Konstelace osvětluje v hrubých rysech možný vnitřní smysl známé lužickosrbské pohádky. Literárně ji zachytil
Otfried Preusler. Filmově ji nádherně ztvárnil Karel Zeman v r. 1977 (
Čarodějův učeň). Jiná knižní verze je od Jurije Brěžana, nazvaná v lužické srbštině
Čorny mlyn.
Do konstelace umisťujeme čarodějova učně, čarodějnou školu (Černý mlýn), Ďábla, učňovu maminku a tatínka a Kantorku.
Původní rodinná situace vypadá tak, že maminka vládne rodině pevnou rukou, zatímco tatínek je slabý a odstavený od vlivu, není spojený se svou silou a težko v této situaci něco zmůže (už se smířil se situací). Syn tuší, že se zde nemůže opřít o sílu svého otce, nemá zde otcovský vzor. Z toho plyne, že má nyní dvě možnosti:
1) bude následovat tatínka, najde si podobně jako on podvědomě silnější ženu, které bude podléhat (což je strašné, ale k této volbě není třeba odvahy, prostě se to nechá tzv. "vyhnít", a ono to tak jako tak dopadne);
anebo 2) půjde úplně altenativní temnou cestou, což v tomto případě znamená, že se přihlásí do čarodějné školy. Cesta číslo 2 vyžaduje větší odvahu než cesta číslo jedna. Syn v našem příběhu se rozhodne pro tuto strašlivou a nebezpečnou cestu, protože nechce skončit jako jeho slabý, matkou ovládaný otec. Vší silou se napřímí pro toto rozhodnutí.