 |
Panna Marie na Kraví hoře u Znojma (z fotogalerie autora blogu). |
Úvod
Konstelace vznikla na základě našeho silného pocitu, že událost Notre-Dam k nám hovoří jakousi silnou symbolikou. Přitáhla pozornost nejen naší. Nevíme, co nese za sdělení.
Prohráváme si chvíli i s myšlenkou, udělat konstelaci na téma sucho a klima... Téma Notre-Dam má jasný a silný tah. Má přednost.
Záměr byl - pochopit jako lidé situaci a podle toho se moci zachovat.
Do konstelačního pole, dle toho, co vnímáme, že má být vloženo, vkládáme bod události Notre-Dam, dále vlevo od něj pak Marii pannu (Notre-Dam znamená Naše Paní, je zasvěcen panně Marii), naproti Panně Marii je umístěn bod Ženy (evropské ženy současnosti).
Poté se objevuje zatím nepojmenovaný bod, který je zastoupen gongem. Z něj se krystalizuje postupem času bod organického celistvého řádu. Tyto body jsou v kruhu a evidentně kolem něčeho, co zatím není vidět. Po chvíli se vyjasňuje, že další bod bude Ježíš Kristus - tvoří střed pole, zastupuje jej džbán s čistou vodou.
Nyní je pole kompletní, začíná se rozvíjet jeho děj...
Mluví Naše Paní, Panna Marie, Matka Ježíše
Má podobu přirozené, obyčejné dívky, ženy. Není ničím zvláštní a v tom je paradoxně její vyjímečnost, protože se po žádné vyjímečnosti nikdy neptala. Kdyby se Bůh sháněl s amplionem po ženě, která by měla čekat jeho syna, zástupy ženy by stály ve frontě a předháněly by se kách kách, která bude první. Ale ona by nepřišla. Řekla by si, co je na mně tak zvláštního, že by mi něco takového mělo připadnout? A nejspíš by dál prala v řece prádlo a nosila vodu z řeky a usmívala se.
Maria k Ježíšovi
Oni tě nepochopili.
Oni tě zase nepochopili.
On je jako pramen boží vody a neví se o něm. To je škoda. (Říká s mírností, není v tom výčitka.)
(Ježíš je v konstelačním poli ztvárněn džbánem s čistou vodou).
Tady je zřídlo něčeho nade vše šťastného, oblažujícího, láskyplného. To je (pro mě) esence naší víry.
To je něco tak nádherného, dobrého, dobrého, dobrého - tisíckrát dobrého (!) - a o to jde. A lidé se spíše dívají někam jinam, po něčem jiném.
Kdybych pro něho měla mít jen jedno jméno, bylo by to: Milost.
Kdyby Ježíš měl mít jedno jméno, bylo by to Milost.
Kdyby jen prošel kolem tebe, ucítíš obrovskou úlevu.
Jako když z tebe vše spadne.
To je On.
Alespoň já ho tak vidím, jako jeho matka.
To je pro mě Ježíš.
To je milost seslaná Bohem, která dává úlevu všem duším, když kolem projde.
To je jeho božskost.
Já jsem u toho jen byla, byla jsem jen prostředníkem, já si nepřipisuju žádnou zásluhu.
Já jsem ho jen milovala,
obdivovala,
jako ostatní.
Takové dítě nejde nemilovat.
Tohle je Ježíš.
Takhle si ho pamatujeme my, co jsme ho znali.
On je jako slunce, které tě naplní láskou, jenom projde kolem.
Nad tím jsme všichni žasli.
To byl úžas všech lidí, co ho znali.
To je v jádru naší víry, něco tak prostého.
Milovat Ježíše, který byl seslán jako zázrak od Boha.
