Rychlost

Znak vyšší kompexity

Rychlé písmo vzniká při takovém psacím aktu, který plně vyčerpává individuální psací zručnost. Pomalé písmo se naopak znatelně zpožďuje za individuálně možným maximem zrychlení. (Schönfeld)

Pisatel rychlého písma píše na maximum svých schopností. Pomalého buď něco zabržďuje anebo si dopřává čas. Pomalost může být i projevem únavy a poklesu tělesných sil.

Zpomalené písmo je záměrně pomalé písmo, často jako výraz vědomé lži nebo přetvářky. (Viz. výzkum na téma, zda lhaní ovlivňuje písemný projev zde). Uspěchané písmo je naopak psáno za hranicemi pisatelových možností; pisatel je v úprku.

Při rychlosti ztrácí psychologický význam šířka písma, protože je vlastně mechanickým důsledlem rychlosti. (Käthe Tittelová) Stejně tak nepravidelnost.



Znaky rychlosti a pomalosti v písmu (podle Schönfelda):

RYCHLOST x POMALOST

1. horní znaménka vržená dopředu x přesná, tečkovitá
2. zvýšená pravoběžnost x levoběžnost
3. girlanda (nitka) x úhel (úhlová arkáda), dvojoblouk
4. vzácné střídání směru x častá změna směru
5. štíhlý tah x neštíhlý; tremor, ataxie
6. bez krycíh tahů x krycí tahy
7. rostoucí sklon x neměnný sklon
8. ostré písmo x těstovitost
9. obroušené tvary x pečlivé nebo váhající tvary
10. šířka x těsnost
11. rozšiřující se levý okraj x kolmý levý okraj
12. krátký rovný uvozovací tah x zahnuté nebo složité uvozovací tahy
13. prodloužený stoupavý koncový zkrácený tah směrem k začátku dalšího slova x odpadlý nebo zakřivený koncový tah
14. rytmus, stínové tahy x tlak a bobtnavý tah (Saudek)


účinek uměle zvýšené rychlosti

Rychlé písmo
  • přirozenost projevu (Pulver)
  • náchylnost ke spěchu, žene se přes překážky k nějakému cíli (Klages)
  • aktivní a pozitivní vztah k druhým a ke světu
  • touha po činnosti
  • hbitost, pracovitost, čilost, snaživost, mrštnost
  • iniciativa
  • neklid, spěch, netrpělivost
  • ledabylost, ukvapenost, zbrklost
  • roztržitost, nestálost, nespolehlivost
  • neplánoviost
  • temperamentem je člověk živý a impulzivní, pohyblivý, nestálý, těkavý, podléhající svodům (sangvinik)
+ tlak
  • intenzivní duševní pudová síla
+ slabý tlak (hlavně u nitky)
  • vykořeněnost (+ nestabilní dolní délky, vysoká a uspěchaná horní znaménka)
+ pečlivě nasazená horní znaménka
  • i v rychlosti, aktivitě, je schopen sebekontroly
+ časté opravy v rychlém písmu
  • pocity méněcennosti snižují spontaneitu

Uspěchané písmo
= za hranicí psací zručnosti, píše rychleji, než zvládá
    • ukvapenost, nedůslednost, nerozvážnost
    • štvaný neurotik
+ slabý tlak
    • nutkavý neurotik
    • lehkomyslnost a labilita

Pomalé písmo

projevy pasivní vůle:
  • klidný, soustředěný
  • opatrný, obezřetný
  • spolehlivý, stabilní, nedá se zviklat
  • všímá si jednotlivostí, okamžiku, nezaměřuje se na cíl
  • meditativní povaha
projevy nedostatku iniciativy a aktivní vůle:
  • lenost, nechuť k činnosti
  • nerozhodnost
  • bázlivost
  • předpojatost
  • flegmatik, těžká krev
  • netečnost, citová tupost
  • malá bezprostřednost projevu, zábrany
+ tlak
  • zabrzděnost, stísněnost; zádumčivost
+ tlak, pravidelnost, zdůraznění dolních délek (příp. těsnost, levoběžnost)
  • zdrženlivost, nedůvěřivost
  • zločinná vypočítavost
+ dodatečné opravy
  • snaha být za každou cenu přesný
  • neurotické pedantství
  • neupřímnost
+ mouchetování (bezesmyslné tečkování)
  • poruchy krevního oběhu, dýchacích funkcí
  • koktavost, strach z vlastní prchlivosti
  • s jinými podpůrnými znaky tendence k neupřímnosti
+ detailní provedení písmen
  • zdůrazněná přesnost, preciznost


Dodatek
Experimentální výzkum rychlosti:

Otázka psací rychlosti stála už od r. 1893 v popředí experimentálního výzkumu, prováděného mimo rámec grafologie. Některé zajímavosti:
  • 70% školních dětí píše středně rychle, 25 % výrazně rychle nebo výrazně pomalu, 5 % abnormální odchylka
  • chlapci píší průměrně pomaleji a s větším tlakem než dívky
  • 10-18 let: žádný rozdíl mezi pohlavími
  • puberta: nastane nápadné zrychlení psacího tempa; projeví se osobní tempo a psychická energie typická pro danou osobnost
  • aktivace psacího tempa v pubertě pravděpodobně startuje individualizaci a diferenciaci písma
(Vilém Schönfeld: Učebnice vědecké grafologie pro začátečníky)
Vystavil
Štítky:

Členitost

Znak vyšší komplexity

Členitost = dobré rozvržení řádků a slov na ploše, systematické uspořádání, organizovanost a strukturovanost textu. Text je přehledný, jasný. Forma slouží myšlence.

Metafora členitosti: dobře urbanisticky navržené město, které jako celek funguje, kde vše má své místo a funkci, kde ulice (mezery mezi slovy a řádky) nejsou příliš velké ani příliš malé. Organizace na základě racionality, hierarchie, pojmů; heuristika. Na úrovni uměleckých stylů: funkcionalismus.

Opakem je nečlenitost: příroda, džungle, která bují svým vlastním životem. Organizace blízká nevědomým procesům, symbolická, asociativní, analogová. Jako počasí, které můžeme metodologicky předvídat jen přibližně. Expressionismus.


Členitost
  • organizační talent, smysl pro řád, kritičnost
  • dobří řečníci mají členité písmo
  • potřeba jasnosti, přehlednosti, systematičnost
  • schopnost abstrakce, teoretické myšlení
  • rozumovost, pojmové rozlišování, důraz na principy
  • estetické hodnoty, smysl pro pořádek
  • hlava jakoby vyčnívala a organizovala, tím se však vzdalovala instinktivnímu životu
  • snaha být nad věcí
  • bližší prototypu vědce, teoretika; usiluje o jasnost a přehled
  • nejistota v instinktivní a citové oblasti, opatrnost
  • pasivní vůle: sebekontrola
  • introverze: sociální izolace, vnitřní odstup, chybí bezprostřednost, osamělost, pocit odcizení
  • suverénní vystupování, nárok na moc, ambice, autoriativnost

(klikni pro zvětšení)
Nečlenitost
  • hlubinná osobnost, závislost na instinktech a emocích
  • vázanost na podvědomí, instinktivní jistota
  • nižší sebeovládání, impulzivnost
  • umění improvizace
  • nižší abstraktní schopnosti
  • lepší názorné myšlení, představivost
  • smyslovost, dojmovost, citovost, potřeba prožitků, citové hodnocení
  • věci přerůstají přes hlavu, hlava jakoby by byla zahlcena instinktivními impulzy, v nich se však člověk cítí jistě a přirozeně
  • bližší prototypu umělce, jemuž by "teoretik" mohl závidět bezprostřední lehkost kontaktu nebo spojení s hlubinnými složkami své bytosti
  • zmatenost, nejasnost
  • nedostatek smyslu pro řád a systém
  • neekonomičnost
  • spontánnost, impulzivnost, bezprostřednost
  • extroverze: potřeba sociálních kontaktů a závislost na nich, smysl pro kolektiv, stádnost, zvědavost, netaktnost, nesamostatnost

Řádkový průplet
  • nejasné myšlení i jednání;
  • zapletenost, subjektivita
  • bezohlednost vůči čtenáři

Velké mezery mezi slovy
  • nedostatečná bezprostřednost
  • izolovanost
+ velké písmo: zvětšený sebecit, distancovanost, blazeovanost

+ těsnost: introverze, plachost


Mezery v textu
  • duševní nepřítomnost
  • duševní poruchy

Náhlé mezery mezi slovy:
  • nespontánnost
  • vnitřní odmlčení
  • výpadky paměti

Písmo místy členité a místy nečlenité:
  • nestálost v myšlení a chování
  • kolísavost v sociálních vztazích
  • kolísavost ve vztahu k osobnímu životnímu prostoru
Vystavil
Štítky:

Pravidelnost

Pravidelnost písma je tím větší, čím menší jsou výkyvy písmových prvků, zejména velikosti, plochy, šířky a tlaku. Čím více naopak kolísají, tím je písmo nepravidelnější. (Schönfeld)

K tomu, abychom dosáhli neproměnlivosti prvků, musíme mít dostatek vůle. Proto míra pravidelnosti vypovídá o převaze vůle - nebo citů a instinktů.

Zvýšený projev vůle vede vždy k nucenosti a sebekontrole, ale i ke ztrátě spontaneity, strojenosti až přetvářce (pevná maska, naškrobená košile, která už nejde svléknout; "německá disciplína")

Je-li někdo zvyklý psát pravidelně, protože jeho vůle je daleko silnější než citovost, je pro něj nemožné předstírat spontánní, živé, nepravidelné písmo. Opačně to možné je. Impulzivní člověk může předstírat (tím že se přinutí, soustředí a píše pomaleji) pravidelné písmo. Pravidelnost, stejně jako tlak a nespojitost, patří mezi znaky, které lze předstírat.




Silně pravidelné písmo
vůle naprosto potlačuje cit
  • ochuzený citový život: chladnost, střízlivost, lhostejnost
  • šablonovitý, nudný člověk
  • podobnost stroji, automatu na plnění povinností
Pravidelné písmo
vůle převažuje nad citem
  • odolnost, pevnost, stálost
  • vytrvalost, důslednost
  • smysl pro pořádek
  • smysl pro povinnost
  • rozvážnost
pravidelnost+ úhlové vázání + písmo bez tlaku: odpor, který vůle překonává, je nepatrný; city a vášně jsou slabé, a proto je i lehko zvládnout

pravidelnost + úhlové vázání a tlakové písmo: 1) zvládnutí a ukáznění silných pudů, velká vášnivost držený na uzdě ještě mocnější vůlí; nebo 2) těžkomyslnost


Nepravidelnost
Uvedený význam nepravidelnosti platí především v pomalejším rukopisu. V rychlém písmu ztrácí nepravidelnost svou výpovědní hodnotu:
  • pudy a city vítězí nad vůlí, citová povaha (Klages)
  • živost, vášnivost, intenzita duševních popudů
  • nestálost, vrtkavost, nevypočitatelnost
  • nerozhodnost
  • chybí vytrvalost
  • nezáměrnost, bezcílnost
  • podléháním svodům (chybí energie vůle kterou by napřel proti dojmům)
  • kolísání nálady, labilní afektivita
  • sklon ke střídání sympatických a antipatických reakcí
+ nepravidelnost ve výšce písmene i:
  • citlivost, empatie
+ slabý tlak:
  • větší labilita
  • slabá vůle
  • bázlivost
  • nedůtklivost jako důsledek pocitu méněcennosti
+ silný tlak
  • aktivní energie + afektivní chování
  • mohutná pudovost
  • agresivita, nedostatek vlády, prchlivost
  • energie je tak velká, že ji vůle nemůže ovládnout
.
Vystavil
Štítky:

Rytmus


Tento obraz namalaovala Merrie Wicks při poslechu Ravelova Bolera.
Slyšíte jeho dynamiku a rytmus?



Rytmus se projevuje souladností písma, která se nedá exaktně změřit, ale kterou je třeba vycítit. (Schönfeld). Tím se nedostáváme mimo úroveň přesnosti a exaktnosti. Pouze říkáme, že se zde jedná o kvalitu, nikoli o kvantitu. Ta se nedá změřit pravítkem nebo úhloměrem. Avšak cit, prožívání, vcítění lze také školit, tříbit, zdokonalovat - a to mnohokrát opakovanou zkušeností. Nejpřirozenější příměr se nabízí v hudbě a muzikálnosti. Skladatel, houslista, dirigent rozvíjejí schopnost, která netříbí kvantitu, ale kvalitu. Kvalita není imaginární veličina - jenom není matematicky měřitelná. K její analýze nemůžeme použít čísla, používáme zkušenost, cit a jazyk.

Slovo rytmus má původ v řečtině - "rheein" = téct. Vlnění, pulzace, sinusoida bez ostrých přechodů - neznatelná změna mezi dvěma stavy - se přibližuje podstatě tohoto slova. Rytmus je opakování podobného v určitém časovém intervalu.

Na úrovni technického jazyka bychom mohli použít příměr analogového záznamu - gramofonové desky, která se odlišuje od záznamu digitálního - CD nosiče. Co je odlišuje? Tatáž deska, přehraná na gramofonu, nemůže NIKDY, ani při nekonečném opakování, znít na vlas stejně. Přesto jí bezpochyby rozeznáme jako identickou. Učiníme tak na základě poslechu, citu, dojmu. Logická analýza by nás totiž přivedla ke zjištění, že mechanické podmínky jsou každou vteřinou odlišné. Mechanický povrch desky ani poloha jehly není nikdy při opětovném přehrání skladby mikroskopicky stejná. Možná právě to je důvodem "nostalgie" po gramofonových deskách, které - v jistém smyslu - nemohou CD přehravače nikdy zcela nahradit. Záznam z CD disku zní jakoby příliš čistě a sterilně. Někdy se dokonce do digitálního záznamu vmixovávají šumy - jakýsi pokus matematicky simulovat náhodu, vytvořit uměle dojem autenticity.

Nepravidelnost analogového záznamu je metaforou autenticity, životnosti a rytmu.

I nepravidelné písmo může být rytmické, protože periodické výkyvy nemusí narušit rytmus. (Schönfeld). I lehce zakřivená deska nemusí narušovat hudební zážitek. Při větším zakřivění by už tomu tak být nemuselo, mohlo by nám to být nepříjemné. Objektivní, definovatelná hranice mezi těmito stavy neexistuje; je věcí dojmu. Jeden stav plynule přechází do druhého.


Žádné písmo není zcela rytmické ani zcela arytmické. Jde o vystižení poměru mezi rytmičností a nerytmičností. (Jeřábek)


Další podstatnou složkou rytmu je střídání napětí a uvolnění. V písmu se to projevuje pulzací tlaku do hloubky papíru. (Zkuste si představit třeba milování, v němž bude převládat setrvalé napětí nebo setrvalé uvolnění.) Písmo, kde je přítomno jen napětí, je strnulé a mrtvé, robotické, rigidní. Písmo, které je jen uvolněné (fixace I), je jakoby tekuté, rozplizlé, bez dynamiky. Dynamika vzniká tam, kde pulzuje napětí a uvolnění. Čím větší psycho-fyziologický prostor (kapacita) pro dosažení extrémního napětí a extrémního uvolnění v nějakém časovém intervalu - tím větší dynamika. Řecké slovo "dynamis" znamená síla. Síla je tedy enormní připravenost přejít z klidu do akce a z akce do klidu. Ale dosti metafyzických úvah.


Rytmické písmo

většinou v písmu s II. nebo III. stupně fixace
  • živost,
  • originalita
  • plný projev individuality
  • diferencovanost psychických struktur (Klages)
  • integrovanost a harmoničnost vědomých a nevědomých složek osobnosti
  • touha po seberealizaci a zrání, která vyvěrá z bytostné hloubky

Rytmus POHYBU

elasticita, opakování pohybových celků
  • elastičnost = přizpůsobivost změnám a novým podmínkám, pružnost
  • opakování pohybových celků = touha po seberealizaci, psychická dynamika
nedostatek rytmu pohybu:
  • nepružnost
  • nedostatečná touha po seberealizaci, slabší psychická dynamika

Rytmus FORMY

opakující se podobné formy v písmu; jednotlivé formy jsou vnitřně příbuzné (jako se lístky stromu liší v detailech, ale v zásadě mají podobný tvar, podle něhož bezpečně poznáme druh stromu)
  • vědomá touha po seberealizaci a sebezdokonalování
  • aktivita, činorodost



extrémně pravidelné opakování forem:

  • dogmatičnost, strnulost
  • prázdný formalismus
  • nedostatečná síla k seberealizaci
  • regrese ve vývoji


Rytmus ČLENĚNÍ

rozdělení podobných úseků písma na psací ploše, které prostor oživuje (je třeba odlišovat od členitosti)
  • snaha působit na své okolí a přetvářet ho



Sivamani: Rhytm is everything, everywhere
Vystavil Žádné komentáře:
Štítky:

Celkový písmový obraz

globální projev osobnosti







Uspořádaný písmový obraz
  • vyváženost písmových prvků
význam: rozumová i citová rovnováha







Neuspořádaný písmový obraz

  • kolísání ve vedení řádků
  • velikost mezer mezi řádky

  • průplety

  • kolísání sklonu

  • kolísání velikosti

  • souhrnně: špatná členitost
význam: neschopnost najít správný vztah k lidem a ke světu, ztráta perspektivy, životní dezorientace, dezorganizovanost při zachování normálního způsobu myšlení a inteligence



Příliš těsný písmový obraz
  • chybí odstupy mezi slovy a řádky
význam: zúžený úhel pohledu, snížená soudnost



Příliš široký písmový obraz
  • nadměrné mezery mezi slovy a řádky
význam: neschopnost najít smysluplnou životní náplň, úsudek je přitom v pořádku; při přílišných mezerách občasná nepřítomnost ducha


Nadhodnotý písmový obraz

  • jediný písmový znak dominuje celému písmovému obrazu
význam: pisatel je obětí jediné fixní ideje a nenachází spojení s realitou (vyskytuje se u psychopatů)



Strnulý písmový obraz
  • nadměrná pravidelnost
  • často se přidružuje: vzpříčené dolní délky, těsnost, ostrost, úhel, hubenost
význam: citová chudoba, chlad, mechaničnost jednání; silná vůle absolutně potlačuje cit



Neživotný písmový obraz
  • neostré spojující tahy
  • nitka
  • otupené úhly nebo měkké obloukové vázání
  • slabý až mírný tlak
  • pomalé písmo
význam: životní chudost, neživotnost; při pravidelnosti tupost, šablonovitost; při mezerách neuspokojivý vztah ke světu



Zatarasený písmový obraz
  • nadměrné zdůraznění svislého pohybu na úkor vodorovného (vertikálnost)
  • jednotvárné, strnulé základní tahy
  • délkové rozdíly
  • neživý, nevzletný dojem písma

význam: neschopnost najít si cestu k druhému člověku, osamělost; nemožnost se vnitřně uvolnit

  • zdůrazněné dolní délky: sexuální blok spíše než psychický (blokovaný průběh libida)


Infantilní písmový obraz

  • nedostatečné členění
  • působí dětsky
  • velké písmo
  • nemotorné, neobratné
  • školní
  • třaslavé
  • kroucené základní tahy
význam: zabrždění psychického nebo i biologického růstu v dětském věku; porucha inteligence






.
Vystavil Žádné komentáře:
Štítky:

Postup při grafologickém rozboru

Návod k použití: Jak postupovat při rozboru

1. První dojem

Zaujmu uvolněný soustředěný postoj a nechám se písmem oslovit. Nechám volně plynout dojmy a asociace, jako bych pozoroval obraz v galerii a vychutnával si ho, vciťoval se do něj. Jakékoli slov a metafory, která mi přijdou na mysl, si zaznamenám ve volném sledu na papír. Mohu si v duchu představit, jaké pohyby bych vykonával, kdybych držel v ruce tužku já a chtěl docílit takovýchto tvarů. Mohu obrátit papír vzhůru nohama, pozorovat jej zdálky i zblízka. Na chvíli se jakoby nic podívám někam jinam - třeba z okna - a pak se k papíru opět s osvěženou pozorností vrátím. Nemusím se bát hodnotících nebo emocionálně zabarvených slov. V této fázi není cílem mít racionální odstup vědce, hodí se spíše hravost a nepředpojatost, nevinné oko. Také si mohu písmo představit jako vodní tok nebo nějaký jiný přírodní útvar, jako jezdce a koně nebo jako architektonickou stavbu. Všechna popisná, barvitá i šedá slova, která se mi vybaví, si zapíšu.


2. Popis

K následující fázi je už třeba znát písmové znaky, základní abecedu grafologie. Někteří dávají přednost systematickému zkoumání každého znaku krok po kroku, popřípad začínají od komplexních dojmovových znaků směrem k měřitelným (od celku k detailu.)

