Otto Gross

"Psychologie nevědomí je filozofií revoluce." (Otto Gross)




V tomto článku bych chtěl připomenout odkaz pozoruhodného člověka, který z dějin psychologie poněkud "vypadl". Byl jím Otto Gross.

Otto Gross (1877 - 1920) patřil k prvotním průkopníkům a inspirátorům psychoanalytického hnutí. Vedle toho inspiroval anarchisty a umělecké kruhy. Stál svým způsobem těsně vedle C. G. Junga, který jej označoval svého času za své "dvojče". A stál svým způsobem také blízko S. Freuda, který v něm vedle Junga spatřoval nejbrilantnější intelekt, schopný v budoucnu posouvat hranice psychoanalýzy. Přesto všechno se stal později obětí "stalinské čistky" uvnitř psychoanalýzy (pojem E. Fromma, jenž se stal obětí téhož) a záznamy o jeho přítomnosti byly v archívech psychoanalytické společnosti dodatečně pečlivě vymazány. (Heuer to označuje jako damnatio memoriae, trest vymazání ze všech záznamů, jenž Římané považovali za horší smrti a jímž se trestali mimořádně zvrhlí vládci).

Paradoxně má tak psychoanalýza, která se u jednotlivců snaží vynášet potlačené obsahy nevědomí na světlo vědomí, v případě Otto Gross nyní mimořádnou příležitost seznámit se se svým vlastním kostlivcem ve skříni. Sama psychoanalýza tvrdí, že to, co je potlačeno do nevědomí, nás po celý čas vlastně nejvíce ovlivňuje. Totéž by se dalo říci o Ottu Grossovi.

Pojďme nyní otevřít onen zpráchnivělý sarkofág mocenských čistek a plagiátorství psychoanalytické společnosti a vypusťme Ottu Grosse konečně na světlo! Pojďme si sáhnout na onen neuralgický bod, který kdysi živě tepal, planul, obohacoval, tryskal a burcoval - až na samé hraně šílenství a geniality - a který Jung i Freud dodatečně potřebovali "zaházet hlínou".

"Ukradli peří z jeho křídel, aby jimi zakryli své zadnice." (Píše na vrub obou velikánů Grossův současník spisovatel Anton Kuh v r.1921, rok po Grossově smrti, kdy již bylo jméno až na pár tajných policistů a psychiatrů prakticky neznámé.)

"S Otto Grossem, s touto hodnotnou lidskou bytostí, bylo nakládáno jako s uprchlým tygrem v nějaké groteskní honičce na plátně biografu. ... A vy se stále ještě cítíte bezpečně?" (Ludwig Rubiner, 1913)


Otto Gross (druhý zleva), Carl Gustav Jung (uprostřed).


Placenta: spojení s hloubkou života


Kdy: 21. 10. 2018 10:00 - 18:00
Kde: Přemyslovská 29, Praha 2
Vstupné: 1 200,- kč
Přihlášenízde

Srdečně Vás zveme na celodenní konstelačně/taneční/prožitkový seminář, v rámci kterého se seznámíme s tématem placenty a pocítíme její význam v našich životech.

Spojováním se s esencí, kterou placenta nese, se můžeme lépe ukotvit v našich životech, najít smysl, stabilitu, ukotvit v sobě pocit bezpečí a pocit, že jsem tu na světě správně. Můžeme díky ní vytvořit nové pevné stavební kameny, na kterých můžeme začít stavět život podle našich představ a přání. Sebejistě a s důvěrou v sebe, s pocitem podpory a bezpečného zázemí kolem nás a v nás.

Vztah - něžný masakr duší

Poznání a uvolnění energií v osudových partnerských vztazích 
Vztahový víkend s partnerskou astrologií (17.-18.11. 2018)



Typ porodu a jeho vliv na duševní vývoj člověka v dětství a dospělosti

Jak typ porodu a následný kontakt s maminkou ovlivňuje psychiku dítěte v jeho vývoji od narození, přes dospělost až po stáří? Na to jsme se podívali prostřednictvím konstelace.




Prozkoumali jsme následující typy porodu:
  1. Dítě narozené přirozeným porodem, které od okamžiku porodu zůstává s matkou.
  2. Dítě narozené přirozeným porodem, které je ale od matky po porodu odebráno (nebo s ní nemá adekvátní kontakt a dostatečně kvalitní vazbu).
  3. Dítě narozené akutním císařským řezem (děloha se už pravidelně stahuje, hormony jsou už "v pohybu" - dítě mělo přijít na svět přirozeně, ale kvůli komplikacím nebo z jiných důvodů je na poslední chvíli rozhodnuto o císařském řezu)
  4. Dítě narozené plánovaným císařským řezem (hormony jsou ještě "v klidu" - je jakoby "vyjmuto za studena").
  5. Dítě narozené lotosovým porodem (je mu ponechána placenta) v domácím prostředí, kde zůstává v kontaktu s matkou. 
Pochopte, že našich 5 typů porodu představuje jakousi vyhrocenou, extrémní možnost - tak, abychom dospěli k nějaké rámcové představě o dopadech porodu. Samozřejmě, že je do psychického vývoje se během života promítá mnoho a mnoho dalších faktorů, jejichž kombinace jsou nepřeberné (existují miliony variant toho, jak věci mohou probíhat). V praxi můžete u sebe a u druhých vnímat jen náznak těchto vjemů.

Zkusme následující text chápat jako pobídku zamyslet se nad tím, jaký neskonalý dopad má na naše děti a na celou společnost volba typu porodu. Zkusme se vcítit, jak to prožívají děti, které přicházejí na svět.

Tvůrci Věstonické Venuše

Obrazy z konstelace na Pálavě




30 000 let před naším letopočtem. Pálavské vrchy, hustě zalesněné, s občasným průsekem či planinou, kde se potkávají lovci, kudy vedou stezky, kudy migrují obrovská stáda zvěře. Nad krajinou krouží orel. Z jeho pohledu se lidé zdají maličkatí. Z jeho perspektivy vidíme obrovský region o rozloze 100 x 100 km, do něhož se stahují lidé ze všech světových stran (z celé někdejší Evropy). V jeho epicentru se nachází Stolová hora na Pálavě. Ve vzduchu vibruje atmosféra radostného vzrušení, jakési naruby převrácené apokalypsy. Cosi se děje jinak, cosi kulminuje. Lovci se dorozumívají se sousedními kmeny, ale nikdo neví, jaká doba se blíží. Jedno je však jisté. Obrovská stáda zvěře se zvedla neznámo odkud a migrují tímto koridorem, takže tato krajina poskytuje obrovskou hojnost. Lidé přicházejí zdaleka jako u vytržení a zakládají tábory. Není možné hovořit o válkách kmenů proti kmenům - všeho je nebývale dosti. Jen občasné šarvátky - spíše z nedorozumění.

Táňa Havlíčková: Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši

Táňa Havlíčková, autorka knihy Móda a duše aneb klíč k sobě chystá k vydání svou novou knihu: Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši. Zatímco v první knize jsme se dozvěděli o osmi osobnostních stylech, které korespondují s esencielní povahou duše a způsobem oblékání a kniha byla určena především ženám, v této nové knize se naše pochopení osmi unikátních kódů (octocodes) rozšiřuje na celou rodinu.




Co je základní potíž v našich vztazích? Psychologické schéma, které by šlo nazvat: podle sebe soudím tebe. Pokud je pro mě nejdůležitější hmotný blahobyt a dobře vypadat, myslím si, že totéž bude dobré i pro tebe. Pokud mám tendenci hodně si vymýšlet a podvádět, předpokládám totéž i u tebe (a budu tě z toho už dopředu podezírat). Pokud si myslím, že na prvním místě je vysoký pracovní výkon, budu totéž očekávat i od tebe - moje milé dítě, můj milý partnere.

Přestože tě mám rád a "myslím to s tebou dobře" (!), měl bys být jako já a měl bys žít podle mých představ.

Neuvědomujeme si, že psychologie toho druhého je jiná - co je dobré pro nás, nemusí být dobré pro druhého. A takto s nejlepšími úmysly "válcujeme" druhé a říkáme tomu láska. Neuvědomujeme si naši unikátní jinakost. Chceme druhého normalizovat podle svých vlastních šablon.

Vztahy uvnitř systému Spiral Dynamics - (něžný) masakr civilizačních vrstev v nás samých


František Kupka: Kosmické jaro.

Pokusili jsme se rozehrát jednotlivé vrstvy Spiral Dynamics ve větší konstelaci, kde každý člověk vždy představoval jednu vrstvu, mohl vnímat sebe sama a současně vztahy ke všem ostatním vrstvám. Po té jsme si role prohodili, takže každý člověk si mohl vyzkoušet vjemy ve všech vrstvách. Tím jsme získali široké spektrum vjemů, které uvnitř tohoto systému vyvstávají. Můžeme tento příspěvek brát jako oživující doplnění původního konceptu. (A také jako systemickou esej nad stavem dnešní civilizace: jako jsme rozdělení my uvnitř sebe, tak je rozdělená naše společnost, vnitrostátně i geopoliticky.)

Astro Selfconnection V

Prožitkový kurz astrologie květen - září 2018

Učím astrologii již 7 let, ale zjistil jsem, že astrologie se nejlépe předává osobním prožitkem. Existuje spoustu skvělých knih o astrologii, ale nic vám nevynahradí osobní prožitek, kdy víte a cítíte, jaké to je stát v pozici té které planety. Kdy jí doslova jste, její energie vámi protéká - to je za tisíc slov. Vnímáte svět z její perspektivy. Cítíte její tíži či lehkost, sílu či eleganci, vnímáte její démonické, božské či každodenní projevy. Hovořím o archetypech, o nichž si můžete číst - nebo se s nimi přímo spojit. Podobně jako můžete o dracích či koních číst - či na nich jezdit.

Zvu vás na tuto "archetypální jízdu" všemi planetami naší sluneční soustavy. Třetí běh, do něhož se může přihlásit kdokoli, bez ohledu na jakékoli znalosti nebo absolvování předchozích dílů. Začínáme 21. května. Je také možné přijít jen na ta setkání, které nám časově a zájmově vyhovují. Nicméně jednotlivá témata na sebe navazují jako korálky na niti a dohromady tvoří synergický efekt.

Hlavním cílem této "jízdy" je probudit se zde na zemi do kvalitativně vyšší úrovně života. Všemi smysly stát na zemi a v těle a přitom se odbrzdit k tomu, co esencielně jsme.

Absolvujte celou jízdu se všemi zastávkami anebo si přijďte jen na ta témata, která vás oslovují.

Témata 7mi setkání:

1. Luna a Lilith: Dvě tváře ženství (21.5.)

Jejich vztah vypovídá o vnitřním poměru bílé (mateřské, vyživující, tvořivé, pečující) a
černé (silové, mocenské, destruktivní, bojové) ženské energie. Žádná z těchto kvalit
pochopitelně není lepší nebo horší. Jde o základní femininí polarity. V horoskopu ženy
se tato informace ohledně vyladění jejích polarit týká jí samé. V horoskopu muže se
tato informace týká především matky (resp. toho, jak ji vnímá) a sekundárně také
projekce tohoto prožitkového nastavení na další partnerky a ženy obecně. (Více zde.)
Současně se podíváme na babylónský mýtus o Inanně a Ereškigal.




2. Rak a Kozoroh. Osa zrání. Přijetí živosti i formy.

Je to dětské, spontánní a proměnlivé v nás (Luna) odděleno od toho, co je v nás tvrdé, strukturální a omezující (Saturn)? Nebo spolu obojí může žít v symbióze jako perla v lastuře? (4.6.) Vhodné především pro ty, kteří mají planety umístěné ve znamení Raka nebo Kozoroha, ve 4. nebo 10. domě anebo mají jakýkoli aspekt mezi Lunou a Saturnem. Nicméně toto téma se může týkat nás všech.




3. Vodnář a Lev. Osa svobody, rebelství, originality a kreativity.

Jak propojit neosobní nadhled a osobní lidské srdce? Jak si udržet směr i flow? (18.6.)





Pohádka o putování

Podobenství o ryze používaném / zneužívaném talentu 

Včera mě můj kamarád Marek Vavřinec upozornil na skvostnou, ale opravdu skvostnou pohádku, kterou prý kdysi viděl jako malé dítě a velmi ho celoživotně ovlivnila a dlouho ji jako dospělý nemohl najít, jak se vlastně jmenovala. Je to rusko-rumunsko-česká Pohádka o putování z r. 1982. Některé lokace jsou natáčené v Čechách: v Českém Krumlově, u hradu Kost a Trosky. Pohádka je fantastická, hrůzná, dobrodružná, s neustále se dynamicky rozvíjejícím nepředvídatelným dějem, který nenásleduje nějaká frázovitá pohádková klišé, naopak je láme a bortí.

Chci opět nabídnout určitou možnost čtení této pohádky s tím, že prozradím jen některé momenty děje, ale většinu vůbec zmiňovat nebudu. Zaměřím se jen na hlavní vypravěčský oblouk a postavy.


Сказка странствий

Zabití posvátného jelena

Systemická esej nad stejnojmenným filmem




V této eseji není mým záměrem poskytnout čtenářům estetickou recenzi na film: jestli je dobrý nebo špatný, jestli je to umění nebo není umění, jestli v něm herci hrají dobře nebo jestli je nebo není režisér blázen. Chci nabídnout možný způsob čtení - jak mu porozumět. S tím, že nabízím jen možný úhel pohledu, protože každé umělecké dílo je jako briliant s mnoha ploškami odrážejícími světlo a každý máme možnost chytit jiný "záblesk", aniž by to znamenalo, že jeden "pravdu" má a druhý ne. Budu prozrazovat děj, tudíž doporučuji článek číst až po shlédnutí filmu. (K podobně systemicko - metaforickému čtení vybízí například film matka!)

Tereza Pohlová: Červená je barva (...krve)


"Otče pomaluj mě krví
Otče pomaluj mě zemí."
(úryvek z lakotské modlitby)


Žijeme ve světě přehlceném informacemi. To jistě není myšlenka nijak nová. Pokud potřebujeme uchopit nějakou životní situaci, sbíráme k jejímu vyřešení informace: čteme články, knihy, hledáme na internetu, radíme se. V naší mysli pak dáváme informace dohromady a vzniká rovnice s výsledkem. Snažíme se najít odpověď na otázku: jak se mám zachovat co nejlépe? Kudy vede ta správná cesta? A naše mysl pracuje a selhává. Selhává, protože k pochopení a uchopení života jsou informace ve své důležitosti, jen malými pomocníky těch opravdu důležitých učitelů - a to je prožitek a vztah.

Jedním z prvních velkých učitelů je pro nás již od nejútlejšího dětství barva. Barva není informace. Barva nás učí jasnému a přímému vztahu, který neprochází skrze mysl, ale skrze prožitek.

Dítě instinktivně miluje barvy a jde jim vstříc. A co my dospělí? Jak vnímáme barvy světa a jejich souvislosti? Jak je prožíváme?