 |
| František Kupka: Kosmické jaro. |
Pokusili jsme se rozehrát jednotlivé vrstvy Spiral Dynamics ve větší konstelaci, kde každý člověk vždy představoval jednu vrstvu, mohl vnímat sebe sama a současně vztahy ke všem ostatním vrstvám. Po té jsme si role prohodili, takže každý člověk si mohl vyzkoušet vjemy ve všech vrstvách. Tím jsme získali široké spektrum vjemů, které uvnitř tohoto systému vyvstávají. Můžeme tento příspěvek brát jako oživující doplnění původního konceptu. (A také jako systemickou esej nad stavem dnešní civilizace: jako jsme rozdělení my uvnitř sebe, tak je rozdělená naše společnost, vnitrostátně i geopoliticky.)
1. Béžová vrstva v nás není jen stavem "pouhého přežití". Je spíše základem, na kterém všechno stojí. Je to základní pocit stability, ukotvení a bezpečí ve svém těle, na zemi a v přírodě. Obrazově vyjádřeno: sedím na kmeni stromu v hustém lese a euforicky si vychutnávám sluneční paprsky, beze slov, bez konceptualizace. Je to prostá přítomnost tady a teď. Mohu zde cítit znejistění, stejně jako stabilitu fyzické přítomnosti. Je to respekt k buňkám našeho těla, úcta k nejmenším kamínkům, z nichž je vystavěna naše samotná (fyzická) existence. Tato vrstva je však současně z ostatních pater Spiral Dynamics nejvíce opomíjená a přehlížená.
Vztahy k ostatním barvám: Nejvíce je (paradoxně!) přehlížena ze strany Zelené. Zelená béžovou vrstvu okázale přehlíží, neuvědomuje si ji, dívá se přes ni a skrze ni, ale ji samou nevidí. Zelená se k béžové chová jako "duchovní guru", který má plná ústa spirituality a hovoří o záchraně Země, ale zcela ignoruje své fyzické já, nejmenší částečky svého těla, takže nakonec je tento "duchovní guru" sklácen obyčejnou nemocí svého těla. Ignorace béžové vrstvy demaskuje to, co je v zelené vrstvě pokryteckého a přezíravého. Zelený aktivista se jde přivázat ke stromu, aby zastavil kácení lesů, zatímco jeho tělo právě křičí exémem na jeho ruce a žádá si pozornost; ale tomuto symptomu zelený aktivista pozornost nedává, neboť je právě zaujat duchovní ideologií. Bez kontaktu s béžovou vrstvou bazální fyzické existence jsme v zelené neukotvení a znejistění a o to více zde stavíme vzdušných ideologických zámků.
Zatímco všechny vrstvy béžovou víceméně přehlíží, je tu jedna čestná vyjímka. Tyrkysová vrstva (organická perspektiva celku obsahující hluboký mír a přijetí všeho, jak je) se k béžové obrací svou pozorností a dává jí plné uznání. Jakoby říkala: přežití na planetě a zachování života na Zemi se hluboce váže na kontakt, který máme s naší bazální fyzickou přirozeností, bez ohledu na další kulturní nánosy (hodnotové memy ostatních vrstev). Bez kontaktu s tímto základem je ohroženo samo naše přežití jako druhu na Zemi.
2. Purpurová barva patří pocitově k nejpříjemnějším a nejúžasnějším stavům vědomí. Lidé zde mají chuť tančit, bubnovat, jíst, milovat se. Cítí se zde jako malé, bezstarostné děti, pro něž existuje pouze přítomná chvíle. V této úrovni neexistuje "hlava" nebo "zodpovědnost" nebo starosti o to, co přijde. Zde se rytmicky plyne a užívá se příjemně to, co je zrovna k mání, ať už je to tropické ovoce, sexualita - nebo droga či ohnivá voda, kterou nám někdo nabídne. Pokud v purpurové úrovni dostanu ohnivou vodu, tak se prostě upiju k smrti, protože nemám jiné mechanismy, které by mě zastavily. Purpurová se k ostatním vrstvám vztahuje otevřeně, naivně a bezelstně, jako děti, kteří si hrají na pískovišti: pojďte si hrát taky. V této úrovni "dětského ráje" nebo "embryonální jednoty" se jeví jakýkoli další progres, hodnotová evoluce spirály, jako konflikt. Malé či velké děti, zde hrající si, nemají potřebu tento stav opouštět, ani je to nezajímá.
Purpurová se k béžové vrstvě (fyzické existenci a tělu) vztahuje s vděčností: ty mi dáváš mnoho dobrého, díky.
Nyní si představte, že do tohoto stavu "bezelstného štěstí" přírodních národů dorazí kolonizároři. Kontakt s jakoukoli jinou vrstvou je pro purpurovou v podstatě destruktivní, na druhou stranu vede k progresi. Zde by se jinak "čas zastavil" v cyklickém opakování v náruči Velké matky přírody.
3. Rudá vrstva je z perspektivy ostatních vrstev onen nepřijemný zuřivý kazisvět ve školce. Něco jako Nelson ze Simpsonů. Rudé vrstvy se ostatní obávají a nechtějí se s ní "kamarádit". Vyvolává v ostatních krajní reakce. (Podstatou rudé je: dělám si co chci a kdy chci a na nikoho neberu ohled. Spontánně následuji své fyzické a egocentrické impulzy).
Zejména zelená a modrá vrstva mají s rudou ohromný problém. Zelená se rudé vysloveně bojí, cítí se křehká a bezbranná, chce se někam schovat, vůbec neví, jak rudé čelit. (Představte si, že na večírek andělských éterických veganů, dorazí naftou zapáchající ožralý pankáč s vepřovou hlavou v ruce a kolem krku věnec z buřtů a z kapsy se mu vysype hromádka pornočasopisů). Pro zelenou je rudá ztělesněním všeho nejhoršího, čeho se vždy obávala. Má z ní osypky a padá do mdlob.
Modrá v přítomnosti rudé začíná být podrážděná a podebraná a začíná startovat, aby rudou zpacifikovala. Asi jako nervózní "fotr", když uvídí, jak se domů vrací jeho opilý adolescentní syn. Startuje proti němu agresí a snaží se ho umravnit, srovnat do latě. Ačkoli jinak jsou zelená a modrá vůči sobě nepřátelské, zde se najednou shodnou, mají společného nepřítele a jdou společně ruku v ruce umravnit onoho rudého ďábla, který jim vzal jejich klid. Linie modrá - rudá vyvolává obrovské napětí. Jsou to věční nepřátelé, vůči sobě ostražití.
Jinak na rudou reaguje žlutá. Žlutá vrstva (autentického systemického flow a tvořivě-odpovědného individualismu) vítá přítomnost rudé s nadšením a jásotem. Konečně! Toho jsme tu potřebovali! Bez něj to nedáme. Vnímá jeho přítomnost jako navýšení celkové energie, což vede k rozbití starých, tradičních a překonaných forem. Žlutá skanduje a fandí rudému "ďáblu". Vítá jej a oslavuje.
Nejdůlěžitější je pro rudou přítomnost tyrkysové vrstvy. Zavrhovaný rudý válečník je v jedné fázi ze všech bojů zcela unavený, jako starý legionář, proškolený mnoha bitvami, který by už rád na odpočinek, ale provokací a odmítáním ostatních kulturních memů "nemůže". Stále musí startovat a obhajovat svou existenci. Sám napadán, napadá. Teprve tyrkysová na něho hledí s nepodmíněnou láskou a soucitem. Jako když se oceán dívá na zkrvaveného veterána plného jizev. Z perspektivy tyrkysové, je ohnivá rudá nádherná a zcela v pořádku. Tímto přijetím svého významu je rudý bojovník dojat a uvolňuje se. Zakouší mír. Stává se z něj "míruplný, pokojný bojovník", někdo kdo zná klid a mír, ale je-li to třeba, umí uvolnit agresi a zaútočit.
4. Modrá vrstva
Zde většina lidí zakouší vjem pevného monolitu. Stabilní struktury, která dává řád, ale je v podstatě dost neohebná a nekompromisní. (Astrologicky Saturn). Pevná forma, neochotná k ústupkům a kompromisům. Buď - anebo. Jsi se mnou nebo proti mě.
Subtilní duchovní zelená je před modrou zahnaná do kouta, děsí ji. Požadavky autorit, přísné svědomí, "měl bys" a "musíš", mravní zákon a zákazy - to vše je pro zelenou jako "valící se buldozer."
Fyzická béžová pohlíží na modrou se zalíbením. Ona je pro ni jako vyšší oktáva primární stability. Společně tvoří osu pevnosti, nezdolnosti.
Nezajímavější je interakce mezi ní a systemickou žlutou. Žlutá modrou akceptuje a prozařuje ji. Jakoby říkala: pevná forma je tu a má svůj smysl - ale proč ji trochu neuvolnit, nezpružnit? Posílá k modré jasné sluneční paprsky vitální radosti ze života. Modrá je nejprve v rozpacích, protože ztrácí své nekompromisní hrany. Přestává být absolutní, dogmatická. Vitální impulzy od žluté poznenáhlu vítá, roztává v nich. Jako když betonem prorůstá květina a beton praská. Beton se mění, taje. Nemizí zcela, jen nabývá nových forem. Žlutá re-designuje původní ztuhlé formy. Umožňuje organicky re-designovat dávné monolity a monolitní "velké pravdy". Modrá je ráda, protože jí to směrem k žluté táhne, ale sama sebe reformovat neumí - neumí samu sebe vytáhnout do vzduchu za tkaničky od bot. Zprůchodnělá a polootevřená modrá má nyní mírnější, oblejší úhly a obdivně se opírá o onen vývojový aspekt moderních a vizionářských impulzů žluté.
5. Oranžová. Oranžová se vzhledem k ostatním jeví jako energický solitér úzce zaměřený na cíl a svou běžeckou trať. Je nadupaná tekoucí energií. Je jako dynamo. Je pružná, ale o ostatní v poli se příliš nezajímá. Je to vysoce úspěšný manažer, který sleduje jen své cíle. Je mu skvěle, do chvíle, než zjistí, že vyhořel, že mu to, co dělá, již nepřináší uspokojení a hlubší smysl. Nebo, dokud nezjistí, že vlastně běží "sám" - že nemá skutečné hluboké vztahy.
Oranžová se poměrně dobře vztahuje k červené. Říká: jsem něco jako tvůj syn. Tebe odsuzují, ale já jsem tvoje vyšší oktáva, která je již pro ostatní přijatelná. Používám tvou primární energii společensky přijatelným způsobem.
Oranžová je schopná propojovat (ale i rozdělovat) modrou a červenou. (Stojí mezi nimi).
Zelená je pro oranžovou snůškem neautentických duchovních keců. Filtr oranžové (úspěch a prospěch, maximalizace zisku, efektivita, moderní vědecký výzkum založený na empirii) znemožňuje na zelené vidět cokoli dobrého a pravdivého. Na zelenou reaguje iritabilně ("celé je to nesmysl! duchovní bláboly!"). Zelená se pod tlakem oranžové cítí nepřijatá a nepochopená. Její hloubka je přes "oranžové sklíčko" neviděna.
Ke žluté hledí oranžová s nadějí. Říká: já jsem leader, mám energii, umím jít za cílem. Ale teprve tvá vize mě skutečně pozdvihuje, vidíš, kam já nevidím. Nechám-li se tebou vést, společně s tebou můžeme všechno pozdvihnout.
Přítomnost oranžové je pro ostatní osvěžující, je flexibilní a dynamická a poněkud vyvažuje úzce formální a svázanou absolutistickou modrou vrstvu.
6. Zelená. Zde převažují pocity harmonie, pohody a citlivosti. Je zde láska a soucit. Schopnost přijmout sebe sama a léčit své zraněné části.
Zelená naprosto nevidí béžovou. (Fyzická existence, kontakt s tělem a zemí, bazální bytí). Tu přehlíží jak lán (pasivní agrese), ale nevyjádří to přímo: to by nebylo "harmonické". Prostě se dívá skrz ní jako skrze "non existent". Béžová jí říká: no co, stejně tě doběhnu, mě nelze beztrestně přihlížet. Tvoje tělo běží podle mých zákonů, ať už si ve své duchovní povznesenosti myslíš, co chceš. Jsem tu, tak jako tak.
Zelená je bez kontaktu s béžovou znejistěná v něčem základním, jakoby "visí ve vzduchu". Tuto nejistotu potřebuje kompenzovat od lidí, kteří v ní věří - podobně jako guru si sytí svou jistotu a sebedůvěru obdivem svých stoupenců.
Zelená odivuje tyrkysovou (úroveň holistické organické jednoty a prožívaného propojení). Je to pro ni jako svatý obrázek, který by si nejraději pověsila na zeď (takový wallpaper). Tam chci jednou být, říká si zelená. Tak chci, aby mě ostatní viděli. A tyrkysová se s pochopením dívá na zelenou: jasně, taky jsem tam byla. A směje se. Ale jakoby ukazuje na béžovou a na všechny ostatní barvy: ale bez přijetí toho všeho to nejde. Tím vším se musí projít, to vše musíme žít zároveň a bez podmínek.
Vztahy k modré a červené jsme již vylíčili. Zelená je "nedává". Radši by se od nich stáhla, do světa, kde se nevyskytují. Tam by její mír a harmonii nic nerušilo.
Žlutou zelená moc nevidí. S oranžovou (viz výše) bojuje o samotné uznání své pravdivé podstaty.
7. Žlutá. Žlutá je plná optimismu, nadšení, euforického plynutí. Z jejího bodu se do celého pole rozlévá teplo a energie. Nicméně je svým způsobem "sama pro sebe", protože z perspektivy ostatních není příliš viditelná, maximálně jako bod na obzoru: tam bych chtěl jednou být - nebo: táhne mě to tam, vtahuje mě to. Žlutá je vitální a vizionářská, vnímá všechny ostatní barvy jako nádherné a důležité a je schopná je zahrnout a přitom je reformovat, posunout na vyšší úroveň, re-designovat je, modulovat je. Oceňuje význam modré i rudé a je schopná tyto kvality a proudy alchymicky propojovat. Všechny barvy jsou pro ní jako koření v kuchyni, z nichž lze uvařit nové a úžasné pokrmy, které tu nikdy předtím ještě nebyly.
Z perspektivy "zelené" tiká čas: není již příliš času. Žlutá říká: ano je to tak - a současně - se vše děje úplně nejlíp jak může, vše běží v přesném načasování. Vše je v tuto chvíli přesně tak, jak má být. (Ale není to dogma, nebo utopie, je to pocit perfektního rytmu a synchronního souběhu všech věcí). Žlutá je aktivní, individualistická, osobní a reformátorská.
Žlutá si velmi rozumí s béžovou. Společně vidí to nejzákladnější: už jen pouhé fyzické bytí teď je nádherná, zázračná jízda. A vše ostatní je "nadstavba". Já o tobě vím, říká žlutá béžové. - A stejně tak mohu do svého bytí a tvoření zakomponovat všechny ostatní barvy.
8. Tyrkysová. Zde člověk jen "je". Zakouší pocity oceánické hloubky, míru, ale současně propojení se vším. (Není to pozice nezúčastněného pozorovatele kdesi "nad"). Tyrkysová se ke všemu vztahuje s nepodmíněnou láskou a účastí, s pochopením toho, co se děje, protože zná a cítí to, co se děje. Sama si vším prošla a stále znovu prochází. Je vším promývána a vše promývá. Individualistický pocit svébytného autentického centra (žlutá) zde ustupuje ve prospěch rozprostraněné láskyplné, klidné hlubiny, kde "osobní já" je vlnkou podobnou všem ostatním vlnkám.
Tyrkysová se zvláštně dívá na béžovou rovinu bazální, fyzické přítomnosti. Oceňuje ji s hlubokým uznáním a zahrnuje ji do celkového dění v poli. Ukazuje, že chceme-li přežít na planetě jako druh, jsme bytostně závislí na uznání a vnímání této primární kvality. Současně se s hlubokým pochopením a účastí dívá na rudého válečníka, zlomeného miliony bitev. Vítá veterána jako chladivá lázeň a hojí jeho rány. Teprve skrze ni rudá dochází míru a blaženého spočinutí. Bojovník v nás ví, že mír je možný. (Ale nespočívá v popření kvality boje a konfliktu. Mír spočívá v přijetí boje a konfliktu jakožto něčeho, co má bytostné právo na existenci).
K oranžové tyrkysová hledí se soucitem: vidí, jak výkonný manažer padá na dno a nedopřává si kontaktu s jinými částmi sebe sama a s druhými lidmi, po nichž někde musí ve své hlubině prahnout - a jednou k tomu přijde. Možná mezitím zkolabuje, ale jednou počně hledat vztah k ostatním barvám kolem sebe.
Ke žluté se tyrkysová vztahuje jako k duálnímu spojenci, parťákovi. Jako azurové moře k žlutým zrnkům písku zalévaných sluncem.
*
Konstelace proběhla 18.5. 2018 v Atelieru Psychologie radosti v Praze.
Děkuji všem přítomným za účast.
31.6 - 7.7. vás zveme na workshop na Pálavě spojený se Spiral Dynamics nazvaný Magmatuum.
Žádné komentáře:
Okomentovat