Vizuální čítanka astrologických archetypů a kvalit

Svět je plný astrologických knih, které jednostraně přetěžují mentálně analytickou část vaší mysli ("levou hemisféru"). Někdy je to až únavné. Pojďme nyní pořádně "nakrmit" i pravou hemisféru. Pojďte si odpočinout, zrelaxovat se. Načerpejte si vjemy a obrazy, které k vám hovoří bezprostředně, bez potřeby mentální interpretace. Nebylo už na čase? Možná v několika vteřinách nasajete více než z mnoha zaprášených svazků. Dovolte, ať se jednotlivé smíšené obrazy rozkládají na základní barvy (archetypy) a pak znovu skládají. Dovolte si "analogové míchání kvalit". Prožeňte barvami svůj mozek - a své srdce. Podívejte se na svět nevinnýma očima. Dovolte si "nerozumět", dovolte si cítit.

Země (Gaia) 





Tereza Pohlová: Drsná láska (cesta k temnotě)

Domnívám se, že žijeme v čase, kdy na naší hlavu padá to nedobré, co v naší civilizaci zůstává po zlatém věku křestanství v Evropě. Nechci z křestanské víry a spirituality vytvářet jediného viníka toho, že lidská bytost je v současnosti tak svázaná. Křestanství se stalo až příliš oblíbeným viníkem a to je velmi zjednodušující, vždyt nejen jeho hodnoty, ale i kultura a estetika jsou součástí duše každého Evropana a přineslo nám mnoho dobrého, ať se nám to líbí nebo ne.

To co tady zůstává a působí nám nemalé obtíže na cestě k vnitřní přirozenosti je křestanské vnímání bolesti, smrti, oběti a utrpení. Vzhlížení k někomu, kdo se rozhodl za nás trpět a nést naše viny, už lidská srdce nenaplnuje dojetím ani nadějí. Souvisí to s důležitým psychologickým aspektem současnosti - hlubokou potřebou nést zodpovědnost v první řadě za sebe a svůj život, neobětovávat se pro druhé, ale najít v sobě vlastní zdroj jednoty a přirozenosti. Dnes na Ježíšuv příběh řekneme jen "Už toho chudáka sundejte z kříže, vždyt to, co dělá, nemá žádný smysl“.


Svěrací kazajka narcismu

autorka textu: Iveta Havlová

Včera se mně někdo zeptal na narcismus
Je to široké téma a když přemýšlím, co říct,
co zdůraznit na téma, o kterém se mluvívá
s největším despektem,
pak asi to, že tito lidé jsou zavřeni
v té nejtemnější kobce, kterou si umíme představit
a ve skutečnosti velice trpí
Byť je toto utrpení většinou velkým úsilím
udržováno těsně za hranicí vědomí.

Na počátku je, jako vždy, narušený vztah
k rodičům, většinou matce
Chlad, direktivnost, manipulace,
popírání skutečných potřeb dítěte
V důsledku toho se vyvine jen velmi slabý
(nebo vůbec žádný) cit pro to, kdo vůbec jsem
Jasné je jen to, že takový, jaký jsem,
jsem nepřijatelný
- maminka ze mně nemá radost,
pokud se nesnažím změnit a plnit její požadavky
Dítě cítí velké stlačení, otupení vlastního já
(protože jen to, co je rodiči přijímáno,
se může zdravě rozvíjet)
Nepřijetí velmi bolí a snižuje jeho hodnotu.


Výživný kurz astrologie pro začátečníky

Otvírám výživný kurz astrologie pro začátečníky. Začínáme v úterý 7. listopadu od 16:00.

Celkový kurz pro začátečníky se skládá z dvanácti tematických setkání, které na sebe krok po kroku navazují. Budeme našlapovat bezpečně jako po vyhřátých kamenech.

Pokud chcete přijít jen na jednotlivé téma, je to možné, napište mi.




Jak naložit s Babou Jagou v novém věku?



