Symbolika psací plochy


1. Vertikální členění psací plochy (nahoře - dole)




n a h o ř e


SVĚTLO
DEN
DUCH
INTELEKT
VĚDOMÍ
^
II
I
text text text text text text text text text text text text text text text text
I
I
I
vNEVĚDOMÍ
FYZIČNO
HMOTA
NOC
TMA

d o l e
2. Horizontální členění psací plochy (vlevo - vpravo)



vlevo <- teď -> vpravo

JÁ .............................................................................. TY
SUBJEKT..................................................................... OBJEKT
DUŠE ......................................................................... SVĚT
MINULOST.................................................................... BUDOUCNOST
MATKA ........................................................................ OTEC
PŮVOD ........................................................................ DOVRŠENÍ



Výše uvedené chápání prostoru je nám zřejmě vrozené. Projevuje se napříč všemi kulturami, proto můžeme hovořit o archetypu, pra-představě. Polarizace prostoru (nahoře - dole, vlevo - vpravo) zřejmě slouží odpradávna jako projekční plocha lidské psýché.

Naše civlizace zaměřená na budoucnost, progresi a expanzi píše zleva doprava. Je tomu tak od dob klasického Řecka, kdy se změnil směr písma v souvislosti s proměnou mytických projekcí v racionální myšlení. Od té doby však naše civilizace čelí i určité skepsi vzhledem k mýtům a symbolům a lidé trpí větší úzkostí a nejistotou; pochybují o tom, co dříve prožívali jako přirozené a dané. Klagesovými slovy bychom řekli: duch narůstá na síle, ale ztrácíme duši, spojení s životem. Pradávné zemědělské kultury prožívali čas spíše cyklicky, jako neměnné opakování vesmírného řádu. My jej nyní vnímáme lineárně a naše mysl je zaneprázdněna spíše uvažováním o budoucnosti (plánováním) než o minulosti. Spíš tíhneme k posedlosti nekonečným pokrokem, expanzí a růstem; ale už si neuvědomujeme, jaký důsledek má tato jednostrannost na naši psyché. Možná proto směřuje naše společnost k čím dál víc prohlubující se neurotizaci, jež se vlastně už stává normálem.

Kultury, které píší zprava doleva, mají jiný hodnotový systém. Jsou uzavřenější (Čína, Islámské země), více si cení tradic, rodiny a rituálů. Jsou svou podstatou konzervativnější, více obrácené do minulosti.


Experiment: Poznáte originál? Působí na vás odlišně? V čem přesně se jejich účinek liší? Vyzkoušejte si převrácení jiných obrazů.






Leonardo Da Vinci: Zvěstování



3. Tři vertikální pásma

V grafologii dělíme výšku písmene na tři zóny neboli také pásma. Dolní a střední jsou odděleny psací linkou. Horní zónou rozumíme oblast obloučků písmen b, d, f, k, l, včetně háčků a čárek.Horní pásmo:
  • nadindividuální vědomí
  • duchovní oblast, etika, intelekt
  • náboženská víra, fantazie, intuice
  • aspirace
Střední pásmo:
  • individuální vědomí
  • sebevědomí, vědomá adaptabilita
  • praktická činnost, sociální vztahy
řádka: práh vědomí

Dolní pásmo:

  • nevědomí
  • hmota, tělesnost
  • pudovost, erotika
(Jan Jeřábek: Grafologie - dignostika osobnosti, Praha 2001)

Kdykoli v písmu hovoříme o velikosti písma, máme na mysli pouze výšku střední zóny. Poměr, v jakém písmo naopak překračuje velikost střední zóny do zóny horní a dolní, nazýváme délkovými rozdíly.


Horní pásmo

je světem ducha a rozumu - toho, co je přírodě nejvzdálenější jakožto pozorovatel jejích procesů. Představme si korunu stromu nebo květ, který se otáčí ke Slunci. Co je tímto Sluncem a zda leží uvnitř nebo venku je velikou otázkou našeho žití a každý člověk si pod ním představí něco jiného.

Tato zóna bývá zvýrazněna u myslitelů a idealistů ("hlavou v oblacích"), ale někdy také vypovídá o zvýšených ambicích pisatele ("výš a výš, to je, kam já mířím.")

Střední pásmo

Kousek nad linkou se nachází svět viditelný, uchopitelný, svět vnějších objektů a lidí, kteří nás obklopují, kteří nás přitahují (písmo nakloněné vpravo) nebo se jich naopak straníme (vlevo) - anebo se snažíme být soběstační a nezávislí (sklon kolmý). Je to tedy cesta od Já k vnějšímu světu, kde to, co je vlevo, symbolizuje niterný svět já, rodinu a vzpomínky a to, co je vpravo, vnější svět, Ty, budoucnost a očekávání.

Lidé s touto zvýrazněnou zónou žijí pro každodenní kontakty a prožívání. Jsou-li ostatní zóny zkráceny a písmo je veliké, hovoříme o zvýšeném sebecitu a domýšlivosti: člověk není schopen podívat se na své já z nadhledu. Je-li tato zóna potlačena (a jiné zvýrazněny), může se jednat o člověka, pro něhož každodenní realita není až tak podstatná (takže neví, kam si před minutou odložil brýle - a pak, pak je několik mnohem dělších minut hledá, protože realitě se utéct nedá.)
Dolní pásmo

O nevědomých procesech, které se dějí "pod povrchem", vypovídá především dolní pásmo - tedy část písmen pod linkou. Spodní tvary písmen j, g, y odráží naši psychosexuální zralost a energetický potenciál, způsob, jakým přistupujeme k matce zemi (která se symbolicky nachází "dole") a jak jsme v tomto světě zakořeněni.

Lidé s touto převažující zónou mají silnější potřebu zakořenění ve hmotné a pudové oblasti. Je-li dolní pásmo plné, svědčí o dobrých zásobách vitality a smyslu pro erotiku. Nadměrně velké smyčky mohou však znamenat erotickou nespokojenost. To, co je pod linkou, je vlastně nevyužitá energie v našem podvědomí - naše skryté rezervy, fondy, z nichž ke své škodě, nečerpáme. Umělci tuto sílu obvykle využívají ke tvoření. (A nebo k milování.)

Statistická zajímavost: asi 60 procent má více žen zdrůrazněnou spodní zónu, u mužů je to přesně naopak, 60 procent má zdůrazněnou horní zónu.




Experiment Karla Kocha potvrzuje typickou projekci osobní minulosti do prostoru vlevo dole a budoucnosti a úspěchu vpravo nahoře.

Vystavil
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)