Lars von Trier: Antikrist

Spousta lidí se po shlédnutí tohoto filmu ptá: What's the point? Bylo to krásné až démonické, bylo to umělecké, Trierovské, byly tam neuvěřitelně krásné záběry z lesa, pár obscénností vyvolávajících dávení a také božská hudba - ale: nerozuměl jsem tomu. Minul jsem se s tím.



Má interpretace zní: Vše je naopak! Dokonalá manipulace. Tento film je natočen z optiky muže - Krista (viz závěrečný epilog odkazující ke Kázání na hoře) - snažícího se nás přesvědčit, že on je a) spasitel (pomáhající, terapeut), b) trpící oběť, která se pouze brání, c) zcela nevinný ohledně smrti syna a že d) za vše může žena, to žena je zlo, to ona je vinna, to ona je antikrist, e) on je rozumný, ona nerozumná (chtonická, vášnivá, démonická, šílená - ergo nepomůže-li terapie - zasluhuje smrt), f) ona ho svádí k sexu, on (neviňátko) pouze podléhá. g) duch (muž) je dobrý, příroda (žena) zlá a temná.

To je souhrn dogmat, na nichž stojí Trierovo evangelium nazvané Antikrist.

Když to celé vezmeme tak, že to, co je nám předkládáno, není "realita" ale vypravěčská manipulace tohoho muže (pravda přeživšího), může nám vyjít přesný opak: Antikrist je Vyprávějící, Antikritst je Muž, Antikrist je Církev, Antikrist je Křesťanství. Skutečnou obětí, tou, která přinášela oběť od věky věků - je žena.





Podle mě tuto vypravěčskou manipulaci pochopilo dost málo lidí (ano: je to jen můj názor), a proto se tvrdí, že jde o protifeministickou agitku namířenou proti ženám: vážně si myslíte, že Trier je tak jednoduchý idiot? Vždyť Trier říká: Takto jsme byli církví manipulováni celých 2000 let. Natočím dokonale manipulující film ve stejném duchu: to žena je démonické, obscénní, iracionální zlo !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Použiji dokonalých naturalistických scén v šokující filmové řeči, abych vás silou emočního znechucení nad krvácejícími genitáliemi přesvědčil o SVÉ PRAVDĚ. Svou manipulaci obalím do dokonalé "vznešené" barokní hudby, abyste měli pocit, že vyprávím o něčem velkém a krásném. Uvěřili jste mi?

Tak vidíte: zase jste uvěřili propagandě sebepropagujícího se mága - spasitele - tentokrát v rouše Trierově.

I got you again. Antikrist.

Co je to dobro a zlo, na čí straně je vina, kdo je zachránce a kdo je zachráněný - to vše závisí na tom, kdo příběh vypráví.



"Jednou z mých technik, je obhajovat názor či myšlenku, kterou nezastávám." (Lars von Trier)





Poznámka č.1. Pokud jde o narážku na Freuda ("Freud je mrtev", "sny již dneska psychologie nezkoumá"), je to pochopitelně jen další hra, kterou s námi Trier hraje (ačkoliv na akademické půdě psychologie je to pravda!) Vždyť právě skrze mužovy sny (kde se míhají zkomírající ubitá mláďata) nahlížíme na dno jeho duše. Jen tudy se mihne jiná rovina vyprávění (nevědomá vina a krutost), než kterou se nám snaží předestřít. Trier je Freudovský až na půdu: a zase je o kus před námi.

Poznámka č.2. Není nad přednesených dogmatech něco pravdy? Co je to vlastně žena? A není na křesťanských dogmatech, na nichž stojí naše civilzace, také něco pravdy? -- Co je to pravda?

Osho: Tři stádia lásky


Jak se mohu naučit milovat sám sebe?

Láska má tři stádia.

Za prvé se musíte naučit milovat sami sebe, protože jen pokud milujete sami sebe, můžete milovat někoho jiného. Musíte milovat sami sebe tak moc, že láska začne přetékat. Možná právě tam teď jsi; potřebuješ druhého. To je druhé stádium lásky.

Milovat sebe je snadné. Milovat druhého je obtížná práce. Protože druhý tu není od toho, aby k tobě pasoval, aby naplňoval tvá očekávání; druhý může začít s mocenskými hrami, hrami ega, všemi možnými triky. A ty budeš potřebovat tak mnoho lásky, abys druhým nezačal být ovládán, abys jím nebyl zničen; jinak druhý vždy lásku zničí.

Jean-Paul Satre se tak úplně nemýlí, když říká, že druhý je peklem. Sám můžeš být tichý, míruplný. S druhým začne být všechno obtížné, všechno se stává konfliktem. Samotná přítomnost druhého na tebe klade požadavky. Musíš být velmi soucitný, velmi laskavý, aby ses nenechal chytit do vnitřní nenávisti; jinak se pro tebe druhý stane peklem.

Musíš být tak milující, že tvá láska promění druhého, do bodu, kdy už můžeš říci, že druhý už není peklem. Musíš být velmi srozumitelný, velmi chápající. Je to jeden z největších experimentů života. Neexistuje větší experiment. Musíš milovat takovým způsobem, který začne pomalu, pomaličku měnit druhou osobu, a druhý začne ztrácet snahu po dominanci, snahu po manipulaci. To vše závisí na tvé lásce.

V každém případě by sis měl zapamatovat, že jsi učinil krok. Je to tvůj experiment, a musíš být druhému vděčný, že se podílí na tvém experimentu. Chceš-li, aby byl tvůj experiment úspěšný, pak musíš pokračovat v lásce navzdory druhému, a ne se zabývat maličkostmi.

Jedině když jsi schopen milovat druhou osobu do takového bodu, že se v něm díky tomu začne odehrávat transformace, pak začíná třetí stádium lásky. Pak už to není otázka dvou osob, kteří se navzájem milují; pak je to láska, která obě osoby zaplavuje a oba se stanou, v jistém hlubším smyslu, jediným celkem.

V Indii máme sochu Aradhanishwary, napůl muže, napůl ženy. To je třetí stádium lásky: když muž a žena už nejsou více dvěma osobami, stali se dvěma polovinami jediného celku. Třetí stadium lásky je, automaticky, meditací. Kdo může dosáhnout tohoto stádia, nepotřebuje nic jiného k meditaci; toto bude jeho cesta. To je celý přístup tantry, dosáhnout třetího stádia lásky; pak žádné náboženství, žádné jiné metody nejsou potřeba. Láska sama se stane tvým bohem, nejzazší zkušeností.

Ale druhé stádium je skutečně obtížné; jinak by po tisíce let lidé neutíkali do klášterů. Z čeho měli strach? Proč se snažili ukrýt v klášterech?

Druhý krok je skutečně obtížný, a pro jeho obtížnost se všechna náboženství rozhodla utéct ze života. Ale utéct ze života není odpověď, je to jednoduše zbabělost.

Život musí být proměněn skrze porozumění. A když miluješ, láska má svou vlastní alchymii. Pokud láska nemůže proměnit druhou osobu, znamená to jen, že nevíš, co to láska je; musel sis něco jiného splést s láskou, protože láska je absolutně schopná proměňovat lidi. Vlastně, je to jediná cesta proměny.

Není žádné místo, kde by se láska učila. Není žádné místo, kde by láska byla živena. To je jedna z funkcí školy tajemství: učinit tvou lásku čistou, čistou od ega, moci a dominance – jen pouhým darem radosti, blaha z přítomnosti druhé osoby, sdílením všeho, co máš, nezadržujíc nic zpět.

Láska je největší magie.

Nebojte se druhého; nechte jej vstoupit do svého života. Neučím eskapismu. Učím vás jít do světa, transformovat svět, protože jen v této transformaci budete transformováni. Útěkem do hor a klášterů propásnete transformaci sebe sama. Zcvrknete se, nebudete expandovat. A pokud nemůžete milovat jedinou osobu, jak chcete milovat celý vesmír? A to je to, co je modlitba – milovat celý vesmír. Lidé cítí, že je snažší milovat celý vesmír, protože to vypadá jako bez problémů – vesmír, stromy, hvězdy, měsíc, slunce… ti nevytvářejí žádný problém.

Druhý vytváří problém, protože tvá láska není dostatečná. Pokud je tvá láska přetékající, druhý jí bude jejím proudem osprchován, očištěn. A místo, aby ti vytvářel problémy, stane se druhý obrovskou pomocí, komplementární částí v organické jednotě tvého bytí, a může tě dovést až do třetího stádia.

To vše závisí na tom, jak moc budete schopní milovat.

A nemyslím tím, že by někdo měl být lakomec, pokud jde o lásku. Ta nic nestojí. A není to kvantita; že pokud jste v lásce dali jedno kilo, máte o kilo méně. Není to kvantita.

Čím více milujete, tím více lásky máte.

Čím více dáváte, tím více vás vesmír zaplavuje láskou ze všech stran. Existují skryté prameny, stejně jako ve studni.

Láska má tajné cesty, jak vás naplnit, neviditelné.

Jedinou cestou, jak to poznat, je dávat ji a dívat se – jste stále plní.


Osho Upanishad no.29
přeloženo z angličtiny autorem blogu




Charisma

Pojem charisma pochází z řeckého slova χάρισμα, které znamená obdarovaný (nějakou vyšší silou, bohy, zvláštním kouzlem, něčím posvátným, božským či démonickým).

Obvykle se charismatem rozumí, že člověk vyzařuje jakýsi (atraktivní, nakažlivý, přesvědčivý) magnetismus, který nevyplývá čistě z jeho fyzických atributů. Ačkoliv je tento pojem psychologicky obtížně definovatelný, v běžné řeči jím obvykle rozumíme jakýsi faktor X - který buď člověk má nebo nemá - ale nemůže jej získat vlastním snažením. Už z etymologického základu vyplývá, že charismatem musí být člověk "obdarován". Je to dar. Skýtá člověku určitý druh autority, který nevyplývá z jeho vědomostí či společenského postavení. Propůjčuje mu cosi "navíc", co ostatní lidé nemají.

S pojmem charismatické autority (vedle autority tradiční a legitimní) přišel sociolog Max Weber. V jeho pojetí je to určitá forma moci; pokud mocí rozumíme přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli.

Související slova z jiných kulturních okruhů jsou: darshan (vize, zření, insight, který žák může "obdržet" od svého mistra - zřece, vidoucího). Francouzi používají slova jako charm nebo savoir faire (něco jako schopnost říct nebo udělat správnou věc na správném místě, s grácií a přiléhavě k situaci).

Někdy se o charismatických lidech mluví v tom smyslu, že když přijdou do místnosti, tak ji rozzáří. Také se říká, že umí číst emoce ostatních (vysoká emoční inteligence) a jsou tedy schopni vycítit, co na lidi zapůsobí.

Možná, že charismatická osobnost umí uvést svůj neverbální projev do synchronicity s masou publika (a vyvolat tak efekt propojené vlny). Tvrdí to psycholog Oregonské univerzity Frank Bernieri. Charismatický jedinec prý umí hovořit v takovém rytmu, akcentech a kadenci, že uvede posluchače do stavu, kdy se naladí na stejný dechový vzorec a tělesné pohyby.

Psychologické experimenty ukázaly, že nejde o něco, co se dá naučit (potvrzuje se tak etymologický význam "obdarovaný"). Pokud nejde o kvality, jimiž člověk disponuje přirozeně sám od sebe - pokud jsou naučené nebo natrénované - nejeví se pak ostatním už jako charisma: není to už "ono". (Poradenské firmy, které vám slibují, že vás naučí, jak být charismatičtí, tedy už z hlediska samotného významu slova lžou).

