Smrt, rituály a formy smrti v karmických souvislostech

přepis konstelace

„Co je smrt? Konec nebo přechod?“ (Seneca)

Život, smrt, láska a sex

Dali jsme experimentálně do konstelace tyto čtyři prvky. Chvíli se pohybovali po místnosti, ale nakonec se ustálili v kříž, kde život stál naproti lásce a smrt naproti sexualitě. Smrt vytvořila vršek pomyslného kříže, takže sexualita a smrt jakoby vytvořili vertikálu transcendující k věčnosti, mezi nimiž proudilo úžasné propojení jako mezi dvěma vysoce nabitými póly, zatímco láska a život utvořili obdobně pomyslnou horizontálu. Sexualita vnášela do celého dění (bytí) obrovský pohyb a proměnlivost, zatímco smrt hloubku, zhodnocení, přesah a uctění celkového řádu věcí. Smrt se jevila jako dveře, jimiž odcházíme, zatímco sexualita jako dveře, kudy přicházíme, ale právě proto jsou oba póly v nádherně-magnetickém vztahu, uchovávajícím kolotání všeho života.
Experimentálně jsme vytvořili konstelaci tří prvků: život, smrt sexualita. Ty vytvořily rovnoramenný trojúhelník úžasné proudící jednoty. A pokud se kdokoli další odvážil experimentálně vstoupit doprostřed tohoto trojúhelníku, zakusil energetický stav, jenž není možné vyjádřit dost dobře slovy, ale dejme tomu, že by se dal připodobnit k pobytu v jakémsi posvátném chrámu. Nikomu nelze bránit, aby se s třemi přáteli o něco takového nepokusil ve vlastním experimentu, aby pochopil, o čem zde pojednávám, na vlastní kůži.



Příběh Stvořitele a jeho stvoření

Světlo a temnota na počátku světa




Nechali jsme v konstelaci rozehrát drama prvotního stvoření světa.

Na počátku umisťujeme do konstelačního pole Temnotu.

Temnota se rozšiřuje, tryská, expanduje, jako vlnící se pramoře. Cítí neomezenou svobodu. Nemá původ v čemkoli jiném, moře tryská samo ze sebe. Jeho vlny a dynamika se však tak vzdouvá, že se v něm rodí potřeba něčeho jiného, co by mu poskytlo omezení. Neboť jinak by expandující a na intenzitě nabírající chaos zničil, zdestruoval, pohltil sám sebe. Temnota, prachaos hluboce ze své podstaty až žíznivě zatouží po omezení, po řádu, po stvořitelském světle.

Když se v konstelaci objeví světlo, temnota, chaos se uklidňuje, temnota je uspokojena. Světlo se zrodilo z původní temnoty, zrodilo se z oceánu chaosu. Z temnoty vyšlehl záblesk.

Interview s drogami


Nechali jsme v konstelaci promluvit tyto drogy: LSD, MDMA (Extázi), Marihuanu, Houbičky (Lysohlávky), Buffo Alvarius, Ayahuascu a Tabák. Ptali jsme se jich na jejch účinky, limity, stinné stránky, možnosti léčení a terapeutické využití. Každá nám odpovídala svým vlastním jazykem (stylem): LSD čistě a jasně, MDMA rozmlženě, marihuana vyhýbavě. Nakonec jsme do konstelace postavili bod zkušeného šamana, který těmto látkám rozumí - pro případ, že by nás jazyk nějaké látky snad chtěl příliš obalamutit.


1. LSD


Moje esence tak mikroskopická, že jsem schopné projít skrze všechny struktury (soustavy, sloučeniny, makromolekuly). Žádný filtr či obrana (v psychoanalytickém smyslu) mě nemůže zastavit. Prostoupím úplně vším.

1. Co ukazuješ?

Jinou realitu. Jinou obrazovou realitu (projekci, hologram), který nějak kopíruje původní běžnou realitu, ale s určitými odchylkami. Nabízím jinou verzi reality, kde je něco "jinak". Tato jinakost, odchylka, není utvořena náhodně, ale podle přesné zákonitosti, což za chvíli vysvětlím. 

Z určitého úhlu pohledu je celá vaše realita "hologram", nazvěme ho třeba hologram 1. Já vám nabídnu jeho pozměněnou verzi, hologram 2. Do tohoto hologramu 2 však přidám ještě 2 nové póly. První pól bude spirituální a božský, druhý pól bude zahrnovat vaše největší defekty (stíny a komplexy). Ve vizi na LSD (v 2. hologramu) se může zjevit cokoli mezi oběma póly v libovolné kombinaci. Tento druhý hologram může obsahovat ty nejspirituálnější, nejposvátnější a nejbožštější aspekty bytí, ale i ty nejvíc zvrácené, temné, poškozené, nemocné a bolavé. To vše může zmutovat, vplynout do druhého hologramu. Asi tak bych popsalo svou práci racionálním způsobem.

Vývoj porodů v průběhu historie

Podívali jsme se konstelačně, jak se v průběhu dějiny vyvíjelo porodnictví. Jak bylo přistupováno k dítěti, matce a případně i k placentě? V jaké atmosféře se rodilo? Jak účastníci porodu vnímali tehdejší porodní bábu či porodníka?

Učinili jsme jakési "cestování časem" do typických průřezů / obrazů v daném historickém období.




Zjednodušeně můžeme tento vývoj také vnímat jako odraz toho, jak je v každé době ctěn nebo nectěn jinový princip. (Neúctu k jinové polaritě skutečnosti můžeme číst i za gradujícím suchem současné krajiny - viz. přepis konstelace na toto téma zde). Dějiny porodů jsou tak vlastně také zrcadlovými dějinami jin - jangové polarity. V tomto kontextu můžeme vnímat jin (případně jin - jangovou součinnost) jako mj. moudrost plynutí, nezasahování, "let go", zatímco "holý" jang jako snahu o impakt, průraznost, proniknutí a ovládnutí reality. Jangový přístup je praktický, pokud jde o těžbu nerostů a tažení armád, v procesu porodu je však jeho intervenování poněkud s otazníkem. Stejně tak je možné sledovat, že totalitní nebo vojenské režimy mají (zřejmě podvědomou) potřebu silně vstoupit do procesu porodu a novorozence již v počátku jaksi "knock-outovat", psychicky narušit a tím jej učinit povolným k službě vlasti / systému. (Silný, zdravý jedinec se zdravými kořeny by se mohl vzpečovat a hledat si své štěstí jaksi po svém. Porodem zdecimovaný jedinec přijme systémový "imprinting" přeci jen snáze).

V kterých odbobích se porodům dařilo - a jak jsme na tom dnes? Pojďme si zalistovat několika historickými obrazy.

Otto Gross - "Psychoanarchista"


"Psychologie nevědomí je filozofií revoluce." (Otto Gross)




V tomto článku bych chtěl připomenout odkaz pozoruhodného člověka, který z dějin psychologie poněkud "vypadl". Byl jím Otto Gross.

Otto Gross (1877 - 1920) patřil k prvotním průkopníkům a inspirátorům psychoanalytického hnutí. Vedle toho inspiroval anarchisty a umělecké kruhy. Stál svým způsobem těsně vedle C. G. Junga, který jej označoval svého času za své "dvojče". A stál svým způsobem také blízko S. Freuda, který v něm vedle Junga spatřoval nejbrilantnější intelekt, schopný v budoucnu posouvat hranice psychoanalýzy. Přesto všechno se stal později obětí "stalinské čistky" uvnitř psychoanalýzy (pojem E. Fromma, jenž se stal obětí téhož) a záznamy o jeho přítomnosti byly v archívech psychoanalytické společnosti dodatečně pečlivě vymazány. (Heuer to označuje jako damnatio memoriae, trest vymazání ze všech záznamů, jenž Římané považovali za horší smrti a jímž se trestali mimořádně zvrhlí vládci).

Paradoxně má tak psychoanalýza, která se u jednotlivců snaží vynášet potlačené obsahy nevědomí na světlo vědomí, v případě Otto Gross nyní mimořádnou příležitost seznámit se se svým vlastním kostlivcem ve skříni. Sama psychoanalýza tvrdí, že to, co je potlačeno do nevědomí, nás po celý čas vlastně nejvíce ovlivňuje. Totéž by se dalo říci o Ottu Grossovi.

Pojďme nyní otevřít onen zpráchnivělý sarkofág mocenských čistek a plagiátorství psychoanalytické společnosti a vypusťme Ottu Grosse konečně na světlo! Pojďme si sáhnout na onen neuralgický bod, který kdysi živě tepal, planul, obohacoval, tryskal a burcoval - až na samé hraně šílenství a geniality - a který Jung i Freud dodatečně potřebovali "zaházet hlínou".

"Ukradli peří z jeho křídel, aby jimi zakryli své zadnice." (Píše na vrub obou velikánů Grossův současník spisovatel Anton Kuh v r.1921, rok po Grossově smrti, kdy již bylo jméno až na pár tajných policistů a psychiatrů prakticky neznámé.)

S Otto Grossem, s touto hodnotnou lidskou bytostí, bylo nakládáno jako s uprchlým tygrem v nějaké groteskní honičce na plátně biografu. ... A vy se stále ještě cítíte bezpečně? (Ludwig Rubiner, 1913)


Otto Gross (druhý zleva), Carl Gustav Jung (uprostřed).


Typ porodu a jeho vliv na duševní vývoj člověka v dětství a dospělosti

Jak typ porodu a následný kontakt s maminkou ovlivňuje psychiku dítěte v jeho vývoji od narození, přes dospělost až po stáří? Na to jsme se podívali prostřednictvím konstelace.




Prozkoumali jsme následující typy porodu:
  1. Dítě narozené přirozeným porodem, které od okamžiku porodu zůstává s matkou.
  2. Dítě narozené přirozeným porodem, které je ale od matky po porodu odebráno (nebo s ní nemá adekvátní kontakt a dostatečně kvalitní vazbu).
  3. Dítě narozené akutním císařským řezem (děloha se už pravidelně stahuje, hormony jsou už "v pohybu" - dítě mělo přijít na svět přirozeně, ale kvůli komplikacím nebo z jiných důvodů je na poslední chvíli rozhodnuto o císařském řezu)
  4. Dítě narozené plánovaným císařským řezem (hormony jsou ještě "v klidu" - je jakoby "vyjmuto za studena").
  5. Dítě narozené lotosovým porodem (je mu ponechána placenta) v domácím prostředí, kde zůstává v kontaktu s matkou. 
Pochopte, že našich 5 typů porodu představuje jakousi vyhrocenou, extrémní možnost - tak, abychom dospěli k nějaké rámcové představě o dopadech porodu. Samozřejmě, že je do psychického vývoje se během života promítá mnoho a mnoho dalších faktorů, jejichž kombinace jsou nepřeberné (existují miliony variant toho, jak věci mohou probíhat). V praxi můžete u sebe a u druhých vnímat jen náznak těchto vjemů.

Zkusme následující text chápat jako pobídku zamyslet se nad tím, jaký neskonalý dopad má na naše děti a na celou společnost volba typu porodu. Zkusme se vcítit, jak to prožívají děti, které přicházejí na svět.

Tvůrci Věstonické Venuše

Obrazy z konstelace na Pálavě




30 000 let před naším letopočtem. Pálavské vrchy, hustě zalesněné, s občasným průsekem či planinou, kde se potkávají lovci, kudy vedou stezky, kudy migrují obrovská stáda zvěře. Nad krajinou krouží orel. Z jeho pohledu se lidé zdají maličkatí. Z jeho perspektivy vidíme obrovský region o rozloze 100 x 100 km, do něhož se stahují lidé ze všech světových stran (z celé někdejší Evropy). V jeho epicentru se nachází Stolová hora na Pálavě. Ve vzduchu vibruje atmosféra radostného vzrušení, jakési naruby převrácené apokalypsy. Cosi se děje jinak, cosi kulminuje. Lovci se dorozumívají se sousedními kmeny, ale nikdo neví, jaká doba se blíží. Jedno je však jisté. Obrovská stáda zvěře se zvedla neznámo odkud a migrují tímto koridorem, takže tato krajina poskytuje obrovskou hojnost. Lidé přicházejí zdaleka jako u vytržení a zakládají tábory. Není možné hovořit o válkách kmenů proti kmenům - všeho je nebývale dosti. Jen občasné šarvátky - spíše z nedorozumění.

Táňa Havlíčková: Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši

Táňa Havlíčková, autorka knihy Móda a duše aneb klíč k sobě chystá k vydání svou novou knihu: Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši. Zatímco v první knize jsme se dozvěděli o osmi osobnostních stylech, které korespondují s esencielní povahou duše a způsobem oblékání a kniha byla určena především ženám, v této nové knize se naše pochopení osmi unikátních kódů (octocodes) rozšiřuje na celou rodinu.




Co je základní potíž v našich vztazích? Psychologické schéma, které by šlo nazvat: podle sebe soudím tebe. Pokud je pro mě nejdůležitější hmotný blahobyt a dobře vypadat, myslím si, že totéž bude dobré i pro tebe. Pokud mám tendenci hodně si vymýšlet a podvádět, předpokládám totéž i u tebe (a budu tě z toho už dopředu podezírat). Pokud si myslím, že na prvním místě je vysoký pracovní výkon, budu totéž očekávat i od tebe - moje milé dítě, můj milý partnere.

Přestože tě mám rád a "myslím to s tebou dobře" (!), měl bys být jako já a měl bys žít podle mých představ.

Neuvědomujeme si, že psychologie toho druhého je jiná - co je dobré pro nás, nemusí být dobré pro druhého. A takto s nejlepšími úmysly "válcujeme" druhé a říkáme tomu láska. Neuvědomujeme si naši unikátní jinakost. Chceme druhého normalizovat podle svých vlastních šablon.

Vztahy uvnitř systému Spiral Dynamics - (něžný) masakr civilizačních vrstev v nás samých


František Kupka: Kosmické jaro.

Pokusili jsme se rozehrát jednotlivé vrstvy Spiral Dynamics ve větší konstelaci, kde každý člověk vždy představoval jednu vrstvu, mohl vnímat sebe sama a současně vztahy ke všem ostatním vrstvám. Po té jsme si role prohodili, takže každý člověk si mohl vyzkoušet vjemy ve všech vrstvách. Tím jsme získali široké spektrum vjemů, které uvnitř tohoto systému vyvstávají. Můžeme tento příspěvek brát jako oživující doplnění původního konceptu. (A také jako systemickou esej nad stavem dnešní civilizace: jako jsme rozdělení my uvnitř sebe, tak je rozdělená naše společnost, vnitrostátně i geopoliticky.)

Pohádka o putování

Podobenství o ryze používaném / zneužívaném talentu 

Včera mě můj kamarád Marek Vavřinec upozornil na skvostnou, ale opravdu skvostnou pohádku, kterou prý kdysi viděl jako malé dítě a velmi ho celoživotně ovlivnila a dlouho ji jako dospělý nemohl najít, jak se vlastně jmenovala. Je to rusko-rumunsko-česká Pohádka o putování z r. 1982. Některé lokace jsou natáčené v Čechách: v Českém Krumlově, u hradu Kost a Trosky. Pohádka je fantastická, hrůzná, dobrodružná, s neustále se dynamicky rozvíjejícím nepředvídatelným dějem, který nenásleduje nějaká frázovitá pohádková klišé, naopak je láme a bortí.

Chci opět nabídnout určitou možnost čtení této pohádky s tím, že prozradím jen některé momenty děje, ale většinu vůbec zmiňovat nebudu. Zaměřím se jen na hlavní vypravěčský oblouk a postavy.


Сказка странствий

Zabití posvátného jelena

Systemická esej nad stejnojmenným filmem




V této eseji není mým záměrem poskytnout čtenářům estetickou recenzi na film: jestli je dobrý nebo špatný, jestli je to umění nebo není umění, jestli v něm herci hrají dobře nebo jestli je nebo není režisér blázen. Chci nabídnout možný způsob čtení - jak mu porozumět. S tím, že nabízím jen možný úhel pohledu, protože každé umělecké dílo je jako briliant s mnoha ploškami odrážejícími světlo a každý máme možnost chytit jiný "záblesk", aniž by to znamenalo, že jeden "pravdu" má a druhý ne. Budu prozrazovat děj, tudíž doporučuji článek číst až po shlédnutí filmu. (K podobně systemicko - metaforickému čtení vybízí například film matka!)

Tereza Pohlová: Červená je barva (...krve)


"Otče pomaluj mě krví
Otče pomaluj mě zemí."
(úryvek z lakotské modlitby)


Žijeme ve světě přehlceném informacemi. To jistě není myšlenka nijak nová. Pokud potřebujeme uchopit nějakou životní situaci, sbíráme k jejímu vyřešení informace: čteme články, knihy, hledáme na internetu, radíme se. V naší mysli pak dáváme informace dohromady a vzniká rovnice s výsledkem. Snažíme se najít odpověď na otázku: jak se mám zachovat co nejlépe? Kudy vede ta správná cesta? A naše mysl pracuje a selhává. Selhává, protože k pochopení a uchopení života jsou informace ve své důležitosti, jen malými pomocníky těch opravdu důležitých učitelů - a to je prožitek a vztah.

Jedním z prvních velkých učitelů je pro nás již od nejútlejšího dětství barva. Barva není informace. Barva nás učí jasnému a přímému vztahu, který neprochází skrze mysl, ale skrze prožitek.

Dítě instinktivně miluje barvy a jde jim vstříc. A co my dospělí? Jak vnímáme barvy světa a jejich souvislosti? Jak je prožíváme?

Zdeněk Mahler

Jako poctu Zdeňku Mahlerovi bych rád sdílel několik jeho pronikavých, hlubokých a strhujících náhledů na tři české historické osobnosti: Jan Hus, Karel Havlíček Borovský a Tomáš Garigue Masaryk. Zdeněk Mahler oplývá obrovskou informovaností a nebojí se osobního úhlu pohledu.







Výživný kurz astrologie pro mírně pokročilé

Otvírám výživný kurz astrologie pro mírně pokročilé. (Předpokládá se základní znalost živlů, znamení, planet a domů).Volně navazujeme na předchozí kurz Astrologie pro začátečníky, ale vítání jsou i všichni noví zájemci, kteří mají zájem rozšířit si stav sebepoznání a uchopit astrologii více živě a plasticky skrze osobní zkušenost. Začínáme v pondělí 28. května od 16:00.

Čeká nás dvanáct tematických setkání, které na sebe krok po kroku navazují. Pracujeme vždy především s naším horoskopem, abychom při každém setkání rozšířili pochopení sebe sama. Při některých tématech pracujeme i skrze konstelace, abychom se skze bezprostřední prožitek spojili s danou kvalitou, což je nad jakýkoli výklad. (Vizuální čítanku astrologických kvalit naleznete pro ukázku zde.)

Pokud chcete přijít jen na jednotlivé téma, je to možné, stačí mi napsat několik dní před kurzem.




Spiral Dynamics - nový pohled na evoluci lidstva i duše



Don Edward Beck a Christopher C. Cowan přicházejí v knize Spiral Dynamics s unikátním pojetím vývoje celého lidstva ve spirálovité dynamice. (Navazují na předchozí práci Clare W. Gravese). Stejnou spirálovitou dynamiku však můžeme aplikovat i na pochopení individuální psychiky, která se skládá z těchto "barevných" vrstev.

