Rudolf Steiner: Evoluce lidstva

Ve svých článcích "Z kroniky Akáša" (1904-1908) Rudolf Steiner načrtává v obrovském měřítku evoluční plán vývoje lidstva.

Činí tak na základě vnitřní duchovní zkušeností (duchovní vědy), která nemá být rozporující s vědeckými fakty, ale má se (tak jako se klasická věda orientuje na pozorování vnějších fenoménů skrze tělesné smysly) zaměřovat na pozorování vnitřních fenoménů, která oblast smyslových dat překračují. Svou 'duchovní vědu' tedy chápe jako doplnění vědeckého poznání (jakoby pohled na tutéž řeku "z druhého břehu"); předpokládá, že by se k sobě měly oba druhy poznání v budoucnu více a více přibližovat. Materialistický filozofický světonázor - způsob interpretace faktů v určitém před-postoji (což je něco jiného než sama vědecká pozorování, měření a fakta) pokládá již ve své době (!) za přežitek. Jako hlavní argument uvádí, že rozložení skutečnosti na nejmenší hmotné částice (atomy) nás ani o chlup nepřiblížilo vysvětlení fungování našich pocitů, myšlenek, vůle a dalších psychických procesů, které jsou na úrovni atomů stále nepozorovatelné. Materialistický světonázor potom může mít tendenci tyto fenomény pokládat za "neexistující" - v čemž Steiner nespatřuje nic vědeckého, ale spíše pověrám se podobající druh uvažování (vůči nimž tento světonázor paradoxně brojí nejvíce).

Steiner popisuje vývoj lidstva v několikanásobných sedmi-četných cyklech (7x7x7). (Každý z následujích 7 obřích cyklů se rozpadá na dalších 7 menších atd.) Názvy nemají přímo korespondovat s astronomickými tělesy, tak jak je známe dnes. (Označení jsou spíše symbolická).

1. Saturnský
2. Sluneční
3. Lunární
4. Zemský (v této fázi se nachází lidstvo nyní)
5. Jupiterský
6. Venušinský
7. Vulkánský

V každé vývojové fázi lidstva je zahrnuto spolupůsobení myriád dalších bytostí z vyšších hierarchických struktur stvoření (která Steiner pojmenovává jako anděly, archanděly, trony a další).

Steinerův rozvrh chápu tak, 1) že stejný vývoj, který musí prodělat jednotlivec na své cestě za poznáním, musí v daleko širším časovém plánu jednou prodělat celý lidský druh jako celek (všechny kapky nakonec skončí v moři). 2) S evolucí člověka je nedělitelně propojen vývoj celého kosmu a všech forem života, které člověka obklopují jako jeho prostředí (minerály, rostliny, zvířata - dokonce i planety). Je to poněkud domýšlivě antropocentrické - činit z člověka žijícího na tomto zrnku písku zvaném Země pupek všehomíra - ale koneckonců je to přeci 'antroposofie', tak co bychom čekali.

Převzato z http://www.blavatska.com/blavatska-puvod%20a%20evoluce.html

1. V Saturnském cyklu "evolvuje" krystalická říše, struktura minerálů a fyzických tkání budoucího lidského těla. V této fázi neexistují lidé, jak je známe dnes, ale objevuje se jakési zárodečné temné všeprostupující málo diferencované vědomí, korespondující zhruba s tím, co dnešní člověk může zažívat ve vědomí hlubokého tranzu. Čili tato úroveň vědomí je v nás stále přítomna, jen je překryta dalšími vrstvami vědomí o vyšší frekvenci, takže nám už není zřetelná. Naše dnešní fyzická (hmotná) těla jsou v podstatě důsledkem cyklických procesů zdokonalování této Saturnské struktury (která probíhala opakovaně v menších cyklech ve fázích 2-4). Můžete si představit libovolnou část lidského těla (kost, sval, orgán, buňku, neuron) a nyní si představte, jak dokonalý by musel být počítač či jak kreativní by musela být inteligence, která by byla (v dnešní době) schopna navrhnout a zkonstruovat tak nádherně funkční a spolehlivě fungující design. V tomto smyslu jsou naše fyzická těla jakoby "napřed" daleko za jakýmikoli našimi schopnostmi současného vědeckého poznání. (Náš hardware je tak dokonalý, že náš software nad tím může jen žasnout, protože by zatím nic takového stvořit nedokázal).

Mezi těmito gigantickými cykly vždy následuje mezistav klidu "pralaya".

2. Ve Slunečním cyklu se pak rozvíjí "éterické tělo" (zhruba to, co Aristoteles mínil vegetativní duší), čili ona schopnost životnosti, jíž disponují rostliny (přijímání výživy, energie, rozmnožování). V této fázi prý Slunce ještě neexistuje jako ústřední hvězda našeho systému, ale jako planeta, která není oddělená od dnešní Země a Měsíce (tehdy byly jediným tělesem poskytujícím optimální prostředí pro evoluci člověka). Ani v této fázi ještě neexistuje člověk, jak jej známe dnes. Tělo má prý podobu rostliny, s tím ale, že "hlava" je obrácena směrem dovnitř Slunce, zatímco končetiny jakoby "vlají" odstředivě ven. Vědomí v této fázi koresponduje s tím, co nyní zažíváme jako hluboký spánek beze snů. Čili i tato rovina vědomí je v nás stále přítomna a v hlubokém spánku se do ní noříme. Ani v této ani v další fázi ještě neexistuje rozdvojené pohlaví - rozdělení na muže a ženy; člověk se rozmnožuje "sám ze sebe", vytváří své odnože jako (i dnes) některé druhy rostlin. Všechny rostliny na naší planetě jakoby dosud existují (žijí) na této rovině vědomí, jež se (v našem pojetí) jakoby podobá spánku. Je totiž nutno pochopit, že každý evoluční vzestup (ve Steinerovském pojetí, jež se zde snažím interpretovat) vede k tomu, že část bytostí (tvorů) jakoby v určitém kroku postoupí o stupínek výš k vyšší komplexitě, zatímco jiná skupina (těchto "spolubratrů") sestoupí níž a v této úrovni "vegetuje" dál, popř. dále klesá. Tímto způsobem Steiner vysvětluje i existenci nám příbuzných primátů, kteří prý představují potomky určité skupiny bytostí, která klesla níž z již dosaženého vyššího stadia. (Nejsme potomci primátů, ale primáti jsou odnoží člověka, jež sestoupila níže jako slepé říční rameno z progresivnější vývojové větve. To však nastalo až později, ve 4. fázi, pozemské).

3. V Lunárním cyklu dochází k oddělení Slunce, Země a Měsíce na samostatná tělesa (Slunce a Měsíc se tedy jakoby odštěpí a vzdálí. Nejprve Slunce, Měsíc později). Rozvíjí se zde tzv. "astrální tělo", což je ta složka naší bytosti, která koresponduje s emocemi, chtěním a instinkty a která koresponduje s říší zvířat (což jsou živé bytosti, které jsou jakoby astrálním tělem ovládáni a na rozdíl od rostlin disponují pohybem), zatímco dnešní člověk má další složky osobnosti, jimiž může těmto instinktivně-emočním pohnutkám čelit. Jelikož od této fáze uplynulo méně času, než od fáze Saturnské, je i v dnešních lidech toto astrální tělo prý jakoby méně zdokonalené (evolucí vycizelované) než tělo fyzické. (Naše současné fyzické tělo bylo cizelováno již Saturnem, Sluncem a Lunou, resp. jejich vývojovými cykly - zatímco astrální jen Lunou). Lunární vědomí koresponduje s naším běžným snovým vědomím, kdy prožíváme sny a procesující obrazy a pocity během spánku. Bytosti, nebo tedy vlastně 'lidé', žijící v tomto cyklu se již jsou schopni pohybovat, ale nemají ještě diferencovány orgány umožňující dekódování vnější reality (zrak, sluch). Orientují se podle vnitřních barevných obrazů, které se však neobjevují nahodile, ale zákonitě, v reakci na vnější podněty (tepla, chladu, světla, příjemnosti, hrozby).

4. Pozemský cyklus. V tomto cyklu se rozvíjí rasa Atlanťanů (tedy lidí v určité fázi vývoje).

Původní Atlantida se podle Steinera nacházela v Indickém oceánu. Atlanťané a jejich vládcové (v jejich "klasické" epoše) se od dnešních lidí lišili mimořádnou schopností detailní a vše-uchovávající paměti, sepětím s přírodními silami, ale nízkým rozvojem racionálního myšlení. Jejich "technologie" byly spíše "organické" (dokázali čerpat např. latentní energii nevypučených semen, zatímco my spíše využíváme energii minerálů, které chemicky rafinujeme: uhlí / ropa). Lépe mohli využívat "životní energie" a ovládat své fyzické tělo: např. člověk si tedy (externí technologií) nerozdělal oheň, ale "pustil si do těla a kolem něj proud tepla". Na Zemi tehdy platili jiné fyzikální zákony (či spíše podmínky) než dnes, voda prý byla řidší a vzduch naopak hustší, klima bylo jakoby ustavičně zahaleno mlžným oparem.

Předchůdci Atlanťanů byla civilizace:

4.1. Polární,
4.2. Hyperborejská a
4.3. Lemurská.
4.4. Atlanťané (byli až čtvrtou civilizací zde na Zemi.)

Život Lemurianů Steiner líčí podrobně a sugestivně. Na rozdíl od dnešních lidí neměli schopnost paměti, a tedy ani řeči (nebo autonomního "já" s osobní minulostí, na níž by si mohli zakládat). Řídili se jakoby velmi přesným instinktem spojeným se skvělou pohybovou (kinestetickou) obratností a nutkáním k pohybu, který přinášel pocit blaha, zatímco jeho omezení pocity žalu, jež se zjevovaly ve vnitřním vědomí jako barevné obrazy (což bylo jakoby pokračování Lunárního cyklu). Instinkt fungoval jako jakýsi okamžitý vhled - pohlédli na kmen a ihned se jim zjevila představa, jak jej umístit při stavbě obydlí. Cítili se být v trvalém spojení s "životní silou", s kterou mohli cíleně (za použití nové kapacity - vůle) disponovat v souladu se svojí schopnostmi generování obrazů. Jedinci, kteří touto schopností (silou) disponovali, stáli v čele, ale jakmile o tuto sílu přišli, ztratili i své postavení ve skupině, neboť nemohli být hodnoceni na základě nahromaděných vzpomínek o jejich minulosti (slávy svých skutků), pokud neexistovala paměť. Ačkoliv neexistovala řeč, existovala již schopnost artikulace zvuků a zpěv sloužící k vyjadřování prožitků, obrazů a emocí, který jakýmsi způsobem ostatní uchvacoval. Podle Steinerovy vize tedy byla prvním jazykem vlastně hudba (a prvním smyslem byl sluch - diferencoval se prý dříve než zrak). Možná proto hudba v nás bezprostředně rozehrává tyto primární struny z těchto dávných stadií vývoje, z dob, kdy ještě neexistovala společná řeč, ale vědomí, prožitek a užaslé uchvácení existencí již ano. Muži žili drsným (spartánským) způsobem života, kde byl prostor pro přežití jen těch nejsilnějších a nejodvážnějších. Procházeli drsnými zkouškami, které měly testovat jejich schopnost snášet bolest. Ženy se naopak stávaly vnímavějšími vůči vnitřní obrazové (psychické) zkušenosti (vnuknutím od vyšších bytostí), čili v podstatě evoluce, "oduševňování" a "zušlechťování" lidstva stálo spíše na nich. (Včetně rozlišování dobra a zla, které se prý rodí také v této době).

Na počátku pozemského cyklu však lidstvo ještě nebylo rozdělené na 2 pohlaví, dokonce prý existovala epocha, kdy se vedle sebe vyskytovaly paralelně skupiny jednopohlavních (hermafroditních) a dvojpohlavních bytostí, přičemž ty dvojpohlavní postupně (jako novější odnož) převážili. Tento proces rozdvojení pohlavních rolí prý zvláštním způsobem korespondoval se vzdalováním Měsíce od Země (což je zajímavé, když si uvědomíte, že ženský 28mi denní menstruační cyklus stále koresponduje s cyklem měsíčním - na což nevím, jakou dává dnešní biologie odpověď). Fyzické tělo se tedy "vydesignovalo" do dvou odlišných podob, mužské a ženské, avšak vnitřní duše se naopak k této vnější diferenciaci zachovala komplementárně, tzn. mužská duše byla jakoby ženská, zatímco ženská duše mužská. (Což je jeden ze základních Jungiánských konceptů - Anima / Animus. Jestli Jung Steinera, svého 'souputníka' nečetl, to by v tom byl čert. Podle mě jej četl, ale jako zdroj inspirace jej - což je právě to nejpodivnější - zatajuje. Tím ale nechci říct, že není možné, že oba autoři dospěli ke stejné zákonitosti nezávisle na sobě. Více o tom pojednává tato kniha). K rovině tělo - duše se však připojuje ještě duch, který tuto komplementaritu sjednocuje na vyšší rovině (každá bytost je sama v sobě jakoby úplná a celistvá, i když na fyzické rovině to vypadá, že je jen "poloviční"). (Mimochodem, tento mýtus o dříve celistvých bytostech, jež se posléze rozpadly vedví, se objevuje v Platónově Symposiu a tvoří jeden ze základních motivů k rozpravám o Erótu.) Jak je to s tou duší a duchem, je složité téma, ale spokojme se prozatím s tím, že se jedná o dvě odlišné substance (zde se o tom rozepisuje další jejich současník, Klages) a toto odlišení je (nejen u Steinera) důležité. Vetknutí spojení s duchem v lidských bytostech se připravovalo již v předchozích stadiích právě za přispění oněch  bytostí vyššího řádu.

Člověk je dle Steinera bytost (vývojově) složená ze 7 vrstev: 

1) fyzické tělo
2) éterické tělo
3) astrální tělo
4) jáství (ego)
5) vyšší já (mentální sféra, manas)
6) životní duch (buddhi)
7) plně probuzený duchovní člověk (átman).

(Podobné rozlišení popisuje i Osho v knize Psychologie ezoteriky).

Ještě je důležité zmínit, že Steiner popisuje tuto Lemurianskou epochu tak, že prý platily trochu jiné fyzikální zákonitosti než dnes. Jednak fyzické tělo a hmotná realita nebyly tak pevné a neprostupné jako dnes, což vedlo k tomu, že lidská vůle mohla lépe a rychleji tvarovat tělo, tělesné orgány a určitým způsobem (přirozeným spojením s životní silou - u některých jedinců či skupin) i vnější realitu. Rozvinutím jiných schopností jsme v dnešní době již o toto samozřejmé instinktivní spojení s životní silou spíše přišli (resp. tato kapacita lidských bytostí se zanořila zpátky do nevědomí, kde spočívá v latentním stavu).

Subrasy Atlanstké civilizace

4.4.1. Z vývojové větve Lemurianů se odklonila určitá menší skupina bytostí, na níž spočíval další progresivní vývoj budoucího lidstva. Jednalo se o první subrasu Atlanťanů, kterou Steiner nazývá Rmoahálci. U nich se začíná více rozvíjet paměť a pocity (záznamy smyslů jsou ukládány a jedinci se k nim v subjektivním prožívání vrací). Tím se objevují další komplexní prožitky jako připoutání se k někomu - a jazyk. Jedině s pamětí se objevuje ta intence, že je vůbec užitečné dát něčemu nějaké jméno, říká Steiner. Jazyk vytvořil nový vnitřní vesmír slov korespondujících s věcmi venku. To byla základní skutečnost odlišující Rmoahálce a Lemuriany. Jejich slova však neměla jen význam (jako dnes) ale i moc. Jejich duše byla více spojená s přírodou a jejich slova byla nabitá tvůrčí, magickou silou. Mohli ovlivňovat růst rostlin, emoce zvířat (uklidňovat je či nabudit). Jazyk považovali za posvátný a nedovolovali si tato slova zneužívat (věděli, že by se to jako bumerang obrátilo proti nim nazpátek). Tato magická schopnost "síly slova" pak během další evoluce slábla.

4.4.2. Druhou subrasou byli Tlavatliané. Vyznačovali se rozvinutou osobní pamětí ve smyslu pocitu důležitosti a ambicí. Být znamenalo být slavný, známý, existovat v něčí paměti. Kdo byl proslulý nejzářnějšími skutky, stával se respektovaným vůdcem (což bylo u Lemurianů nemyslitelné, pokud svou osobní sílu již ztratil). Rozvinul se kult předků a další náboženská přesvědčení.

4.4.3. Třetí subrasou byli Toltékové. Jako první vytvořili státní útvary. Vůdcovství se předávalo z generace na generaci (jako u králů či faraonů). Nic z činů jeho předků nebylo zapomenuto. Steiner však připomíná, že v této době docházelo ke skutečnému živému přenosu obrazů - moudrosti z jedné generace na další - tudíž, každý rod se skutečně mohl vyznačovat speciálními schopnostmi a uměním. Klíčovou se stává nahromaděná osobní zkušenost. Vzniká osobnost v dnešním slova smyslu, pocit individuální výjimečnosti, jehož stinnou stránkou je možnost rozvíjení sobectví spojeného se zneužíváním osobní moci (což lidstvo v předchozích fázích ještě neznalo). (Pokud Jaroslav Dušek hovoří o "moudrosti Toltéků" možná má na mysli duchovní odkaz určité kultury, která tu existovala před tím, než lidstvo upadlo do stavu vyznačujícím se egocentrickým zneužíváním osobní moci. Rozpomínáním se na "Toltécké učení" se jakoby vracíme do stavu, který už tu přirozeně kdysi existoval, než byl ztracen a překryt lidskou omezeností).

4.4.4. Čtvrtou subrasou byli Pra-Turiané. Vyznačovali se tím, že své supra-normální schopnosti používali k sobeckým účelům a tužbám. Avšak tím způsobem, že stejnými silami byli recipročně zničeni. Jako obrana proti tomuto druhu zneužívání osobní síly se v této fázi objevuje schopnost myšlení.

4.4.5. Myšlení spočívající na srovnávání odlišných zkušeností, jejich zobecňování, kombinatorice a ve vytváření logických důsledků. Toto myšlení začalo regulovat původně nespoutaná přání. Objevuje se rozvaha (moudrost, uvážlivost obrácená dovnitř) tlumící impulzy k akci, jako nová oceňovaná kvalita. Pátou subrasu, která se zhostila rozvoje této kapacity, nazývá Steiner Pra-Semité. S rozvojem myšlení se ztrácí schopnost spolupráce s primární životní silou (magie), narůstá však schopnost (díky racionalitě a technice) pracovat s neživou přírodou (říší minerálů) - např. metalurgie.

4.4.6. Šestá subrasa, Akkadiané, rozvinula myšlení ještě více. Do čela skupin se už nedostávají vůdcové vyznačující se impresivní minulostí, ale ti, jež jsou nejvíce inteligentní (mazaní). Čím inteligentnější vůdcové, tím rychlejší schopnost inovace. K ní se však připojuje komplementární síla omezující "inteligentní sobectví" - síla zákonů (práva). Rozvoj práva je tedy úlohou Akkadianů. K tomu se pojí obchod, expanze a kolonizace.

4.4.7. Sedmou subrasou jsou Mongolové. Navazují spíše na 4. subrasu. Udržují si stále ještě spojení s primární životní silou (Bohem), i když ne už v podobě přímo působící magie, tak alespoň v podobě naivní, neotřesitelné víry v božskou sílu (ve všem živém), což jim v očích nepřátel dodává určitého úžasu a respektu vůči nim. V jejich potomcích stále cosi takového působí. (Napadá mě, zda podobné záchvěvy necloumaly českými husity?)

