Psychologická interpretace obrazů

Jakými krajinami jsme se procházeli při kurzu Čtení a interpretace obrazů?

Rád bych vám nabídl malou ukázku - pro osvěžení vašeho oka, citu a mysli. Seznámíme se s některými principy "čtení obrazů" a na konci našeho výletu o sedmi zastaveních si povíme i něco málo o tajemství Mony Lisy.

Obrazy, pokud si dovolíte se do nich ponořit, přinášejí naší duši radost, ale také léčí. Pokud nalezneme obraz, který nás hluboce oslovuje, může to být proto, že se vztahuje k nějakým našim komplexům a zraněním. - Narážíme v něm na nějaký náš vlastní motiv. - Ale díky genialitě nebo inspiraci autora může naši strukturu komplexů katalyzovat (překomponovat) do celistvější podoby, protože se najednou setkáváme s inspirovanějším uchopením našeho motivu, v kterém jsme doposud byli uvězněni. Působení obrazu může také obcházet, obtékat naše ego-obranné mechanismy. Léčení obrazy se tak podobá účinku terapie, která se v nás "nešťourá" a které proto nemáme důvod vzdorovat a mít z ní strach; podrobujeme se jí jako láskyplné ruce milované bytosti, z níž vyzařuje světlo.

Dovolte si se zamilovat do obrazů - do těch svých - u kterých musíte ve vytržení krásy prodlévat, i když netušíte proč. Možná vás potěší, možná vás rozpláčou, možná vás promění.


1. Symbolika obrazové plochy - kvadranty

Ingrid Riedel: Obrazy v terapii, umění a náboženství, 2002.

Model symboliky kvadrantů rozšiřující klasické grafologické pojetí:
  • prostor vlevo nahoře můžeme metaforicky nazvat hlediště (souvisí se vzduchem, distancí, sněním a ideály - téma vyvýšení se k nadosobnímu)
  • prostor vpravo nahoře jeviště (souvisí s ohněm, projevením se, budoucností, zacílením a očekáváním lidí kolem nás - téma sebrealizace)
  • prostor vpravo dole tržiště (souvisí se zemí, uzemněním, tělesným a praktickým - téma prvotní důvěry)
  • a prostor vlevo dole orchestřiště (souvisí s vodou, vyladěním, katarzí, návratem k již uplynulému a niterným prožíváním - téma regrese, smrti a znovuzrození).

Diagonální pohybové vektory:
  • z levého dolního rohu do pravého horního rohu: životní linie (progrese libida, následování životního proudu se všemi výzvami, které přináší)
  • z pravého horního rohu do levého horního rohu: pasivní linie (snaha poodstoupit z proudu života a vidět věci z širšího nadhledu, popř. uniknout od konfliktů života)
  • z pravého horního rohu do levého dolního rohu: regresní linie (zánik, návrat, popř. motiv hledání ukrytého pokladu - něčeho co bylo dávno ztraceno)
  • z levého horního rohu do pravého dolního rohu: linie materializace (zhmotnění, zesvětštění nebo pád)



Valentin Serov: Únos Európy
Tento obraz ilustruje pohybový směr z levého dolního do pravého horního kvadrantu, který se nazývá "životní linie" - souvisí s progresí libida, zapojením se do životního proudu, aktivizací, zaměřením na budoucnost. (Emil Páleš vidí v tomto mýtu, v němž Zeus v podobě býka unáší Európu, sdělení, že celá Evropa je jako kontinent signována Jupiterem - vykazuje jako celek jupiterské kvality).



Carl Gustav Carus: Balkón v Neapoli
Tento obraz ilustruje svobodu a lehkost, která nastává, když si můžeme vybrat mezi dvěma pohybovými tendencemi - první, progresivní, která byla již vystižena u předchozího obrazu - a druhá, eskapicky-relaxující -pasivní (z pravého dolního do levého horního kvadrantu). Na tomto obraze se mísí oba druhy pohybů (lodní stožár a housle kopírují první pohyb, kdežto dveře a otevřený výhled druhý pohyb. Obraz jakoby říkal: můžeš vyrazit do světa za dobrodružstvím (kvadrant ohně), ale zrovna tak nemusíš vůbec nic - můžeš jen snít a pozorovat (kvadrant vzduchu). Můžeš a nemusíš.  A horký i chladivý vánek proniká do přítmí pokoje.



Jean Leon Gérome: Dvě veličenstva
Lev sedící v zemském kvadrantu hledí na svůj archetypální sluneční pravzor umístěný v kvadrantu vzduchu. Lev je konkrétním, živoucím, pozemským vyjádřením toho, co Slunce představuje jako pravzor na nebesích. Oba králové se nacházejí ve své vlastní řiši a vyzařují majestát a respekt. Co se ale stane, když obraz otočíme podle vertikální osy?



Nyní se lev ocitá v kvadrantu vody a hledí na vzdálené slunce. To je sice umístěno v kvadrantu ohně, který jej posiluje, sám se však ocitá mimo své království a spíše se mění v bezmocného (plyšového) lvíčka, který nostalgicky hledí na vzdálený nedosažitelný cíl někde na obzoru v budoucnosti. Obraz tak najednou dostává nádech smutku a nedosažitelné touhy. Jeho účinek se mění. Už to nejsou dvě veličenstva. (Lvíček by už už mohl začít výt.)