Každá barevná vrstva (patro evoluce) je charakterizována hodnotovým memem (valueMEM).

Hodnotový mem je jakési základní přesvědčení, idea, v níž věříme a pro níž (podvědomě) žijeme a podle níž si organizujeme svůj život. Hodnotový mem vystihuje naší hlavní životní motivaci.

Jsou naše kroky neseny Silou Pravdy, když chceme svou víru sdílet s divochy? (Modrá). Nebo je naší hnací silou úspěch, expanze a rafinované taktizování? (Oranžová). Anebo se jako Kryštof Kolumbus nacházíme někde v turbulenci mezi oběma hodnotovými memy? (Modrá / ORANŽOVÁ)

Kolem hodnotového memu se roztáčí kultura se všemi jejími prvky (filozofie, umění, rituály, zvyky, móda, vztahy). Každá barevná vrstva má vlastní skupinovou dynamiku, hodnotový systém a vlastní pojetí spirituality.

Máme tendenci se obklopovat lidmi na stejné barevné "vlně" a s nimi podle hesla "svůj k svému" vytvářet naši "sociální bublinu" / kmen v naší globální vesnici. Máme tendenci pracovat v prostředí, které je stejné jako naše "barevná vlna", respektive, v takovém prostředí se pak cítíme naplnění: jsme ve svém jako "ryba ve vodě".

Přestože jednotlivé barevné vrstvy se postupně objevují (od spodních po horní, od nejprostších po nejkomplexnější) v určitém historickém období, kdy dochází ke "změně paradigmatu" - psychosociální revoluci, jsou všechny neustále přítomny v celém světě a zrovna tak v naší individuální psýché. Můžeme mít například "psychické těžiště" v ekologicko-komunitní zelené barvě, takže se obklopujeme "zelenými" přáteli, na druhou stranu stále ještě pracujeme v korporátní firmě kvůli penězům (oranžová barva), ale ve sportovní aktivitě hledáme kontakt se svojí rudou vrstvou (bojové umění). Každý z nás má v sobě všechny barevné vrstvy v určité fázi "rozzářenosti". Nejedná se tedy o psychologickou typologii, kde by každý z nás musel nutně spadat do nějaké "přihrádky". V některých barvách se naleznete více - v jiných méně. Tyto všechny vrstvy jsou pak v neustálém dynamickém evolučním pohybu. Ustanovují se, kulminují, vrcholí, procházejí krizemi a opět upadají, zatímco jiné se mezitím derou opět na vrchol - podobně jako civilizace. Proto: Spiral dynamics.



To hlavní ze Spiral Dynamics v jednom obrázku. Po přečtení celého článku vám tato infografika začne dávat jasný smysl. Má kulturní DNA nějaký strop? Nevíme, zatím jsme schopni jen letmo dohlédnout do 9.té, korálové úrovně, jejíž význam zatím jen tušíme. Pojďme ale začít popořadě - od nejspodnější a nejdávnější béžové vrstvy - od úsvitu homo sapiens.

Jungovské funkce a prezidentské volby

Dnes ráno jsem ve vteřině probuzení uviděl zcela nezáměrně oba prezidentské kandidáty před svým vnitřním zrakem jakoby plasticky zevnitř s mnoha podrobnostmi a symbolickými souvislostmi, bylo to v naprostém klidu a BEZ jakéhokoli ODPORU k jakémukoli z nich. To, co jsem uviděl, bylo mým vjemem a zprávou pro mě a nikterak mě to nenutí přesvědčovat kohokoli o jeho volbě (ani nutnosti volit).

Podle mého názoru neukazuje průběh voleb NEDOSTATEK ROZUMU, jak navrhuje ve své úvaze Jan Bílý. Naopak. Ukazuje na náš NEDIFERENCOVANÝ (NEVĚDOMÝ) CIT a co to způsobuje, když tento nediferencovaný cit, tato obrovská síla, zaplavuje vědomí.