Pohádka pro malé a velké děti
Ilustrace: František Skála, 2005 |
Ale mnoho lidí se nikdy nedovědělo, komu za to všechno děkují a co se ve skutečnosti událo v tom okamžiku, který pro ně byl jenom tak dlouhý, jako když někdo mžikne. Asi by tomu většina z nich ani nevěřila. Kdo ale věřil, co se přihodilo, a kdo také věděl, co se událo, byli přátelé děvčátka Momo.
...
V domě Nikdenení v perleťové uličce Nikdynebyla seděl na atlasové pohovce vedle malého stolečku s vyklenutými nožkami Mistr Hóra. Čas, který se navrátil k lidem, probudil ho z jeho prvního a jediného spánku. Díval se vševidoucími brýlemi a na tváři mu pohrával úsměv. Díval se na děvčátko Momo a na její druhy. Byl ještě velmi bledý a jako po těžké nemoci. Ale oči mu zářily."
(Děvčátko Momo a ukradený čas. Albatros, 2005, str. 219)
...
V domě Nikdenení v perleťové uličce Nikdynebyla seděl na atlasové pohovce vedle malého stolečku s vyklenutými nožkami Mistr Hóra. Čas, který se navrátil k lidem, probudil ho z jeho prvního a jediného spánku. Díval se vševidoucími brýlemi a na tváři mu pohrával úsměv. Díval se na děvčátko Momo a na její druhy. Byl ještě velmi bledý a jako po těžké nemoci. Ale oči mu zářily."
(Děvčátko Momo a ukradený čas. Albatros, 2005, str. 219)