Grafologie - otázky a odpovědi

1. Jaký je rozdíl mezi grafologií a písmoznalectvím?

Grafologie se soustředí na psychologický portrét pisatele na základě jeho písemného projevu, zatímco písmoznalectví se soustředí na rozlišení autorství (tedy pravosti či nepravosti) nějakého rukopisu či podpisu. Oba směry vycházejí z rukopisu, který poskytuje vstupní data (stejný pracovní "materiál"), ale výstup těchto metod je naprosto odlišný. Písmoznalectví není v žádném užším vztahu s psychologií, grafologie naopak využívá psychologických poznatků, které se mohou neustále rozšiřovat. Písmoznalectví je forenzní (soudní) disciplína, zatímco grafologie spadá pod psychologii.
Jednoduše řečeno, písmoznalce zajímá kdo co napsal, zatímco grafologa zajímá jaký je ten, kdo to napsal.

2. Jaké je postavení grafologie v systému psychologických metod?

Grafologie spadá pod diagnostické metody, konkrétně do skupiny projektivních testů jako např. Rorschachův test nebo Luscherův barevný test. Základním konceptem projektivních metod je to, že člověk při mnoha činnostech promítá do výsledku oné činnosti sebe sama včetně těch částí sebe sama, jichž si normálně není vědom. Proto zkoumání takových projevů člověka může přinést bohaté informace týkající se především jeho nevědomé složky, což u mnoha ostatních diagnostických metod nepřichází v úvahu (např. testy formou dotazování se na předem připravené otázky), neboť zde odpovědi člověk vybírá na základě vědomé sebepředstavy (jak se vidí nebo jak by se chtěl jevit). Většina dotazníkových testů tak sice přináší nějaký výsledek, ale ten platí pouze za předpokladu, že se tazatel rozhodne být pannensky upřímný. Nabízí se, že pokud se člověk uchází o nějaké zaměstnání, snaží se sebe sama v dotazníku "vylepšovat" ve směru toho, co se od něj očekává. U projektivních metod je něco takového dosti obtížné. Při snaze změnit svůj rukopis obvykle dojde k změně velikosti, sklonu, popř. rychlosti, ale většina grafologických znaků zůstane zachována, protože ujde pozornosti pisatele. Nehledě na to, že silně vystylizované, chtěné, umělé písmo těžko vylepší pisatelův profil - jeho snaha o kamufláž bude pro grafologa čitelná.

Ne všechny psychologické školy nebo autority však berou projektivní testy jako vědeckou metodu. Proto se dá říci, že projektivní metody stojí na hranici pomyslného deštníku psychologické vědy, přičemž tato poloha je dána čistě konvencí, autoritami na té nebo které katedře a historickým vývojem, který se vždy měnil a měnit se bude (paradigmatické klima, osobní zkušenost těch kterých autorit s grafologií, jejich znalost či neznalost grafologie a jejich osobní představy o grafologii).

Pokud jde o validitu grafologie, je lepší hovořit spíše o validitě toho kterého grafologa nebo o validitě grafologie při zjišťování např. temperamentu, extroverze-introverze nebo jungovských kognitivních funkcí (tedy nějaké dílčí proměnné).

Celková výpověď grafologa, psychologický portrét osobnosti, obsahuje totiž příliš mnoho proměnných, metafor a slovních obratů, které by se ve svém celku velmi obtížně převáděly na měřitelné proměnné); respektive struktura takového řetězce proměnných ve vzájemných vztazích by byla neobyčejně složitá. I z tohoto důvodu stojí grafologie na hranici psychologické vědy, ovšem nikoli z toho důvodu, že by nebyla validní, ale spíše z toho důvodu, že se validita grafologie jako celku obtížně měří.

3. Co je to validita a reliabilita?

Validní metoda je taková metoda, která skutečně měří to, co tvrdí, že měří.

Reliabilní metoda je taková metoda, která nám i při opakovaném použití dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu od té doby nezměnil.

Nějaká metoda může být validní, ale nereliabilní, stejně jako může být reliabilní, ale nebýt validní.


Žádné komentáře: