Histriónská porucha osobnosti (hysterie)

Hovoříme-li o hysterii, je důležité pochopit, že v prvé řadě jde o charakteristickou strukturu osobnosti, jakési více či méně aktivované "emoční podhoubí", které může znát každý z nás sám na sobě, ale které se teprve v určitých případech stává poruchou osobnosti (diagnózou v pravém slova smyslu, dnes označovanou jako histriónská porucha osobnosti).

Pejorativní označení "hysterka" pro (leckdy naprosto normální) cholerické vzplanutí (či afekt) má ve skutečnosti s hysterickou poruchou osobnosti málo co společného. To, že občas vzplaneme a uděláme výstup, může být naprosto v pořádku a leckdy je to i na místě! Nečastujte tedy své drahé, emotivnější polovičky tímto sladkým přízviskem, dokud si nedočtete tento článek do konce. Ne každá emotivnější žena je hysterka, ne každý emotivnější muž je hysterik!

Hysterická struktura osobnosti se projevuje v mnoha odstínech a variantách, ale každá osobnost je unikátní. Často se jedná o mimořádně zajímavé, okouzlující, charismatické nebo atraktivní osobnosti pohybující se ve světě umění, divadelnictví, filmu, šoubyznysu nebo ezoteriky. (Právě odtud je odvozeno modernější označení poruchy: "histrión" = herec, kejklíř. Dřívější označení souviselo s řeckým slovem "hysterós" = děloha.) Proto nezbývá než se ve výčtu projevů hysterie pokusit o co největší šíři - s tím, že v praxi se projevují jen určité kombinace těchto symptomů. (Všichni histrióni nejsou stejní.) Hysterická osobnost se může v mnoha životních oblastech (např. v práci) projevovat zcela přirozeně a nepoznatelně (může být dobře herecky maskována), ale takřka vždy se (po delší době) projeví v plné síle v oblasti narušených partnerských vztahů.

Od dob psychoanalýzy je hysterie terapeuticky léčitelná. Sabina Spielrein, Jungova hysterická pacientka, se nakonec, po úspěšné terapii, sama stala lékařkou a psychoanalytičkou s pozoruhodným vhledem do fungování lidské sexuality a v ní obsažené destruktivity. Pokud tedy touto poruchou trpíte, nebo trpíte tím, že se vyskytujete blízko někoho takového, zvláště v partnerském vztahu - nezoufejte, nic není ztraceno.

Typické projevy hysterie ve zkratce

  • labilní emotivita
  • sebedramatizace, patos, teatrálnost
  • přehnaná koketnost, neustálé flirtování (jejichž účelem není ani tak někoho svést, jako spíš upoutat pozornost ke své osobně a dodat si tak pocitu výjimečnosti)
  • snaha být středem pozornost, pokud jí není, cítí se špatně; stejně nedobře nesnáší klid, potřebuje vzrušení
  • sugestibilita, zvýšená ovlivnitelnost ostatními lidmi
  • egocentrismus
  • infantilita
  • neustálá touha po ocenění
  • přehánění, vymýšlení, lhaní
  • snadno urazitelná samolibost a trucovitost
  • trvale manipulativní chování a citové vydírání
  • někdy se přidává hypochondrie: chronické onemocnění
  • proměnlivé a nestálé city, snadno se zamilují
  • na partnera používá hysterická osobnost manipulativních her (v písmu nejrůznější udičky + levoběžnost)
  • jejich vztahy jsou vždy komplikované a dramatické
  • jejich chápání vztahů je fantastické, jejich líčení je nadsazené skutečnosti (a nebo rychle spadá do druhého extrému)
  • touží po naprosté svobodě, ale jen pro sebe, druhému ji nedopřeje
  • hysterická osobnost se nechce podřídit, chce sama určovat pravidla
  • jiným metrem měří sobě - a jiným metrem druhým
  • vždy a všude musí mít pravdu
  • hysterická osobnost si lásku (manipulativně) vynucuje; snaží se v partnerovi vzbudit pocit viny
  • snadno se urazí, ale těší ji následné sladké usmiřování
  • má schopnosti vcítit se - ale jen do sebe
  • je ohleduplná - ale jen k sobě
  • svého partnera chladně a nekompromisně deptá; Plzák doporučuje z takového vztahu (s hysterickou osobností), co nejrychleji odejít: hysterik se totiž nikdy nezmění, jakákoli snaha změnit ho je marná, nehledejme za jeho činy nějakou logiku, svého partnera ovíjí čím dál víc do své smyčky, až ho nakonec zničí, zadusí, vysaje
  • hysterická osobnost žije ve své vyfabulované realitě, které je lehko uvěřit na základě její herecké přesvědčivosti (sama své pohádce o své skvělosti v určité úrovni věří a potřebuje věřit)
  • hysterické osobnosti mívají skvělý dar řeči, výřečnost, patos - a mnohdy i charisma, které vysvětluje lehkost, s jakou do svých tenat vtahují své oběti
  • jejich vlídná, sladká slova však obsahují agresivní podtón (podle toho, jak se jim daří prosadit své záměry - střídání láskyplně nasládlých a mrazivě chladných slovních projevů)
  • jejich chování je zaměřené na dosažení okamžitého uspokojení, které nejsou schopni odložit (pocit, který je ovládne, musí vyjádřit teď hned - i když zítra uzná, že to byl naprostý nesmysl; když něco chtějí, chtějí to hned! - ne až zítra nebo pozítří - podobně jako malé děti)
  • hysterická osobnost umí učinit mimořádně dobrý dojem; jinak se však chová na veřejnosti - a v soukromí; umí šarmem získat lidi (které potřebuje) na svou stranu
  • hysterii, která se snaží ukazovat se v tom nejušlechtilejším a nejdobrotivějším světle (charita, altruismus, "dělám to přece jen a jen pro lidi") - nazýváme hysterii filantropickou
  • hysterie se netýká jen žen, u mužů se však vyskytuje daleko méně; projevy hysterie jsou u mužů i žen stejné (příkladem mužského hysterika je podle Junga Adolf Hitler - podrobně o tom na konci článku)
  • hysterie je porucha, která se dá s odbornou pomocí léčit; hysterik si však svou nemoc těžko připustí; důležitá je rovněž terapeutická pomoc a psychická podpora partnerovi hysterické osobnosti
  • hysterická struktura osobnosti nesouvisí příliš s inteligenční kvocientem (IQ); pronikavý intelekt je v rukou takto laděných osobností spíše nebezpečnou zbraní (sofistikovanější způsoby verbálního útoku, manipulace, přetvářky a lhaní); jde tedy spíše o narušené emoční jádro kdesi v hloubce osobnosti, nikoli o poruchu úsudku a inteligence

Typické projevy hysterické osobnosti 

(volně podle Miroslava Plzáka)


1. Neutuchající sklon k neustálému urážení se, trucování a následně očekávanému sladkému usmiřování. "Prodlužovaný stav uraženosti normální člověk těžko snáší. Bytost disponovaná, obetkaná hysterickým podhoubím, se začne učit prožívat nevídané slasti tím, že se urazí pro každou hloupost, a jakmile se nedostaví usmiřování, protahuje stav uražení do okamžiku, kdy normální člověk všechno vzdá a začne se usmiřovat. Bláhovec, jenž opentlí proces udobřování darem, nadbytkem slov a vzletných vazeb, poklekáváním, vykřikováním, vlečením milované uražené bytosti do lesa, do polí a luk, kde se v usmiřování pokoří k zemi, plazí se po ní, líbá místa, kam uražená bytost šlápla, ten učí, posiluje, sytí tuto slast a spolehlivě ji upevňuje."

