Lze poznat, že pisatel lže?



Podle výzkumníků a psychologů izraelské univerzity v Haifě lze podle určitých indicií rozpoznat, zda si pisatel vymýšlí. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v Journal of Applied Cognitive Psychology.
34 dobrovolníků ve věku 20-35 let (25 žen a 9 mužů) mělo za úkol napsat dva krátké odstavce, jeden obsahující skutečnou vzpomínku, druhý popisující fiktivní událost. Dobrovolníci nepsali tužkou na papír, ale bezdrátovým elektronickým perem na papír položený na počítačové tablo, které automaticky snímalo a analyzovalo jejich psací styl (Computerized Penmanship Evaluation Tool neboli ComPET).
V případě, že dobrovolníci psali o fiktivní události, byly (oproti reálné události) zvýrazněny následující písmové znaky:
  • silnější tlak
  • výška tahů
  • délka tahů
  • menší pravidelnost (větší variabilita tahů)
Nezměněny zůstaly časové poměry mezi kontaktem pera s podložkou a jeho oddálením.
Starší výzkumy na stejné téma naznačují, že při psaní lži / fikce dochází také ke snížení rychlosti (Wann, 1986) a ke spíše přerušovanému, méně plynulému toku písma, avšak s vyšší akcelerací v trhavých pohybech (Smits-Engelsman, Van Galen, & Portier, 1994; Wann, 1986).
Obdobné výzkumy však naznačují, že menší rychlost, slabší tlak a větší velikost písma souvisí také s vyšším věkem (Dixon, Kurzman, & Friesen, 1993; Rosenblum & Werner, 2006). - Grafologicky jde o projevy snížené dynamiky ve stáří (ale i zvýšeného sebecitu oproti sebou samým nejistého mládí).

Shrnuto a podtrženo: pisatel, který si vymýšlí, má tendenci psát pomaleji, větším písmem, silnějším tlakem, více nepravidelně a méně plynule. Pravděpodobně dojde také k narušení rytmu.

Profesor Richard Wiseman výsledky výzkumu zdůvodňuje těmito slovy: "Víme, že když lidé lžou, tak daleko více váhají. Tuto skutečnost už některé firmy využívají ve chvílích, kdy sledují, jak zájemci o práci zaškrtávají jednotlivé kolonky o své osobě. Toto je jen o krok dál."
Dále upozornil, že klasické detektory lži jsou nespolehlivé a chaotické. Test rukopisu je oproti tomu mnohem méně rušivý a může být použit například při pracovním pohovoru.
Důvodem změny písemného stylu je vyšší stresová zátěž (mental load) v situaci, kdy mozek musí řešit více úkolů současně: soustředit se na psací pohyb a současně "vymýšlet příběh". Podobá se to situaci, kdy procesor počítače musí zpracovávat více programů najednou (multitasking).
Výzkum písma jakožto "detektoru lži" je sice prozatím ve své počáteční fázi, ale zdá se, že může do budoucna přinést slibné výsledky.
Z hlediska grafologie je pro nás podstatné, že optimálním písemným materiálem pro analýzu rukopisu je záznam autentické životní události (či jiný reálný obsah), kdy pisatelův projev není bržděn mentálními procesy, které se podílejí na konstruování fikce, potažmo lži. Při "lhaní" během psacího výkonu je vlivem větší stresové zátěže narušen jeho přirozený automatismus. Právě automatismus (bezděčnost) pohybu je v grafologii indikátorem toho, že může mít tento pohyb psychologicky vypovídající hodnotu.

GIL LURIA and SARA ROSENBLUM: Comparing the Handwriting Behaviours of True and False Writing with Computerized Handwriting Measures. Journal of Applied Cognitive Psychology, 2009.

2 komentáře:

liška řekl(a)...

Dobrý den. Napadlo mě, jestli nemůže mít stejný vliv na písmo jako lež třeba i nedostatek sebejistoty. Případně "nevypsaná ruka". Přistupuje pak grafolog k takovému textu jinak? Nebo ty základní znaky jsou stejné bez ohledu na to, jak je jeho autor zběhlý v psaní?

m.paleckova řekl(a)...

Dobrý den. Myslím si, že na písmo může mít i neurologické onemocnění rukou. Například sy. Karpálního tunelu, kdy v pokročilých fázích útlaku nervu (tuším medianus) nemůže postižený psát.
Zpočátku se jeho schopnost psát mění, zpomaluje se rytmus a znaky se mohou i měnit. Jaký je váš názor?