Obecný popis typů podle Junga



Mějme na paměti, že jakákoli typologie vzniká abstrakcí živoucí reality. Je-li dobrá, postihuje cosi podstatného, a tím je užitečná. Je však pouhým nástrojem, jehož použití závisí na schopnosti psychologa či grafologa, který se setkává se skutečnými lidmi. Lidé jsou jako květiny, každý květ je neopakovatelný. Přesto existují určité vzorce, pravidelnosti, podle nichž se květy formují.


Jedním z hlavních přínosů Jungova způsobu uvažování je komplementarita protikladů na úrovni vědomí a nevědomí. Vědomá orientace určitým směrem a intenzitou je vždy vyvažována protikladným zaměřením nevědomí. Psýché usiluje o celost. Pokud by se život organismů měl řídit pouze vědomým zaměřením, byl zcela podřízen naší libovůli, stalo by se přežití a zachování života příliš křehkou a nejistou záležitostí. Příroda má svoji moudrost, větší než jsme my sami, která automaticky směřuje k rovnováze.

Jaké rovnováze? Rovnováze mezi daností prostředí a vrozenou, genetickou daností našeho organismu.

Extravert jednostranně usiluje o přizpůsobení se světu a nevědomí mu připomíná druhou stánku mince: jeho vrozené předoklady, které má tendenci přehlížet a které mohou někdy stát v opozici k tomu, co od něho vnější prostředí očekává. Introvert se zase jednostranně soustředí na svou psychickou danost a nevědomí ho nutí ke vhodnější adaptaci vzhledem ke společnosti a době, ve které žije.

Extravertní myšlení usiluje o ryzí objektvitu, všepostihující formuli. Ale život se nedá oklamat a bude prorážet na povrch a zaplavovat nevědomí archaickým citem, subjektivní a infantilní předpojatostí, která se této formuli bude vymykat.

Extravertní cítění bude usilovat o extenzitu citu, ale místy bude probleskovat neosobnost, chladná racionální kalkulace a podmíněnost společenskými hodnotami.

Vnímání, ať už obrácené k předmětům samým nebo k dojmu, které v nás předměty zanechávají, zjistí, že se bez hloubky citu nebo pronikavosti myšlení začne ocitat v amorální poušti a že bez tušení dálek kdesi v duši a dlouhodobé vize tuto poušť nikdy neopustí, že potřebuje kompas v podobě intuice, díky níž poušť překoná, protože pocítí smysl své cesty.

A intuice musí shledat, že tušení možností všech a všeho nemá žádný smysl, není-li ochotna svázat svou nepodmíněnost s jedním a zde a dokonat svou práci do konce.

Jinými slovy, jsme zrazováni a prozrazováni ve své neopravdovosti, protože pravda života nás převyšuje - a zahrnuje. Nejsme jen svým jednostranným já, ale mnohem širší potencialitou, která usiluje o své uskutečnění v nás a skrze nás. Můžeme tento psychický fakt opomenout, ale to neznamená, že on opomene nás. Komplementarita je logika duše. A porušením této logiky se začíná o slovo hlásit neuróza.


-

Typy ve stejné vzdálenosti od hvězdičky nahoru nebo dolů jsou navzájem komplementární: druhý typ má právě to, co prvnímu nejvíce schází, respektive je-li funkce jednoto typu diferencovaná a vědomá, je její komplementární funkce nevědomá a archaická. Komplementární funkce leží v pomyslném stínu téhož světla - čím je zdroj světla zářivější, tím temnější je jeho stín.




SUBJEKT

------------------ kolektivní nevědomí (objektivní psyché) ------------------

Introvertně intuitivní typ
(sleduje obrazy na pozadí procesů mysli přinášející vhled)

Introvertně citový typ
(usiluje o intenzitu citu a harmonickou koexistenci)

Introvertně myslivý typ
(snaží se filosoficky a do hloubky postihnout obecné zákonitosti)

Introvertně percepční typ
(snaží se tvořivě zpracovat subjektivní dojmy)

*

Extravertně intuitivní typ
(má "čich" na lidi a jejich skryté možnosti)

Extravertně citový typ
(orientuje se podle aktuálně společensky žádaných hodnot a rozvíjí extenzitu citu)

Extravertně myslivý typ
(snaží se o vědecký popis reality a konkrétních fakt do co největší šíře)

Extravertně percepční typ
(vyhledává estetické nebo příjemně stimulujicí zážitky)

-------------------- kolektivní vědomí (sociální prostředí) -------------------

OBJEKT




Jungova funkční typologie a grafologie

Extraveze a Introverze a jejich nevědomá kompenzace






O poznání sebe sama


Vaše srdce v tichu poznávají tajemství dnů a nocí. Ale vaše uši žízní po hlasu poznání vašeho srdce. Chtěli byste ve slovech poznat to, co jste vždycky znali v duchu.

Chtěli byste se dotknout prsty nahého těla svých snů. A je dobře, že to chcete.


Skrytý pramen vaší duše musí nutně vytrysknout a se zurčením spěchat k moři. A vašim zrakům se odhalí poklad vašich bezedných hlubin. Ale nehledejte váhy, které by zvážily váš neznámý poklad. Nepokoušejte se měřit hloubku svého poznání tyčí nebo olovnicí. Neboť vy sami o sobě jste bezmezným a nezměrným mořem.


Neříkejte:"Našel jsem pravdu", ale raději řekněte:"Našel jsem jednu pravdu."


Neříkejte:"Našel jsem cestu duše", raději řekněte:"Potkal jsem duši, kráčející po mé cestě." Neboť duše kráčí po všech cestách.


Duše nekráčí přímočaře, ani neroste rovně jako rákos.


Duše se rozvíjí jako lotos s nesčetnými plátky svého okvětí.


Chalíl Džibrán: Prorok
.

1 komentář:

Tereza Horáková řekl(a)...

Dobrý den,
zajímalo by mě, zda je běžné, že jeden člověk používá jak Ni/Ne, Fi/Fe, Ti, Si/Se a projevuje se jako J, jindy P.

Hezký den :)