2. Hysterická osobnost nesnese, pokud není středem pozornosti, proto se snaží tuto pozornost nějak získat (strhnout na sebe pozornost). Nesnese, není-li obdivována. Pokud není dostatečně obdivována, urazí se. Není-li jí věnována pozornost, "vypadává z role", neudrží se, odchází (např. objeví-li se sokyně).

3. Hysterická osobnost používá ráda silných a neotřelých výrazů. Nadsazené, básnické, fantastické líčení reality. "Tak nějak mi nejsi oporou, nejsi mi hvězdou života, za níž bych šla... Nevedeš mě takovou tou jistou chlapskou rukou... Žiju ve vakuu, ve vzduchoprázdnu. Chci, aby to bylo úžasný." Svým způsobem má "básnické střevo". Mnohé vzletné, romantické či agresivní proklamace by se mohly rovnou vázat a vydávat. Je třeba pochopit, že tyto výroky není nutné brát doslova, jsou pouze vyústěním určitého emočního stavu. Druhého dne se může objevit výrok protikladný, předchozí vyvracející, intenzitou a básnickou nápaditostí onen první zcela překonávající. Pokud na daný rozpor poukážete, v lepším rozmaru se setkáte se sladkou reakcí "A tys mi to, miláčku, včera věřil?"

4. Záporný emoční přenos. Cítí-li hysterická osobnost potřebu si ulevit od vnitřního napětí, naštve svého miláčka a tím se odreaguje. Nesnáší, když je partner ve stavu klidu a bezstarostnosti, v takovém případě jej začne popuzovat, dráždit, aby došlo k "vyrovnání" vlastní lability s vyprovokovanou labilitou partnera. Tímto způsobem dosahuje hysterik "vztahové rovnováhy". "Hochu, šlápnu ti do úsměvu, až zaslzíš." (skutečný výrok)

5. Skoro vždy je u hysterické osobnosti přítomen nepřátelský vztah k matce. Matka bývá obvykle také hystericky založená a mezi matkou a dcerou se vedou krvavé a zraňující bitvy a hádky, v nichž se matka i dcera zraňují na nejcitlivějších místech. (V jiných případech je vztah k matce naopak idylicky nadsazován - je přeslazený.) "Zatímco směrem k otci jsou u děvčat tyto vztahy nezřetelné, manifestují se mimořádně nápadně vůči matce. Hysterické dívky zaujímají přibližně v 90 % ke svým matkám vztah trvale nepřátelský, tyranisující a protestní v 10% se rozvíjí nechutně přeněžnělý, teatrálně okázalý vztah, jímž většinou dcera vytváří s matkou protestní koalici proti otci."

6. Snaha vidět sebe samu v tom nejušlechtilejším světle. Hysterická osobnost se nikdy nemýlí, nikdy nepřipustí omyl, ani nepřizná nečestnost či zanedbání. Vždy má pravdu. Nesnese jakoukoliv kritiku (reaguje vztekem, uražením se, odchodem z místnosti či bytu).

7. Na druhou stranu je schopna kdykoliv změnit původně zastávaný názor. Dokáže brilantně lhát - a to tak, že vytěsní z vědomí vše, co se nehodí k jejímu okamžitému postoji. Zapře to, co tvrdila včera - nebo si to už "nepamatuje". Dělá, že nechápe, že nerozumí, o čem je řeč. "Hysterická osobnost buduje kolem sebe ve svých vztazích (milostných, manželských i pracovních) hradbu hysterické nedotknutelnosti. Presentuje se jako ušlechtilá povaha, vysoce pravdomluvná a morální. U všech pak vyžaduje, aby tyto vlastnosti byly uznávány a ceněny. Z posice nedotknutelnosti lze totiž dobře hájit dvě typické hysterické vlastnosti: hysterickou prolhanost a hysterickou lenost. Hysterické lhaní má většinou povahu skutečné lži, kdy vědomě pronášejí nepravdu ve svůj prospěch na úkor druhého. Je většinou promyšlené a uvážené a bezostyšně se presentuje i v případech, kdy je lze vyvrátit." Je-li lež v určitém momentu očividně vyvrácena, takže už není možné lhát dál, přichází najednou otočka ve smyslu, že i tato lež byla vlastně míněna z těch nejušlechtilejších důvodů, a že by to druhá strana, má-li alespoň trochu empatie, měla pochopit." Stejně tak ale může přijít reakce v chladné (několikadenním či několikaletém) mlčení bez jakéhokoli důvodu, anebo - což je častější - atakování morálních slabin protivníka, aby byla kulometnou palbou odvedena pozornost od právě obnažené lži: "Vždyť ty taky lžeš, každý lže! ale ty jsi k tomu navíc ještě pokrytec a tváříš se pravdomluvně!" apod. (Po fázi mrazivého odmlčení není záhodno na proběhnuvší konflikt jakkoli poukazovat. Vše pokračuje, jakoby se nic nestalo.)

8. Hysterická osobnost má především svá práva (potřeby) a její partner pouze povinnosti. Sobě a druhému měří odlišným metrem (Ty nesmíš, ale já můžu. Ty musíš, ale já nemusím.)

9. Nesnese klid a pohodu. "Hysterická žena nedovolí, aby se manžel dobře bavil, smál se, aby byl bezstarostný, veselý. To všechno ji dráždí k nepříčetnosti. Chce, aby se manžel pro ni ustavičně trápil láskou, a když vidí, že se to s láskou nevede, trápí ho jinak."

10. Vynucování obdivu a poct. Vnitřní nepokoj ovšem hysterické osobnosti nedovolí přijmout patřičné uspokojení (naplnění a vděčnost). "Nemysli si, že si mě tím vším koupíš!" Obdiv a pocty jsou považovány za předstírané nebo nedostatečné. "Tu kytku's mi koupil stejně jen proto, že máš pocit, že jsi musel."

11. Hysterické ženy mívají v záloze muže, kterým svého partnera dráždí. Jakmile zaznamenají ochlazení, ihned s touto zálohou vyrukují. Podle vzorce - podle sebe, soudím tebe - dobře si vědomy své zranitelné žárlivosti, se snaží v partnerovi vzbudit žárlivost obdobnou, a vyvolat tak větší zájem o svou osobu, podpořit svůj neuspokojený a neuspokojitelný pocit důležitosti.

12. Hysterické ženy jsou obvykle líné. (Výmluvy a nekonečné hádky, proč něco neudělat; proč nechodit do práce; proč něco nejde).

13. Ofenzivní varianta: Mnohomluvnost. Monology. Kadence rychlopalné zbraně. Defenzivní varianta: provokující urážlivé mlčení, při němž tuhne krev v žilách (snaží se vyvolat soucit nebo pocit odpovědnosti).

14. Nenasytnost. Hysterická osobnost nikdy nemá "dost", (nemá strop - v písmu se to projevuje např. zaplněnou plochou bez okrajů, enormními délkovými rozdíly a bobtnavým tahem). Nikdy ji není možné dostatečně emočně naplnit, uspokojit, potřebuje neustále vytvářet nová dramata a napjaté situace. Jedinou možností je psychologická léčba. Hysterik chorobně touží po lásce - "chorobná žízeň" - trvalá frustrace, hledání absolutní lásky (cokoliv méně znamená málo - protože chybí láska k sobě). Klade absolutní požadavky, očekává, co by druhý měl nebo neměl udělat. Pokud se druhý nezachová podle očekávání, přichází vztek, zuřivost, zklamání. Hysterik používá slova "měl", "neměl", "musí", "neměl to říkat", "vše mělo být prostě jinak" - je to projev nerealistických očekávání. Oblíbená manipulativní klička začíná podmiňovacím "kdyby!" - "Kdybys mě opravdu miloval, tak bys přece dobře věděl, co vlastně chci!" (ačkoliv to neví ani ona sama), "kdybys tehdy udělal to a to, tak bych se s nelíbala s XY" (rozuměj, je to tvá vina, že jsem se s ním líbala, můžeš si za to sám!) nebo "kdybys květinu mého ženství lépe zaléval, tak bych si nemusela hledat muže, který mi skutečně rozumí" a další slovní perly, kteréžto mají vyvolat v oběti pocit viny, anebo jej pod tlakem přimět k vykonání nevědomě očekávané procedury, a hysteričku (hysterika) tak vyvázat z jakékoli odpovědnosti za jeho chování. Vina je vždy na druhé straně.

15. Neustálé nadřazování citů nad rozum. "Sugestivní moc slova láska a jeho ustavičné hájení, absolutní a nekompromisní nadřazování citu nad rozum, není nic jiného, než infiltrace normálního lidského myšlení hysterickou blankytnou pseudomorálkou. .. Boj s ideologií hysterické ženy a hysterického muže je pro nezasvěcence přetěžký, protože jejich výroky znějí vysoce počestně." V kterékoli situaci je možné učinit obchvat nad sebeočividnějším faktem odkázáním se na studnu nejhlubších a zaručeně pravdivých emocí - např. "já jsem to tak prostě cítila", "s mými pocity nehneš", "cítila jsem se tak nějak prázdná, a proto se mi nemůžeš divit, že..."

16. Působí dojmem křečovitosti, tenze. (Napětí, bloky v těle a při určitých emočních reakcích, jež se odreagovávají nečekaně v afektech, které svou energičností nepřiléhají dané situaci). -- Podle Eliase Canettiho jde o to, že hysterik je čímsi vnitřně spoután, je v sevření na dně svých nedoprožitých emočních ponižujících zážitků - a od nich se snaží právě neustálým rtuťovitým proměňováním své identity uniknout. Je tedy v nestálém úprku, při němž obléká a odhazuje šaty a masky, bez pevně zachytitelné identity. Takto se snaží nevědomě vymanit z onoho traumatizujícího křečovitého sevření.


"Zdá se, že primárním příznakem všech forem hysterie je trýznivý a mimořádně naléhavý pocit neuspokojení, nutící nemocného k tomu, aby se tohoto stavu nějak zbavil. Co je příčinou této primární hysterické tense, zatím nevíme. Jestliže si jedinec navykne hystericky reagovat, pak dostane-li se do konfliktní situace, pokouší se ji řešit hysterickým jednáním. Bez ohledu na to, zda jde o neurosu či psychopatii, je výsledek i pro nemocného vcelku nezdařený. Je to hlavně proto, že hysterické jednání nemá nějaký faktický konstruktivní cíl, ale především jen snahu oprostit se od nesnesitelné tense."

17. Manipuluje skrze soucit (nemoci, bolesti).

18. Z počátku vztahu není možné hysterickou osobnost rozpoznat, protože dokáží zahrát libovolnou požadovanou roli. "Dokáží být právě tak vášnivými milenkami jako uzavřenými nebo chladnými dámami horujícími pro samotu a vážnost. Dokonce dokážou předvést roli perfektní hospodyně, sportovkyně či intelektuálky. Leč velmi záhy vystrčí své hysterické parůžky." Inkubační doba hysterie (kdy už se herecké masky vyčerpají a stávají se průhledné) je podle Plzáka 6 měsíců. V prvotní fázi je totiž iluze ještě dokonalá, později se čím dál více obnažují neslučitelné, sebe navzájem vyvracející elementy, které nejprve vyvolávají neurčitý pocit, že "cosi je nějak divně" (to jsou ty vylézající "parůžky") . Na druhou stranu jsou histriónské ženy i muži natolik obratnými v dramatu zvaném láska, že právě s nimi můžete prožít několik měsíců nejnádhernější romantické vášně. Struktura jejich osobnosti a jejich osobité kouzlo se postará o scénář, který v žádném případě nebude nudný!

19. Hysterické osobnosti mívají dobrý "radar" na vyciťování "libidózního proudění" nebo jinými slovy na projevy sexuálního zájmu ze strany opačného pohlaví, které "visí ve vzduchu". S tímto vyciťováním umějí dobře pracovat, a sami pro sebe si ho vlastně vyhodnocují jako "připadám si žádoucí a atraktivní", "mám svou hodnotu a důležitost", takže se snaží do tohoto tavícího kotlíku přilévat další olej (sexuálně provokovat).  Jelikož tyto energie "třískají vzduchem" jaksi vícesměrně, není pro hysterickou osobnost nic blaženějšího, než  zapojit do této hry vícero osob opačného pohlaví naráz a "nevinně" se na jejich úkor bavit (a být tak opět ve středu pozornosti). Nepřekvapí tedy, že časté jsou vícečetné paralelní vztahy na různých neoficiálních nebo ne zcela vyřčených úrovních (nemusí se o tom mluvit, ale "probíhá to tam"). Hlavní je zapojit do hry vícero zúčastněných, přičemž hra samotná je zábavnější, než její dotažení do konce (sexuální styk) - tam může nastat smyk a otočka (například s poukazem na morální hodnoty - nezapomeňte, že jste právě narazil na dokonalou, andělskou bytost, vy nechutný barbare!).

20. V intimních vztazích se klade na první místo potřeba napojení (vzájemného empatického prolnutí).

21. Sabina Spielrein hysterii dává do protikladu vůči schizofrenii v tom smyslu, že zatímco u schizofrenie člověk svým způsobem ztrácí své ego pod vlivem mocnějších a hlubších obsahů nevědomí, u hysterie se naopak jedná o hypertrofované (přebujelé) ego doprovázené zvýšenou citlivostí. Hypertrofované ego však neznamená skutečné sebevědomí, neboť (dle Junga) v hysterické osobnosti existuje druhá, méněcenná část, která je disociovaná (odštěpená) a jíž si hysterik nechce být vědom a odvádí od ní všemožně pozornost (stáčí řeč jinam, snaží se něčím jiným upoutat). "Levá ruka neví, co dělá pravá," říká Jung. Hysterikovo ego si neuvědomuje negativní vlastnosti své méněcenné, stínové, disociované části, která způsobuje jeho neustálou vnitřní nejistotu (jakoby jej "rosolovitě rozechvívá"). Je-li s touto částí, která jej znejisťuje, konfrontován, dochází k typicky afektovaným, uraženým či krutě-útočným manévrům - což jsou v podstatě reakce snažící se tuto méněcennou, nevědomou část uchránit. Proto si hysterik nepřipouští, neuvědomuje (a někdy i nepamatuje) své negativní projevy. Jeho ego je od této stínové části izolováno, tudíž nepřebírá za machinace stínové části odpovědnost a cítí se v tomto směru "dětsky nevinné". (Nahromaděné prožitky se však stále "zaznamenávají" v oné stínové části, a nejistota z ní v hysterikovi tím více roste). Stínovou část máme všichni, ale hysterik je jí daleko více znejistěn a ovládán, protože se jí daleko urputněji snaží popřít, vytěsnit a projikovat na druhé. (Jung uvádí interakci Fausta a Mefistofela jako metaforu těchto dvou částí - více na konci článku).

22. Selektivní empatie. Hysterická osobnost (stejně jako narcistní) má extrémně vyvinuté vcítění, ale jen v určité zúžené rovině. Reaguje především na pocity odmítnutí a zavržení - anebo lásky, obdivu a erotické touhy, které se vztahují k její osobě. Pokud jde o potřeby a city partnera, jakoby je dokáže splachovacím způsobem zcela ignorovat; nezatěžuje se tím. Resp. o nich někdy ví, ale tváří, se že neví, pokud by to mělo vést k něčemu, co se jí v dané situaci nehodí. Empatie se také vztahuje na vycítění Achillovy paty protivníka, přes který pak partnera zkouší ovládat a manipulovat.

23. Řeči o lásce. Často mluví o Lásce s velkým L a zamilovanosti, často druhého ujišťuje o tom, jak jej miluje, ale tato slova nemusejí vycházet z hloubky, spíše se mažou jako máslo, tam kde je potřeba něco zahladit.


Sigmund Freud o hysterii

  • Hysterické osobnosti většinou v dětství či dospívání zažijí sexuální zneužití či obtěžování následně spojené s vytěsněnými pocity ponížení, bezmoci a odmítnutí. (Tyto zážitky se mohou opakovat. Často je třeba několik takto propojených zážitků, které hysterickou poruchu teprve "aktivují".)
  • Tyto vytěsněné pocity jsou skrytou příčinou hysterických symptomů (projevů popsaných výše).
  • Skutečná léčba vždy spočívá ve znovuprožití těchto traumatických zážitků, jejich opětovném zvědomění a verbalizaci. Pokud se vytěsněné obsahy (pomocí psychoterapie) podaří integrovat zpět do vědomí, hysterické symptomy samy od sebe vymizí.

Výběr partnerů


Často se klade otázka, proč tolik partnerů zůstává ve vztahu s hysterickou osobností, přestože jde obvykle o soužití setrvale konfliktní? Jedna z odpovědí zní: protože vše ostatní se pak jeví jako nuda. S hysterikem jde o jízdu na horské dráze. Mnoho hysterických žen má v sobě cosi (jakýsi faktor X, možná dokonce esenci ženskosti), který některé muže neodbytně přitahuje. Proč? Neboť právě toto nelogické, iracionální, silně emoční jádro je protikladem mužského vidění světa. A protiklady nás neodbytně přitahují. Vzniká nejsilnější chemie. Nicméně v praxi hysterici nejčastěji vytvářejí vztahy s těmito typy partnerů:

  • Hysterik. Stává se, že se k sobě nevědomě přitáhnou dvě hystericky založené osobnosti. Jde o krajně třaskavou kombinaci. "Tito dva jedinci se srazí v bitvě kalamitního vztahu a smetou se ze slušné společnosti takovým způsobem, že se jim vyhýbá i pes někdejších přátel." (Plzák)
  • Narcista. Narcistní muž si obvykle vybírá krásnou hysterickou ženu, kterou by se "blýsknul". Navzájem si tak "sytí" své neurózy, a nemohou ze vztahu odejít.
  • Muž dobrák. Nejčastější volba - spolehlivý, slušný muž, který si od hysterické ženy (která potřebuje pocit stability a jistoty) nechá namluvit, že vina je na jeho straně, a skrze tyto hysterickou osobností vytvářené pocity viny ve vztahu setrvává, přestože je frustrován a deptán. Je-li muž-dobrák současně masochistou, pak mu takové soužití může samozřejmě vyhovovat.

Léčba hysterie - pár rad

  • přijmout pocity bezmocnosti
  • mít se zdravě rád a příjmat sám sebe, abych nepotřeboval dodávat sebehodnotu (ustavičnou pozornost, nekonečný obdiv) od druhých
  • pochopit, že láska a city druhých se nedají vynutit, láska je dar
  • vzdát se absolutních nároků a očekávání
  • přijmout, co nemohu změnit
  • odříznout pupeční šňůru k otci / matce, odstranit podprahový pocit závislosti a nesvobody, jež vede k nedostatku samostatnosti
  • uvědomit si, že hysterické podhoubí zveličuje každý náznak odmítnutí (drobná odmítnutí jsou běžná v životě každého člověka, ale hysterik tato odmítnutí skrze svou senzitivitu prožívá jako katastrofální)
  • uvědomit si, že základním vzorcem hysterie je právě nevědomý motiv chovat se tak, abych ve druhých toto odmítnutí vyvolal, a tak si své základní trauma znovu potvrdil (!!!)
  • "znovu mě odmítli, opustili, já to tušil, já to předvídal" = hysterický leitmotiv - je nutno přemýšlet - "jak přispívám k tomu, že mě lidé odmítají?" (Hysterik v dlouhodobém horizontu inscenuje všechna dramata tak, aby opravdu odmítnut byl!)

