Esej o přírodě v nás
Archetypy nejsou nějaké hypotetické ideje skryté v neviditelném (dualitně rozděleném) světě, v které můžeme nebo nemusíme uvěřit. Jsou to popisy přírodních zákonitostí, které se promítají do střídání ročních dob, dne a noci, východu a zapadu slunce, mladí a stáří, dětství a dospělosti. Jsou to univerzální zákonitosti přirody a jejích proměnlivých sil. Chladnutí a hoření, ochmyřování i vzlýnání. Uvnitř každého z nás. Ve zvířátech i květinách. U Řeků vyjádřené (personifikované) láskyplně poetickým jazykem jakožto božstva. Takže jim porozumí i babička v nejzapadlejší vsi a dítě ve školce. Když se spojujeme s archetypy, spojujeme se s přírodou v sobě.
