Konstelace - Světová náboženství a vztah mezi mužem a ženou

Tato konstelace vznikla z čisté zvědavosti. Chtěli jsme se podívat, jak vypadala jednotlivá náboženství kdysi a jak vypadají dnes - jakým vývojem prošla a jací vlastně byli ve skutečnosti její "zakladatelé" - Buddha, Ježíš, Muhammad? Budou informace, které se dozvíme z konstelací, korespondovat s tím, co se o nich historicky traduje? Také jsme byli zvědaví, jak se jednotlivá náboženství vztahovala k mužům a ženám? Nakonec se ukázalo něco, co bychom dopředu jen tak nepředpokládali. 

Skrze koho je vládnuto světu? Skrze muže či ženu?

Níže zveřejňuji (nedokonalý, přibližný, zjednodušený) přepis / interpretaci konstelačního procesu ze dne 24. 7. 2013. (Více o metodě individuálních konstelací naleznete zde.) Předem bych rád upozornil, že následující text je výsledkem skupinového experimentálního procesu a má metaforický charakter. Nejedná se o vědeckou práci nebo religionistickou studii, spíše o přepis skupinového procesu připomínajícím malé divadelní drama (performance). Jeho obsah může být poněkud kontroverzní, bláznivý nebo šokující; přesto si myslím, že stojí za to jej publikovat. Také neobsahuje detailní vysvětlení a zdůvodnění všech naznačených fenoménů, spíše "zjevuje náznaky" vypovídající o kolektivních procesech v lidské psýché.



Poloha bodů v konstelaci v počátečním rozestavení


1. Náboženství v době svého prvopočátku (okamžiku vzniku)

1.1. Křesťanství
  • dojem obrovské hloubky, z které mrazí, pocity mystéria, úžasu i vznešenosti
  • ohromná, mocná, nádherná energie, která se rozlévá srdcem i pažemi (4., 5. a 6. čakra) a šíří se do světa
  • pocit energie v rukou, odkud může proudit, šířit se (a snad i léčit)
  • jako "milost", která vás zaplaví a je možné ji předávat dotekem a slovem

1.2. Buddhismus
  • vjem, jakoby se celé tělo koupalo ve světle, přičemž tento stav energeticky narůstá až do té míry, že se zdá, že celý vnější, dosavadně-známý, "zkušeností utvářený", tzv. "hmotný" svět zmizí jako něco nepatrného a nepotřebného, asi jako když sama od sebe odloupne hadí kůže
  • pocit, že pokud tento stav má v sobě "metu", která říká "odtud už není návratu", jakmile zde energie dosáhne určitého kvanta, už se odtud, z tohoto energetického-super-stavu-vědomí nedá vrátit do hmotného světa, do života; v plné míře lze tento stav zakoušet buď až po smrti - anebo v okamžiku jeho dosažení dojde i na fyzické úrovni ke smrti (jakémusi vymizení); je to jako kdyby vás spláchnul proud světla někam, odkud se nedá už vrátit sem na Zem
  • na úrovni čaker to koresponduje s otevřenou 7. čakrou, jejíž paprsky prostupují celým tělem a valí se ve vlnách od těla dál, takže jsou sdílené a vnímatelné (vším nebo leččíms živým) i na vzdálenost mnoha metrů až kilometrů (pokud se v tomto stavu člověk prohlubuje)
  • člověk zjišťuje, že z této úrovně se v podstatě nedá světu nic sdělit nebo vyjádřit, dá se jen "mlčet"
  • z toho pramení ten paradox, že když v tom člověk je, tak není schopen nikomu na "lidský způsob" pomoci

1.3. Islám
  • už v samém prvopočátku rozdvojený pocit světla a tmy (světlo a tma zde nejsou propojené, ale oddělené ostrou čarou); kdybychom si to chtěli představit jako zvukové vlnění, tato vlna nebude mít podobu opakující se mírně zaoblené sinusoidy (což zvukově odpovídá houslím nebo flétně), ale v této křivce bude náhlý ostrý přechod, vryp (což zvukově více odpovídá např. žesťům)
  • (při zavření očí) světlo jakoby vyplňuje asi jednu třetinu zorného pole (vpravo a nahoře) a má podobu čehosi vzdáleného, za čím se má jít, aby člověk "nalezl mír"; instrukce jakoby zní "jdi hledat mír" 
  • tma vyplňuje asi dvě třetiny zorného pole (vlevo a dole) a spojuje se energií, pohybem, silou, zápasem, soupeřením, mužskou agresivitou
  • tělo jakoby vnímá sílu paží a trupu, které svírají otěže koně
  • vizuálně / akusticky vidím a slyším meče, kopí, štíty, bubny
  • je zde nádherná slast z boje, měření sil, syrovost, živočišnost, fyzická síla
  • tato černá stránka je zde primární, plně přijímaná a dodává vám ohromnou energii pro boj, válku a radost z vítězství (pozn. pokud zde nebo později hovoříme o barvách černé a bílé, světlosti a tmavosti, není tím myšleno dobro a zlo v morálním smyslu, ale vizuálně / proprioreceptivní / imaginační / synestetický vjem spojený se spontánním vyciťováním nějaké kvality - více o černé a bílé se můžete dočíst v tomto článku)
  • odpovídá to jakoby 1. a 3. čakře
  • na rozdíl od buddhismu a křesťanství je zde už v samém prvopočátku rozdvojení a konflikt, který pak jen expanduje a mění formy; islám je už v době svého vzniku oxymoronický (ve smyslu rčení "bojovat za mír")

1.4. Judaismus
  • pocit zemitosti, (vizuálně kameny a poušť), vyzrálosti, klidu, stálosti, naprosté trpělivosti
  • jakési moudré umění čekání, rozvaha, "neukvapuj se - počkej, vše se časem ukáže, a v klidu pak nalezneš optimální a nejmoudřejší řešení"
  • živlově kombinace země / vzduch (astrologicky Saturn)
  • realismus, bytí v tomto světě, žádné utopie (v tom se odlišuje od všech zbylých náboženství)

1.5. Hinduismus
  • živlově voda, tah dolů, do hlubiny, k prapočátku všeho, jakoby do 1. čakry
  • není zde něco jako "bod vzniku" spíše neurčité kořeny sahající do široké časové éry, kde se spojují přírodní (šamanské) a asketické prvky (odloučení od společnosti, pobyt v jeskyni, u pramene, splynutí s přírodou)
  • jakési hledání a spočinutí v klidu, pasivita, odevzdanost, ale bez výraznějšího energického nabuzení (takové "žít a nechat žít")


2. Pohled z perspektivy Země
  • má velmi blízké a harmonické spojení s Ježíšem (potažmo s raným křesťanstvím), Ježíš se k Zemi dívá a vztahuje se k ní jako ke své matce a chce ji spojit s vznikajícím křesťanstvím
  • prvotní hinduismus Země vnímá jako svého syna - asi jako adolescentního mladíka, který ve dvaceti odejde od své matky (Země) a hledá si "na truc", "někde mimo" svůj klid, což sice může, má svobodu, nikdo mu nebrání, ale Země to vnímá tak, jako že mu - tím, že od ní snaží takto násilně oddělit - bude cosi podstatného chybět a tento jeho "klid" bude svým způsobem nepřirozený a neživotný, protože se odděluje od vyživujícího (energetizujícího) proudu Země; jeho počínání působí z optiky Země trochu nesmyslně: snaží se jakoby najít iluzorní odlesk něčeho, od čeho se v jakési křeči snaží separovat; nalézá klid, ale ztrácí osvěžující, aktivní, spontánní životní proudění
  • prvotní buddhismus se nachází ve směru jejího pohledu, jde zde vzájemný respekt a úcta; na druhou stranu ten bod působí "příliš daleko", málo propojeně, jakoby se od Země vzdálil - je to stav spíše kosmický a vše-transcendující, takže Země je vůči němu jakoby nepatrné zrnko; tento vyšší stav jakoby zemi "přeskakuje", než by s ní spolupracoval; také nechce vidět temné (chtonické) stránky Země, její zvířecí a syrové aspekty: převádí si Zemi do svých ideových struktur jako poddajnou, neškodnou bytost; tímto neuznáním zemitosti, zemskosti ve všech aspektech si svým způsobem škodí, nepočítá s ní, nedospěle ji ignoruje (asi jako to činil Platón nebo jiní idealističtí filosofové)
  • prvotní islám: není zde zvl. spojení (otáčejí se k ní přezíravě zády)
  • prvotní judaismus: do svého mladého věku byl jejím dítětem, ale brzo (už jako malý chlapec) se od ní odštěpil a začal na ní hledět mocensky a bez úcty, arogantně (jen jak ji využít, jak vytěžit její zdroje)



Všechna náboženství se Zemi jeví jako její děti, různě staří synové (hinduismus je nejstarší), které porodila a živila ze svého "prsu", ale které se dříve nebo později (většinou velmi záhy) nechala oslepit vlastní mocí a otočila se vůči ní k její lítosti zády (sleduj na obrázku nahoře oblouk náboženství v dnešní době); snad jen prvotní křesťanství s ní mělo živý vztah, ale stalo se tak na úkor popření zdravě fungující partnerské roviny mezi mužem a ženou - ve prospěch vztahu matka - syn (v budoucnu je je Ježíšova matka Marie, ale na úkor jeho partnerky, Máří Magdaleny - viz. níže). Judaismus je na druhou stranu jediný proud, který se k Zemi nějak obrací a zůstává s ní ve spojení (i když je to spíš pragmatické využívání); ostatní směry se od Země ke své škodě odpojují (obrací se jakoby mimo tento svět nebo do mentálních konstruktů).


3. Historické postavy

3.1. Máří Magdalena a Ježíš

  • Máří Magdalena se nachází v zákrytu Země, takže nemá s Ježíšem přímé, proudící spojení: něco se zde přihodilo
  • pokoušíme se rozkrýt, co se nachází v obou bodech a vypadá to tak, že Máří Magdalena se cítí bolestně zavržená, odstrčená ze své pozice a nemůže to Ježíšovi zapomenout, že se za ní před muži nepostavil a neprohlásil ji oficiálně za svou partnerku, pociťuje to jako jeho slabost a selhání, a vzdor vůči tomu si pak s sebou nese celý život, jakoby nikdy nepochopila, jak jí to mohl provést
  • v Ježíšově bodě vnímám stříbřitou barvu, skromnost, pokoru, lidskost, vypadá to (na rozdíl od mnoha jiných bodů) jako reálný člověk z masa a kostí
  • z Ježíšovy perspektivy to vypadá, že mohl učinit volbu, a za daného rozvržení sil se rozhodl se Máří Magdaleny vzdát ve prospěch (ze svého pohledu) vyššího poslání, protože kdyby se rozhodl se k ní plně hlásit, muži kolem něho by jeho učení měli problém přijmout a šířit dále a obával se, že šíření jeho poselství, které v sobě mělo mnoho dobrého, by se mohlo velmi rychle zastavit nebo by se nekonalo vůbec, připadalo mu, že tato varianta je (vzhledem k očekávání a nastavení doby) neprůchozí; proto Máří Magdalenu "obětoval"
  • Máří Magdalena nemá ze svého zjitřelého ženského srdce žádné pochopení pro jeho poslání, ideály a volbu; vnímá to jako "plky", viní ho ze slabosti a selhání; není to schopna pochopit a ani nechce, trvá na hloubce svých citů a není schopna přepnout se do jiné perspektivy; "Šla bych za tebou na kraj světa, kdybys mě jen strpěl po svém boku nebo alespoň za svými zády," říká Ježíšovi
  • z Ježíšova pohledu to vypadá, že si jakoby musel v sobě část svého srdce odříznout a zapovědět, i když tím ztrácel něco živoucího, co mělo větší potenciál; tím se Máří jevil jako chladný a nenávidění-hodný
  • muži na prvopočátku křesťanství (v několika generacích) kolem Ježíše a po Ježíšovi Máří Magdalenu nenáviděli nebo jí pohrdali, dívali se na ní "spatra" (měli pocit, že sami svírají v rukách všechnu moc a moudrost světa, "opili se mocí"), Máří byla odříznuta, čímž došlo k tomu, že určité archetypální kvality ženství a ženské moudrosti nemohly do křesťanského proudu k jejich vlastní škodě vstupovat (oni si to ale v té době neuvědomovali, měli pocit, že "to mají na háku", mají svou moudrost, ale nejsou ještě plně zralí, aby pochopili všechny důsledky pro lidstvo v budoucnosti)
  • není to tak, že by byla "vina" jen na Ježíšově straně (odpovědnost nesou samozřejmě oba dva), ze strany Máří Magdaleny tu jakoby byly nějaké politické intriky s někdejšími králi a její vlastní pojetí toho, co by se mělo dít a kam by se měl vývoj (mj. i politicky) ubírat; Magdalena se také zřejmě plně nepřihlásila o svoje poslání, které na Zemi měla mít (nepostavila se za ně celou svou vahou), nechávala se unášet osobními (egoistickými) zájmy; ze své pozice vzdoru nijak nepřispívala k průchozímu vyřešení situace
  • tento rozkol, odcizení, nepropojení,  utrpení - či prostě nevyrovnání - mezi Máří Magdalenou a Ježíšem se jakoby uložila (vtiskla) do kolektivního nevědomí a nastavila pokroucený archetypální model určitých partnerských vztahů, které v sobě mají obrovskou hloubku a potenciál, sexuální proudění i duchovní přesah, přesto směřují k destruktivnímu konci - jakoby se nemohou "povést" i když v sobě mají obrovský tah (mnoho jedinců jakoby kráčí v těchto vyjetých kolejích, které od jejich časů nebyly dosud "narovnány")
  • doplňující poznámka: astrologické vyjádření pro tyto kvality, jež se neúspěšně snaží sloučit, je Jupiter a Neptun (když se "jupiterská" vrstva v muži vztahuje k "neptunské" vrstvě v ženě, vstupuje do jejich vztahu hluboký, ale dosud narušený (pokřivený) prožitkový model Ježíše a Máří Magdaleny)
  • do křesťanství je částečně integrována a posvěcena láska k matce (kult Panny Marie), ale na úkor něčeho jiného: partnerský model muž - žena není náležitě posvěcen, psychologicky účinně zobrazen a uznán (asi jako mají Hinduisté komplementární Šivu a Šakti), což bude ovlivňovat chování mužů a žen po další dvě tisíciletí
  • v momentě, kdy Ježíš uzná svou "chybu" či volbu a pojmenuje, co přesně (ve své lidské nedokonalosti) udělal a co přitom také sám pro sebe ztratil, dojde k určitému narovnání, Máří Magdalena ztrácí svou ztuhlou, bolestnou pozici a cítí úlevu, její role je konečně uznána v celé velikosti; obnovuje se živoucí proudění mezi oběma 
  • vypadá to, že na nějaké úrovni pravděpodobností se věci mohli vyvíjet i jinak (Máří Magdalena mohla mít jinou pozici)

3.2. Buddha
  • vnímám v tom to bodě obyčejného muže, poutníka (pohyb energie v lýtkách, jakoby šlape na místě), který kráčí ve velkém oblouku kolem stromu, jenž se vyskytuje v prostoru, kde se konstelace odehrává; muž je spojen s přírodou, je otevřený, vytrvalý, cosi hledá, ale něco mimořádného ani "královského" zde cítit není
  • na otázku, zda se cítí být nějak spojen s bodem "prvotní buddhismus" odpovídá jednoznačně, že ne (!) (z obou bodů je cítit, že zde není vlastně žádné spojení)
  • po dalším zkoumání to vypadá, že Buddha byl nějaký hledající muž, který ale osvícení nedosáhl
  • časem se zrodila legenda: lidstvo na kolektivní úrovni bytostně potřebovalo, aby se daný duchovní energetický transcendující stav vědomí, který se zrcadlil v bodě prvotního buddhismu (1.2.) byl přiřknut nějaké konkrétní lidské bytosti, aby tak jeho příběh mohl sloužit jako vzor, inspirace a srozumitelná cesta pro další hledající; začaly se hromadit zkazky a útržky z života různých jedinců, které byly připisovány onomu kdysi žijícímu muži nazývaném Buddha nebo Siddhártha (jakoby se navěsily lístečky z různých časů a bytostí na jeden pomyslný stromeček)
  • odpověď na otázku, zda onoho duchovního stavu nějaký člověk na Zemi dosáhl: "Ano, byli takoví, ale v plné míře je tento stav realizovatelný až po smrti."

3.3. Mohamed
  • v tomto bodě vnímám postavu nějakého reálně existujícího muže, učence, který disponuje bystrým duchem a rozjímavou moudrostí
  • tento bod je spojen s prvotním judaismem i křesťanstvím (tento učenec si byl vědom přínosu těchto proudů a spolupracuje s nimi)
  • s bodem prvotního islámu paradoxně spojen není (!); (ten stojí k Mohamedovi zády); prvotní "islámisté" se na něj tak nějak pohledem přes rameno "na divoko kření", on se na ně dívá s rozpaky asi jako "co je to proboha za smečku, vždyť moje učení s nimi nijak nesouvisí, k čemu mě tyto hordy asi tak potřebují?" - oba body se nacházejí na diametrálně odlišné úrovni pochopení a náhledu
  • tento bod se nachází přesně uprostřed zorného pole dnešního islámu (dívají se upřeně přímo na něj)
  • když se na tuto situaci díváme z perspektiv ostatních bodů, vypadá to, jako kdyby určitá skupina lidí disponujících mocí v době prvotní expanze islámu potřebovala symbolickou ikonu, nějakého ctnostného, relativně z mnoha protichůdných stran váženého, respektovaného muže, na něhož navěsí ideje a myšlenky (které ke svým účelům potřebují) a budou ho používat jako svůj vývěsní štít a v jehož jménu budou bojovat, sjednocovat kmeny a expandovat do světa, přičemž jeho reálné učení je zajímá jen v omezené míře - v té, v níž je využitelné pro jejich vlastní zájmy
  • korán je zřejmě složeninou různých proudů myšlenek, z nichž některé byly ve své době čistě účelové (sloužily expanzivním zájmům některých vůdců) a byly vloženy do úst uměle vytvořené ikoně "proroka Mohameda"; jiné myšlenky mohou být samozřejmě autentické a pocházet z Mohamedových úst
  • dnešní Islám (jeho vektor v konstelaci) na Mohameda jednoduše ZÍRÁ jako na ikonu; on se tomuto vývoji spíše podivuje; jeho cíle byly skromnější; dějiny ho "použily po svém"


4. Světová náboženství ve své dnešní podobě


4.1. Dnešní křesťanství
  • zde je mi ihned "blbě od žaludku", v dolní části těla cítím temnotu a hnusy, ale nechci se na ně dívat, dívám se radši jakoby někam do matného světla, které se nachází někde před mojí hlavou; cítím chaos, protichůdné tendence, "guláš" (je tu mnoho proudů a odnoží, jež se kroutí jako klubko hadů)
  • je zde volba, zda všechnu temnotu, která je součástí křesťanství přijmout, sestoupit do ní a ukázat, jak se věci doopravdy mají - pak ale dojde k rozpadu a fragmentaci na menší hnutí a křesťanství jako jedna víra už bude neudržitelná, bude to konec křesťanství jako takového
  • nebo se upínat k ideálům a hezkým slovíčkům o pozitivně naladěném životě, víře, naději, lásce atd., které odkloní pozornost od té hromady hnusu, kterou křesťanství doposud vytvořilo a nahromadilo
  • otázka: "Patří k tobě Mormoni?" "Ne, to jsou temní odpadlíci. Nenávidím je za to."
  • z pohledu Země se dnešní křesťanství jeví jako unavená mrtvola v sandálech s pohledem zombie
  • je od energií Země naprosto odpojeno; v podstatě nemá už energii vnímat cokoli z dění kolem sebe, nemá už energii vůbec na nic

4.2. Dnešní buddhismus
  • zde je sebevědomí, energie a síla
  • spojitost s pův. buddhismem takřka nulová (jde o úplně něco jiného)
  • vypadá to spíš jako životní styl než náboženství, spíše životní filozofie poskytující životní smysl a náplň pro určitou vrstvu movitých, schopných a energických lidí ze západu (USA, Západní Evropa); "mám v co věřit a pro co žít, o co se opřít"
  • typický představitel tohoto bodu je mladý, "nabušený týpek" - extrémní individualista se silným egem, baťůžkem na zádech a naditou peněženkou, co cestuje po Indii a má pocit, že ho nic nemůže ohrozit
  • patří sem fenomén "duchovní turistiky" po Asii, workshopech a různých akcích; točí se zde hodně peněz
  • je zde "jupiterská" kvalita
  • New Age: přestože zde nestavíme samostatný bod za toto hnutí, mám dojem, jakoby to bylo cosi, co odpadá od umírajícího křesťanství a vine se to jako (relativně živý, mnohočetný) proud, který sytí "dnešní buddhismus" a "dnešní hinduismus"

4.3. Dnešní hinduismus
  • mírná, pasivní, ženská energie, neškodně "žít a nechat žít", mít klid a nic moc nedělat
  • takové příjemné "vegetování" pod nálepkou duchovna (na tom není nic špatného, ale není tu žádná dynamika jako v bodě moderního nebo původního buddhismu)
  • patří sem "čajovny a šíšy" nebo vegetariánství jako životní styl
  • vedle sousedního moderního buddhismu se cítí utlačeně a ve slabší pozici
  • patřilo by sem např. Háré Krishna

4.4. Dnešní islám
  • dole vnímám temnotu, nahoře světlo, stále ještě jsou oddělené, jako v době svého vzniku, ale došlo za tu dobu k velkým proměnám (k lepšímu i k horšímu)
  • temnota dole se jakoby rozpadá na kousíčky, je to jakoby se islám drolil na kostičky, kde jedna bojuje proti druhé, aby se tato temná energie mohla uvolnit (tam, kde dříve tato temná energie měla zcela spontánní průchod - lidé jdou do ulic a skrze propukající revoluce se úlevně obnažuje ona syrová slast z agrese)
  • na rozdíl od křesťanství je tu stále velká dynamika; nicméně se dnešní islám nachází jakoby v křeči: na jednu stranu se chce reformovat a uvolnit, na druhou stranu je sešněrovaný a nemůže formu změnit (změnou by šel proti sobě, má-li být rigidní forma jeho ochranným štítem); takže se třese jako osika, kde jedna noha chce vpřed a druhá vzad, jeden kohout se utahuje a druhý povoluje: výsledkem je jakési strnulé chvění na místě, tlak jako uvnitř sopky, vybuchuje dovnitř, nastává vnitřní fragmentace na menší části, ale navenek má stále jednotnou formu
  • na grafologické rovině to připomíná to, co nazýváme fixací V, která koresponduje s motorikou a vynakládáním energie, která je typická pro adolescenta (křečovitá snaha ustát svou jankovitou impulzivitu nadměrně-nutkavou rádoby-dospělou sebekontrolou - "chci všechno - ale všechno si zakazuju"), což je něco jiného, než když se spontánně-instinktivní impulzy hravě a organicky proplétají s určitou zpevňující, regulující (kulturně získanou) formou, což vytváří dohromady kvalitu rytmu 

4.5. Dnešní judaismus
  • vjem jakéhosi mohutného kruhu (prstence),  který spojuje, sjednocuje, chrání a svazuje jinak protichůdné skupiny do jednoho celku
  • identita na základě společných rodinných kořenů v dávnověku (jakoby dole, v nohách, jakoby byl nějaký společný kořen)
  • v těchto kořenech se proplétá umění magie a vědy jako dva hadi, jako 2 strany jedné mince (2 nástroje sloužící k ovládání reality)
  • tento kruh zcela reálně působí v materiálním světě a působí jako ochranný štít, který nemůže takřka nic ohrozit - pocit naprosté neprůstřelnosti a převahy nad světem
  • spojitost se státem Izrael
  • vztah k Zemi (z pohledu obou bodů) se jeví jako technicky - vykořisťovatelský (exploatační)
  • z pozice Země to vypadá jako, že si z ní tato skupina bezskrupulózně bere, co chce, bez jakékoli lásky nebo úcty k ní; Země to prozatím dovoluje, ale jakoby zde existovala jakási pomyslná hranice, při jejímž překročení Země to, co jí škodí, elegantně a dost snadno "spláchne", zatím tato hranice však ještě nebyla překročena - z toho jediného má tato skupina poněkud obavy a respekt
  • tento bod hledí přímo a jednoznačně směrem na bod, pojmenovaný "dnešní lidstvo", dívá se na něj asi jako studený had bez emocí (aristokrat z dávnověku)  na stádo teplokrevných oveček
  • "Jaký je tvůj vztah s dnešním lidstvem?" Odpovídá: "Kontrola a moc nad nimi na základě bankovních institucí, hypoték, konzumní spotřeby, iluze demokratické volby, udržování v časové zaneprázdněnosti (krysí závod) .." a další (je tam ještě cca 5 dalších základních faktorů)
  • dotaz na "ilumináty" - zda je zde nějaká spojitost - rozchechtá se s pocitem naprosté neohrozitelnosti své pozice; je zde vnímatelné, že skupině těchto lidí je absolutně jedno, zda se na mentální (mediální) rovině šíří nebo nešíří nějaké konspirační teorie či se děje nějaké rádoby úžasné "demaskování o iluminátech" - na chodu věcí to nic nemění: generování strachu a zmatku na nevědomé úrovni na podkladě tzv. konspiračních teorií může jejich naopak jejich moc paradoxně prohlubovat (!) 
  • proč? protože vystrašené stádo lidí, přesouvajících odpovědnost  na někoho "tam nahoře" se ovládá daleko lépe - je to dobrovolné delegování své síly (energie, tvořivosti) někomu jinému na základě strachu (generování paranoidních představ a emocí) a úzce zaměřené pozornosti na tyto negativní jevy
  • pokud to není stále dost srozumitelné, tak to zkusím ještě jinak: pokud svou pozornost zaměřujeme na něco pro nás plnohodnotného a smysluplného, co nás těší a naplňuje, i kdyby to měla být nějaká "bláznovina", tak tím oslabujeme moc tzv. iluminátů daleko efektivněji, než když o nich a jakoby "proti nim" budeme pořádat přednášky a vést "internetové pogromy"; pokud něco rádoby-demaskuji na podkladě strachu, cokoli, k čemu dospěji, stále ponese pečeť tohoto strachu (a ustrašení lidé budou k tomu, co říkám lnout); pokud něco demaskuji bezděčně a spontánně, to, k čemu dospěji, ponese pečeť bezděčnosti a spontaneity (a podobně vyladění lidé budou opět k témuž lnout) atd. a tak se šíří emoce (vyladění) jako kruhy na hladině, propojující podobné s podobným
  • propojení s tzv. "reptiliány" se ze na základě vjemů v konstelaci jeví pravděpodobné (jakkoli se na tyto fenomény nechceme zaměřovat, nechceme je ani zamlčovat, pokud vyvstanou)
  • tento bod vysvětluje, že určitá část lidí v této skupině ví přesně o co jde v celkovém globálně-mocenské dění a ti působí jako globální vůdci, ale většina lidí v této vládnoucí skupině se spíše "veze": takovéto nastavení je pro ně prostě výhodné, profitují z toho, ale nejsou si v širším obraze vědomi o co jde a na čem se vlastně podílejí
  • hlavním rozdílem mezi vládnoucí elitou a většinou lidstva je racionálně chladný kalkul (klid) vládnoucích versus přirozená emocionalita (teplota, vřelost, vzrušivost) lidské masy, spojená se stádovostí a nejednotností zájmů, čímž se tento vektor "lidstva" stává v podstatě bezmocný (z pohledu vládnoucích je krájen jako masíčko a ani přitom necekne); vládnoucí nemají zájem lidstvo zahubit, ale spíš pěstovat, asi jako ovce na farmě
  • stejně tak z perspektivy "lidstva" vysvítá, že daný stav věcí vlastně většině lidí vyhovuje (nejde o to, že by nějací "dobří" byli ovládáni těmi "zlými" - to je příliš simplicistní); přesnější vyjádření by bylo: svět a společensko - mocenský systém funguje přesně tak, jak to většině lidstva vyhovuje, protože odráží vnitřní nastavení většiny jednotlivců ať už jsou na pomyslném žebříčku nahoře nebo dole (proto je idea jakékoli násilné vnější revoluce vlastně nesmyslná)
  • základním principem této nerovnoměrné distribuce moci není nějaké "zlo tam nahoře", ale fakt, že většina mužů a žen je odpojena od svého vlastního zdroje (síly, energie, vědomí) a proto se nachází v jakémsi stavu nejistoty, zmatku, strachu a dalších negativních emocí, v nichž jsou pohodlně ovladatelní a tvarovatelní zvenčí a v podstatě nedělají to, co by přinášelo jim samým opravdové štěstí, ale pracují spíše ve prospěch zájmů těch lidí "nahoře", kteří mají moc (a to zcela dobrovolně); pozn. tím, kdo má nad námi moc, protože mu ji dobrovolně dáváme, může být docela dobře někdo, kdo se nenachází tak daleko: náš šéf, partner, ex-partner, rodič nebo tchýně 
  • většina lidí dobrovolně věnuje obrovskou část své energie (práce) ve prospěch zájmů někoho jiného, přičemž základní příčinou je jejich odpojení od svého vlastního zdroje síly (takže si své vlastní skutečné zájmy ani nemohou uvědomit - např. ve věčném "krysím závodě" na to ani jakoby - čirou náhodou - "nemají čas"); z odstupu se to nejeví jako "zlé", nebo "že by to mělo být jinak": poněvadž tento stav panuje na základě všeobecného konsensu (souhlasu)
  • Bůh Izraele: pro zajímavost si zkoušíme vjemy, které se nacházejí v tomto vektoru - dívá se směrem na "dnešní judaismus"- oči mají tendenci dívat se nahoru, na nebe; tento tzv. "Bůh" je něco jako papírový drak na provázku vznášející se v oblacích, přičemž je zcela svírán dole "dnešním judaismem"; tento "Bůh" nepůsobí jako reálná entita či bytost, působí spíše jako idea a nástroj určité skupiny lidí, kteří tuto ideu používají jako nástroj k manipulaci a ovládání ostatních lidí a skupin - "Bůh" v jejich rukou je doslova jako klacek, kterým můžou zastrašovat a vydírat ve prospěch libovolných zájmů, kterých se snaží dosáhnout; tento "Bůh" není možné "dnešnímu judaismu" klást jakýkoli odpor - je to jen srandovní, bezmocná loutka

5. Muž a žena

Tyto vektory hledí směrem k "dnešnímu lidstvu", představují jakoby jeho dvě archetypální polarity, které vypovídají o tom, jak se dnes cítí "typický muž" a "typická žena" ve vztahu k ostatním bodům v konstelaci. (Resp. jak se cítí vnitřní muž v ženě a vnitřní žena v muži).

Muž se nejprve tváří sebejistě a silně, po určité sebereflexi se ale jakoby propadá do sebe a přiznává, že se cítí vlastně slabý a nejistý, je to "nic moc", ale navenek to nechce dát najevo, aby neztratil tvář. Je výkonný, aktivní, pracovitý, ale současně toho má na sobě naloženo až moc, připadá si trochu jako soumar; neví vlastně, proč toho tolik dělá; asi, aby neztratil jakousi pozici. Když se muž podívá na "moderní judaismus" má pocit, že vůči tomu sám za sebe povstat nemůže, že za to nestačí a tak se vůči tomu jen přizpůsobuje (pokrčí rameny) a dál dělá to, co se od něho normálně očekává. Nemůže sám za sebe změnit trajektorii, jak jsou věci nastaveny. Asi z poloviny se cítí dobře (energicky, výkonně), zatímco druhá polovina se cítí trochu sklesle a nesmyslně (to předstírání že "všechno je přeci fajn a jsem v pohodě a jako chlap to všechno zvládnu" je poněkud vyčerpávající).

Žena stojí tak, že pravá noha je umístěna níže než levá, což koresponduje s dojmem nerovnováhy, nestability a nepohodlí. (Pokud je pravá polovina těla níže, znamená to, že se jakoby cítí být silnější než muž a tato nerovnováha je jí nepříjemná). Když se žena podívá na muže, připadá si jako nádherná a žádoucí, luxusně oblečená, upravená a opečovávaná blondýnka, která si jej může obmotat kolem prstu, která nad ním vládne. Když se žena podívá směrem na "dnešní judaismus" je zde cítit silné propojení (silnější než s "mužem"!). Žena se jakoby částečně opírá o "muže", ale zde není spojení tak pevné, takže se mnohem více opírá o "dnešní judaismus" (mocenskou strukturu) - z jejího pohledu je to vlastně dodávání peněz z vnějšího systému, které jí mají dodat oporu, jistotu a stabilitu, kterou sama ve svém životě a ve svém vztahu nemá (jejich vztah je vyprázdněný). Žena si nedokáže představit, jak by bez toho mohla žít a fungovat, potřebuje oporu vnějšího systému. Ale i tak zůstává nespokojená, a proto chce víc a víc (i když přesně neví čeho). Předstírá před světem, že je přeci nádherná a spokojená (dokládá to materiálními výdobytky, šperky, kosmetikou, bydlením, autem apod.)

"Dnešní judaismus" (reprezentující zřejmě skupinu lidí, kteří dnes nejvíce profitují ze současné distribuce moci) se snaží ženu co nejvíce znejistit, narušit její sebeobraz, vyvolat v ní dojem, že za nic nestojí a odstřihnout ji od jejího nitra, skutečných pocitů a spojení s "ženskou bohyní". (Příkladem takové manipulace je např. reklama na způsob: "když dětem nekoupíš ty a ty plenky, znamená to, že jsi špatná matka"). V od-sebe-samé-odpojené ženě pak vzniká prázdno a frustrace, kterou se snaží zahnat nakupováním, utrácením, využíváním rozmanité sítě služeb (které ale ve skutečnosti nepotřebuje), přičemž toto zaopatřování, celý tento úkol navaluje jako břímě na svého muže - to on by jí to měl zajistit! Když to neudělá, tak si najde někoho "lepšího". Tímto způsobem muže kontroluje, vydírá. "Když mi nezaopatříš to a to, nebudeš mít mou lásku a opustím tě."

Muž se vůči tomuto vydírání cítí bezmocný (může se přetrhnout, aby vyhověl ženiným požadavkům), protože nedokáže být sám. Na to je příliš slabý. Nedokáže se ani podívat zpříma na obtížnou situaci, v níž se nachází, stále si něco maluje, že je všechno lepší. Cítí se jako otrok.

Zdá se, že rozšířená idea o emancipaci (mýtus o slabším, křehčím pohlaví) zastírá něco podstatnějšího: světu je vládnuto skrze ženu. Ti, kdo mají moc, mají zájem ovládnout především ženu (její zdánlivé emoční a materiální potřeby), protože ta potom ovládá svého muže. Což je stav, který ji navenek zdánlivě vyhovuje, ale který na hlubší úrovni neuspokojuje její ženskou přirozenost. Tím se její frustrace jen prohlubuje a stává se nenasytitelná jako černá díra, bažící po tom mít víc a víc - k čemuž manipuluje svého mužíčka - a tak se otáčí kolo světa. 

Krásnou ukázkou této dynamiky (kde mocného muže ovládá ještě mocnější blondýna) je česká politická scéna (Nečas - Nagyová; předtím Topolánek, Gross apod.).

Vkládáme do konstelaci "bod, který umožní harmonizaci vztahu mezi mužem a ženou" - je umístěn nedaleko místa, kde stojí "muž", což je také blízko bodu, kde stojí "žena". Není nijak více specifikován, ale cítím v jeho místě "pravdivost, neohroženost - sílu pravdy a uvědomění věcí, jak skutečně jsou". V kontaktu (a rozhovoru) s tímto bodem "muž" trochu procitá, uvědomuje si, že pokud ho žena tímto způsobem tlačí ke zdi a vyhrožuje mu odepřením lásky (což v něm evokuje strach ze samoty), tak to znamená, že už teď vlastně od ní žádnou lásku nemá. Že toto není láska, že v tom necítí naplnění. Když to zjišťuje, roste v něm síla, dívá se ženě konečně zpříma do očí, říká jí "Todle všechno přeci vůbec nepotřebuješ. Vzpamatuj se." Žena se k muži otočí také čelem. Dochází u ní k proměně při kontaktu s "pravdou a uvědoměním" - vysvítá jí, jak je vlastně přes to všechno demonstrované pozlátko, ustavičné srovnávání s okolím a zaopatřování v blahobytu prázdná, protože to, co vždy hledala nejbytostněji, bylo něco jiného. Bylo to zakoušet autentické, intenzivní spojení se svým mužem, z něhož cítím sílu, vedení (usměrnění) a rozum a jehož následuji. Tím v ní nastává úleva a naplnění, nyní už nemusí svého muže kontrolovat, přenechává mu vedení a stojí po jeho boku. (Tu najednou je plně ženou). I muž se cítí obrozený a posílený, protože nyní nenese břemeno, které na něj ona naložila, naopak cítí její ženskou svěžest a následování po svém boku. (Tu najednou je plně mužem). Nyní oba bok po boku hledí dopředu, do budoucnosti, přičemž jejich zrak už není spojen s bodem nazvaným "moderní judaismus". Nejdou proti němu, ani k němu, v podstatě je přestal zajímat. "Moderní judaismus" si najednou připadá bezmocný, už nemá páky, aby mohl "ovládat" ženu, a potažmo přes ní muže (a tím "lidstvo"). Mění svou pozici v konstelaci, jeho část se jakoby přidává k "dnešnímu lidstvu", část odchází pryč z konstelace (už zde není potřeba). I poloha "lidstva" se mění, přidává zvědavě a nadšeně se k novému proudu, nic mu už nestojí v cestě. Děti jsou v tomto průvodu první, jsou novému stavu věcí přirozeně nejblíže.


Mění se i vjemy v bodech Máří Magdaleny a Ježíše. Země již nestojí mezi nimi (změnila polohu) a nic najednou nebrání, aby mezi nimi proudila energie. Je to jako nový nádech. Dívají se na sebe a jakoby mezi nimi vzniká nový příběh, nová láska, kterou museli na dva tisíce let odložit, protože se cosi nepovedlo. Ale tento příběh bude teprve napsán, rukou prozřetelnosti, do životů nás všech.


Závěrečná poloha bodů při konstelaci

Za spolupráci v konstelačním procesu děkuji své kamarádce Míše Zavřelové.



14 komentářů:

Martin Chr. řekl(a)...

Zdravim,

zda se mi nepravdepodobne, ze by historicky Buddha nebyl osviceny nebo minimalne skoro osviceny. Buddhisticke meditace jsou tak ucinne, ze neni mozne, aby je predal nekdo, kdo jim nerozumi. V Buddhismu se take uci, ze kazda epocha daneho Buddhy pomine a kdyz prijdou vhodne, vyjimecne podminky objevi se novy historicky Buddha a preda uceni.. Pokud existuje reinkarnace, proc by Buddha nemel byt osviceny? Je pravda, ze na pocatcich Buddhismu se praktikovala udajne z 99% theravada, ktera rozdilna oproti tibetskemu Buddhismu dnes na zapade. Jaky na to mas nazor?

Vojtěch Franče řekl(a)...

Já bych také něco takového nepředpokládal, proto mě překvapilo, že se Buddha v konstelaci k poč. buddhismu nijak neměl. Na druhou stranu vem si, že všechny texty a tzv. buddhovy proslovy vznikaly až průběžně několik staletí po Buddhově smrti. Také je pravděpodobné, že nebyl jeden Buddha. Učení i praxe může být kvalitní a mohlo vzniknout jako výsledek několika bytostí, které osvícení dosáhly, nebo něco praktikovaly, a proto tento "návod" je v pořádku; nicméně onen historický Buddha, jemuž toto vše ex post v jakémsi story-boardu připisují, mohl být někdo jiný, než se traduje. Podle mě je to možné, i když překvapivé. Stejně tak počítám, že se ozvou sympatizandi ostatních náboženství.

Vojtěch Franče řekl(a)...

Výkladů může být vícero: Buddhismus se každopádně svým vznikem odpichuje od nějakého mimořádného stavu supervědomí, kterému si tady pracovně dáváme název "osvícení" a to je podstatné, o to která historická postava s tím byla nebo nebyla spojen á už vlastně tolik nejde. Také je možné, že onen stav paranirvány je natolik neslučitelný s čímkoli osobním, že prostě ona postavička Siddhárthy s oním osvícením jakoby zanikla se vší osobní minulostí, prototo Buddha v konstelaci nejevil zájem o "buddhismus". Nebo jiná možnost: Buddha osvícení dosáhl, ale v podstatě "kašlal" na něco jako vytvoření svého "buddhismu" - to za něj udělala nějaká jiná partička pisálků. Nebo ještě další možnost: On se podíval, co to to osvícení je a těsně před tím se zase vrátil do normálního stavu lidské bytosti a zůstal takovým krajánkem-čtverákem, jak o něm referuje Osho. Rozhodl se zůstat "hledajícím" - ať už z legrace nebo "boddhisatvického" altruismu - namísto aby se rozplynul v paranirvanickém stavu. Může to být jakkoli. Otázka jak to bylo a jak tomu všemu rozumět, zůstává.

Moderní jogínka řekl(a)...

Bože to je kokotina ten článek, sry ....

Vojtěch Franče řekl(a)...

Přeposílám komentář od čtenářky Pavly Aligové, které se nepodařil komentář vložit.

"Nejdřív musím poděkovat Heleně Heclové, která mně na tuto konstelaci (webovky) upozornila. Díky, díky Heleno!!!
Nosila jsem „to“ v sobě už dlouho vnitřní pocit, že tuhle konstelaci neodkladně potřebujeme. Od náboženství jsem se distancovala již před desítkami let, protože jsem vnímala pouze touhu a hru o moc a peníze.
Z výsledkem konstelace se mohu naprosto ztotožnit, opravdu to tak vnímám, moje vnitřní žena a kolektivní symbol ženství – Lilith jsou v naprostém souznění s manifestací, která nám byla ukázána konstelačními terapeuty.
Moje astrologická, letitá zkoumání s kolektivním myšlením (Pluto – Lilith atd.) tomu rovněž odpovídají.
Mé nadšení, radost, dík zasílám všem, kdo se konstelace zůčastnili. Skvělé, nadčasové dílo přátelé!
V hluboké úctě před vaší píli a moudrostí"

Pavla Aligova

Silver Doll řekl(a)...

Hodně zajímavej článek, líbí se mi jak jsi tam rozebral to o Mohamedovi a o Ježíšovi s Máří Magdalénou, takhle nějak jsem to cítila, ale když jsi to teď formuloval, tak mi to lépe dochází

Vojtěch Franče řekl(a)...

Komentář od čtenářky Terezy Dubinové, 1. část: "Hlavní problém je ten, že bez znalosti kořenů judaismu VČETNĚ HEBREJSKÉHO JAZYKA, se kterým je judaismus neodlučitelně spjatý, je velice těžké ho nejen zvenčí hodnotit, ale vůbec pochopit, navnímat. Je to tak jiné, než na co jsme zvyklí, že náš pohled je nutně zkreslený a zjednodušující. (To neznamená, že bychom se o to neměli snažit - ale takto to je a měli bychom si toho být vědomi. Nejlepší ilustrací jsou pokusy o překlad a interpretaci Talmudu, které většinou končí dost neslavně..., protože podobný koncept pluralitního textu/myšlení/diskuse křesťanská civilizace vůbec nevyvinula, a tudíž mu nerozumí a těžko ho uchopuje.)

Vedle jasného Saturnského základu židovství, který konstelace zmiňuje (přesně pojmenované spojení se Zemí - žádné utopie, "Bůh stvořil hmotný svět a viděl, že je dobrý", důraz na pravidla, řád každodenního života, náboženské právo, budování struktur, konkrétního životního stylu, aby komunita přežila), je v judaismu silný aspekt PLUTA (neustálá konfrontace s nejtemnějšími energiemi lidstva, Židé jako fénix jsou ničeni, ale obrozeni vstávají z popela, obrovská síla a energie, životaschopnost, sexualita jako základní životní síla, v zájmu zachování života prolamování hranic spojené s hraničními zkušenostmi).

Energii Pluta, Temné Bohyně, bohužel po dvou tisících letech rozštěpu a potlačení ženského Božství nejen neROZUMÍME, ale nejsme na ni napojeni, naladěni, takže ji zažíváme zvenčí Jako plutonsko-saturnský typ bych mohla vyprávět . Pluto/Temná Bohyně je i o MOCI, zkoumání její povahy. Pluto/Temná Bohyně jde tam, kam ji necháš jít. Pokud si nechráníš své hranice, tvůj problém. Opět bych mohla vyprávět zkušenost z Izraele, kde já, Češka, zvyklá z Čech na nemastné-neslané zdvořilosti a přichcíplé vegetování, byla konfrontována s jasnou, nezdolnou vitalitou a asertivní rozhodností. Z vnějšího pohledu to může vypadat jako manipulace, sebereflexe ale říká, že prostě šli tam, kam jsem je nechala jít. V momentě, kdy jsem řekla ne, řekli v pohodě "OK" a hranice respektovali.

To je, cítím, i případ onoho "dnešního judaismu", který má podle konstelace být spojen se skupinami typu Iluminati nebo Reptiliánů ovládajících svět. Velice doporučuji přečíst si knihu Lucii René "Unplugging the Patriarchy", ve které autorka, duchovní bojovnice (warrior) jasně ukazuje, jak nám ve skutečnosti tyto nás ovládající a manipulující síly slouží, neboť nás učí postavit se ve své síle a používat ji, ustát tlak a říct "Dost! V zájmu života, probouzím se do plného vědomí!" V tu chvíli manipulující a ovládající síly již nejsou potřeba. Jde o transformaci samotného Pluta z Temné Bohyně ve Zdroj života, kterým ve skutečnosti v nové Zemi je. (Zde konstelace přesně ukazuje, že většina lidstva o tento stav žití vlastní síly, a tedy svobody, nemá zájem, a ráda se nechá ovládat a manipulovat. Takže proč by to ty domnělé skupiny neměly dělat???)

V současné době dokončuji knihu "Kořeny ženské spirituality" . A znovu si uvědomuji, za co judaismu vděčíme. Po dva tisíce let křesťanství v Evropě (a islámu, buddhismu a hinduismu jinde) bylo nití, spojením se starověkou moudrostí, kdy ještě světlo a tma, tělo, duše a duch, hmotná a nehmotná realita, NEBYLY ROZŠTĚPENY, ROZDĚLENY A ROZDÍLNĚ OHODNOCENY Původní judaismus ještě ctil tělo, sexualitu, hmotnou realitu, a také peníze, samozřejmě, prostě fungování tady na Zemi ve hmotném vtělení. Kabala dosáhla opravdu velikých hlubin - ve Škole jsme prakticky přicházeli na věci, které kabala učí. Vnímá svět holograficky, vyrovnává teologií prosazované mužské Božství, když k mužskému Bohu JHWH připojuje ženskou Šechínu, Božství nechává tady na Zemi (neposílá ho na nebesa a do posmrtného života a "ráje")."

Vojtěch Franče řekl(a)...