Pár tipů pro partnery a okolí

  • v praxi neexistuje ostrá hranice mezi patologickou hysterií a normalitou, jde spíše o určité spektrum ladění (jakoby pomyslných 0 - 100%), u někoho najdete mírné rysy a sebenáhled umožňující komunikaci na toto téma, kdežto jinde s tím prostě už hnout nejde, proto:
  • nikdy hysterce neříkejte, že je hysterka (toto tlačítko aktivuje scénář rudě nadepsaný "peklo!")
  • zůstaňte nad věcí a nenechte se jejími projevy vytočit - to je stoická pozice - dionýsovská spočívá v tom, že předvedete pořádný "hysterák", úplně jí uzemníte a nakonec šeptem dodáte "todle je hysterie, kočičko." 
  • uvědomte si, že právě ti lidé, které je milovat nejtěžší, naši lásku potřebují nejvíce
  • jsou sami obětí své poruchy, sami jí trpí
  • pod fasádou hysterických schémat se skrývá úžasná a jedinečná lidská bytost toužící po přijetí a lásce, a ne po souzení a analyzování
  • hysterická osobnost potřebuje pevně a rázně vymezit hranice, svými provokacemi si o to často, na způsob malého dítěte, říká
  • z vytyčováním hranic je nejlépe začít už od samého počátku a praktikovat je s nulovou tolerancí; později se hranice už těžko kolíkují zpět - nicméně i to jde
  • pokud hysterická osobnost hranice dostane, sice se trochu vzpouzí, ale nakonec je ráda, protože i jí dávají bezpečné mantinely
  • nenechte se vyvést z pozice své vlastní síly a energie
  • nesnažte se hysterického člověka "zachránit" a neberte to jako své poslání, pravděpodobně na to nestačíte, i když si zpočátku budete myslet, že ano: nezachraňujte, nebuďte spasiteli - hrajete tím pak svému spoluhráči až příliš do karet (hysterické přísavky právě nasedají na spasitelské tendence svých protějšků - kdo by nebral plnými hrstmi, když někdo má potřebu přes míru dávat a připadá si tím ušlechtilý, že?)
  • nesnažte se být hysterikovi terapeutem a partnerem v jedné osobě, to je schizofrenní a vyčerpávající pozice hodná leda bohů; buďte raději pouhým člověkem, který miluje sám sebe a bere na sebe ohled; prokážete tím sobě i druhému paradoxně lepší službu
  • sledujte své vnitřní kontrolky, které vám říkají, zda je v takovém vztahu v plusových nebo mínusových číslech: zda je vztah pro vás tak jako tak přínosný, nebo jej dotujete pouze vy, zatímco partner z vás jen profituje
  • lépe se daná situace zvládá, pokud na dané osobně nejste citově závislí (zamilovaní)
  • nečekejte, že když budete ohleduplní vy, bude druhý ohleduplný k vám - to je jako když beránek předpokládá, že jej lev nemůže kousnout, protože on sám by mu přece něco takového také nikdy neudělal
  • neberte její slova příliš vážně (ať jsou sebesilnější); jsou vždy projevem momentálního rozpoložení 
  • hysterické osobnosti mají úžasné dary týkající se enormní sugestibility, fantazie a empatie, proto se jich tolik pohybuje ve světě ezoteriky; nemají tak pevné hranice, oddělující ego a nevědomí; mívají spiritistické schopnosti (např. Jungova matka byla tímto typem); ony ezoterické matrony poznáte podle rozplizlé neohraničenosti a jakési neklidné tenze za maskou růžového oblaku duchovní lásky (existují ale i krajně nihilistické typy ve smyslu "nic stejně nemá smysl"); dejte na svou intuici a nedávejte svou energii a prostředky někomu, kdo vám pocitově nesedí
  • hysterik musí k náhledu na svou poruchu dospět sám a dobrovolně, pak se otevírá prostor pro další práci, nikoli pod tlakem a rádoby psychologizováním 
  • nebojte se, ať jste v jakékoli situaci, požádat o pomoc odborníka, psychologa; není nutné, abyste vše museli zvládnout sami

Varianty hysterické osobnosti

Klasická hysterická osobnost

Dobře rozpoznatelná, agresivní, vyčerpávající a přitom sympatická, na pracovišti obávaná, způsobuje zmatek a konflikty v rodině.

Projevy v písmu:
  • nečlenitost, zmatené uspořádání plochy
  • velké nepravidelnosti ve střední zóně
  • přehnaně zdůrazněná spodní zóna a velká písmena
  • přehaněné volné tahy (diakritika, přeškrty přes t)
  • nepřesnost a variabilita formy

Nečestná hysterická osobnost

Vyhýbavá, stydlivá, nechová se navenek teatrálně. Excentrická, někdy zasněná, jako typ věčného adolescenta. Trpí nadměrnou fantazií a mýty o sobě samé, které neodpovídají realitě. Stydlivost je skrytá za paranoidními záchvaty a sebepoškozováním. Může být agresivní.

Projevy v písmu:
  • malá nepravidelná střední zóna
  • přesné, lehké a ostře ukončené tahy
  • plné anebo potlačené ovály

Rigidní hysterická osobnost

Rigidita v emocích a erotické oblasti. Hypochondrie, hyperaktivita, zkostnatělost. Potlačuje neustálou nespokojenost v oblasti emocí a sexuality. Objevuje se na vedoucích pozicích, kde propojuje diplomacii s tvrdošíjným pragmatickým egocentrismem. Typické projevy hysterie mohou být "úspěšně" potlačené.

Projevy v písmu:
  • velikost
  • prvky rigidity
  • nepřirozenost, mechaničnost
  • přesné a ostré tahy
  • přehnaně zdůrazněné nebo potlačené dolní délky
  • zdůrazněná persona

Nadaná hysterická osobnost

Navenek originální osobnost, která žije ve shodě se svou citlivostí, vnímavostí a psychosexuálními konflitky. Své pocity sublimuje do umělecké a intelektuální oblasti, tvorby, psaní. Obvykle má silné charisma.

Projevy v písmu:
  • písmo vysoké úrovně
  • originální
  • těstovité
  • pevné s náhlými tlakovými tahy
  • nafouklé spodní délky
  • může mít větší sklon
  • dětské a někdy až zanedbané

Hysterie a písmo

  • nerytmičnost, nečlenitost
  • větší proměnlivost, nepevnost středního pásma, nitka, proměnlivé vázání, vlnitý řádek; nepravidelný levý okraj - odpovídá labilitě a nepevnosti charakteru, nepředvídatelnosti, nespolehlivosti atd.
  • plné, uzavřené, popř. levoběžné ovály ve střední zóně - známka infantility, neupřímnosti, egoismu; k tomu se může přidružit nadměrná velikost střední zóny jako známka sebedůležitosti, náročnosti, ješitnosti
  • známky nepřirozenosti: nitkovité obohacení, nepřirozenost ve změně rychlosti, umělkovanost podpisu, zdůraznění počátků, manýra, zdobnost; nepravá kolmost; zvláštní obohacení formy; náhlé změny ve formě, tlaku, tahu
  • výraznější pravosklon, malé mezery mezi slovy a řádky: projevy silné extraverze, sdělnosti, sugestibility a závislosti na okolí; tato silná extroverze je však kompenzována nevědomou introverzí (nutkavá fantazie, často erotického rázu); sdílnost, hovornost, bájivost hledejme v obohacení formy
  • rozpory v sexuální oblasti - dolní zóna: přehnané zdůraznění spodních délek anebo naopak jejich potlačení; kolíbka; tlakové převrácení (manýra); levoběžnost, nevracivé tahy (nevědomé sobectví); pravoběžnost jako známka nutkavé touhy po okamžitém uspokojení; hledejme nesrovnalosti mezi střední a dolní zónou, známky předstírání a přetvářky, snahu působit jinak
  • přehnané, patologické zdůraznění nějakého písmového prvku ("idée fixe")
  • náhlé poskočení slova na řádku nebo jiné nepravidelnosti (hledejme asociace k takto zdůrazněnému slovu)
  • disproporce v horní zóně (nestálost v intelektuální oblasti)
  • konce slov: manipulativní "zvláštnosti" ve vztahu k lidem (skobičky, harpunky)


Literatura:

Milena Prokopová: časopis Grafológ č. 30/2006
Miroslav Plzák: Klíč k výběru partnera pro manželství. Praha 1998
Heinz - Peter Rohr: Hysterie - strach z odmítnutí.  Portál, Praha 2006
Sigmund Freud: Sebrané spisy II-III,  Avicenum, Praha 1969
http://ondra.vanis.cz/znalosti/hysterie.asp
http://www.intimnosti.cz/index.php?clanek=193



C. G. Jung o hysterii

"Zdá se mi, že daleko nejčastější neurózou extrovertního typu je hysterie ... Základním rysem hysterické povahy je stálá tendence dělat se zajímavým a vyvolávat u okolí dojem. Korelátem toho je příslovečná sugestibilita, ovlivnitelnost jinými osobami. Zjevná extroverze se projevuje rovněž ve sdílnosti hysterika, která někdy zachází až do sdělování čistě fantastických obsahů, z nichž pochází látka hysterické lži."
"Hysterický charakter je však komplikován kompenzačními reakcemi ze strany nevědomí, které proti přehnané extroverzi nutí psychickou energii k introverzi. Reakcí nevědomí vzniká jiná kategorie symptomů, které mají spíše introvertní charakter. Sem patří především chorobně vystupňovaná činnost fantazie."



Následují citace z Jungova eseje Po katastrofě, v níž se zamýšlí nad klimatem druhé světové války a nad hysterickou osobností Adolfa Hitlera:

"...Taková méněcennost dává snadno podnět k hysterické disociaci osobnosti, která spočívá v podstatě v tom, že jedna ruka neví, co dělá druhá, že člověk by chtěl přeskočit vlastní stín a že všechny temné viny, všechno méněcenné hledá u druhého. Člověk je proto ustavičně obklopen lidmi, kteří nemají pochopení, lidmi, kteří jsou vedeni jen špatnými motivy a méněcennými škůdci, lidmi druhé katego­rie, takzvanými „podlidmi", které by měl pro udržení své vlastní výše a dokonalosti vyhladit. Už jen v takových myšlenkových po­chodech a pocitech se ukazuje, jak funguje pocit méněcennosti. Všichni hysterici jsou proto křečovití trýznitelé, protože se nechtějí trápit se svou vlastní méněcenností. Protože však nikdo nemůže vyskočit z kůže a uniknout sobě samému, vstupuje takový člověk všude sám sobě do cesty jako svůj vlastní zlý duch, a to se pak označuje jako hysterická neuróza.

Všechny tyto patologické znaky, naprostá slepota vůči vlast­nímu charakteru, autoerotické sebeobdivování a sebeokrašlová­ní, snižování a terorizování bližních (jak opovržlivě Hitler hovoří o vlastním národě!), projekce vlastního stínu, lživé falšování sku­tečnosti, „dělání dojmu" a snaha imponovat, balamucení a podvá­dění - to všechno se snoubí v jednom muži, u něhož se klinicky zjistilo, že je hysterik, a kterého podivný osud učinil na dobu dva­nácti let politickým, mravním a náboženským exponentem Ně­mecka. Je to čistá náhoda?

Přesnější Hitlerova diagnóza by patrně byla pseudologia phan­tastica, totiž forma hysterie, která se vyznačuje zvláštní schop­ností věřit vlastním lžím. Takoví lidé mají zpravidla po jistou dobu pronikavý úspěch, a proto jsou společensky nebezpeční. Nic nepů­sobí tak přesvědčivě jako lež, kterou si člověk sám vymyslel a kte­ré sám věří, nebo zlý čin nebo úmysl, který člověk sám považuje za dobrý; v každém případě je mnohem přesvědčivější než veskrze dobrý člověk nebo dobrý čin a než zlý člověk a jeho veskrze zlý čin. Německý národ by nikdy nemohl naletět na tato Hitlerova hesla, která se cizinci - až na malé výjimky - jeví jako směšná, patetická, to jest zjevně hysterická, a na jeho žensky vřeštivé řeči, kdyby tato postava - která mně, podle toho jak jsem ji viděl na vlastní oči, připadala jako psychický strašák (násada koštěte jako natažená paže) - nebyla zrcadlovým obrazem všeobecné německé hysterie. Člověk se přece neodvážil označit rovnou celý národ za „psychopaticky méněcenný" bez důkladného uvážení, ale byla to - ví Bůh - jediná možnost, jak alespoň do jisté míry vysvětlit masové působení tohoto šaška. Žalostnou nevzdělanost, na ní za­loženou fantazii přepjatou až k bludu, jen průměrnou inteligenci při hysterické prolhanosti a adolescentní mocenskou představivost - to vše měl tento demagog vepsáno ve tváři. Všechny jeho pohyby byly umělé, protože je nastudoval hysterický mozek, který dbal jen na to, jak udělat dojem. 

Protože nemohu předpokládat, že laik ví, co se má rozumět pod „hysterií", musím podotknout, že „hysterická" dispozice tvoří pod­skupinu takzvaných „psychopatických méněcenností". Tento po­jem vůbec nemá znamenat, že by jedinec nebo národ byli celkově „méněcenní", má znamenat jen to, že vedle všech možných kva­lit je tu ještě „locus minoris resistentiae" („místo menšího odpo­ru", pozn. překl.), určitá nestabilita. Hysterická dispozice spočívá v tom, že protiklady, které jsou inherentní každé psyche, obzvláště protiklady charakterologické, jsou od sebe odděleny poněkud více, než je tomu u takzvaných normálních osob. Větší distance způso­buje větší energetické napětí, čímž se vysvětluje nepochybná ener­gie a činorodost Němců. Na druhé straně však tato větší distance protikladů způsobuje rozpory ve vnitřním člověku, konflikty svě­domí, charakterové disharmonie, stručně řečeno všechno to, co vyjadřuje Goethův Faust. Nikdo, kdo není Němec, by takovou po­stavu nikdy nedokázal vytvořit, tak nekonečně je německá. Na ní vidíme touhu „hladovce po nekonečnu", která pramení z vnitřní rozporuplnosti a rozervanosti (Goethe, Faust, 2. díl). Vidíme na ní onen „erós dálav", eschatologické očekávání velikého naplnění; na ní zakoušíme onen nejvyšší duchovní vzlet a sestup do viny a temnoty, ba co ještě hůř, vidíme na ní pád do hochštaplerské­ho podvodu a vražedného násilí, vidíme účinek paktu se zlem. I Faust je rozpolcený a vytvořil si ze sebe „zlého" v podobě Mefis­tofela, aby měl v případě nutnosti alibi. Také on „o tom nic neví", totiž neví, co ďábel provedl s Filemonem a Baucidou, a nikde u ně­ho necítíme opravdové přiznání a opravdovou lítost. Hlasité i tiché velebení úspěchu veskrze znemožňuje morální úvahu stejně tak jako etickou konfrontaci, takže morální osobnost Faustova zůstává mlhavá. Faust nikde nedosahuje charakteru skutečnosti: není sku­tečným člověkem a nemůže jím být (alespoň na vezdejším světě), ale zůstává německou ideou člověka, a tím jakýmsi odrazem ně­meckého člověka, i když třeba přehnaným a zkresleným. 

Hysterická povaha spočívá v takzvané systematické disociaci, v uvolnění protikladů, které jsou normálně pevně spojeny, v uvol­nění, které někdy dospívá až k rozštěpení osobnosti, to jest ke stavu, kdy už skutečně jedna ruka neví, co dělá druhá. Je pravid­lem, že panuje podivuhodná nevědomost co se týče stínu. Člověk zná jen své dobré motivy, a když se ty špatné už nedají popřít, je právě „nadčlověkem a panským člověkem" bez skrupulí, člověkem, který se mylně domnívá, že se do šlechtického stavu povyšuje dosahem svého cíle. V důsledku nevědomosti o druhé stránce vzniká velká vnitř­ní nejistota: člověk dobře neví, kdo je, někde se cítí méněcenný, ale nechce vědět kde, a touto novou méněcenností zvětšuje méně­cennost už existující. Z této vnitřní nejistoty vyplývá prestižní psychologie hysterika, „dělání dojmu", předvádění a vnucování zá­sluh, nikdy neutuchající touha po uznání, obdivu, souhlasu, oblí­benosti. Z této vnitřní nejistoty vyplývá rovněž vychloubačnost, domýšlivost, arogance, drzost a netaktnost, v jejichž důsledku se mnozí Němci, kteří se doma pokořují, postarali v cizině o špatnou reputaci svého národa. Z této nejistoty rovněž vyplývá onen ne­dostatek občanské odvahy, který kritizoval už Bismarck. (Napadá mě žalostná role generality.)" 




Lenka Volmová (www.intimnosti.cz)


"Problém hysterie v moderní době je tématem na několik knih. Hysterické osoby jako by plně nežily své vlastní životy. Stále usilují o pozornost druhých. Pakliže pozornost druhých nemají v dostatečném množství, jejich mysli jsou neklidné a hladiny duševních obzorů zvlněné, často rozbouřené. ...

Jsou nevývratně přesvědčeni o své jedinečnosti, výjimečnosti, dokonalosti a snaží se o tom přesvědčit ostatní. Potíž je v tom, že bez ostatních, o nichž si myslejí, že jim nesahají ke kotníkům, nedokáží žít. ...

Je třeba vědět, že jde o hysterii a že signály bolesti nebo utrpení jsou skrytě utilitární (užitečné). Osoba v pravém smyslu nepředstírá, neboť subjektivně skutečně trpí.

Pomoci ji ale můžeme jenom tím, že mávneme rukou a řekneme: Holka, život není peříčko. Nové džíny si teď koupit nemůžeš, jelikož prachy budou až v pátek. Tak si hezky pobreč a já jdu babičce spravit plot.

To byla hysterie defenzivní, plačtivá. Ale existuje též hysterie ofenzivní, vzteklá a útočná. Tady může být každá rada drahá. V podstatě platí stejná pravidla. Zůstat absolutně nedotčen hysterickými manévry. Nesdílet běsnící emoce. Nedat se pohnout. Zůstat v klidu. Komunikovat nevzrušeně."






.


18 komentářů:

Letícia řekl(a)...

Gostei muito desse post e seu blog é muito interessante, vou passar por aqui sempre =) Depois dá uma passadinha lá no meu, que é sobre frases e poesias, espero que goste. O endereço dele é http://mil-frases.blogspot.com. Um abraço.

Angela Kingsley řekl(a)...

Ahojky, moje máma trpí touto poruchou osobnosti. Vše, co je zde psáno je do posledního písmene pravda. Prožila jsem si s ní peklo!Díky za tento skvělý článek a hlavně za rady pro partnery a okolí.

světlana nováková řekl(a)...

Čauky,moc pěkně napsáno a vše je pravda. Jsem hysterka,máma taky :D,dočtla jsem se zde moc zajímavé věci. No snažím se ovládat a učím se s tím žít.

Jan Dvořák řekl(a)...

Velmi přesné, žil jsem s partnerkou hysterkou. Vše co je tu napsané platí. Ze začátku jsem reagoval tak, jak se doporučuje: "Nesdílet běsnící emoce. Nedat se pohnout. Zůstat v klidu. Komunikovat nevzrušeně." Bohužel jsem to nevydržel a nakonec jsem už klidný zůstat nedovedl, což byla voda na její mlýn. Musel jsem od ní odejít s tím, že jsem si prošel vším co se tu píše. Její projekce se na mě projevila tak, že jsem všechny problémy vzal na sebe, říkal jsem jí jak je krásná a nejlepší, chtěl jsem jí zpět....přitom to nebyla pravda, nechtěl jsem s ní být. Beru to jako velmi cennou zkušenost do života. V novém vztahu jsem začal víc brát ohled na partnerku, jsem víc ohleduplný a přemýšlím nad svým chováním.
Ze vztahu s takovouhle osobou je potřeba vystoupit. Tyto osoby ve většině případů nemají zájem o přiznání si této choroby.

Vojtěch Franče řekl(a)...

Ano, bohužel je to tak. Díky za vaši zkušenost.

Nina Jahodová řekl(a)...

Asi mám taky nějaký druh hysterie, ty věci tu popsané mi přišly normální, myslela jsem, že to tak má víceméně každý. Dřív jsem trpěla neuvěřitelnými výstupy, nejvíc právě s mámou, bylo to očisťující, něco jako když se dobře dýchá po bouřce.
Ale myslím, že to postupně slábne, alespoň před lidmi jsem schopná se ovládat a emocionální výbuch si "schovám" až když jsem o samotě. Ty scény s lidmi taky automaticky provádím, asi chci aby každý zážitek s tím člověkem byl neopakovatelný a i proto je nemožné se s nimi vídat často, s lidmi co jsou "blízko" téměř nekomunikuju, nebo hodně zřídka.
Taky souhlasím, že se ten stav asi úplně vyléčit nedá, i když jsem občas přesvědčená, že při tom záchvatu zemřu nebo zešílím, to drama a vzrušení zároveň potřebuju.. Nevím jestli se jedná o hysterii, ale nejenom ty hrozné stavy, ale i stav "radosti" je opravdu silný, já myslím že právě díky té oscilaci a toho se málokdo dokáže vzdát

Tomáš Mařík řekl(a)...

Není to tak špatně napsané. Trochu znehodnoceno příklady typu Spielreinová, Hitler, u nichž diagnóza opravdu není jednoznačná. Taktéž je velmi problematické Jungovo hodnocení nacismu, které spíš vypovídá o Jungovi než o nacismu, ke kterému před válkou sám inklinoval.

veronika čierna řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Letenka řekl(a)...

Dobrý den,
mohla bych poprosit o radu. S největší pravděpodobností určitou formou této poruchy trpím (konečně by to vysvětlilo mé problémy v dětství, s rodiči, ve škole, atd.), dle všeho jí trpí i moje mamka, ale k věci, pokud mám pocit, že většina výše popsaných příznaků se u mne objevuje, co teď, mám jít za psychologem/psychiatrem a říct, že si to myslím, že mám tuto konkrétní poruchu nebo se nechat vyšetřit normálně začít úzkostmi, depresemi, ale to se bojím, že začnu hrát opět nějaké"divadlo" a nedokáže prezentovat skutečnost tak jak ji vnímám. Já vím, že je to asi hloupý dotaz, ale já opravdu nevím. Děkuji předem za jakoukoli odpověď

Bohumil řekl(a)...

Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že potkám hysterickou ženu. Teď můžu říct, že to opravdu "stálo za to". Ve všech oblastech. Od neskutečně nadpozemského vztahu a lásky na začátku, až po tvrdý dopad na konci. Musel jsem odejít, schovat se pod zem, nereagovat na nic, zmizet a pořád nemám jistotu jestli něco nepřiletí.
Tento článek mi ji pomohl porozumět a odpustit jí. Nemůže za to, žije ve vlastním světě a všechno co dělá považuje za správné.
Kdo to nezažil, nepochopí. Já už ano.

Ema řekl(a)...

