběma nohama na zemi"
- staví na faktech více než na možnostech
- chtějí hmatatelné, konkrétní a viditelné výsledky, potřebují jasné pokyny
- časopisy čtou od začátku do konce
- sklon k doslovnosti, preciznosti a přesnosti
- věří až když to je "černé na bílém"
Na Jungovu typologii funkcí a pojetí extroverze - introverze navazuje typologie MBTI.
"Když budete pozorovat člověka, který bude pracovat svou funkcí vnímání, uvidíte – budete-li se na něho dívat pozorně – že osy jeho očí mají tendenci konvergovat a sbíhat se do jednoho bodu. Budete-li zkoumat výraz nebo oči intuitivních lidí, uvidíte, že na věci jen zběžně hledí – nedívají se, nazírají na ně, protože je berou v jejich plnosti a mezi mnoha věcmi, které vnímají, dostanou na periferii svého zorného pole jeden bod, a to je tušení. Často můžete podle očí říci, zda jsou lidé intuitivní či ne. Máte-li intuitivní postoj, nepozorujete obvykle detaily. Snažíte se vždy postihnout celou situaci a pak se pojednou něco z té celosti vynoří."
C. G. Jung: Analytická psychologie
"Když budete pozorovat člověka, který bude pracovat svou funkcí vnímání, uvidíte – budete-li se na něho dívat pozorně – že osy jeho očí mají tendenci konvergovat a sbíhat se do jednoho bodu. Budete-li zkoumat výraz nebo oči intuitivních lidí, uvidíte, že na věci jen zběžně hledí – nedívají se, nazírají na ně, protože je berou v jejich plnosti a mezi mnoha věcmi, které vnímají, dostanou na periferii svého zorného pole jeden bod, a to je tušení. Často můžete podle očí říci, zda jsou lidé intuitivní či ne. Máte-li intuitivní postoj, nepozorujete obvykle detaily. Snažíte se vždy postihnout celou situaci a pak se pojednou něco z té celosti vynoří."
C. G. Jung: Analytická psychologie
Žádné komentáře:
Okomentovat