Cyklothymie - Schizothymie

Kretschmerova konstituční typologie a její využití v grafologiiPsychiatr Kretschmer odpozoroval mezi pacienty ve své léčebně, že obtloustlí, veselí lidé trpívají nejčastěji maniodepresivitou (cyklotýmové), zatímco hubení, vysocí podivíni zase vykazují větší tendenci ke schizofrenii (schizotýmové). Vypracoval proto, dnes už proslulou, konstituční typologii, která zahrnovala ještě typ třetí, tzv. atletický, jenž měl nějvětší náchylnost k epilepsii.

Jeho typologie nebyla experimenty zcela potvrzena (problematická hlavně u žen), nicméně ji rozpracoval W. H. Sheldon. Kretschmerovy typy přejmenoval podle převahy tělesné tkáně na endomorfa (tuky), ektomorfa (nervy) a mezomorfa (svaly).

V grafologii používáme rozlišení cyklotým - schizotým, přičemž tyto temperamentové vlastnosti, vypovídající o způsobu prožívání, určujeme podle písmových znaků, ne znaků tělesných. Člověk leckdy "klame tělem" - nebezpečí stereotypů, které přisuzují lidem vlastnosti podle vzhledu. Člověk s vizáží Frankensteina s rukama jako lopaty může mít ve skutečnosti něžné srdce a psát lyrickou poezii.


Rubens: Míšení vody a země
Cyklothymie
  • písmo oblé
  • měkké
Cyklotým je emocionální, labilnější, jeho nálady se rychle, plynule a spontánně proměňují. Na svém prožívání je závislý, rozplývá se v emocích, je sugestibilní.

Je to optimista, požitkář, nezajímají ho suché teorie. Nejprve dělá, co ho baví, potom teprv, co musí.

Nejprve se zaměřuje na celek, poději na detaily. Jeho myšlení přeskakuje lehce z objektu na objekt, bývá upovídaný. Jindy je naopak zasmušilý, což se na něm lehko pozná, protože jeho tvář a oči ihned odráží změnu nálady (co na srdci, to na jazyku). Jeho nálady se mohou prudce měnit - z mánie do deprese a naopak. Křivku jeho nálad si můžeme představit jako sinusoidu - klouzačku, chvíli je nahoře a chvíli je dole. I jeho tělesné pohyby jsou vláčné, uvolněné, spontánní.

Je tolerantní, pohodlný, přirozený, orientovaný na praktický život. Bývá charakteriziván dobromyslností, měkkostí, ovlivnitelností, ale na druhé straně i vyšší mírou spontaneity, nadšení a bujarosti.


Afiliace je způsob cyklothymního prožívání aplikovaný na chování k lidem. Afiliativní člověk projevuje ve vztazích náklonost, chová se přátelsky a srdečně.

Písmo bývá oblé, měkké, široké, s girlandami. ( O chování k lidem vypovídají především konce slov. )




Egon Schiele: autoportrét
Schizothymie
              • s náhlými přechody
Schizotým je spíše introvertní a pesimistický, prožívá více dlouhodobých nálad současně, jakoby rozpolceně, ačkoliv navenek své emoce přirozeně neprojevuje, působí spíše chladně a nezúčastněně. Pokud emoce projeví, tak naopak vyhroceně, pateticky. Okolí neví jak se v tomto člověku vyznat, a on sám taky ne.

Může tu být silný protiklad mezi chladem a přecitlivělostí. Jeho nitro je jakoby odděleno od světa ochrannou zdí, takže pozoruje svět z odstupu, který neví, jak překonat.

Je vnitřně komplikovaný, až rozpolcený, pro okolí nečitelný. Může mít pocit, že ho nikdo nechápe. Je více přecitlivělý, nepřizpůsobivý, reaguje popudlivě; snadno se dotkneme jeho křehkého jádra. Jindy se naopak chová necitlivě a netečně. Jeho tělesné pohyby (stejně jako písmo) jsou nepravidelné, spíše utlumené a pak najednou náhle prudké, což se projevuje jako trhavost pohybů, jakoby byl ve stálém napětí.

Zaměřuje se nejprve na detaily, jeho myšlení je analytické, abstraktní, má sklon k ulpívání na objektu.

Je rigidní a neústupný. Ona "chladnost" mu však otevírá schopnosti k analytickým a kritickým postřehům a značné abstrakci. Samozřejmě schizotýmy můžeme najít mezi geniálními vědci či umělci stejně jako mezi hrubozrnými asociály.


Hostilita je způsob schizothymního prožívání aplikovaný na chování k lidem. Tzn. člověk nemusí být nutně nepřátelský, hrubý nebo agresivní, ale může si spíše uchovávat větší odstup a chovat se chladně, odměřeně.

Písmo bývá ostré, hubené, hranaté, úzké. Konce slov odpadlé (zábrany) nebo naopak vybíhavé, tlakové (útočnost)



Příklady cyklotýmů a schizotýmů

Cyklotymní básník nebo spisovatel bude realistickým humoristou líčícím každodenní příhody ze života (např. Jaroslav Hašek), zatímco básník - schizotým bude spíše patetický, rozervaný a romantický nebo naopak striktní formalista hledající nové básnické postupy (např. Charles Baudelaire nebo Franz Kafka).

Cyklotymní vědec bude empirikem, jehož popis vyniká názorností a plasticitou, bude se zaměřovat na příklady, jako učitel se bude neustále vracet k "historkám z natáčení", začne někde a skončí úplně někde jinde, neboť ho baví vyprávět a snadno se nechá unést. Schizotymní vědec bude mít naopak blíže k prototypu exaktního, suchého a přísně logicky uvažujícího myslitele - nebo naopak faustovského metafyzika snažícího se proniknout za oponu všech jevů (schizotým abstrahuje od konkrétna). Cyklotým spoléhá na životní zkušenosti, "pravdu života a těla", zatímco schizotým na pravdu logiky, principů a ducha.

Ve volné analogii si můžeme jižní národy (Italy, Španěly a Řeky) představit jako cyklothýmní (siesta, maňána, pohoda, srdečnost, pospolitost, optimismus), zatímco severské nebo angloaské národy jako schizothýmní (logika, řád, distance, kontrolovanost, suchost, individualismus, pesimismus). 

Žádné komentáře: