Žij

Esej o přírodě v nás



Archetypy nejsou nějaké hypotetické ideje skryté v neviditelném (dualitně rozděleném) světě, v které můžeme nebo nemusíme uvěřit. Jsou to popisy přírodních zákonitostí, které se promítají do střídání ročních dob,  dne a noci, východu a zapadu slunce, mladí a stáří, dětství a dospělosti. Jsou to univerzální zákonitosti přirody a jejích proměnlivých sil. Chladnutí a hoření, ochmyřování i vzlýnání. Uvnitř každého z nás. Ve zvířátech i květinách. U Řeků vyjádřené (personifikované) láskyplně poetickým jazykem jakožto božstva. Takže jim porozumí i babička v nejzapadlejší vsi a dítě ve školce. Když se spojujeme s archetypy, spojujeme se s přírodou v sobě. 


Vzestup Luny skrze Hawkinsovu škálu

Úroveň integrace Luny souvisí s kvalitou našich vztahů, hloubkou našeho kontaktu. Jeden pohled do očí může být pro někoho velkou emocionální výměnou a výživou, zatímco jiný si ani z víkendu u rodičů neodnese nic než "uf, sem rád, že jsem to přežil". Oba extrémy ilustrují, že skrze Lunu je umožněna kvalita lidské i rodičovské interakce. Luna = jak nás vztahy "vyživují".

Traumatizovaná Luna necítí. Znecitlivění je nutná obrana. Následující text ilustruje proces léčení této naší části.