Malá mořská víla

Symbolická interpretace pohádky na základě konstelačního vhledu

Dnes nás čeká pohádka v barvě hluboké modři. Je jí Malá mořská víla.

Jejím hlavním tématem, ať se to zdá jakkoli paradoxní, je plodnost a neplodnost. (Kdybyste byli tvůrcem všech pohádek světa, mohli byste nalézt výmluvnější symbol pro neplodnost, než nohy srostlé k sobě proměněné ve studený rybí ocas?) Všechno si ale popořádku vysvětlíme.

Malá mořská víla představuje určitý typ ženy, popřípadě muže s velmi převažující ženskou energií. Tento typ je charakterizován specifickým způsobem cítění, prožívání vztahů a vztahem k dětem (rodině/potomstvu).

Od pasu nahoru je malá mořská víla spojena se světem lidí, který miluje a obdivuje. V pohádce je to vyobrazeno tím, jak mořská víla sedává na skále na pobřeží a pozoruje bujarý ruch princových oslav a dovádění. Její srdce pro tento svět bije, je do něho tajně zamilovaná (ale před obyvateli mořského království musí tuto zapovězenou vášeň tajit). Přitom ale na břeh nemůže. Od pasu dolů je rybou.

Co to znamená? Na sexuálně-instinktivní rovině, na úrovni prvních dvou čaker, přijala způsob chování a prožívání, který je velmi archaický, který sahá do dávnověku evoluce a koresponduje s říší ryb, přesliček, korálů a plavuní, kde platí ještě jiné zákony rozmnožování a zachování života. (Jde dokonce ještě o starší stádium evoluce, než je tzv. ještěří nebo plazí mozek). Zde je jednotlivec ničím, důležitý je celek, druh, velko-rodina. Jedinec je připraven kdykoli přinés OBĚŤ a obětovat svůj život pro blaho celku. Na této úrovni na tom není vůbec nic tragického ani dramatického, je to přirozené a logické. Jedna buňka je ztracena, ale celek těla je posílen a regenerován. Nikdo tím netrpí.

Pokud ale oba tyto mody, lidský a rybí mozek, propojíme a pokusíme se je naroubovat do jednoho těla, nastává tragedie. Každá část naší psychiky funguje odlišně, což navenek, především pro partnery malých možských víl musí být poněkud matoucí a mimo jakoukoli logiku.

Jak se taková malá mořská víla cítí a chová v běžném životě, jak skutečně funguje? (Nyní prosím malé mořské víly mezi námi, aby opravdu zvážily, jestli chtějí číst dále).

Na úrovni srdce necítí ve skutečnosti nic. Vím, že to zní velmi paradoxně a překvapivě, ale pokuste se posečkat na celé vysvětlení. Jako malé holčičky (v předškolním věku) se jim dlouhodobě nedostávalo naplnění jejich emočních potřeb, což vedlo k tomu, že si skutečné "emoční senzory" vyply a obrátily se do vnitřního světa fantazie. Přestaly tak cítit frustraci a prázdnotu (ono "nic") a tuto vrstvu postupně překryly rozvířenou emocionalitou, která je postavena na bázi projekce. Tuto vrstvu také možno nazvat "filmovou". (Bod se bránil označení "iluzorní", protože by šlo o degradaci těchto hlubokých prožitků). Tato filmově-projektivní vrstva ovládne psychický prostor dívky/ženy a do ní jsou (nevědomě) dosazovány filmové postavy (partneři, milenci, idoly; náhradní tatínci a maminky). Rozehrávají se dramatické až tragické příběhy. Rozvíří se tolik vln a různorodých emočních stavů, že základní vrstva ("necítím nic", "mé srdce je prázdné") není vůbec viditelná.

Na úrovni emočních potřeb je pro ni charakteristická nenaplnitelnost. Je zde obraz víru v moři, kam je možno lít energii ze všech směrů, ale díky neohraničenosti a neukotvenosti se tato energie zase ztrácí vniveč, takže i kdyby láska druhého byla sebehlubší, nemůže být malá mořská víla nikdy naplněna? Proč? Protože její frustrace leží zabetonované za vrstvou "nic necítím", kam žádná láska ani energie prozatím proniknout nemůže.

Na sexuální úrovni je tato žena neplodná. Co to znamená? Může to skutečně na základní úrovni znamenat, že není schopna otěhotnět, i když by ráda, možná si děti nepřeje mít vůbec, ale může jít i o situace, kdy otěhotní, ale nemůže si dítě nechat, nebo o situace, kdy si vybírá partnery, s nimiž otěhotnit z mnoha různých důvodu nejde. Na hlubší úrovni se vynoří vždy něco, proč to není možné. Neplodnost se nemusí týkat jen dětí. Možná, že daná žena má dítě nebo děti, ale není schopná plodit ve smyslu kreativity a produktivity. Není schopná DÁT SVĚTU NĚCO SMYSLUPLNÉHO, CO BY JÍ NAPLNILO RADOSTÍ. Možná dělá práci, ke které nemá žádný vztah. Možná, že nemá žádné tvůrčí koníčky. Zkrátka, ať už její každodenní výplň tvoří sebevětší filmová dramata a scénáře, její ruce a klín neplodí šťavnaté ovoce, na nemž by si možná někdo mohl pochutnat.

Na úrovni vztahu ke své původní rodině malá mořská víla svým způsobem ignoruje (vytěsňuje, nevnímá) nejbližší články rodu, z něhož vzešela, a spojuje se něvědomky rovnou s miliony let starými prapředky žijícími na dnech moří. Jako když větvička stromu (rodu) necítí větev, z níž vyrůstá (maminka, babička), ale rovnou se vztahuje k pralůnu života (moři). Nezdá se vám, že tato dívka něco přeskočila? Asi k tomu musela mít hluboký důvod. Odříznout se pocitově od maminky muselo být v nějaké době výhodnější. Netuší však, že se tím odřízla od předků i potomků, dopředu i dozadu - od své plodnosti, ale i generativity. Na místě centra ženské plodnosti, stability a moudré integrity (děloha), jí tak symbolicky vyrůstá rybí ocas.

Co se děje pod mořem?

Zatímco na vědomé rovině (v narativu, který si přehrává v hlavě) vysedává malá mořská víla na skále a teskně touží po princi, tzn. připadá si, že její láska je neopětovaná, ačkoliv je tak silná, epická, vášnivá, tragická atd., (tzn. její základní dětská frustrace - ono vytěsněné "nic" se jí na filmovém plátně zobrazuje jako nenaplněná epická romance), na nevědomé rovině můžeme vidět obrazy zcela odlišné:

Princova loď najíždí do bouře; je rozmetána na kusy a mužstvo i princ tonou v moři. Připlouvají k nim mořské nymfy a trhají je na kusy se zvláštní slastí jako malé duchovní piraně vrhající se na životodárné (pozemské) lidské teplo. Jejich zuby slastně jektají a noří se do masa umírajích chlapů. (Tento obraz pochopitelně v natočených pohádkách tak zjevně nepotkáte, ale je do určité míry naznačen ve vábení sirén, kde nám podmořské víly dávají tušit onu stínovou část své přirozenosti.)

Co tento výjev představuje na psychologické úrovni? Jde o to, že stínová část malé mořské víly (operující na nevědomé rovině) saje z druhých lidí energii. Tu energii, kterou sama nemá. Energii zemskou, živočišnou, krevnatou a srdcevnatou. Ta je v její izolované sublimované astralitě nedostatkovým zbožím.

Nyní oba výjevy propojíme: na vědomé rovině vnímá malá mořská víla sebe samu jako oběť, jejíž city a potřeby nejsou naplněny, zatímco na nevědomé úrovni si za tímto narativem (neboli vyprávěnkou) "nasává" životní energii druhých lidí, především partnerů (reálných či potenciálních - na úrovni sítě ctitelů).

Působivá scéna z filmu Piráti z Karibiku ilustrující svůdnost i zákeřnost mořských nymf

Vykoupení?

Co by malou mořskou vílu mohlo zachránit? Zde slyšte odpověď-neodpověď, záchranu-nezáchranu: Pokud se princ ponoří do hlubin vod, což na psychologické úrovni odpovídá tomu, když si muž začne být plně vědom svých pocitů (plně rozvinutá jungovská funkce cítění), pak je schopen proniknout k pochopení pocitů malé mořské víly - těch vědomých (filmově-projektivních) i těch vytěsněných (necítím nic, jako malá jsem potřebovala xy). Tím malou mořskou vílu vykoupí; ukáže jí její lidství; dohlédne na dno její duše a ona pochopí svou situaci. Ocitne se opět na souši, jako lidská bytost, bez rybího ocasu. Máme se radovat? No, ne úplně. Máme zde, Houstne, malý problém. V tomto scénáři totiž obětujeme prince: písek se mu drolí pod nohama, proud jej odvádí dál a dál od břehu a on, bezmocný, se nám utopí a rozplyne jako přízračná bytost bloudící věčným bezčasím podmořského neptunsky subjektivního nad-reálna. Jen jsme otočili situaci. Víla je vykoupena a přijala své lidství; ale princ se sám proměnil v podmořskou bytost. Stal se obětí. Nyní by bylo třeba zachánit jeho (nějakou jinou obětí) a Cháron by tak jen předal veslo. Tímto pokusem o vykoupení malé možské víly skrze oběť nekonečně citlivého muže se ocitáme v uzavřené smyčce. V řešení-neřešení.

Jako kontrapunkt k tomuto utonulému princi vidíme obraz princovy jiné verze: stojí v kožešině na přídi, vítr mu rve vlasy, za ním nedočkavá svalnatá chlapská posádka. Co představuje tento obraz? Jde o muže, který prožívá reálný hmotný svět jako natolik dobrodružný a plný výzev, že se mu mořská hlubina vábící sladkým zpěvem nymf nejeví už tolik fascinující. Vysvětlení: muž, který se vzdal uplatňování, expanze, "dobodružnění" ve vnějším světě, dřímá hlubinná potřeba zápasu a dramatu, který jej pak svádí k světu podmořskému a jeho tajemným nymfám (včetně jejich piraní podoby). V pokusu o záchranu a vykoupení takových žen pak sice sahá před žbrlení paluby, ale nevytahuje ženu k sobě na palubu (do reálna, na souš); ale naopak následuje svou ruku, do níž je zaklenuta ona tajemná nymfa, a klesá s ní do hlubin projektivního nad-reálna. A ve snaze o její vykoupení se stává nakonec tím nebohým, kdo potřebuje vykoupit. Nyní trpí on.

Ponaučení

Co z uvedeného vyplývá? Skutečné řešení je jiné, než pohádka, nehledě na mnoho jejích podob, sugeruje. Pohádka je totiž tragická, tzn. zobrazuje neřešitelnost situace, za takto nastavených (archetypálních) vzorců chování. (Podobně jako Sedmero Krkavců). Abychom ji pochopili, musíme učinit krok stranou a pohlédnout na ní z perspektivy pozorovatele stojícího vně jejího "Uroborose" - hada požírajícího vlastní ocas.

Muž, který příjme reálný hmotný svět jako výzvu a dobrodružství, které je fascinující, ohromné, ale také obtížné - a někdy je v něm třeba dřiny a potu, je na zemi (na souši), zakořeněn způsobem, který jej ochrání před tím, aby jej malá mořská víla strhla do hlubin svého slaného moře slz. Je schopen nabídnout ji pomocnou ruku, může být schopen ji cítit; ale nezajde dál, než by to ohrozilo jeho zdravý životní instinkt. Ten mu velí plavit se dál, zachovat život, následovat skutečné dobrodružství (ne ono filmově-projektivní). Muž, který výzvu pozemské reality neakceptuje, je naopak vůči oné hlubině v neustálém ohrožení. Nikdy neví, jaký jeho nevědomý aspekt jej do vztahu vůči malé mořské víle může zatavit, popř. zůstavit jako ohlodanou kost. Pohádka muže tedy před přílišným obětováním se varuje, ačkoliv jej od něj malá mořská víla může (věrna svému pohádkovému scénáři) vehementně vyžadovat. Pohádka upozorňuje, že muž by neměl hledat řešení v rovině vztahů k ženám, ale v rovině polarity moře - země. Měl by si uvědomit, kde prožívá své skutečné dobrodružství: ve vnějším světě nebo ve svém snění?


Jaké ponaučení vyplývá z pohádky pro ženy?

Cesta z kruhu ven spočívá skrze změnu životního postoje z filmově-projektivního na plodně-kreativně-účastný. (Produktivní charakter u Ericha Fromma). Ten lze vyjádřit takto: Něco s láskou udělám a odnesu to na trh. Použiju ruce, hlavu, srdce a něco vytvořím, cokoli, co ráda dělám a nabídnu to někomu druhému, za cenu, v níž se cítím dobře: ať už prodám obraz za milion nebo věnuji svému kamarádovi koláč, který jsem upekla. Těmito drobnými střípky plodnosti se žena stává účastna skutečného světa a zakouší radost plynoucí ze svých reálných výtvorů a skutků, jež má reálný dopad na druhé lidi, kteří jí poskytují zpětnou vazbu, ocenění a uznání - třebas v podobě úsměvu nebo poděkování. Tímto zdvihem / překlopením se žena ocitá na zemi, na souši, v horkokrevném světě lidí, který vždy tak tajně z pozvdálí milovala a pozorovala; ve světě, kde vám v žilách teče krev, kde rány v srdci bolí, kde se vaše nohy propojují s prachem země, když po ní kráčíte; kde cítíte žízeň a potřebu - a kde je možné ji naplnit až po okraj, neboť džbán z hlíny má dno, stěny a držadlo; ve světě, který sám hladoví a žízní po čemsi, co mu může poskytnout jen vaše srdce a lůno. To je myšleno slovem PLODNOST.

Začněte plodit - jakýmkoli způsobem - a utrpení malé mořské víly se rozplyne jako obraz na hladině.

Ale ruku na srdce - jste připraveny se jej vzdát? Jste ochotny vzdát se výhod s tím spojených? Unesete trny, žízeň a sladkost světa?

*

Zajímají vás výklady pohádek a další přepisy konstelací? Přihlašte se do skupiny na Facebooku, přinášející novou pohádku každou neděli.