Salvador Dalí

"Jediný rozdíl mezi surrealisty a mnou je ten, že já jsem surrealista."

"Výbuch atomové bomby 6. srpna 1945 způsobil, že mnou pronikl seismický otřes. Od té doby se stal atom pro mé myšlení ústředním. Mnoho scén, které jsem v té době namaloval, vyjadřuje onen nesmírný strach, který mne uchvátil, když jsem uslyšel o výbuchu bomby. Použil jsem svou paranoicko-kritickou metodu k analýze světa. Chci vnímat skryté síly a zákony věcí a porozumět jim, abych je měl ve své moci. Skvělá inspirace mi ukazuje, že disponuji nezvyklou zbraní, která mi pomůže proniknout k jádru skutečnosti: mysticismem - tj. hlubokým intuitivním porozuměním tomu, co je, přímou komunikací s tím vším, absolutní vizí z milosti pravdy, z milosti Boží. Mocnější než cyklotrony a kybernetické počítače mohu proniknout k záhadám skutečnosti během okamžiku... Moje extáze! Křičím. Extáze Boha a člověka. Moje je dokonalost, krása, to, že jsem se mohl dívat do jejích očí! Smrt akademismu, byrokratickým pravidlům umění, dekorativnímu plagiátorství, hloupé nekoherenci afrického umění! Moje jsi, svatá Terezo z Avily!... V tomto stavu intenzivního proroctví se mi ozřejmilo, že prostředky obrazového vyjádření dosáhly své nejvyšší dokonalosti a efektivnosti v renesanci a že úpadek moderního malířství byl následkem skepticismu a nedostatku víry, výsledkem mechanického materialismu. Oživením španělského mysticismu já, Dalí, použiji své dílo, abych demonstroval jednotu vesmíru, když ukážu spiritualitu veškeré hmoty."


Sférická Galatea, 1952 (klikni pro zvětšení)




Halucinogenní toreagor, 1968-70




"Američané milují ze všeho nejvíc na prvním místě krev - všichni jsme viděli velké americké filmy, zvláště ty historické. Vždycky jsou tam scény, v nichž je hrdina zmlácen nejsadističtějším způsobem a v nichž jsme svědky opravdových krvavých orgií. A za druhé, měkké hodinky. Proč? Protože Američané se stále dívají na hodinky. Mají neustále naspěch, hrozně naspěch, jejich hodinky jsou příšerně strnulé, tvrdé a mechanické. Proto den, kdy Dalí namaloval svoje první měkké hodinky, přinesl okamžitý úspěch! Protože ten strašný předmět, který vyznačoval nevyhnutelné sekvence jejich životů v každé minutě dne a připomínal jim jejich hroznou zaneprázdněnost, nakonec přece jen najednou změkl jako zralý camembert, když se začíná roztékat. Ale největší vášní Američanů je sledovat zabíjení vlastních dětí. Proč? Protože podle nejproslulejších amerických psychologů je vraždění neviňátek oblíbeným tématem lidí, něčím, co je pohřbeno v hlubinách jejich podvědomí. Je to proto, že děti jim neustále lezou na nervy, tím spíše, že jejich libido je obráceno naruby, dokud zcela nevyplní kosmické povrchy jejich snů. Jestliže Američané zbožňují krvavé orgie a vraždění neviňátek a měkké hodinky, které tečou jako pravý francouzský camembert ve fázi zralosti, je to proto, že ze všech věcí na světě mají nejraději 'body': informační body, které symbolizjí nespojitost všech věcí. Proto se dnešní pop-art skládá výlučně z takových 'bodů' informací."






"Po celou dobu a skrze hustotu zmatené a démonické tělesnosti svého života jsem hledal a neustále hledám nebe. Běda tomu, kdo to ještě nepochopil! Když jsem poprvé spatřil vyholené ženské podpaží, hledal jsem nebe. Když jsem svou berlí šťoural v shnilé a červy prožrané hmotě svého mrtvého ježka, bylo to opět nebe, co jsem hledal... A co je to nebe? Galo, ty jsi skutečností! Nebe nemůže být nalezeno ani nahoře, ani dole, ani napravo, ani nalevo, nebe bude nalezeno přesně uprostřed prsou člověka, který má víru. P.S.: Já v tuto chvíli ještě víru nemám a bojím se, že zemřu bez nebe."





Svátost poslední večeře, 1955




"Erotismus je královská cesta Božího ducha."

"Vím, co jím; nevím, co dělám."




Kristus Sv. Jana z Kříže, 1951







Dalí a Hitler

.

"Fascinovala mě Hitlerova měkká, masitá záda, vždy tak těsně upnutá do uniformy. Kdykoli jsem začal malovat ten kožený řemen vedoucí šikmo od jeho pasu k rameni, měkkost toho hitlerovského masa vtěsnaného do vojenské blůzy mne uvedla do posilující a wagnerovské extáze, jež mi rozbušila srdce, do vzácného stavu vzrušení, jaký jsem nezažil dokonce ani při milostném aktu... Kromě toho jsem vnímal Hitlera jako masochistu posedlého utkvělou myšlenkou začít válku a hrdinsky ji prohrát."

"Má vytrvalost v nahlížení mystiky Hitlera ze surrealistického hlediska a moje umíněná snaha obdařit sadistický prvek v surrealismu náboženským významem (obojí zhoršované mou paranoicko-kritickou analýzou, která hrozila zničit automatismus a jeho inherentní narcismus) vedly k četným rozepřím a občasným hádkám s Bretonem a jeho přáteli."

"...Kdyby někdy Hitler měl dobýt Evropu, skoncoval by s hysteriky mého druhu, jak se to už stalo v Německu, kde se s nimi zacházelo jako s degenerovanými. V každém případě by zženštilá role evidentního cvoka, do níž jsem Hitlera obsadil, nacistům stačila, aby mne odsoudili jako obrazoborce. Podobně můj zvýšený fanatismus, který ještě vrostl, když byli z Německa vyhnáni Freud a Einstein, ukázal, že mě Hitler zajímá čistě jako předmět mé vlastní mánie, a také proto, že mě překvapoval svou jedinečnou katastrofickou hodnotou."

Dalí: "Podle mého názoru má Hitler čtyři koule a šest předkožek."

Breton: "Polezeš nám s tím svým Hitlerem ještě dlouho na nervy?"

Dalí: "Jestli se mi bude dnes zdát v noci o tom, jak se spolu ty a já milujeme, namaluji hned ráno co nejdetailněji naše nejlepší pozice."

Breton ztuhl a s dýmkou pevně sevřenou mezi zuby zuřivě zamručel: "To bych ti, kamaráde, neradil."



Hitler masturbující, 1973




Dalí a psychoanalýza


Narcisova metamorfóza, 1937



"Hrdina je člověk, který se vzepře autoritě svého otce a přemůže ji." (Údajně Freudův citát, který si Dalí oblíbil.)

Dalí a Freud se setkali jedinkráte, v Londýně v r. 1938. Dalí mu ukázal Narcisovu metamorfózu. Ačkoli Freud byl jinak, co se týče umění, velmi konzervativní, a surrealismus spíše odsuzoval, Dalího osobnost ho dokázala přesvědčit; uznal jeho fanatickou výjmečnost a technickou zručnost; zaujala ho otázka, jakým způsobem jsou jeho obrazy komponovány. Paradox byl v tom, že Freud sám surrealismus zásadně ovlivnil, stejně jako jiné umělecké směry, ale nebyl příliš spokojen s tím, že jeho teorie o sublimace libida v uměleckém procesu, nebyly zcela naplněny, ale spíše obráceny naruby: zde nebyly energie id sublimovány pod kulturně přijatelnými požadavky superega, ale id naopak tuto morální instanci zcela bezostyšně obcházelo! Pro Freuda to byl návrat k infatilismu, pouhá spostá regrese. Výkaly, krev, maso: obrazy, jež není možno vysvětlit ani racionálně, ani symbolicky. Proto bylo setkání Dalího a Freuda tak výjmečné: Freud ustoupil ze svých konzervativních pozic a nahlédl skrze Dalího potenciální genialitu moderního umění.



Freudův perverzní Polymorf (Bulharské dítě pojídající krysu), 1939



Dalí o Freudovi řekl: "Jediný rozdíl mezi nesmrtelným Řeckem a dnešní dobou je SIgmund Freud, který objevil, že lidské tělo - v dobách starého Řecka čistě neoplatónské - je dnes plné tajných zásuvek, které dokáže otevřít jedině psychoanalýza."





Antropomorfní sekretář, 1936





Spánek, 1937. "Spánek je skutečným zakukleným monstrem, jehož morfologie a nostalgie spočívají na jedenácti základních, stejně zakuklených berlích, které je nutno zkoumat odděleně."





Sen vyvolaný letem včely kolem granátového jablka vteřinu před procitnutím, 1947. V tomto obraze Dalí navazuje na Freudovu koncepci snění, v níž narativní strukturu snu dodáváme snovému materiálu až v okamžiku probouzení se.





O Erótu, pudu života a Thanatu, pudu smrti, Dalí říká: "Ty dva motory pohánějící superjemnou uměleckou duši Salvadora Dalího jsou za prvé libido či sexuální pud, a za druhé strach ze smrti... neuplyne jediná minuta mého života bez velebného, katolického, apoštolského, římského strašidla smrti doprovázejícího i tu nejposlednější z mých krajně subtilních a nevypočitatelných fantazií."




Měkká konstrukce s vařenými fazolemi - Předtucha občanské války, 1936



"Ze všech koutů mučeného Španělska stoupala vůně kadidla, ornátů, tuku upalovaných vikářů a čtvrceného duchovního masa, která se mísila s pachem vlasů, z nichž kapal pot promiskuity toho druhého masa, chlípného a jako v záchvatu čtvrceného, masa lůzy kurvící se mezi sebou i se smrtí."





Dalí a ženy

.

O své ženě Gale, při jejich prvním setkání: "Už jsem se chystal se jí dotknout, položit jí ruku kolem pasu, když Galina ruka uchopila mou, sotva znatelně ji sevřela a s krajní silou vůle se ji pokoušela stisknout. Byla to chvíle, kdy se mi chtělo smát, a smál jsem se s nervozitou ještě zesílenou výčitkami, které mi, jak jsem předem věděl, rozčilující nepatřičnost mého chování způsobí. Ale místo aby ji můj smích ranil, cítila se jím Gala polichocena. S úsilím přímo nadlidským dokázala mou ruku stisknout znovu, ještě jednou, ještě silněji než předtím, místo aby ji s opovržením pustila, což by udělala jakákoli jiná žena. Díky své jasnozřivé intuici porozuměla skutečnému významu mého smíchu, nepochopitelného pro kohokoli jiného. Věděla, že můj smích je docela jiný než běžný veselý smích. Ne, v mém smíchu nebyla skepse, byl v něm fanatismus. Můj smích nebyla frivolnost, bylo to kataklysma, prvotní chaos a děs. A ze všech hrůzostrašných výbuchů smíchu, které už ode mne Gala slyšela, byl tento, jíž jsem jí vzdával hold, nejkatastrofálnější. Byl to smích, v němž jsem se jí vrhl k nohám, a z té největší výšky! Řekla mi: 'Chlapečku můj! Už se nikdy neopustíme!'"





Geodetický portrét Galy



"Byla předurčena, aby se stala mou Gradivou, tou, která povyšuje, mým vítezstvím, mou ženou. Ale k tomu mne musela nejdřív vyléčit, a ona mne opravdu vyléčila... pouhou heterogenní, nezdolnou a nezbadatelnou silou ženské lásky usměrněnou s biologickou jasnozřivostí, úžasně přesnou a podivuhodnou, překračující hloubku myšlenky a svými praktickými výsledky i ty nejctižádostivější výsledky psychoanalytických metod."



Portréty Galy proti světlu, 1965




Pozdní Dalí

Dalího poslední období nese známky odlehčení, radosti, extáze a nadpozemské jasnosti. Dřívější posedlost katolicismem ustupuje dynamickému a osvobodivému ztvárnění renesančních a antických motivů.



Figura inspirovaná Adamem ze stropu v Sixtinské kapli, 1982



Zrcadlové ženy - zrcadlové hlavy, 1982



Othello snící o Benátkách, 1982



Pieta, 1982



Vesmírná Eva, 1972


8 komentářů:

Matěj Smet řekl(a)...

Ahoj,
Postřehy o Dalím jsou moc zajímavý, možná by stál za to ještě delší text, nebo tvoje osobní interpretace, to by mě moc zajímalo.
Ještě k "Dalí a ženy": zásadní byl pro Dalího vztah s jednou z nejtajemnějších postav pop-music, Amandou Lear (http://en.wikipedia.org/wiki/Amanda_Lear), které Dalí říkal múzo (po Dalím žila mj. s Davidem Bowiem). Doteď se neví, jestli náhodou původně nebyla mužem, kdy a kde se narodila, a její hlas porušuje biologické možnosti (http://www.youtube.com/watch?v=jeQh8kbR28Y).

Vojtěch Franče řekl(a)...

Aha, zajimavy... tu zenskou nebo co to je znam, ale nevedel sem ze chodila s Dalim.

Matěj řekl(a)...

Amanda Lear s Davidem Bowiem:

http://www.youtube.com/watch?v=USHDHqa-Phg

Vojtěch Franče řekl(a)...

"Everything Dalí said, I just listened to. He was the genius, who was I? When it came to launching my career, he told me I was a lousy singer and if I wanted to sell records, I'd have to find something other than the music to attract people to buy them. So we built the Amanda Lear persona into something very intriguing and very ambiguous and it worked." http://en.wikipedia.org/wiki/Amanda_Lear

Dave de Sade řekl(a)...

Jako ta Amanda je "šílená": http://www.youtube.com/watch?v=dAPjveKabBI&feature=related To jsem ani nevěděl... jak je vyzáblá a ten hlas, peklíčko.

Jinak Dalí je můj oblíbenec, přesto o něm fakticky vzato nic nevím (znám jen obrazy, mám dvě knihy doma), takže díky za rozšíření vědomí.

Vojtěch Franče řekl(a)...

U mě se vlivem Dalího monografie proměnilo vnímání jeho osoby: dříve jsem jej viděl jako excentrika, který byl velmi zajímavý a lecos se mi od něj "líbilo". Teď ho spíš vidím jako skutečného génia a vizionáře, který šel k podstatě věci, vytvořil svou vlastní metodu, byl naopak velmi precizní a konzistentní, ukázněný, ale jako "obchodník" a muž velkého světa věděl, co svět žádá, a tak mu nabídl tvář excentrického genia. Nyní z něj opravdu cítím tu sílu, která rozčtvrtila vesmír na padrť, obrovskou energii, kterou sám tak tak zvládal, ale nikdy se nepřestal ve svém životě vyvíjet a růst, přemýšlet o tom, co dělá a zůstal ve spojení se světem a veškerým moderním vývojem. Jeho vnímání vychází z takové úrovně, že mu nesaháme ani po kotníky. To však skrývá za potutelnými licousy cirkusáka.

Tuto stránku o Dalím budu inovovat a doplňovat další informace.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj,četli jste knížku ,,Salvador Dalí-Skutečný příběh" ? Já ji mám doma a můžu ji vřele doporučit.Pokud chcete vědět,jaký byl Dalí doopravdy,přečtěte si ji.Ne nadarmo byl Dalí nazýván ,,geniálním šílencem"...Hrozně se těším na to,až uvidím právě natáčené filmy o Dalím..Ten člověk byl vážně zvíře:)

Anonymní řekl(a)...

"TEN ČLOVĚK BYL VÁŽNĚ ZVÍŘE" ano, souhlasím s anonymkou. To co jsem se zde dočetla o Dalího osobním pojetí Hitlera, jako takového mě upřímně řečeno opravdu šokovalo. Nutno podoknout, že to byl asi jeden z mála, kteří se nebáli nahlédnout tam, kam obyčejný lidský rozum neviděl.