Sebepojetí


(Albrecht Dürer: autoportrét)

Já neboli "jáský komplex" je průsečíkem duševního dění, ukotvuje vědomí jakožto subjekt ve vztahu k vnitřním a vnějším objektům.

Já vnímáme jako:
  • pocit v těle
  • identické v čase (v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, jsme to stále "my")
  • stále totožného původce a příjemce všech činností
  • sebeobraz na základě naší představivosti, ve vztahu k naší roli a místu ve světě; souvisí s virtuální mapou vesmíru v našem mozku, která není pouhou kopií reality, ale je z velké části naším výtvorem a projekcí. ("Svět jako vůle a představa", "Podle sebe soudím tebe.")

Sebepojetí
= sebeobraz, který vzhledem k vnějším změnám zůstává poměrně statický. Umožňuje to zachování integrity a kontinuity. Na druhou stranu se zažitého obrazu o sobě těžko vzdáváme, byť by měl být negativní a vnější událost by to měla vyvracet. Z nějakého závažného důvodu lpíme na vlastní sebepředstavě i tam, kde je to pro nás bolestné.

Možná milujeme svou sebepředstavu dokonce i tehdy, když sebe sami nenávidíme.
Asi jako bychom doma na stěně měli, řekněme, Dürerův obraz, který se nám sice nelíbí, ale přesto jej nevyhodíme, neboť je to možná nakonec to jediné, co dopravdy máme, vlastníme (proprium). Je to "naše".

[ Právě tato explanace koresponduje přesně se slovem "májá", které v indickém myšlení neznamená "iluze", jak se běžně překládá, nýbrž znamená jednoduše "MOJE". Pojem májá neznamená iluzi, neskutečnost vnějšího světa, znamená neskutečnost našeho sebeobrazu založeného na sebelásce a z něho vyplývající představy o světě, která je zúžená. Svět jako takový není Májá; Májá je vidění světa založené na pocitu vlastnictví "to je moje, tam to je taky moje", které vede k ustavičným starostem a neustávajcímu strachu, že přijdeme o to, co vlastníme.

Samozřejmě, myšlenka zúžené subjektivní reality byla celkem pěkně resuscitována ve filmu Matrix. Ovšem zase v doslovném uchopení máji jakožto iluze vnější reality. Jádro máji, spočívající v "mojskosti", dotčeno nebylo. ]


Změna sebepojetí přináší pocit nejistoty, ohrožení, úzkosti. Vlastně potřebujeme věřit v jakési stálé, pevné já, byť by to měla být iluze, protože na jiné úrovni je to psychická nutnost.

Usilujeme o integritu já v každé situaci a tam, kde to možné není, si (z velké části nevědomě) vytváříme "užitečné" sebeklamy a psychologické obrany, které mají uchovat naši integritu, chrání nás přes rozkladem v obtížných situací (abychom se nezhroutili).


Psychologické obrany jsou: popření, vytěsnění, regrese, projekce, izolace, racionalizace, somatizace, odčinění, reaktivní výtvor, přesunutí a sublimace.


Avšak naše obranné mechanismy vstupují do našeho života zadními vrátky, jakoby vedlejšími chapadly. Nemůžeme je vytvářet do nekonečna (jako nekonečný seznam lží), aniž bychom náš psychický systém zatížili další úzkostí. (Úzkost je většinou obranný, bolestivý signál před před vstupem potlačených a vytěsněných obsahů zpět do vědomí). Postupné rozrůstání našeho seznamu osobních obran a sebeklamů může vest k pozvolné neurotizaci osobnosti.

Nakonec před ničím neutečeme, jen budeme zakoušet bolest, které jsme se původně chtěli vyhnout, v jiné formě, a to tak, že to pravděpodobně ovlivní a zatíží naše vztahy k nejbližším lidem, partnerovi a rodině.
Ti nakonec mohou naší neurózou trpět víc, než my sami; budou trpět za nás, aniž bychom si to připustili nebo si to alespoň uvědomili.

Sebepojetí v grafologii


Zvýšené sebepojetí

znamená, že náš sebeobraz je lepší, než naše reálné možnosti. Projevuje se pocitem výjmečnosti, ješitnosti a nadutosti, zvýšenou tohou po uznání, odmítáním kritky. Může vznikat i jako kompenzace pocitu méněcennosti. V písmu se projevuje:
  • velkým písmem
  • obohacením formy
  • tlak
  • podpis je větší a zdůrazněný ve srovnání se zbytkem textu
  • zvětšené začátky slov

Snížené sebepojetí
znamená, že náš sebeobraz je horší, než naše reálné možnosti: pisatel se podceňuje, je opatrný a malomyslný, trpí zábranami, těžko se rozhoduje.
  • drobné, levoběžné, těsné písmo
  • ochablý pohyb
  • přeškrty
  • slabý tlak
  • zmenšené začátky slov
  • malé délkové rozdíly
  • klesající řádky
  • velké mezery mezi slovy
  • podpis je drobnější nebo méně výrazný než zbytek textu anebo je umístěn nalevo

Kolísavé sebepojetí
se projevuje střídavými pocity úzkosti a nejistoty, nedůvěry a méněcennosti, jindy naopak sebepřeceňováním a náhlou jistotou. Pisatel vyžaduje oporu, něco, co mu dodává jistotu a sebedůvěru.
  • nepravidelnost velikosti, šírky a tlaku
  • krycí tahy
  • nevýrazně propracovaná forma
  • třes
  • podpis se odlišuje od zbytku textu

Vyrovnané sebepojetí
= sebedůvěra, pocit vlastní síly, přesvědčivost a přirozenost
  • vyrovnaná velikost, šířka a tlak
  • jasná a pevná forma
  • rytmičnost
  • rovné řádky
  • podpis stejný jako normální text

(Základní vymezení pojmů "já", sebeobraz a sebepojetí ze skript - Mgr. Jan Siřínek: Základy grafologie, 2. semestr, přednáška č.19, Calix 1996 - 2005
Charakteristika 'sebepojetí v grafologii' převzata od Jeřábka)




Žádné komentáře: