Neurotická osobnost naší doby podle Karen Horneyové

Psychologie
Egon Schiele
Karen Horneyová se vymezuje v celém svém díle vůči Freudovi, stejně jako většina ostatních neopsychoanalytiků. Zatímco Freud nahlíží původ neurózy v ranném dětství (orální, anální fixace libida), Horneyová přesunuje těžiště příčin neurózy do doby dospělosti:

„Nepovažuji za správné zaměřovat pozornost na dětství s jakousi jednostrannou fascinací a pozdější reakce považovat v podstatě za pouhé opakování reakcí dřívějších.“


Zatímco podle Freuda neurotik vytěsňuje afekty sexuálního rázu, podle Horneyové to již pro dnešní dobu neplatí: prošli jsme sexuální revolucí, sexualitu příjmáme jako přirozenou součást života - a problém dnešní doby je jiný, tvrdí Horneyová - je jím vytěsňená hostilita (nepřátelství, agrese).

Paradox dnešní doby je ten, že ačkoli je společnost postavená soupeřivosti a soutěži, jsme nuceni chovat se navenek přátelsky, s úsměvem, v práci i v osobních vztazích, a tak je to hostilita, agresivita, nepřátelské emoce vůči ostatním, které vyťesňujeme.

Vyťěsněné obsahy se ovšem hlásí o slovo, což se projevuje jako úzkost. O této úzkosti víme jen zpola, je neuvědomělá a silně ovlivňuje naše jednání a motivace. Úzkost znovu potlačujeme a bludný kruh neurotika se prohlubuje.

Zbavení se úzkosti, uklidnění, se stává hlavním motorem jednání, takže ztrácíme schopnost radovat se ze života. Neurotik trpí víc než ostatní lidé, ale není to tím, že by jeho život byl obtížnější: trpí úzkostí z imaginárních situací. Neurotik trpí tím, co není. Je natolik zaměstnán mechanismy, které mají vést ke zbavení se úzkosti (alkohol, závislé vztahy, touha po moci a majetku,) že nemá pokdy, aby byl šťastný; nanejvýš pocítí blaženou úlevu, když se úzkosti na chvíli zbaví.

V dnešní době neurotik řeší svou úzkost několika možnými způsoby, jednostranně se fixuje na jednu z následujících oblastí života:
  • neurotická potřeba citové náklonnosti: používáme vztah a závislost na druhém jako prostředek ke zbavení se vlastní úzkosti; tato motivace převažuje nad láskou, ovšem neurotik se domnívá, že se jedná o silnou vášeň; mechanismus této vášně je však roztáčen chorobnou úzkostí z vlastní zodpovědnosti a neschopnosti být sám; tendence k nezávislosti a hostilita je potlačována, abychom toho druhého neztratili, tím se závislost, zvaná "láska" prohlubuje
  • touha po moci: jako reakce na pocit vlastní bezmocnosti - projevuje se ve sklonu ovládat druhé
  • touha po prestiži: jako obrana proti pocitu ponížení - projevuje se ponižováním druhých
  • touha po majetku: jako opatření proti chudobě - projevuje se jako sklon omezovat druhé
  • neurotická soutěživost:
    • v dnešní "neurotické" době považovaná vlastně za normální a do určité míry žádoucí
    • jenže normální člověk chce být dobrý, neurotik musí být ve všech oborech nejlepší; ambice se mohou rozlézat do mnoha oblastí, takže nakonec nemá dost vytrvalosti vyniknout v jednom směru
    • i při úspěchu může zůstat zklamaný, nedokáže se radovat, protože nebylo vyhověno jeho přehnaným nárokům na sebe samého; své úspěchy znevažuje
    • "nikdo kromě mě nesmí být krásný, schopný, úspěšný" - porážka druhých je vlastně víc než jeho vítězství (projev hostility)
    • "jen jeden může uspět" = "neuspěje nikdo kromě mě"
    • nadměrná ambicióznost může být projevem snahy překazit snahy svých rodičů
    • v neurotikovi doutná nekritická a kompulzivní touha ponižovat druhé lidi
  • odstoupení od soutěže:
    • navenek se ambicí vzdává, protože má příliš mnoho inhibicí (zábran), aby je realizoval
    • vnitřně však přetrvává velikášský (grandiózní) blud jako reakce na zraněné sebevědomí
    • absence úspěchu vede k závisti, kterou si může paranoidně projikovat na druhé (že oni závidí jemu)
    • má pocit že ostatní jsou v sluneční záři, zatímco on (chudák) musí žít ve stínu
    • sklony k sebeznevažování

Charakteristika neurotika:

  • nadměrná závislost na souhlasu a citovém přijetí druhých lidí
  • pocity méněcennosti a nedostačivosti
  • nadměrné požadavky na druhé spojené se stejně velkým nezájmem o druhé - ačkoliv navenek se chová ohleduplně a je dychtivý pomoci; nejedná však se spontánní vřelostí, ale kompulzivně (=nutkavě)
  • hluboce zakořeněné přesvědčení, že nemůže být milován - které však vyplývá z toho, že neurotik sám není schopen někoho skutečně milovat, a tomuto faktu se brání tím, že zpochybňuje náklonnost druhých, odmítá ji - nebo se pyšně tváří "je mi to jedno"
  • neschopnost věřit žádným projeveným citům a nepřátelskost vůči všem ostatním
  • chtějí za každou cenu udělat dobrý dojem na všechny, být milováni všemi a vždy (nejen okruhem nejbližších, jak je tomu u normálních lidí) být milován za každou cenu, tato potřeba je nutkavá; jejím základem je pocit bezmocnosti a pocit, že je nikdo nemůže doopravdy milovat
  • chamtivost, neukojitelnost: projevuje se v jídle, nakupování, netrpělivosti; tato chamtivost je komplementární k potřebě citové náklonnosti; provází ji zvýšená míra úzkosti a hostility
  • neurotická žárlivost: je neúměrná a neodpovídá aktuálnímu nebezpečí; je to neustálý strach ze ztráty vlastnictví nějaké osoby nebo její lásky; "musíš milovat jen mě!"
  • potřeba být milován bezpodmínečně a bezvýhradně, bez kritiky, kterou neurotik nesnese; kritika je chápána jako odepření lásky
  • neurotik je hluboce přesvědčen, že nedokáže žít ze svých vlastních zdrojů, že všechno, co potřebuje, musí od někoho dostat, že veškerá odpovědnost za jeho život spočívá na druhých, a nikoli na něm
  • abnormální přecitlivělost k odmítnutí ze strany druhých
  • totéž se může projevovat jako plachost, inhibice, nadměrné zábrany ve vlastním projevu, protože se obávají odmítnutí
  • neurotik apeluje na soucit: "měl bys mě milovat, protože trpím a jsem bezmocný"; jeho utrpení je záminkou, proč by si měl dělat nadměrné nároky; apeluje na soucit, protože je přesvědčen, že není lásku schopen získat žádným jiným způsobem; do apelu je přimíchána hostilita, nevraživost, pokud není vyhověno, může se posléze mstít
  • neurotik apeluje na spravedlnost: "tolik jsem pro tebe udělal, co ty uděláš pro mě?" "přivodil jsi mi utrpení, a tudíž mi musíš pomoci, postarat se o mě, podpořit mě"; k apelu se připojují vyjádřené, ale spíše nevyjádřené (nechce přece o druhého přijít!) výhružky: hrozba sebevraždou, že si něco udělá atd.
  • neurotik trpí víc než ostatní lidé, trpí neustále, ale navenek to nemusí být pozorovatelné; ani on sám si toho nemusí být vědom













Řešení úzkosti skrze sexualitu

  • sexualita může být nástrojem k sebepotvrzení nebo prostředkem ke zbavení se úzkosti; hledání stále nových partnerů; nedostatečné rozlišování při volbě partnera
  • sexualita se stává náhradou citového vztahu, pokud neurotik věří, že získat citovou náklonnost je pro něj nemožné, pak vyhledává kontakty s oběma pohlavími; nejedná se však o skutečnou bisexualitu
  • zdánlivé homosexuální (bisexuální) tendence vymizí, jakmile na místo úzkosti nastoupí zdravé uklidnění, stejně tak zmizí nevýběrovost ve vztahu k opačnému pohlaví
  • mnoho homosexuálních tendencí pravěpodobně souvisí s neurotickou úzkostí - častěji, než by se mohlo zdát a než jsou si lidé ochotni připustit; vrhá to na téma homosexuality jiné světlo
  • hypersexualita je vlastně náhradou za neurotickou potřebu citové náklonnosti

Karen Horney: Neurotická osobnost naší doby, Portal 2007


Komunikační typy - vinič, usmiřovač, computer a rušič: srovánání s pohybem k lidem, proti lidem a od lidí podle Karen Horneyové




Karen Horneyová (16. září 1885 Hamburk, Německo - 4. prosince 1952New York, stát New York) byla americká psycholožka a psychiatrička německého původu. Je spolu s Erichem Frommem a H. S. Sullivanem představitelkou neopsychoanalýzy, konkrétně kulturní psychoanalýzy, vzdalující se od biologického determinismu klasického psychoanalýzy. Podle kulturní psychoanalýzy nemají na lidské chování nejzásadnější vliv pudové tendence člověka, ale sociální faktory prostředí. Spoluzaložila Americký institut psychoanalýzy.
Karen Horneyová vystudovala v Německu medicínu, ale v roce 1932 emigrovala do USA. Vstoupila do Psychoanalytického institutu, ale protože se čím dál víc odkláněla od klasické psychoanalýzy, dostávala se do sporu s kolegy. V roce 1941 z Institutu Horneyová odešla a založila Asociaci pro rozvoj psychoanalýzy, jejímiž členy byli také Erich Fromm a H. S. Sullivan.
zdroj: wikipedia