Labilita - Stabilita - Rigidita



Pojmy labilita a stabilita se váží k základní adaptaci organismu ve vztahu k vnějšímu prostředí. Buď je organismus lehko tvarován i jemnými podněty prostředí (labilita, senzitivita), nebo těmto podnětům čelí zvláště úporně a bez emocí (rigidita), anebo je vzhledem ke svému prostředí v relativně pružné rovnováze (stabilita).


Van Gogh: autoportrét
Labilita
          • škrty, přepisy
  • nečitelnost, tečkování
  • nevýrazně provedená forma

Labilita znamená zvýšenou míru proměnlivosti (z lat. "lehce klouzající, padající"). Člověk se hůře adaptuje, protože může reagovat přehnaně, přecitlivěle, i na slabší podněty. Má málo vnitřní pevnosti, která by čelila vnějším tlakům. Je jako motýlek třepetající se větru.

Labilní člověk je neklidný, vzrušivý, podléhá střídání nálad, kolísavý v sebehodnocení a soudech. Hůře se soustředí, má problémy se rozhodovat. Trpí pocity úzkosti a vnitřního napětí.

Neodborným jazykem můžeme o labilitě hovořit jako o zvýšené "emocionalitě" nebo "přecitlivělosti." Tyto opisy volíme, když se nechceme člověka dotknout ("Vy jste ale labilní osobnost!") To by totiž z jeho strany mohlo vést - k labilní reakci.


Rigidita
(nepružnost, ztuhlost)
  • šablonovité
  • příliš propracované

Rigidita znamená ztuhlost, zkostnatělost. Je to přímý opak lability (stabilita leží uprostřed). Člověk je až příliš sevřený a zpevnělý, ztratil schopnost ohýbat se (flexe - > flexibilita). Představme si zmrzlou, silnou větev. Ta slabší nápor sice vydrží, zdá se majestátná a silná, ale při opravdu silém náporu se nenavratitelně zlomí.

Jinou metaforou může být vlak, který jede stále stejnou ("pravidelnou") rychlostí nehledě na překážky a tlaky okolí (jeho "tlak" je přeci silnější.) Člověk radši své okolí předělá (ohne), než by se mu sám přizpůsobil (on se ohýbat nebude).

Posledním přirovnáním mohou být ztuhlá záda u sportovce nebo kulturisty: Jeho svalová výkonnost může být obdivuhodná, ale jeho schopnost ohnout se nebo rychle a citlivě reagovat na podněty je snížená; sám si bude připadat neohrabaný.

Zatímco labilita je přílišná tendence ke změně (a souvisí s proměnlivějším písmem a nižším stupněm fixace), rigiditu je naopak možné definovat jako neochotu ke změně (ta souvisí se šablonovitě pravidelným písmem a vyšším stupněm fixace).

U mnoha lidí najdeme směs lability a rigidity. V něčem jsou příliš ohební, v něčem naopak ztuhlí. Taková kombinace je ale přece jen životaschopnější než "čistá" rigidita nebo labilita.



Vnitřní souvislost mezi labilitou a rigiditou

Lidé s vyšší mírou neuroticismu (lability) se paradoxně mnohdy chovají rigidně. Tato zatuhlost je jakoby iracionální oporou proti přílišné nejistotě a nebezpečí, které ve zvýšené míře očekávají od světa. Je to prvek obrany.

Stejně tak, rigidní lidé v situaci, jež je "vykolejí", mohou sklouznout k naprosté labilitě, když ztratí znenadání kontrolu nad situací, kterou předtím zdánlivě neochvějně svírali ve svých rukou.

Na úrovni dialektického myšlení tak můžeme říci, že labilita a rigidita jsou dvě strany jedné mince. V písmu například vysoký stupeň fixace (V) už souvisí s rozpadem formy směrem k labilitě, čili extrémní rigidita přechází jakoby v labilitu a extrémní labilita v rigiditu. Můžeme si to představit na symbolu jin a jang, kde černá v sobě obsahuje zárodek bílé a bílá zárodek černé. Rovnováha spočívá ve vyváženosti obou komplementárních protikladů.


Metafora mostu

Zvolíme-li metaforu mostu, labilní most by byl utvořený z pletenců liány, která se snadno rozhoupe a my lehko ztratíme rovnováhu a spadneme do řeky. Rigidní most by byl utvořen z pevných kamenných kvádrů, které zprvu sice vydrží velmi mnoho, ale pokud by došlo např. ke prudké změně teploty, neměl by dosti pružnosti, aby se jeho materiál roztáhl nebo smrštil, a proto by se v okamžiku přepětí celý zničehonic zhroutil. Kámen by se rozpadl v prach. Stejně tak rigidní člověk vytrvale odolává a odolává v určitých parametrech až do extrémních hodnot, které jsou pro něj očekávatelné, předvídatelné, ale pokud přijde změna, na níž neumí v rámci svého stereotypního repertoáru reakcí odpovědět, jeho systém se zhroutí jako domeček z karet. Může se tak zhroutit (nebo vybuchnout) osobnost, kterou jsme celou dobu považovali za mimořádně stabilní. Rigidní člověk se pouze tváří stabilně. Ani on není v harmonii se svým prostředím. Stabilní most si můžeme představit jako most z pružných ocelových lan, která jsou relativně pevná, přesto pružná a roztažná, takže dokáží čelit velkému zatížení i změnám teplot.


Metafora auta

Nebo auto. Labilní auto skáče na obrovských pružinách do výšky při nárazu na jakýkoli kamínek (stejně jako nálady labilního člověka na drobné podněty). Rigidní auto jede zcela bez pružin jako parní válec nebo lokomotiva, takže drobné kamínky zcela drtí. Řidič má mašinu zcela v moci své vůle, ale nemá citlivost, jež by ho spojovala s krajinou kolem sebe. Tu může zničehonic nastat neočekávaná překážka na trati, která způsobí vykolejení nebo srážku. (Tu by labilní auto naopak objelo, neboť se po žádných pevných kolejích nepohybuje, spíše zmateně kličkuje; labilní řidič nemá nad autem kontrolu). Stabilní auto přiměřeně pruží podle terénu. Na drobné kamínky reaguje nepatrně, na silné překážky silnějším zhoupnutím. Jeho reakce adekvátně a pružně kopírují terén. Řidič má auto relativně pod kontrolou.



Stabilita
Stabilita je oproti tomu balancí, harmonií mezi extrémy. Takové pojetí životní cesty nám nabízeli už Aristoteles, Buddha i Lao'c, když hovořili o cestě středu. "Když necháš strunu příliš uvolněnou, nebude znít, když ji příliš natháneš, přetrhne se."

Stabilita se v písmu projevuje jako

Stabilita je optimální míra proměnlivosti. Leží v rovnovážné poloze mezi labilitou a rigiditou.

Chceme-li metaforu, představme si silný strom, třeba dub, s živými výhonky. Vichřice ho nezlomí, protože se umí ohnout. Stejně tak ho bouře nevyvrátí, protože stojí dostatečně pevně zakořeněn v zemi.




Psychotesty a grafologie

Psychologické testy neuroticismu (Eysenck, Dopen) pracují obvykle se škálou stabilita - labilita, přičemž silná stabilita se považuje za metaforu psychického zdraví a labilita má prozrazovat sklony k neurotickým reakcím. Grafologie celou tematiku uchopuje plastičtěji, neboť v písmu může být dobře patrná i rigidita, úpornost vůle, která rozhodně není známkou optimálního psychického vyladění, nýbrž extrémem. V normálním psychologickém dotazníku, by mohla takovému člověku vyjít stabilita = 0, tedy zdánlivě psychický ideál. V tomto je grafologický náhled přeci jen celistvější.

Labilitu tedy nesmíme vnímat apriori jako jakési "zlo" a neotřesitelnou, nepohnutelnou stabilitu jako "dobro". Jak říká název knihy Tomáše Halíka: Co se nechvěje, není pevné. Rovnováha leží přesně uprostřed mezi extrémy.

Žádné komentáře: