Do konstelace umisťujeme čarodějova učně, čarodějnou školu (Černý mlýn), Ďábla, učňovu maminku a tatínka a Kantorku.
Původní rodinná situace vypadá tak, že maminka vládne rodině pevnou rukou, zatímco tatínek je slabý a odstavený od vlivu, není spojený se svou silou a težko v této situaci něco zmůže (už se smířil se situací). Syn tuší, že se zde nemůže opřít o sílu svého otce, nemá zde otcovský vzor. Z toho plyne, že má nyní dvě možnosti:
1) bude následovat tatínka, najde si podobně jako on podvědomě silnější ženu, které bude podléhat (což je strašné, ale k této volbě není třeba odvahy, prostě se to nechá tzv. "vyhnít", a ono to tak jako tak dopadne);
anebo 2) půjde úplně altenativní temnou cestou, což v tomto případě znamená, že se přihlásí do čarodějné školy. Cesta číslo 2 vyžaduje větší odvahu než cesta číslo jedna. Syn v našem příběhu se rozhodne pro tuto strašlivou a nebezpečnou cestu, protože nechce skončit jako jeho slabý, matkou ovládaný otec. Vší silou se napřímí pro toto rozhodnutí.
Syn se přibližuje k Černému mlýnu. Jímá ho hrůza, ale jde dál. Tatínek to zdálky pozoruje, ale není schopen nijak zasáhnout, je bezmocný (z pozice slabocha situaci bagatelizuje). Matka nějak tuší význam té cesty, že je to pro syna cesta k nějaké jeho síle, a proto ho nechává jít. Myslí na něho se směsicí obav; bojuje v ní přání vlastnit jej plně pro sebe - a nechat jej jít po jeho cestě.
Syn je přijat do černého učení v Čarodejné škole. "Můžeš zde mnoho získat, i mnoho ztratit," říká mu Čarodejný Mistr. Vane zde temná atmosféra, hučení skrytých přetvářejících sil světa. Není to žádná legrace a leckdo přitom může buď zahynout nebo přijít o rozum. Kdokoli tuto cestu nastoupí, by si to ho měl být vědom. Nelze jí projít bez silného odhodlání a nadání. Někdo se může vrátit jen rozerván a o vše připraven, aniž by cokoli obdržel. Takové je riziko temné cesty.
Mladík se přijetím temné cesty stává sám sirotkem, stejně jako ostatní chlapci. Nyní nemá matku, nemá otce; nyní je sám na širé zemi. Osiřelost, osamělost, prokřehlost vprostřed zimy - to je stav duše, v kterém začíná vyprávění pohádky. Černý mlýn je jediný možný zdroj tepla široko daleko, proto tam hrdina musí přijít, jakoby neměl na vybranou; je to jeho osudová nevyhnutelost, říká pohádka.
Mladík v černé škole poznává magii a je zasvěcován do porozumění skrytým silám přírody. Na vizuální rovině se to projevuje tak, že mu roste havranní peří a celý černá. Jakoby zapomíná na svou lidskou přirozenost. Ďábel stojí za magickou školou, ale vyjadřuje nespokojenost v tom, že Mistr učí jen dílčí části celé nauky, že Ďáblovo poznání filtruje! (Ďábel zastupuje daleko širší kreativní proudy celé přírody, kdežto Mistrova nauka může vždy obsahovat nějaké pokřivení nebo zúžení).
Postupně talentovaný učeň dorůstá svého Mistra, a proto se blíží okamžik kdy takřka musí odejít. V té době potkává kantorku, ženu, svou lásku. Aby se k ní však mohl přiblížit, musí odložit svou havranní, čarodějnou podobu. Čáry a vědění jsou mu zde na nic; Kantorka se ho navíc v tomto stavu bojí a nemůže jej k sobě přijmout. Může jej přijmout jen pokud se jí zjevuje v čistě lidské podobě. (Když se pokusí proměnit v orla, ona před ním uteče). V lidské podobě je mladík zcela bez svých obvyklých zbraní, ke kterým byl školen v Čarodějné škole. Musí si jí získat čistě jako muž ženu, bez čár a kouzel. Začíná jakoby odznova, jako neochmýřenec. Je nucený nalézt v sobě zdroj mužské síly.
To se mu nakonec podaří, proniká k ženě a tímto procesem vlastně dospívá jako muž a dozrává jako člověk. Oba zažívají lásku tělem i duší.
Na konci této alchymické proměny je zde plný člověk, plné lidství.
Po této proměně se Čarodějův učeň vrací do Černého mlýna, aby poděkoval svému Mistrovi. Vyjadřuje mu hlubokou úctu za nabyté poznání. Mistr ví, že ho jeho žák přerostl, protože plně obsáhl obě přirozenosti: magickou i lidskou (moudrost srdce). Žák nabízí mistrovi, že by i jemu nyní mohl ukázat cestu k lidské přirozenosti, ale Mistr říká, že ne, že jeho volbou bylo od začátku zůstat plně na místě magie. V té se stal Mistrem a zde hodlá zůstat. (Být mistrem v obou světech je velká vzácnost). Mladík jeho rozhodnutí respektuje. Protože se Mistrovi dostalo úcty, dívá se na svého žáka taktéž s požehnáním, ba více než to, je dojat z mladíkova naplnění a má pro něj velké porozumění. "On došel tam, kam já se neodvážil. Já zůstal Mistrem, kdežto on se stal Člověkem."
*
Konstelace proběhla v listopadu 2017 na konstelačním výcviku Delta, kde byl jeden víkend věnovaný jen pohádkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat