Vývoj porodů v průběhu historie

Podívali jsme se konstelačně, jak se v průběhu dějiny vyvíjelo porodnictví. Jak bylo přistupováno k dítěti, matce a případně i k placentě? V jaké atmosféře se rodilo? Jak účastníci porodu vnímali tehdejší porodní bábu či porodníka?

Učinili jsme jakési "cestování časem" do typických průřezů / obrazů v daném historickém období.




Zjednodušeně můžeme tento vývoj také vnímat jako odraz toho, jak je v každé době ctěn nebo nectěn jinový princip. (Neúctu k jinové polaritě skutečnosti můžeme číst i za gradujícím suchem současné krajiny - viz. přepis konstelace na toto téma zde). Dějiny porodů jsou tak vlastně také zrcadlovými dějinami jin - jangové polarity. V tomto kontextu můžeme vnímat jin (případně jin - jangovou součinnost) jako mj. moudrost plynutí, nezasahování, "let go", zatímco "holý" jang jako snahu o impakt, průraznost, proniknutí a ovládnutí reality. Jangový přístup je praktický, pokud jde o těžbu nerostů a tažení armád, v procesu porodu je však jeho intervenování poněkud s otazníkem. Stejně tak je možné sledovat, že totalitní nebo vojenské režimy mají (zřejmě podvědomou) potřebu silně vstoupit do procesu porodu a novorozence již v počátku jaksi "knock-outovat", psychicky narušit a tím jej učinit povolným k službě vlasti / systému. (Silný, zdravý jedinec se zdravými kořeny by se mohl vzpečovat a hledat si své štěstí jaksi po svém. Porodem zdecimovaný jedinec přijme systémový "imprinting" přeci jen snáze).

V kterých odbobích se porodům dařilo - a jak jsme na tom dnes? Pojďme si zalistovat několika historickými obrazy.


Evropa, 4000 př.Kr.

Porodní bába: nepřítomna (porod probíhá bez "odborné asistence")
Dítě: zažívá strach, nechce se mu na svět, cítí venku zimu, případá si nevítané
Postoj společenství: potřebujeme novou pracovní sílu (nevnímá v dítěti nějaký vyšší aspekt bytí)
Atmosféra: syrová (jde čistě o přežití)


Starověký Egypt

Porodní bába: má velkou úctu k rodičce; placentu ošetřuje s péčí jakožto něco, co patří k dítěti
Dítě: ví, že o něj bude postaráno, že ho nechají po porodu dozrávat, "dopéct" beze spěchu
Postoj společenství: úcta ke všem zúčastněným a k novému životu
Atmosféra: kultivovaná, na vysoké úrovni, vřelá, chápající



Starověký Řím

Porodní bába: má dobré znalosti bylin, jedů, odvarů a drog a uvažuje, jak i díky nim, porod urychlit: "matko, dělej, koukej tlačit"
Placenta: jde na svět s dítětem a dítě se v ní nechá "dovyživit" podobně jako ještě v Egyptě; placenta se však cítí omámená účinky dryáků
Dítě: bojí se, nechce ven; na svět přichází omámené; vnitřně je podlomené, nezná bezpečí; ihned nastražené na "obrana - útok"; takový malý kousající vlk, který nezná něhu a lásku a dostane vzápětí tvrdou drezůru; vybičován usiluje o moc a nadvládu nad ostatními spolu-vlky (anebo rychle umírá, smrt je přirozená a všudypřítomná)
Postoj společenství: potřebujeme nové bojovníky (!); s matkou se nezachází příliš uctivě
Atmosféra: pragmatická, účelová, vojenská; ozvývá se víření bubnů; připomíná to vzdáleně Sarumanovy sluje z Pána prstenů, kde se za bušení kladiv rodí noví Skurut-hai


Středověká Evropa, 11. století

Porodní bába: klasická, se zaříkadly; nechává porodu volný průběh
Placenta: je o ni porodní bábou dobře postaráno, stejně tak maminky jsou dobře opečované
Dítě: popisuje už jako embryo samostatnou aktivitu, je vědomější, není jen pasivním aktérem děje, ovlivňuje průběh děje; je v pohodě a klidné; vnímá podporu placenty; po narození je mnohem vědomější, vnímavější oproti předchozím věkům - "ví, co se děje" (v jiných epochách popisují, že vědomí se "dostavuje" až po narození)
Postoj společenství: vše má jasná pravidla, porodní báby disponují moudrostí, jak ke všemu přistupovat
Atmosféra: přehledná, strukturovaná, moudrá


--- Přelom středověku a renesance zasahující až do novověku: porodní bába a ženská instinktivní moudrost počíná být nahrazována doktorem - vzdělancem s vědeckým či ideově-racionálním přístupem ke skutečnosti. Nyní při porodu asistuje muž. Příroda i porod počínají být vnímány jako to, co je třeba ovládnout, zkrotit, podmanit si. Ženě je přenechána čistě pasivní, trpná úloha. Iracionální faktory a "pověry" však přeznívají dlouho do novověku, než se je podaří zcela vymýtit. ---


Renesanční Evropa, konec 15. století

Porodník: důstojný muž, učenec, doktor, který ještě disponuje znalostmi porodních bab, ale má i tehdejší možné vzdělání a znalosti, jimiž se pyšní; k placentě se vztahuje takto: "nevím, k čemu slouží, ale ještě tam zůstane"
Dítě: líčí jako embryo pocity horka, přehřívání, "v jednom ohni" - ale neví proč; vědomí zůstává jako v předchozí fázi, ale připojuje se nejistota; mužský porodník ho znejisťuje, cítí k němu nedůvěru, raději by prý "porodní bábu" / ženu, která dané situaci rozumí víc; bezpečí dříve dané placentou se vytrácí
Matka: s matkou je zacházeno jako s pasivním, nehybným objektem, který (na rozdíl od doktora) "ničemu nerozumí"
Postoj společenství: učenost, vážnost; hravost dítěte není akceptována, nemůže ji s sebou vnést na svět; s dítětem je rychle zacházeno jako s "malým dospělým" - musí rychle a nepřirozeně dozrát a včlenit se do struktury světa
Atmosféra: vážná, klidná; porodník / doktor  / muž má "vše pod kontrolou", vytrácí se přirozenost; tato doba usiluje od oddělení se od emocí směrem k racionální kontrole; rozum / muž / učenost dominuje situaci


Novověká Evropa, 18. století

Porodník: na jedné straně doktoři (asi třetina) - na druhé straně (na vsích apod.) ještě porodní báby (asi dvě třetiny); doktoři vedou tažení proti porodním bábám; porody porodních bab probíhají ve strachu a ve skrytosti, aby se na ně nepřišlo
Placenta: je na ni nahlíženo jako na něco nepotřebného "co s ní?", vědomí její důležitosti se vytratilo
Dítě: "raději bych porodní bábu," anebo "rychle se narodím, než přijde doktor"; děsí se doktorských kleští; necítí se bezpečně; pocity při porodu: "jsem trochu debílek, už nemám to vědomí jako dříve, ale zase mám více intuice" (roste společenská poptávka po intuici); po porodu se cítí jako "poslušná ovečka" - nic si nepamatovat, nevědět: poslouchat
Postoj společenství: "lidstvo si nad něčím jako celek dumá, přemýšlí"
Atmosféra: jedno dítě se rodí za druhým, jedno přežije, druhé ne; chybí zde úcta (už i u porodních bab)


Evropa kolem r. 1900

Atmosféra: samá technika, parní stroje, vše cválá a graduje ke "světlým zítřkům"
Porodník: doktor, který už ví vše (příroda i svět už jsou zkolonizovány) / žena - rodička neví nic
Placenta: místy "k ničemu nepotřebná" - letí do koše, místy však ponechána
Dítě: už jako embryo cítí "parní tep doby" a těší se; necítí sice spojení s přirozeností, "něco tu nesedí", ale nasává kolektivní optimistickou atmosféru, jíž je vše neseno; celkově se cítí dobře
Maminky: je o ně doktory dobře postaráno (možná lépe než o děti)
Postoj společenství: v této době vygraduje kolektivní jang (technika, průraznost, struktura, rozumovost, dobývání) na maximum - což vyvrcholí v první světové válce; z jinu je učiněna "čirá bezmocnost" (panensky dojemná, ale bez vlastní síly)


--- Přelom: nyní, za 2. světové války vrcholí dokonalá industrializace a mechanizace příchodu na svět, která pokračuje až do přítomnosti. Povědomí o placentě již vytrácí zcela, placenta je ihned po porodu důsledně a cíleně odstraněna. Hlavní ideou následující éry je dokonalá sterilita a kontrola nad situací, čili nedůvěra v přirozeně organické "bujení života". Věroučnou tezí se stává "Poručíme větru, dešti." ---


Nacistické Německo kolem r. 1940

Porodník: klasický lékař
Dítě: připadá si jako "umělé, podle nějaké šablony - jako prefabrikát"; po porodu je ihned odebráno; na adresu lékaře říká: "ten předstíraný německý úsměv si strč někam!"
Maminky: opečovávané "matky národa", jež mají dávat výběrové děti; je o ně úžasně postaráno
Placenta: ihned po porodu do koše - jasný střih; po prvé v dějinách takto striktně, mechanicky a kolektivně dle instrukcí
Postoj společenství: vše, včetně početí a porodu je pod kontrolou; porody uměle urychlovány
Atmosféra: porod je vlastenecká povinnost, "budujeme novou vlast"; pár měsíců po porodu by maminka měla být připravena znovu na další početí; vše funguje jako dokonalý stroj


Československo, přelom 50. a 60. let

Porodník: lékař s instrukcemi, aby vše prováděl rychle, ale s "lidskou tváří" - nuceným optimismem, bodrostí; není to ale už tak strnulé jako v Německu
Dítě: cítí se maminkou milované (opravdu dobrá instinktivní vazba mezi maminkou a dítětem); od doktorů čistě mechanické zacházení - myslí si, že kontakt s matkou nepotřebují: "víc nepotřebuješ, tak na co si stěžuješ?"; dítě říká, že se bojí doktorských kleští
Postoj společenství: "přispíváme k úspěchu čs. zdravotnictví" - tlak na úspěch a výsledky
Atmosféra: mechanicko-hraný optimismus - divadýlko; "myslíme to s vámi dobře, maminko";  automatizovaná manufaktura (na běžícím pásu) ale oproti německé mašinerii se zárodky lidskosti


Československo, 80. léta

Porodník: lékař s ještě o něco laskavější pozorností, jež má už nyní v popisu práce
Dítě: s maminkou cítí slabší spojení než v předchozím stadiu - "matce nedůvěruji," říká dítě důrazně; z použité chemie mu "lezou oči navrch"; popisuje "velký tlak na tlak na to, abych bylo hned dospělé" a snaží se tomu vyhovět; "radost se někam ztratila"
Placenta: "co to je?" - to už dávno neexistuje
Postoj společenství: už respekt k tomu, že dítě patří k mamince; cíleně chemicky urychlovaný porod; rychlost a racionalita především; dítě je mj. vnímáno jako praktická věc: "dostaneme přídavky,  novomanželskou půjčku, bude pračka Tatramat apod."; toto zjištění již jakousi radost vyvolává
Atmosféra: žádná velká úcta k maminkám; začínáme sice už tušit, že maminka je člověk - ale "stejně budete fungovat, jak my budeme pískat!"


Dnešní Česká republika (2018)

Porodník: na jedné straně úžasné porodní báby s plným respektem k mamince i k dítěti - na druhé straně lékaři, kteří od 80. let příliš nepokročili: množí se počet císařských porodů (za účelem zefektivnění, usnadnění a zrychlení procesu porodu)

Dítě: líčí porod s porodní bábou jako "úplně v pohodě"; směrem k lékařům naopak cítí averzi: doba dozrála jinam a děti již přicházejí s očekáváním vyšší kvality celého procesu, vůči čemuž zastaralý přístup doktorů ostře kontrastuje; pro miminko je to nyní ještě "horší náraz" (WTF?); miminka popisují "strach z celého zdravotnického soukolí"; nicméně dobrá zpráva je, že miminka popisují evolučně podporovanou novou schopnost vědomí, všechny tyto výkyvy nějak zvládnout a s informačním polem placenty a dalšími poli (zazní pojem "kolaterální řečiště") se spojit dodatečně po porodu během svého růstu; "s placentou by to bylo úžasné, to bych bylo šťastné, ale zvládnu to nějak i bez ní"

Postoj společenství: lékaři vnucují mamince postoj, že proces porodu nezvládne, že není dost dobrá, zdůrazňují možnosti komplikací, celkově jí daleko více stresují než v 80. letech; "uděláme to, jak chceme my (!)" zdůrazňují lékaři svůj autoritativní postoj; "maminka to nezvládne, maminka je úplně tupá - musíme jí pomoci císařem"; silně zasáhnou chemickými látkami do procesu porodu a pak jakoby "rodí sami" - udělají to celé za ní; a pokud nastanou komplikace, je to jen důkaz k nutnému použití dalších preparátů a další intervenci do procesu

Maminky: maminky jsou "předávkované informacemi" a stresem ze strany lékařů; dokáží se ještě méně uvolnit a důvěřovat procesu než v 80. letech; neví ale, jak se vůči tomu postavit - nuceně se podvolují

Placenta: "když si připlatíte, můžeme vám to uchovat" (nevíme proč, ale v rámci servisu / byznysu vám v tomto "rozmaru" vyjdeme vstříc)

Atmosféra: v 80. letech lékaři vnímali porod ještě jako něco přirozeného - nyní na porod nahlížejí jako na "zbytečnou komplikaci, jíž je třeba nějak vyřídit"; lékaři nyní ještě více věří, že "mají nad vším kontrolu", je jim to systémem vštěpováno jako součást vzdělání; celý proces je ještě více neosobní a odlidštěný; většina oficiálních lékařů porodními bábami a porodem doma pohrdají (neinformovaná arogance)




1 komentář:

Unknown řekl(a)...

Ahoj Vojto,
co je prosím myšleno pod pojmem "kolaterální řečiště"?