Přepis konstelace na archetyp obětovaného beránka / scape goat
Sedíme na výcviku konstelací Běh tygra. Povídám o scéně z filmu Řek Zorba, kdy zabíjejí před vraty kostela krásnou vdovu (Irena Papas). Tu vdovu, co jí všichni chtějí, ale nikdo ji nemůže mít. A v tom je rovnováha. Dokud se nevyspí s Angličanem, který jediný jí nabídne deštník, když prší a její koza se zaběhne do taverny a muži si z ní dělají legraci. Když se s ním vyspí (a vesnice to ví hned s nedělní mší), naruší se rovnováha a mužu obestoupí vdovu před vraty kostela (kde taky jinde?), a navzdory Zorbovu zápasu za ni, ji nakonec zabijí, ubodají. Mnoho paží zasadí ránu. Vesnice ji jako jeden muž zabije. Zatímco se stařeny a vzorné paničky v bílém kostele modlí Kyrie eleison a škodolibě se smějí v srdci, že ta svině je mrtva.
Koho se to týká? Ptám se. Asi 5 žen zdvihne rychle ruku.
Mluvíme o obětované koze (scape goat). To něco (Lilith), co nenávidí měšťák a jeho panička. Co vyženou v Babylonu jednou za rok za hradby a vezme to na sebe všechny hříchy a oni to zabijí. Co slyšíme v písni o vlku a beránku ve středověku. On nevinný, za nás vzal na sebe všechny hříchy.
"Já to zažil v Peru. Obětovaní lamy. Měla krásné, nevinné oči. Když ji setnuli, něco z nás všech opravdu odešlo její smrtí. Bylo to posvátné." Říká moudrý muž mezi námi.
Vrstvíme temné i posvátné historky kolem tohoto kůlu obětované kozy / beránka. (Lights & shadows, k zblití i k z bláznění).
Nazrál čas na konstelaci. Bude pro jednu ženu z nás, ale pro všechny.
V chlívku se třese koza (reálné zvíře). Říká: já vím, proč tu jsem. Žila jsem dobře, a že budu obětována, je mým smyslem. Že se chvěji příliš, je vaše chvění. Já vím, že bude dobře.
Dávám do konstelace kudlu. Kdysi jsem si ji vykoval u kováře Lebdušky. "Budeme potřebovat tenhle artefakt." "To bude moje", sbírá ji do ruky muž. Je to ostrý začernalý nůž a nevěstí nic dobrého. S ním přišla smrt. (Je samhain a takto ho ctíme).
Žena pláče, je plná bolesti. Nesnáší muže za jeho nůž v ruce. Trhá ji to na kusy. Já dávám život - a ty ho chceš brát? Pohrdám tebou. Ale... vím... nemůžeš jinak. Cosi se musí stát. Jsem zmítaná bolestí a konflikty mezi mnoha vrstvami.
"Kdybych já byla na tvém místě, musila bych to udělat." Opakuje žena po mě. Vzrůstá v ní pochopení rolí - jak jsou dané od pradávna. Muž plní roli - ona plní roli. Do níž jsou dáni.
Uprostřed je Posvátný kruh.
Tam nikdo nesmí.
Žádné zlo.
Zlo, jako princip, čeká opodál. Čeká na zaváhaní. Kohokoliv. ALE nejde to. Všichni konají správně, obezřetně. Ssss. Zlo vysílá šlahouny, ale nikde jej nechtějí. Zlo trpí, kvasí, nemůže se infiltrovat skrze slabý článek řetězu.
Já tam chci! Volá koza - zvíře. Nechte mě. Tam patřím. Do posvátného kruhu. To je můj úděl!
Ne, nenechám tě jít. Říká klientka. Trhá mě to na kusy.
Ona jít musí. Takový je řád věcí. Říkám já.
Nakonec se koza ocitá dle své gravitace v posvátném kruhu.
Zlo čeká na drolení kamínků po skále. Kdy někdo vypadne z řádu. Kdy někdo chytí dramatický záchvěv. Je to na hraně.
Ale žena uzná řád věcí. Přes strašnou bolest v srdci - říká muži - vím, že to musíš udělat, i když mě to trhá na kusy. Já život dávám - a ty jej teď bereš. Nenáviděla jsem tě za to. Ale nějakou částí uznávám, že to nejde jinak. Že kdybych já byla ty, také to udělám. Ty to neděláš, že jsi zlý, pro potěšení - ty musíš.
Máš mé požehnání.
Udělej to s mým souhlasem.
Muž přistupuje ke koze v posvátném kruhu a podřeže jí hrdlo.*
Koza říká - konečně. A chvěje se v slastném uvolnění. Když pro vás dobré - pro mě dobré. Tak jsem chtěla naplnit svůj úděl. To byla má funkce. Odcházím ke Stvoříteli.
Muž se zkrvavělým nožem přistpupuje zpět k ženě.
To byl můj úděl. Život vzít - aby vy jste mohli žít.
Ted zas - mohu nový život dát. Sémě ve mě kupí.
Ale život vzít - život dát - to je být mužem. Ale nad tím je - o život se starat - být otcem - nést odpovědnost. To je nejtěžší a to se děje pořád.
Žena k muži přistupuje s novým zájmem. Roste mezi nimi touha. Se zabitím a agresí a krví - je tu nová touha - nový úděl - nový cykus plození.
Muž a žena se milostně objímají.
Klientka truchlí. Smutek pro ztrátu toho, co jí představovala koza.
Ale nad vším bdí řád.
Klid.
Tak bylo po právu.
Pějí chóry.
Řád byl uznán a obnoven.
Někteří si stírají slzy.
Bylo to těžké.
Ale řád promluvil a svatý klid byl (jest) přítomen."
Amen.
...
Konstelace odeznívá. Mlčíme v posvátné úctě. Nikdo tento druh dění nepředvídal. Něco odpovědělo. Bylo to těžké. Ale všichni víme, že se stalo po právu, jak mělo. Řád byl obnoven.
Já jako konstelář cítím vděčnou úlevu. Nesjeli jsme ze srázu. Jen milimetr nás dělil. Zlo málem explodovalo / implodovalo.
Jen jedno ostří.
(Světec, Bezvěrec, západní Čechy, 2.11.2025)
*V následující konstelaci hraje stejný muž stejné ženě milujícího otce - střípek z vodopadu, jak se sériově konstelace řadí za sebe
Žádné komentáře:
Okomentovat