Plutonská Astropoésis

Vytvořil jsem na facebooku astropoetickou hru, jejíž výsledek zde předkládám. 

18.2.1930 Clyde Tombaugh objevil planetu Pluto. Chtěl jsem zjistit, jak budou lidé podprahově reagovat na atmosféru tohoto dne? Bude příchod Pluta na scénu kolektivního vědomí patrný? (Po objevení Urana následovala Velká francouzská revoluce, po objevení Neptunu nastupuje romantismus - zdá se, že bohové přicházejí na scénu světového dramatu jaksi s pěkným "éntré".)

Vysvětlení pro ty, kteří nemají o Plutu ani tušení. Pluto je archetyp smrti a znovuzrození, zásvětní podzemní říše, kam odcházejí mrtví, byl nazýván Řeky Hádés nebo v Indii by odpovídal Šivovi, na tarotové kartě by se nám připomněl jako Smrtka a jeho příchod na scénu zřejmě souvisí s vypuknutím druhé světové války a nacismem - zkrátka na psychologické rovině vztahuje se k uvolnění démonických, sexuálních a osudových sil, nad nimiž nemůžeme mít kontrolu apod.

Podíval jsem se na horoskop tohoto dne, pozici planet sluneční soustavy na stupních zodiaku. Ke každému z 360ti stupňů zodiaku lze přiřknout tzv. sabiánský (sabejský symbol). Jde o obraz, který vystihuje "frekvenci" či atmosféru, kvalitu daného stupně. Můžete si to představit jako 360 tarotových karet.

Dne 18. 2. 1930 stály planety sluneční soustavy (kam pro tento účel řadím i Lilith) na těchto symbolických stupních:

Rozkvetlé ardhatské pole 

Zkamenělý les

Vynálezce dělající pokusy

Popularita, která se ukáže jako pomíjivá

Hinduistický léčitel 

Stará misie z nepálených cihel

Starobylá studna 

Anděl nesoucí harfu

Muž učící nové formy místo starých symbolů 

Dva andělé přinášející ochranu

Láska a vina

Přepis konstelace, v níž nám druzí lidé zastupují naše vnitřní archetypové části. Slunce, Mars, Venuše apod. jsou aspekty nás samých, které skrze konstelační proces směřují k integraci.

Uprostřed konstelace leží bodlice, spona do vlasů s ostrými hroty. Venuše, mladá dívka, leží opodál, zbavená vědomí a smyslů. Lilith chodí po místnosti a přešlapuje jako kočka. Já jsem nevinná, já to nebyla, ale někdo to chtěl hodit na mě! Kchhh... Zlobí se. Mars, s obrovským palcátem, chlap jako hora říká: já to klidně vemu na sebe. Chce vzít sponu do ruky. Nech to bejt, prosím tě. Copaks to byl ty? Říkám mu. Nebyl, ale klidně to vemu... No tak vidiš! 

Samá dřina

Ukázka konstelace z každodenní praxe

Dnes bych vám rád zprostředkoval ukázku běžné systemické konstelace, která probíhá při individuálním sezení (jen já + klientka). Chci jej uveřejnit, protože přináší srozumitelný náhled, který může být užitečný pro mnoho lidí v obdobné situaci. Přepis uveřejňuji s klientčiným souhlasem. S klientkou se vidím dnes po druhé, takže si tykáme.

Granum paradisi

 

Žijeme ve světě, v němž je hlavní doktrínou vědecké paradigma a princip kauzality. Opakovatelný experiment. Působení A na B vždy přinese C. Tento přístup je výborný, pokud chcete vyrobit auto, prací prášek, ponorku s jadernými hlavicemi nebo nereznoucí nočník. Nádhera.

Ale je tu jedna trhlina. Aby člověk nalezl v životě to, co ho baví a těší, aby nalezl to své, aby se stal sebou, tam mu tento přístup nepomůže, tam ho naopak zradí. A tak celé naše školství vás připravuje k tomu, abyste byli skvělými výrobci jaderných ponorek a nereznoucích nočníků k tomu příslušných továrnách, ale ani trochu vám neumožní dotknout se sebe, nalézt to své. (Předchozí větu přečíst třikrát!)

Vytvořili jsme civilizaci na principu vzdělaných továrních zaměstnanců, kteří dělají to, co je bytostně nebaví.

To je hořký život.

Žádná metoda, kauzální působení A na B, technika, tréning z vás neudělá to, co jste. Žádná metoda nemůže přinést individuování se, stávání se sebou. To, že se Picasso stane Picassem, se děje vlastně škole navzdory. (Na některé tvrdé palice nestačí naštěstí žádné formičky.)

Namítnete, ale Picasso byl jen jeden. Ano, byl.

Ale vy taky. Vy jste ten jeden, ta jedna. Na nějž, na níž není žádný precedens. (Přečíst třikrát!)

[A stříbrným šepotem, s hlavou pod peřinou, zatímco venku vyjí vlci: snad kromě pohádek.]