Poznámky k přednášce
Co vlastně rozumíme temnotou? Proč odmítnutí temných komponent nefunguje a nevede ke zralosti a celistvosti? Jaké aspekty temnota obsahuje? Je temnota opravdu "zlo"? Jak by vypadal svět bez temnoty? Přijďte si do tohto článku ulevit od přílišného světla, povolit kravatu, odpočinout si.
Představíme si temnotu v různých aspektech:
Konstelační uzavřená skupina určená k integraci astrologických archetypů
Počet setkání: 7x
Počet lidí ve skupině: cca 8-10
Kdy: pátek 16 - 20h 1x za 14 dní
Kde:
Páteční skupina: Pracoviště Pohled, Letohradská 16, Praha 7 ( začíná 20.1. 2023
Termíny: 20.1., 10.2., 24.2., 17.3., 31.3., 14.4., 28.4. (Pátky 2023)
Přijměte pozvání na sedmidílné putování skrze zahradu vašich vnitřních astrologických archetypů, které se pokusíme skrze konstelační procesy integrovat a kultivovat k jejich plnému rozkvětu.
Inovací tohoto kurzu je možnost testování (skrze svalový kineziologický test), na kolik procent máme kterou planetu (vzhledem k našemu potenciálu) integrovanou. (Testování bude provádět Iva Voldánová). Na začátku tak budeme mít přehlednou tabulku, jak na tom s každou planetou (archetypem) jsme. Známe tak naše silné stránky (strategie přežití, naše silné "koně" i naše achillovky (vytěsněné nebo bolavé) archetypy. S každým setkání uvidíme "pokrok": o kolik se naše planety posunuly.
Budeme mít možnost integrovat jak planety jako takové (posílit "slabý" nebo "vytěsněný" Mars, rozvinout "křehkou" Venuši, podpořit "upozaděné" Slunce, ošetřit "zraněnou" Lunu apod.) - tak aspekty mezi nimi.
(V reakci na trauma se snaží naše psýché některé archetypy vytěsnit a uchránit nás tak před bolestí. Podle našich zjištění má většina lidí několik archetypů zcela vytěsněných, tzn. působí až pod prahem vědomí, čili o nich vlastně nevíme. Tyto části však mohou mít paradoxně v našem životě fatální vliv - mohou urputně tvarovat náš život - a naše okolí je na rozdíl od nás dobře cítí. Např vytěsněné Pluto působí na okolí jako aura tlaku, vytěsněný Saturn jako nutkavě-mechanické požadování řádu, vytěsněné Slunce jako neschopnost spojit se svým autentickým Self v hloubce srdce apod.)
Zrovna tak si můžeme s hrdostí prohlédnout ty naše části, které již kvetou a září. A které mohou podpořit ty křehčí. (Podle našich zjištění má většina lidí zpravidla jednu až tři planety, které fungují skvěle - na vysoké hladině vědomí. Tyto síly nás jakoby v životě "táhnou". Díky nim dobře fungujeme v realitě. V Českých zemích to bývá nejčastěji Merkur - intelekt.)
Otvírá se nám tak jiná perspektiva na náš horoskop a vývoj duše, která není jinak skrze běžný pohled na horoskop zjistitelná.
Synergie vyplývá z toho, že se jednak rozvíjíme skrze naše konstelace (kde nám hrají druzí naše vnitřní části) a jednak jsme vybíráni do rolí, které náš také učí a posouvají. Každým procesem tak kultivujeme naši vnitřní zahradu.
Podle mého pozorování se nadvláda rozumu v duši objevuje tam, kde je potřeba ještě hodně potlačovat, aby byl udržen pořádek. Kde existují vrstvy nevyřešených traumat a komplexů, tam je zvolen rozum/hlava/mysl jako pořádající princip, a je to považováno za přednost. Uděláme z nouze ctnost. Protože v tomto stavu se nachází většina populace. Rozbouřené moře vnitřních nevědomých častí a z nich čouhá malý maják rozumu, snažící se nad zbytkem udržet kontrolu pomocí nesčetných ego obran. Tento systém však pohlcuje, váže obrovské množství energie, podobně jako totalitní režim diktátora, kde polovinu jeho energie spotřebuje jeho represivní aparát. Na radost, slast, tvorbu a lásku nezbývá energie / duševní prostor.
Ve stavu, kdy je velká část traumat a komplexů integrována, přestává být rozum/mysl/hlava onou nesmírně vážnou věcí úzkostlivě kontrolující, kde se co šustne, aby "z nitra náhodou něco nevyjelo". Mysl se stává hravým spojencem, kamarádem, plážovým objevitelem mnoha zázraků života. Přestává monoteisticky vládnout a dohlížet. Stává se jedním z mnoha přátel ve velkém soukolí duše. Existuje pospolu se zbytkem. Je uvolněná. Nezáleží na ní příliš. Něco stále říká, komentuje, ale její slova jsou jako žbrblání děcka na úžasném výletě. Hlava je podvolena srdci, bytostnému já, orchestru bytí, jako jedna z mnoha. To je harmonie, to je integrace, to je zdraví člověka.
Existuje východní cesta. Ta říká: odevzdej mysl, odevzdej ego. Problém je, že když s o to pokoušíte, je dost možné, že to nepůjde vzhledem k traumatickému a komplexovému materiálu, který vyžaduje pořádající mysl (velké byró), aby udržela nad tímto rozbitým královstvím jaký takýs pořádek: aby nedošlo k dezintegraci.
Ego/mysl je obrovský vynález evoluce vědomí, stejně jako egoobrany. Fungují dokonale. Aby jste mohli jít dál a přežít.
A pak existuje západní cesta otevřená psychoterapií: integruj stíny, komplexy a traumata a tvé bytí se časem vytvoří kolem nového centra: srdce / slunce. Z tohoto gravitačního centra s lze na mysl (merkur) dívat jako na dítě se slunečníkem pobíhajícím po pláži.
Pak možná přichází čas na "východní cestu". Odevzdání mysli. Ale najednou nejde o "vážný job" plný sadomasochistického podbarvení na základě nelásky k sobě samému. Ono tvrdé zakleknutí do vipassány na ostnaté rohoži s postkřesťanským masochismem vyrůstajícím z viny za to, že vůbec jsme.
Najednou nejde vůbec o nic.
Dítě (mysl) chodí po pobřeží a směje se. Mysl ztratila svou důležitost. Staví hrady z písku a válí se v mořském příboji. Je.
Je zvítězilo nad tvorbou mentálních reprezentací. Přirozenost, uvolněnost, nedůležitost, nevážnost, svěží obyčejnost. Prostor pro lásku a štěstí.
Go west and reach east.
Individuace: životní poledne nejde přeskočit
