Psychologie hodnot

Hodnoty z hlediska psychologie spadají do psychologie motivace, neboť stejně jako potřeby tvoří základní komponenty našich životních motivací. Chceme-li pochopit a poznat konkrétní lidskou osobnost v její komplexnosti, musíme znát:
  1. její vlastnosti (charakter, temperament - např. "je energický a útočný"),
  2. její schopnosti (co umí, jaké má předpoklady, např. IQ, tvořivost - např. "je chytrý v matematice") a
  3. její motivační dynamiku. (např. "cítí jako poslání pomáhat druhým") . Právě do této třetí složky spadají hodnoty. Zatímco potřeby jsou společné všem lidem (všichni potřebují spánek, jídlo, sex, pocit bezpečí, lásku atd.), hodnoty jsou u každého člověka rozdílné.

Hodnoty jsou základní postoje ke všem oblastem života (lidem, předmětům, situacím i činnostem), které se nepřetržitě promítají do všech našich aktivit, pocitů a myšlenek. Tvoří základní složku naší motivace.

Hodnoty jsou ty životní postoje, které vypovídají o tom, čeho si v životě nejvíce ceníme, vážíme, co považujeme v životě za nejpodstatnější, a které nás nejsilněji motivují v dosahování našich cílů. (Synonymem pro hodnoty by mohly být životní priority).

Přitom každý člověk si nejvíce cení něčeho jiného: mluvíme o tom, že každý má odlišnou hodnotovu hierarchii. Někdo si nejvíce cení úspěchu, pro jiného je úspěch cosi naprosto bezcenného, jelikož na prvním místě touží po poznání. Někdo si nejvíce cení příjemných, hedonistických prožitků a okamžiků krásy, avšak opovrhuje snahou mít moc nad druhými, která je pro jiného (politicky zaměřeného) člověka zase naopak klíčová. Každý má v sobě jinak srovnané hodnoty a V. E. Frankl připomíná, že jsme až do posledního dechu povinni podle těchto hodnot žít.

Malé zamyšlení. Jaký je rozdíl mezi hodnotou a cenou? Cena je měřitelná a vyčíslitelná, hodnota nikoliv. Kolik stojí obraz? To je jeho aktuální cena na trhu s uměním. Ale jaká je jeho hodnota? Na to nemůže nikdo zcela přesně odpovědět. Jakou hodnotu má lidský život? Nevyčíslitelnou až nesmírnou. Přesto, pro Jana Palacha měl jeho vlastní život menší hodnotu než hodnota pravdy a svědomí. Chtěl-li být odpovědný a věrný svému systému hodnot, musel se zachovat tak, jak se zachoval. Vzdal se svého života ve prospěch jiné, dle svého svědomí, vyšší hodnoty.

V praxi naše hodnoty neustále přehodnocujeme a měníme jejich pořadí. V první polovině života můžeme například považovat za nejvyšší hodnotu úspěch, v druhé naopak užitečnost druhým. V některých životních situacích mohou být naše různé hodnoty v konfliktu a my musíme volit. Musíme položit naše srdce na misky vah a zvažovat, která hodnota je pro nás vlastně zá-važnější. Tu méně závažnou musíme ve vyhrocených životních situacích leckdy obětovat. Rozhodování je pro nás někdy tak obtížné proto, že se neumíme vzdát něčeho ve prospěch něčeho jiného. Nejraději bychom si podrželi všechno, to i to, a proto se neumíme rozhoupat k dalšímu postupu dopředu. (Jenže, jak říkají existencialisté, i nerozhodnutí se je vlastně rozhodnutím - rozhodli jsme se nerozhodovat. Volbě nikdy neujdeme). V každý okamžik musíme zvažovat, co má pro nás vyšší hodnotu. Jedině ujasněná silná hodnota může vést k přímo k nějakému cíli. Když o někom říkáme "on ví, co chce" většinou tím máme na mysli, že má ujasněnou hodnotovou orientaci. (Máte-li srovnaný váš žebříček priorit, máte vlastně funkční "rozhodovací algoritmus" pro většinu životních situací.) Už méně se mluví o druhé straně této mince: také se musel něčeho vzdát, cosi opustit.

"Žádný člověk nemůže jezdit zároveň na dvou koních a napínat dva luky. Sluha nemůže sloužit zároveň dvěma pánům, neboť bude jednoho ctít a druhého urážet."
(Evangelium podle Tomáše, 47)


Morris - tři životní cesty


morris tri zivotni cesty

  • buddhistická (sebeovládání a dosažení nirvány)
  • prométheovská (naučit se účinně zacházet se světem)
  • dionýská (touha po prožitích, "užívat si", hledání extáze)



Viktor E. Frankl


Život jako nepřetržité hledání smyslu.


"Život člověka má svůj smysl. Po smyslu života se neptáme, ale odpovídáme na něj tím, že za život přebíráme odpovědnost."

  • tvůrčí hodnoty (hledáme smysl skrze naší práci a aktivity, skrze to, co po sobě zanecháváme
  • zážitkové hodnoty (hledáme smysl skrze estetické prožitky, které nás naplňují)
  • postojové hodnoty (i když jsme ve vězení, máme vždy možnost příjmout zodpovědnost přinejmenším za změnu svých postojů; tuto odpovědnost za své postoje si sebou neseme až do posledního výdechu)




    Sprangerova typologie hodnotých orientací



    Teoretický typ. Jeho hlavní hodnotou je poznání a pravda. Abstraktní, vědecké či filozofické přístupy ke světu. Je spíše intelektuálem, logikem, vytváří systémy. Chce se dobrat toho, jak se věci mají. Je racionálně kritický a spoléhá na empirické důkazy (vědec) nebo se více ubírá cestou myšlenkové spekulace (filozof). Abychom ilustrovali relativitu hodnot, budeme následující typy vysvětlovat z pozice teoretického typu, který - jak známo - hledá "pravdu" - a pokusíme se vysvětlit, v čem hledají tu "svojí pravdu" ostatní typy.



    Ekonomický. Hlavní hodnotu je užitečnost. Jeho cílem je obhájit svou existenci, přežít, zakoušet tělesné pohodlí a uspokojení fyzických potřeb, mít se dobře, dosáhnout komfortu, bohatství a blahobytu (např. bussinesman). Vše mimo toho, co mu slibuje, že se bude mít "lépe" či "hůře" je mu podružné. Bude se orientovat na maximalizaci příjmů, pohodlné bydlení a životní jistoty. "Chcete vědět pravdu?" "Podle toho kolik mě to bude stát a co z toho budu mít."





    Estetický. Hlavní hodnotou je krása. Život vnímá jako subjektivní hru obrazů a proudu emocí. Jeho cílem je prožívat harmonii. Nemusí být nutně sám umělcem. Krása, forma, elegance, reprezentace, zažívání povznášejících pocitů, hledání nových zkušeností - to je mu víc než "užitečnost" nebo "pravda". Jeho pravdou je prožitek, cit a krása, estetická kvalita věcí, myšlenek, míst a všeho, co prochází jejich smysly.




    Sociální. Hlavní hodnotou je láska k lidem. Touží pomáhat druhým, umí se vcítit, jeho cílem je konat dobro. Bývá altruistický, humánní. Teoretické, utilitární nebo estetické postoje považuje za "chladné" a nelidské. Věří v to, co někomu pomůže. "Pravda", "krása" či "peníze" mají pro něho hodnotu jen tehdy, když jsou ku prospěchu konkrétnímu lidskému jedinci. Tento typ by byl teoreticky jediným skutečně nezištným politikem, neboť upřímně sleduje dobro druhých. Pravdivé = prospěšné pro druhé.




    Politický. Jeho hlavní hodnotou je moc. Touží vládnout, vést, podřídit si druhé a učinit je na sobě závislými. Jeho cílem je ovládání druhých, cítit moc, převahu, mít vliv a renomé. Nemusí nutně jít do politiky, moc může pocítit na jakékoli vůdčí pozici, která mu poskytuje vliv, kontakty a společenskou prestiž: např. post managera, podsvětního bosse, církevního inkvizitora nebo předsednictví ve spolku Sisyfos. Zde platí jednoduchá rovnice: Pravdu má silnější.





    Náboženský. Lhostejný k materiálním hodnotám, hledá smysl života a uznává jen nejvyšší univerzální hodnoty. Jeho cílem je transcendence. Hledá sjednocení s bohem či kosmem, vše přesahující konečnou mystickou zkušenost. Typ mystika, askety, duchovně hledajícího. Hledá 'vyšší realitu' (ta má pro něj větší hodnotu) než tento (v jeho očích nedokonalý) svět, a proto se z něho ztahuje do ústranní. Pravda pro něho leží ve vyšší realitě.




    V praxi jsou tyto "čisté" typy smíšené. Můžeme tak najít třeba náboženské vůdce, estetické utilitaristy či prosociální vědce. Všimněme si, že typický představitel jedné hodnotové orientace má tendenci opovrhovat jinými (považuje je za méně hodnotné, podružné až směšné). Politickému typu je k smíchu "pravda", intelektuálovi "víra", mystikovi "utilitárnost", bussenismanovi "žít pro druhé", sociálnímu (humánnímu) typu zase "hra o politickou moc".





    Leonard V. Gordon

    Šest základních interpersonálních hodnot, o které v různé intenzitě a pořadí usiluje každý člověk.

    • podpora (snaží se především získat ohleduplnost a povzbuzení od druhých)
    • konformita (snaží se jednat, jak se sluší a patří podle společenských zvyklostí)
    • uznání (jeho jednání je nesenou touhou po obdivu, úctě, důležitosti, ocenění a chvále)
    • nezávislost (jedná čistě podle toho, co sám uzná za vhodné, co se mu chce a nechce být nikým omezován)
    • benevolence (snaží se jednat štědře, velkomyslně a činit druhé šťastnými)
    • vůdcovství (usiluje o autoritu, moc a vedoucí postavení)


    Oldřich Mikšík: Psychologická charakteristika osobnosti, Karolinum 2007
    http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005010001



    Hodnotové orientace v České republice
    • dlouhodobě převažují tyto hodnoty 1) rodina, 2) přátelé a známí, 3) volný čas, 4) práce
    • ve srovnání s jinými státy nízký zájem o politiku a náboženství
    • hedonismus vůči skromnosti a altruismu převažuje v poměru 18:1
    • individualismus a osobní odpovědnost vůči přenášením odpovědnosti na druhé a kooperací 14:1
    • 1997-2007: nárůst hedonismu, konformismu, rovnostářství, fatalismu a nihilismu
    • mírný pokles zájmu o rodinu, snížení občanského angažování se v politice 
    • klesá preference svobody vůči bohatství

    2 komentáře:

    Pavel Šída řekl(a)...

    mohu se zeptat jeteto článk volně k ocitování, rád bych některé pasáže využil ve své maturitní práci

    Vojtěch Franče řekl(a)...

    Smaozřejmě, když uvedete zdroj citace, na to se ani není třeba ptát. :-)