Charisma se dá možná také popsat jako to, co rozhodne během 30ti sekund o tom, zda budete následující semestr navštěvovat danou přednášku. - A nebo jako to, co vás přinutí nepřepnout televizní kanál, když zaslechnete mluvit charismatickou osobnost - bez ohledu na to, o čem přesně mluví.


Charismatický vůdce

Okolo charismatické osobnosti se často mají ostatní lidé tendenci se shromažďovat jako mušky okolo plamene. Může vzniknout skupina nadšených či fanatických stoupenců, kteří mezi sebou a vůdcem pociťují silné emocionální spojení a jsou ochotni investovat pro dobro skupiny značnou energii. Pokud charismatický vůdce nějaké skupiny neustanoví určitý řád, tradici, skupina se po jeho smrti může rozpadnout, neboť zaniká spojení s oním "posvátným faktorem". Charismatičtí vůdci obvykle nevykazují rysy stability a konzistence; spíše vytvářejí pohyb a revoluci. Lidé však potřebují srozumitelný systém zvyků a rutiny ("jistoty"), a tak se často kdysi charismatická autorita stává po své smrti autoritou tradiční (křesťanství, islám, buddhismus).

Podle australského psychologa Lena Oakese vykazují charismatičtí vůdci v testech vyšší stupeň narcismu



Che Guevara se stal ikonou charismatického vůdce možná nejen proto, že jeho smrt nedala příležitost fotografům zachytit jej v jeho stáří, ale i proto, že se nestalo, aby po jeho smrti přišel někdo a vytvořil z jeho myšlenek tradici či kompaktní systém. Buddha s Ježíšem takové štěstí neměli. Každý Ježíš má svého Pavla.






"Psychologické pravdy jsou dvousečné, a cokoli řeknu, může být použito takovým způsobem, že to může způsobit největší zlo, největší zpustošení a nesmysl. Není ani jediného výroku, který jsem pronesl, jenž nebyl překroucen v opak. Proto na žádné své výpovědi netrvám. Můžete ji přijmout, ale když ji nepřijmete, je to v pořádku. Můžete mě pro to hanět, ale já důvěřuji v to, že v každém je vůle žít, a ta mu pomůže zvolit si věc, která je pro něho správná. Když léčím nějakého člověka, musím být mimořádně opatrný, abych ho nesrazil k zemi svými názory nebo svou osobnosti, protože on musí bojovat svůj osamělý zápas životem a musí být schopen spoléhat se na svou, možná velmi neúplnou zbroj a důvěřovat ve svůj, možná velmi nedokonalý cíl." (C. G. Jung)


Antika

Staří Řekové a Římané pod charismatem rozuměli současný výskyt šesti vlastností. Charismatický člověk by měl disponovat těmito kvalitami:

1) sanctum (svatost: věří v cosi transcendentního, co jej přesahuje a za touto vírou ve svém životě jde a čerpá z ní sílu, motivaci a energii)

2) energicum (vysoká hladina osobní energie)

3) majestum (dokáže zaujmout svým projevem, umí oslovit své posluchače, má prezentační schopnosti, je dobrý řečník)

4) tremendum (tajemnost: nevypočitatelnost, nepředvídatlnost; zdá se, že jej nemůžeme nikdy zcela poznat, neboť je vždy o krok napřed; jeho osobnost je natolik složitá nebo natolik rychle se rozvíjející, že nás stále něčím překvapuje a tím se pro nás jeví neuchopitelná)

5) fascinans (fascinans: je fascinující tím, že je sám fascinován - jakousi vizí, obrazem, kterým dokáže lidi kolem sebe nakazit a strhnout; tato vize nemusí být vždy pozitivní - Hitler, Stalin, Che Guevara)

6) mirum (mimořádnost: v nějaké oblasti je excelentní, brilantní a je si této kvality vědom; odtud čerpá svou sebejistotu i do dalších oblastí života, v kterých už vynikat nemusí)




Šri Ramana Mahariši