Dnešní civilizaci, v které se nacházíme nyní, nazývá Steiner jako Aryanskou. (4.5. Árjové / Indoevropané) .  Zatímco Atlanťané (resp. jejich králové a kněží) se rozhodovali na základě (chrámových) kontaktů s vyššími silami a entitami, které jakoby jednali skrze ně (jsou jakoby řízeni shůry), Aryané prý disponují (na základě vytváření vlastního myšlenkového procesu) samostatnou vůlí a odpovědností za své činy. Ve světle rozvoje Aryanské kultury ostatní vývojové větve Atlanťanů stagnují a ztrácejí se ve vírech času, zanechávaje po sobě jen drobné ostrůvky v podobách kmenů, které tyto kulturní vzorce uchovávají.

V Atlantské době prý byla společnost rozdělená na bohy-inspirované vládce a snadno ovládanou masu lidstva. Onen třetí proud "myslících" (Pra-Semitů) je odveden stranou legendárním prorokem jménem Manu na izolované místo ve vnitřní Asii, kde se jim dostává poučení a zasvěcení ohledně božských neviditelných principů a moudrosti (včetně astronomie, meteorologie, etiky apod.) (Těžko zde nevidět jakousi paralelu k Mojžíšovi). Zajímavé je, že zatímco Manu odvede stranou jakousi malou skupinu progresivních Pra-Semitů (z nichž se následně mají vylíhnout určitým skokem Aryové), časově pozdější Akkaďané a Mongolové ještě v nastávajícím čase píšou své dějiny, přestože nevědomky kráčejí už jakoby slepou vývojovou uličkou. (Víra a primitivní životní síla ustupuje čím dál tím víc se zdokonalující racionalitě, která začíná vítězit).

Lidé jsou od této doby vedeni na základě vyšších dobrovolně přijatých idejí, jimiž mají možnost ovlivňovat své skutky - anebo na základě osobních egoistických pohnutek. Tato pomyslná čára dělí lidstvo podle primární životní motivace dodnes a je pro naši (Aryanskou) civilizaci charakteristická. Od Atlanťanských národů se také lišíme plně individualizovaným vědomím vlastního "já".

"

Pravděpodobná expanze indoevropské jazykové rodiny.  V podstatě koresponduje se Steinerovým pojetím.
O etymologických souvislostech "dušezpytné" češtiny více v tomto příspěvku.

Naše Aryanská civilizace se zase skládá (tak jako Atlantská) ze sedmi menších epoch:

4.5.1. staroindická
4.5.2. perská
4.5.3. babylónsko-egyptská
4.5.4. řecko-římská
4.5.5. germánsko-západoslovanská (to je TEĎ)
4.5.6. slovanská (slovanská epocha, v nichž slované budou ústřední silou, teprve má přijít)
4.5.7. filadelfská (východoslovanská).

Dále Steiner rozvádí další mj. možnou evoluci orgánů fyzického těla (srdce, plíce, rozmnožovací orgány), které mohou v budoucnu atrofovat (rozmnožovací orgány se mohou stát nadbytečnými, pokud se naučíme replikovat jiným způsobem) nebo se naopak stát nositeli dalších (psychických, kreativních) funkcí, které v nich již latentně přebývají. (Plíce např. neslouží jen k dýchání, ale také k verbálnímu sebevyjádření v komunikaci - tato sebe-expresivní funkce bude pravděpodobně růst i do dalších rovin, než jaké si zatím dokážeme představit).

Přestože nemám nějaký připravený elegantní rám, do něhož by Steinerův obraz vhodně umístil tak, aby to korespondovalo se současným pojetím psychologie (to bych ten obraz asi musel, obávám se, hodně ořezat - obráceně - zarámovat dnešní psychologii někam do Steinera - by snad šlo již lépe). Chtěl jsem tento Steinerův obraz lidské evoluce sdílet, protože mě prostě zaujal. Připadá mi přinejmenším originální. Byl bych rád, kdyby třeba rozproudil nějakou diskuzi. Jistě se nabízí možnost různého "čtení", než jen čistě doslovného.

Jelikož nejsem antroposof, omlouvám se, pokud jsem jeho myšlenky nějak zkreslil; podal jsem je tak, jak jsem je pochopil při četbě jeho knihy "Z kroniky Akáša".

Rudolf Steiner: Slovanský člověk

Zde jsou ke stažení Steinerova díla: http://www.bdelost.sk/diela/diela.html