Michael Ende: Děvčátko Momo a ukradený čas

Pohádka pro malé a velké děti

Ilustrace: František Skála, 2005

"Dnes viděli obyvatelé velkého města věci, jaké už dlouho nebyli k spatření: Lidé postávali na ulici, povídali si jen tak o něčem a vyptávali se pěkně ze široka, jak se jednomu a druhému daří. Kdo šel do práce, měl dost času chvíli postát a zadívat se na rozkvetlé kytky v okně nebo nakrmit v parku sýkorku. Také lékaři měli čas a věnovali se pořádně všem pacientům. Každý mohl spotřebovat na cokoli právě takové množství času, kolik věc při jeho silách vyžadovala a kolik chtěl. Neboť od toho dne času bylo zase dost.

Ale mnoho lidí se nikdy nedovědělo, komu za to všechno děkují a co se ve skutečnosti událo v tom okamžiku, který pro ně byl jenom tak dlouhý, jako když někdo mžikne. Asi by tomu většina z nich ani nevěřila. Kdo ale věřil, co se přihodilo, a kdo také věděl, co se událo, byli přátelé děvčátka Momo. 

...

V domě Nikdenení v perleťové uličce Nikdynebyla seděl na atlasové pohovce vedle malého stolečku s vyklenutými nožkami Mistr Hóra. Čas, který se navrátil k lidem, probudil ho z jeho prvního a jediného spánku. Díval se vševidoucími brýlemi a na tváři mu pohrával úsměv. Díval se na děvčátko Momo a na její druhy. Byl ještě velmi bledý a jako po těžké nemoci. Ale oči mu zářily."

(Děvčátko Momo a ukradený čas. Albatros, 2005, str. 219)

Čarodějův učeň

Konstelace osvětluje v hrubých rysech možný vnitřní smysl známé lužickosrbské pohádky. Literárně ji zachytil Otfried Preusler. Filmově ji nádherně ztvárnil Karel Zeman v r. 1977 (Čarodějův učeň). Jiná knižní verze je od Jurije Brěžana, nazvaná v lužické srbštině Čorny mlyn.

Do konstelace umisťujeme čarodějova učně, čarodějnou školu (Černý mlýn), Ďábla, učňovu maminku a tatínka a Kantorku.

Původní rodinná situace vypadá tak, že maminka vládne rodině pevnou rukou, zatímco tatínek je slabý a odstavený od vlivu, není spojený se svou silou a težko v této situaci něco zmůže (už se smířil se situací). Syn tuší, že se zde nemůže opřít o sílu svého otce, nemá zde otcovský vzor. Z toho plyne, že má nyní dvě možnosti:

1) bude následovat tatínka, najde si podobně jako on podvědomě silnější ženu, které bude podléhat (což je strašné, ale k této volbě není třeba odvahy, prostě se to nechá tzv. "vyhnít", a ono to tak jako tak dopadne);

anebo 2) půjde úplně altenativní temnou cestou, což v tomto případě znamená, že se přihlásí do čarodějné školy. Cesta číslo 2 vyžaduje větší odvahu než cesta číslo jedna. Syn v našem příběhu se rozhodne pro tuto strašlivou a nebezpečnou cestu, protože nechce skončit jako jeho slabý, matkou ovládaný otec. Vší silou se napřímí pro toto rozhodnutí.

Pohádka o putování

Podobenství o ryze používaném / zneužívaném talentu 

Včera mě můj kamarád Marek Vavřinec upozornil na skvostnou, ale opravdu skvostnou pohádku, kterou prý kdysi viděl jako malé dítě a velmi ho celoživotně ovlivnila a dlouho ji jako dospělý nemohl najít, jak se vlastně jmenovala. Je to rusko-rumunsko-česká Pohádka o putování z r. 1982. Některé lokace jsou natáčené v Čechách: v Českém Krumlově, u hradu Kost a Trosky. Pohádka je fantastická, hrůzná, dobrodružná, s neustále se dynamicky rozvíjejícím nepředvídatelným dějem, který nenásleduje nějaká frázovitá pohádková klišé, naopak je láme a bortí.

Chci opět nabídnout určitou možnost čtení této pohádky s tím, že prozradím jen některé momenty děje, ale většinu vůbec zmiňovat nebudu. Zaměřím se jen na hlavní vypravěčský oblouk a postavy.

Сказка странствий

Třetí princ

Poselství pohádky

Třetí princ je příběhem, který ukazuje mužskou cestu ve třech úrovních vědomí. První princ je nejméně zkušený, druhý je o něco zkušenější, ale stále ještě ne dostatečně, aby dospěl do cíle, a třetí jako kdyby integroval zkušenosti svých dvou předcházejících bratrů. Jsou to jakoby tři vrstvy, tři folie přeložené přes sebe. Jsou to také tři roviny, které se nacházejí v psychice každého muže.

V našem výkladu, který vznikl jako výsledek konstelačního procesu, pracujeme se zjednodušenou podobou filmové pohádky Třetí princ, která je košatější, než Erbenův originál Dva bratři. Nerozebíráme všechny detaily děje, jde nám o postihnutí celkového smyslu pohádky.

Malá mořská víla

Symbolická interpretace pohádky na základě konstelačního vhledu

Dnes nás čeká pohádka v barvě hluboké modři. Je jí Malá mořská víla.

Jejím hlavním tématem, ať se to zdá jakkoli paradoxní, je plodnost a neplodnost. (Kdybyste byli tvůrcem všech pohádek světa, mohli byste nalézt výmluvnější symbol pro neplodnost, než nohy srostlé k sobě proměněné ve studený rybí ocas?) Všechno si ale popořádku vysvětlíme.

Malá mořská víla představuje určitý typ ženy, popřípadě muže s velmi převažující ženskou energií. Tento typ je charakterizován specifickým způsobem cítění, prožívání vztahů a vztahem k dětem (rodině/potomstvu).

Od pasu nahoru je malá mořská víla spojena se světem lidí, který miluje a obdivuje. V pohádce je to vyobrazeno tím, jak mořská víla sedává na skále na pobřeží a pozoruje bujarý ruch princových oslav a dovádění. Její srdce pro tento svět bije, je do něho tajně zamilovaná (ale před obyvateli mořského království musí tuto zapovězenou vášeň tajit). Přitom ale na břeh nemůže. Od pasu dolů je rybou.

Co to znamená? Na sexuálně-instinktivní rovině, na úrovni prvních dvou čaker, přijala způsob chování a prožívání, který je velmi archaický, který sahá do dávnověku evoluce a koresponduje s říší ryb, přesliček, korálů a plavuní, kde platí ještě jiné zákony rozmnožování a zachování života. (Jde dokonce ještě o starší stádium evoluce, než je tzv. ještěří nebo plazí mozek). Zde je jednotlivec ničím, důležitý je celek, druh, velko-rodina. Jedinec je připraven kdykoli přinés OBĚŤ a obětovat svůj život pro blaho celku. Na této úrovni na tom není vůbec nic tragického ani dramatického, je to přirozené a logické. Jedna buňka je ztracena, ale celek těla je posílen a regenerován. Nikdo tím netrpí.

Sedmero Krkavců - poselství pohádky

Příběh ženské magie, mužské síly a síly srdce

Inspirován krásným pohádkovým filmem Alice Nellis Sedmero krkavců, který nedávno běžel v kinech, říkal jsem si - tam je něco tak hlubokého, to ani nemá cenu přemýšlet, tam je nějaká hloubka, kam se rozumem nedá ani dostat - a těšil jsem se, až na to někdy postavíme konstelaci. A stalo se. Letos v létě na naší prázdninové konstelační škole, kde na to bylo dostatek lidí - téma se z nepřeberných vylosovalo a konstelace proběhla.

Pokud jste na filmu nebyli a chcete si pohádku připomenout, než se pustíte dále, tak plnokrevná pohádka Boženy Němcové je k přečtení zde. A o poznání stručnější verze bratří Grimmů tady.

Přepis konstelace je v tomto případě trošku oříškem. Pohádka má totiž vícero časových rovin, které fungují jakoby nad sebou, ve vícero patrech, a příběh není jednoduše lineární: z bodu A do bodu B. Pohádka začíná uprostřed "zakleté" situace a klubko sahající do minulosti je třeba teprve rozmotat.

To je první důvod - a druhý důvod je, že ústředním motivem je téma k výkladu sice fascinující, ale z racionálního, natož vědeckého pohledu, poněkud ošemetné - totiž magie. Sice všichni víme, že čarování do pohádek tak nějak patří, ale pokud by nám někdo měl začít vykládat, že magie by se nějak mohla týkat i našich běžných životů, začnou se většině čtenářů nejspíš ježit chlupy (nebo snad některým černé peří?)


Nechceme totiž pohádku vykládat jako esoterně, metafyzicky, hermenauticky ani jungiánsky. Výklad by sice zabral desítky stran, a proti výkladu by těžko někdo mohl něco namítnout - asi by to bylo pro "hledače tajemství" zajímavé čtení. Vyskytovaly by se v něm triádovité vztahové vazby, odkazy na číslo tři a sedm, Slunce, Lunu a Vítr - a na Smaragdovou desku Herma Trismegista. Ne, chceme zůstat u odkazu, který má pohádka říci nám, moderním lidem, v dnešní době.