S psycholožkou Evou Boháčkovou jsme si položili otázku: Jak naložit s Babou Jagou? Jak k ní přistupovat? Jaké je její místo v dnešním světě? Jak jí co nejlépe integrovat na naší cestě tak, aby to bylo v souladu s novým paradigmatem? Jak se s ní na praktické rovině má muž a žena potkat? Jak ji uctít (uznat, nezavírat ji jako smrtku do sudu) a současně jí nebýt lapeni?

Konstelační proces nám přinesl následující vhled.

Rebelství není aktem odporu, ale vhledu.


František Kupka: Černý idol

Když jdeš proti něčemu, když to nepřijímáš, když to nenávidíš, když tomu kladeš odpor, máš vždy nižší frekvenci než to, proti čemu bojuješ. Svým odporem to činíš větším než ty, stavíš to nevědomky na piedestal, stává se to tvým bohem.

Je jedno, zda je to systém, struktura, rodič, partner, politik, problém, konflikt, válka, hmota, tělo, násilí, hněv, strach, sex, hřích, lež, zločin, droga, potravina, láska nebo nenávist, rozkoš nebo bolest, menšina nebo většina, muži nebo ženy, uprchlík nebo soused, racionalita nebo iracionalita, stáří, dětinskost, smrt nebo život. Odporem to činíš větším než ty a stáváš se toho otrokem.

Když to stejné však bez hodnocení přijmeš a pochopíš to, vhlédneš do toho, začne se to v tobě rozpouštět jako potůček v řece, mráček na nebi nebo sůl v moři. Jakoby to vdechneš. Obsáhneš to v sobě a ono to ztrácí důvod ke své (separátní) existenci, neboť ty jsi vytvořil celek, který to předešlé již v sobě zahrnuje. Rozpustilo se to v něčem větším. Tímto způsobem Gándhí rozpustil Britské impérium. Jeho frekvence byla vyšší.

Stejným způsobem má to vědomí, které tě bez hodnocení přijímá a vidí, vyšší frekvenci než ty. A pokud ty sám sebe přijímáš a vidíš ve všech aspektech, tvoje frekvence roste. Tvoje potůčky se slévají v jedinou řeku.

Pokud vůči něčemu v sobě kladeš odpor, stáváš se toho otrokem. Stavíš si práh, o který zakopáváš.
Když se na něco díváš s odporem, jak bys to mohl vidět? Tvoje kapacita vidět se vyčerpala vytvářením odporu.

Rebelství není aktem odporu, ale vhledu.

Ke vhledu potřebuješ odvahu, odvahu vidět, unést a akceptovat to, na co se díváš, bez hodnocení, nejen vědomím, ale i celým srdcem a bytím.

*

Mladý Uran

Píseň ledu a ohně: o nemrtvých mezi námi

Otvírám téma, o kterém se nesnadno píše. Jakobych musel překonávat tuhý protiodpor a kráčet proti něčemu, o čem se nemá (nechce) mluvit. Co má zůstat pohřbeno.

Ale je tu. Připomnělo se mi, šlo mi po krku, a tak na něj budu reagovat.


Nedávno mi můj kamarád J. říká: hele, Vojto, mě se zdá, že všichni mí kamarádi jsou jakoby mrtví.

Nejdřív jsem nevěděl, co tím myslí; něco jsem tušil, ale mávl jsem nad tím rukou. (Necítil jsem s tím žádnou spojitost). O den později jsem při probouzení, na pomezí spánku a bdění, zahlédl zástup zmrzlých mrtvol, hordy, které se valí přímo ke mě a jdou mi pařátem po krku, jakoby mě chtěly zardousit. Bylo to děsivé, ale nechal jsem ten polosen ještě chvíli běžet, abych si je (tento valící se astrální útvar) mohl prohlédnout. Vypadaly přesně jako armáda nemrtých ze seriálu HBO Hra o trůny.