2. část: "...Pod vlivem pozemského utrpení Židů ale postupně od cca 17.století židovství upadá do extrémů (askeze, přísné zákony "ženské ctnosti", tj. neúcta k ženskému prvku, vyhrocené mesiášské očekávání, tj. ztráta důvěry v Zemi, snaha ovládnout realitu nejen bílou, ale i černou "magií", aby bylo utrpení Židů zmírněno, útěk do filosofie, později racionalismu a materialismu). Židovství je ale natolik silnou energií, že před ním utéci nelze. Je to vpravdě transformační energie - před transformací neutečeš, že...:-) Nejvíce obohacující setkání pro mne vždy byla právě se Židy či Izraelci, kteří dokázali plutonskou lekcí projít a najít radost ze života, toleranci, nadhled, ušlechtilost. To jsou setkání, na která se nezapomíná. Většinou to NEBYLI navenek nábožensky založení lidé (praktikující judaismus), ale přesto v nich byl silný aspekt původního judaismu - moudrost, zralost, nadhled, přijetí reality. NIC SI NENAKECÁVALI, NEOBELHÁVALI SE O SKUTEČNÉ POVAZE REALITY, O JEJÍM SVĚTLE I TEMNOTĚ. Přijali temnotu a ctili ji - to je podstata plutonské transformace. (Znovu se vracím k roli "manipulátorů".)

Souhrnem: Doba tradičních náboženství skončila. Kdo je nepřekročil, zůstává ve starém systému a směřuje k destrukci i šíří destrukci. O roli judaismu je potřeba mluvit obezřetně, protože bez znalosti kořenů a souvislostí je velmi snadné sklouznout k antisemitismu, projekci (ti zlí Židé mohou za všechny problémy světa). Je potřeba na to hledět plutonským pohledem. Zajímavé je, že Židé sami sebe často vnímají jako "světlo pro svět", ti, kdo nesou něco starého, vzácného, chrání to a předávají ostatním národům. Po dvaceti dvou letech studia judaismu jsem došla k názoru, že je to pravda, akorát to "světlo" je celistvé světlo, tj. obsahuje i temnotu, jak je to ještě v Hebrejské Bibli o Bohu - "jocer or u-vore chošech", "Já jsem Hospodin, ....já vytvářím světlo a tvořím tmu."

Tereza Dubinová (www.oheladom.cz)

Marty řekl(a)...

Díky moc za postavení konstelace i za podělení se. Velmi zajímavé čtení a pohled na věc.

Klára D řekl(a)...

Ano, to co jsi napsal o křesťanství je tvuj nazor, ok. Ale proč jsi to musel napsat tak agresivně,tak nenavistne, jako kdyby jsi to snažil pošpinit?

Michal Zachar řekl(a)...

Osobně se domnívám, že nejpřínosnější je ta diskuze pod článkem :) za který díky, možná až paní Dubinová dosti přesně popsala to, co v nás v současnosti plave. Jestli se máme všichni pohnout dále, pak jedině tím, že opustíme modely, protože ani dva tisíce let nás nenaučilo tomu, že, jak je vidět, jen bezvědomé přejímání modelů,sebevíce krásných, nás na jinou úroveň člověčenství nedostane. Ta jediná duchovní práce má smysl uvnitř sebe sama a jestliže někoho přivede do nějakého proudu či skupiny je to dobře, jestli nepřivede je to taky dobře. Důležitější než to k něčemu či spíše někomu patřit, je spíše svým životem, celým svým životem "patřit na Boga", tj. dívat se na Boha ve všem, co děláme, to jest svou pozornost směřovat k životu ve vědomí. S přijetím všeho co přináší. Ještě jednou díky za to krásné zamyšlení nad tím článkem. Moc rád se k němu budu vracet.

PS: My všichni si v tom textu hledáme to svoje, někdo splynutí, někdo kořeny a jiný zase srry a nebo agresivitu.

Oldrich řekl(a)...

Jsem vděčný za tuto konstelaci a jej zpracování do "článku", velice přínosné a kvalitní.

Zjištěné věci přesně odpovídají mým pozorováním a zkoumáním. Ať už z úrovně metafyzické a testování na sobě přínosů různých náboženství a jejich technik, tak přesně odpovídají mým nálezům co se týče politické a mocenské struktury. Vše je však velmi jasně a dobře ukázáno a popsáno.

Co se týče názoru na Buddhu, opět zcela souzní jak s informacemi z různých zdrojů, tak mého vnitřního zkoumání.

Komentář Terezy Dubinové vypadá jako velmi přesný, ale z mého zkoumání je mírně zavádějící. Pokud se na to podíváme teoreticky a z velkého nadhledu, tak je to v pořádku. Je to však velmi nebezpečný pohled pro naše bytí zde v těle. S pohledu univerzu, je vše dobré, vše vede k expanzi a vytváření nového, to je dobré vědět, ale nelze na tomto základě utvářet konkrétní akce...

V komentářích a i v samotné konstelaci přirozeně vypadnul důležitý aspekt. Píši "přirozeně", protože se úspěšně podařilo jej vymanit skrze náboženství a nyní esoterické vědy a východní nauky, které jsou neúplné, obvykle nezahrnují život na zemi v těle a prakticky vždy (z konstelace dobře vyplynulo) nezahrnují matku Zemi.

A tento aspekt je slovanská moudrost, slovanská víra. Jelikož se nejedná o náboženství, jelikož se neuctívá žádné božství, nemohlo v konstelaci ani zaznít, ale přesto se tam muselo dostat (skrze Zemi), protože bez něj je vše neúplné. Tato slovanská nauka, která je založena na spojení se zemí, vesmírem a uznává cykly, přirozená dění a život na zemi, je to nejsilnější v nás a to, co nás posiluje a to jsou kořeny, které stojí za znovu objevení.

Z určitého pohledu se tak zdá jak píše Tereza, že jsme prošli cestou vývoje přes náboženství k něčmu úplnějšímu, ale, alespoň pro Slovany, je to více o rozpomenutí a projevení svých kořenů a přestat hledat jinde. Je to jakobychom šli cestovat po světě, poznali mnoho zajímavého, ale nakonec si uvědomili, že všude na světě je dobře, ale doma je nejlíp.

Vřele doporučuji k přečtení sérii knih Zvonící cedry - Anastasie ruska od autora Vladmír Megre, kde je možné především ucítit, co to je být slovan a co to je pravá víra, nikoliv náboženství.

Vojtěchu, žádám o vytvoření konstelace na SLOVANY ...

Děkuji a prosím o pokračování dále, úžasná práce!

helena ruzickova řekl(a)...

Nevím, jak to děláte, ale ty Vaše konstelace jsou skutečně skvělý. Ještě mě napadá, jak to tak vidíte se satanismem? Dá se považovat za plnohodnotné náboženství? Dle určitých názorů je na této planetě dosti rozšířený především v mocenských strukturách, prolínající se s kabalou.. Mohli byste se k tomu nějak vyjádřit po Vašem? Dost by mě to zajímalo.

A co takové hnutí Harekrišna? Jak se k němu staví Matka Země?

PS. Díky za Váš web, dává mi to zase úplně jiný druh střípků informací zapadající do mozaiky mého "objevování světa":)

Vojtěch Franče řekl(a)...

Díky Heleno za komentář a dotazy. Zkusíme se někdy na satanismus podívat, ale už teď se přitom musím usmívat, mám dojem že je to celé, co se kolem toho napovídá, nějak zkreslené a nafouklé. (Ale kdo ví?) Harekrišna patří dle mého do zde uvedené množiny nazvané Hinduismus (jakkoli je to zjednodušující, jde o podobné kvality).