Zdravím, mohu jen kopírovat Bohumila. Díky tomuto článku se mi KONEČNĚ dostalo odpovědi. Je to výborně napsáno, děkuji! Ve zkratce-Vztah s osobou narcistní,histriónskou tři roky mi vzal skoro všechno...byt,úspory,rodinu,sebevědomí...Zvládám teď fungovat s pomocí psychologa. Jsem vyčerpaná, vysátá,bez motivace.Věděla jsem, že MUSÍM z toho vztahu odejít, ale nešlo to, stala jsem se na něm závislá...no podařilo se nakonec vymanit. A pak mi chodily po hlavě výčitky, lítost, stesk, chyběl mi hrozně.Ano, ten tyran mi scházel! Postupem času to otupuje a teď čtu slova Bohumila. Pomohlo mi to přijmout konečně fakt, že na tom nic nzměním, že on má svůj svět, kam já nevidím a nezbývá než si uvědomit, že nemůže za to,jaký se narodil a odpouštím. Úleva. Děkuji.

kupido řekl(a)...

Zažil jsem toho v životě ve vztazích hodně, ale to co mě potkalo posledních šest měsíců jsem ještě nezažil. Výhodou snad bylo, že jsem po 14 dnech "chození" vycítil, že není všechno jak má být. Zaznamenal jsem jisté nekritické chování, proto jsem zapátral a narazil jsem na tento článek, který se mně stal průvodcem po celých 6 měsíců, kdy jsem bojoval zejména sám se sebou a svojí vůlí ukončit ten bizarní vztah s hysterkou. Článek do posledního detailu popisuje vlastnosti mé partnerky, jakoby byla vzorem. Výhoda byla, že jsem po 14 dnech již věděl s kým mám tu čest. S démonem i andělem v jedné osobě. Kromě výborného sexu, jehož kvalita, jak jsem si analyzoval, je závislá na množství adrenalinu v těle, neboť po stavech rezignace, smutku, zoufalství, vzteku a deziluze je to " o něčem jiném" a stavech naprosté oddanosti a přesvědčivě podávaných (verbálně) důkazech lásky, byl celý vztah pouze jeden velký citový kolotoč a horská dráha. Díky článku jsem věděl o čem to je, ale musím dát za pravdu - vydržet se to nedá. Utíkat pryč, osvobodit se a zapomenout. To jedině na vztah s hysterkou platí.

novopirat řekl(a)...

Mám trochu jiný pohled. Už to je dost dlouho, cca 4 měsíce, co spolu nejsme (z mého popudu), a můj život se vlastně změnil na neživot. Do a z práce a nic více, do společnosti nechodím, nejraději trávím čas úplně sám, utápím se ve vzpomínkách, je mi často do breku… Samozřejmě se to odrazilo i v práci, neschopnost se soustředit, dělání chyb a tak dále, jen čekám, kdy mě vyhodí… Dále samozřejmě také neschopnost zapamatovat si věci, které mi lidé říkají, až je mi někdy hodně trapně. Snažím se s tím bojovat, ale po nějakém čase to prostě zase sklouzne do výše popsaného, v nějaké únosné normě to vydrželo tak maximálně týden. S přibývajícím časem je to spíš horší než lepší, takže u mě neplatí, že to chce čas nebo že to spraví čas. To, že jsem ji nedokázal pomoct, člověku, který mě potřeboval, beru jako mou největší životní prohru a nevím, jestli si to ještě někdy odpustím, protože se cítím jako jeden velký ubožák…

Ales Kouba řekl(a)...

Měsíce jsem se marně snažil najít nějakou logiku ve sledu událostí, který mne potkal. Teprve po nalezení těchto stránek jsem pochopil. Mám trochu jiný příběh. Jednalo se o poměrně krátký, spíše milenecký vztah s mladou ženou. Jevy zde popsané se ale projevovaly prakticky okamžitě. Připisoval jsem jim jiný význam. Ukončila to ona s vysvětlením, že nyní není připravená na vztah, ale chce se dále vídat. Nechal jsem ji v poklidu a bez doprošování "odejít." Po týdnu dramaticky přerušila veškerý kontakt. Následovalo zde popsané "mrazivé" mlčení, po kterém obnovila komunikaci. Po prvotní spíše úlevě jsem si s hrůzou uvědomil, že mi strašně chybí a jsem do ní zamilovaný. Později napsala, že to nebylo ONO a že už je "šťastná" s novou známostí. Popřál jsem hodně štěstí a myslel si, že tím vše definitivně skončilo. Omyl. V nepravidelných periodách, vždy večer nebo v noci, se stále ozývá a chce si "povídat". Volá nebo píše. Došlo až na takovou bizarnost, že po sdělení, jak je spokojená s novým (údajným) přítelem, mi poslala svou fotografii ve spodním prádle a v erotické pozici. Zkusil jsem několik týdnů nereagovat nebo poslat fotografii, na které jsem s jinou ženou. Ani poté neutichla. Máte s tím někdo zkušenost? Vytváří si snad tento typ žen ze svých "odložených případů" jakousi armádu obdivovatelů, které udržují v permanentním napětí a falešných nadějích? Nebo se na mne nějak zafixovala a nedá pokoj, dokud nedosáhne svého, i když nejspíš sama neví, co to je? Po přečtení tohoto článku je mi jasné, že vůči ní musím mít soucit. Současně chci klid a odpoutat se, což mi její chování neumožňuje.

Vojtěch Franče řekl(a)...

Armada obdivovatelů v záloze se mi zdá nejpravděpodobnější vysvětlení. Obzvláště, je-li v krizi (např napětí v současném vztahu), aby si doplnila pocit "někdo o mě stojí", tzn. mám hodnotu, nekoho pritahuji, s někým je to výjimečné apod. Vynáší na povrch svůdnou fantazii o úžasné lasce nebo propojení, kde není zohledněno to, co reálně proběhlo (co by zavánělo nepříjemnostmi). Je to takový fantazijní flirt, ktery je kdykoli možné smést ze stolu, že o nic nešlo a druhá osoba si tudíž nemůže nic nárokovat. Pokud na to věříte, lze to obrazně chapat i tak, že si ze strany emočně připojených obdivovatelů "bere energii".

Radush Vurbs řekl(a)...

Podle tohoto popisu je každý druhý člověk hysterický...není to spíš tím, že jsme rozmazlení :)

Aneta Nedbalová řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Aneta Nedbalová řekl(a)...

Mám asi přítele hysterku...skoro všechno sedí ty jeho výstupy v hátkách a výbušnost (kdy mi třeba řekne ať jdu do hajzlu) a pak si nepamatuje že by mi něco takového řek...to jeho nekonečný trucování doprovázeno snahou upoutat pozornost...vždy se musím usmířit já jinak se mnou ani nepromluví protože když se pohadame má takový stav který mi nechce ani odpovídat prostě na nic můžu na něj mluvit do nekonečna...opravdu skoro všechno sedí i to "jedním metrem měřím sebe a druhým tebe" cokoli co udělá on je v pořádku a když já udělám to samé je to 3tí světová...prosím máte někdo zkušenosti s mužem hysterkou? Už mi dochází trpělivost potřebuju nějaké rady jak to zvládnout a zároveň se psychicky nezhroutit z toho všeho...samozřejmě všechno kromě rozchodu to nepřipadá v úvahu na to ho moc miluji...kdyby někdo měl nějaké rady které opravdu pomůžou napište mi prosím na email: anetka780@seznam.cz předem všem moc děkuji za nějaké rady..