Pak jsem sebou cíleně prudce pohnul a otevřel jsem oči, čímž jsem polosen zaplašil a zvedl se z postele. Nebylo to něco, co bych znal, nebo někdy zažíval; bylo to vpád něčeho hodně odlišného, co bych nedokázal nikam přiřadit.

Druhý den jsem s jiným kamarádem na toto téma udělal konstelaci, bych mohl tento útvar (ať je to, co je to) náležitě poznat. Je to něco osobního? Je to něco kolektivního? Je zde nějaká spojitost mezi touto armádou mrtvol - a Hrou o trůny, kde se za velku zdí kumulují tzv. Bílí chodci a jejich armády nemrtvých, které hrozí překročit zeď a zničit království?

Revoluce jednoduchosti


Postavit Kolumbovo vejce na špičku.
Jak se to zdá jednoduché.
Po tom.
Ale co tomu předchází?

K jednoduchosti nemůže vést žádná metoda, technika, disciplína.
Jak se k ní tedy dostat?

Rozbít složitost.

Cheirón a Neptun: dvě možnosti uvnitř Matrixu

Navážu na svůj předchozí článek O třešničce na dortu, kde jsem se letmo zmínil o moudrém učiteli Cheirónovi. Chtěl bych nyní o něm říci něco více a konfrontovat tento archetyp s archetypem Neptuna, který je mu něčím společný: taktéž se vztahuje k jednotě a propojenosti všeho bytí - na druhé straně s ním však stojí v ostrém kontrastu. Na tento kontrast bych se chtěl zaměřit, protože na něm lze ilustrovat cosi zásadního, co nyní probíhá v naší psýché a v celém světě. Budu vycházet ze své zkušenosti s konstelacemi na tyto astrologické archetypy za posledních několik let.



Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je čím dál horší

Úryvky ze stejnojmenné knihy jejímiž autoři jsou: James Hillman a Michael Ventura

Terapeut a novinář, dva světaznalí a sečtělí muži s mnohaletými zkušenostmi s terapií (na obou koncích spektra), se setkají v rozhovoru, který připomíná jazzovou improvizaci. Přejímají motivy druhého a libovolně na ně reagují. Ve svých hovorech si berou na mušku především terapii a její dopad na vývoj lidské společnosti. Drtí ji mezi prsty a neuhybají před žádnou otázkou. Opravdu jsme se za sto let někam posunuli? Nestojíme na konci civilizace? Nepřihodilo se, že zatímco nejcitlivější a nejchytřejší lidé světa "čistí" denodenně své emoce na terapiích, svět je ovládán psychopaty, kteří o terapii neslyšeli ani z rychlíku? Neztratili jsme se příliš ve "vnitřním dítěti" a ideji "nekonečného rozvoje"? Nezapomněli jsme na terapeutickém lehátku na svět tam venku? Na jeho krásu, řád, na jeho propojení s naší psýché? Neměly by se všechny terapeutické místnosti stát revolučními buňkami proměňující celý svět? Z jejich jazzových úderů do strun odskakují revoluční jiskry. Zaposlouchejme se do úryvků z knihy, třeba na nás jiskra přeskočí (a budeme mít chuť přečíst si ji celou), anebo se (společně a autory) naštvaně zvedneme ze židle a půjdeme do světa něco změnit.


O třešničce na dortu

Integrace Slunce a Luny


Že lze v konstelačním procesu užít nejen archetypů (astrologické konstelace) nebo blízkých lidí (rodinné konstelace), ale i kvalit a symbolů jako "plech", "železo", "pampeliška" nebo "třešnička", bych rád ilustroval v tomto textu.

Na minulém Astro Selfconnection jsme zkoušeli tento experiment: umístit do konstelačního pole bod nazvaný "třešnička na dortu, ať je to co je to". Nevěděli jsme dopředu, co to bude. Bude třešnička korespondovat s prvky horoskopu jako je bod štěstí, Venuše, Jupiter...? Kdepak, ukázalo se něco jiného...