Já osobně mám radši přístup, kdy zapíšu nejprve znak, který mě „udeří do očí“, nějak nápadně ke mně promlouvá, zkrátka vystupuje výrazně do popředí. Potom postupuji k dalšímu znaku atd. až k nejméně výrazným znakům, jejichž určení je sporné. V takovém případě, se snažím zjistit, jak a proč je sporné; většinou dospěji k tomu, že je za tím nějaká jiná zákonitost nebo důvod. Nakonec si mohu příbuzné znaky sepsat k sobě (na hromádky, do množin) a určit, které znaky jsou k těmto ve vztahu buď neutrálním nebo kontradikčním. Vznikne mi tak jakási „dynamická mapa“ rozložení znaků. V této fázi si může každý použít postup, který vyhovuje jemu nejvíce.


3. Stanovení typových vlastností

Na základě vypsaných znaků by mělo jít už poměrně snadno určit pisatelovy typové vlastnosti, jež si můžeme představit jako trsy spojující jednotlivá vlákna (rysy, vlastnosti). Pokusíme se zjistit, která polarita (např. extrovert – introvert) převažuje a v jaké míře má převahu, popř. je-li přibližně na hraně, uprostřed: pak stojí za to

zjistit, kterými znaky má blíže k jedné straně a kterými ke druhé. Některé „trsy“ se mohou ukázat jako markantní a zásadní (např. „ukázkový cyklotým“), jiné jako méně výrazné; výjimečně některé dokonce jako „nepoužitelné“ – v podstatě nevypovídající o daném člověku něco zásadního. Na konci této fáze již máme hotový půdorys stavby.


4. Interpretace

Nyní rozehrajeme nejpodstatnější část rozboru, pokusíme se vyložit, interpretovat jednotlivé znaky a soubory znaků a najít jejich nejpřiléhavější psychologickou charakteristiku. Zde se musíme opřít o základní interpretační schémata napsaná v knihách a naší paměti; pouhá teorie však nestačí. Aby popis vlastností nabyl plasticity, musíme zapojit imaginaci a zkušenosti, které jsme již nabrali rozborem jiných textů, mezi nimiž najednou nacházíme podobnosti a analogie. Nemusíme se bát vyslovit i odvážnější hypotézu a pokračovat dál. Většinou se v dalším postupu potvrdí (a my víme, že jsme na stopě), nebo vyvrátí (shledáme, že se jednalo o slepou uličku). Je dobré si jednotlivé kroky psát a malovat, každý, jak to vyhovuje jeho tvořivosti a lingvistickému stylu.

Zjistíme, že některé vlastnosti, opakovaně v písmu potvrzené, jsou jakousi skálou, o níž se můžeme s důvěrou opřít (dominanta). Pak také najdeme vlastnosti, které jsou k dominantě ve výrazném rozporu. Tato vlastnost může být v celkovém rozboru klíčová a dodá výsledné představě na plasticitě a intimní věrohodnosti, neboť se dotýkáme základní dynamiky „výstavby duše“ dotyčného člověka, jeho napětí.

Na počátku této fáze jsme jako námořníci vyplouvají na neznámé moře, terra inkognita. Jako by měl lodivod znát astronomii a základy navigace, my bychom měli využít svých znalostí psychologie a lidské povahy. Na konci této fáze bychom se již měli vrátit se zakreslenou mapou nových území.

Pocitově to vnímáme, jakoby tu onen člověk byl s námi. Již jsme si ho schopni nějak představit, podobně jako postavu z nějakého románu, kterou už důvěrně známe, i když třebas zatím nejsme schopni ji pregnantně vystihnout.


Dürer: Matka.
Pracovní náčrt nebo konečný výsledek? Analýza nebo syntéza? Technika, řemeslo nebo umění?



5. Syntéza

Nyní bychom měli nabyté poznání kondenzovat a výstižně formulovat.

Musíme znát účel našeho rozboru (zakázky) a vzhledem k tomuto účelu použít nejvhodnější formu vyjádření. Děláme krátký rozbor pro kamaráda z dětství? Snažíme se zjistit, zda je dotyčný člověk, jehož písmo rozebíráme, vhodným partnerem pro člověka, který za námi přišel s žádostí o rozbor svého druha? Nebo jsme při výběrovém řízení do malé firmy, kde nás nebudou zajímat intimní detaily a nevědomé pohnutky, ale výkonost v práci a sociální chování?

V konečné charakteristice by měly být obsaženy všechny podstatné rysy pisatelovy osobnosti podané v kompaktním, logicky propojeném celku, tak aby čtenář našeho rozboru dospěl k plastické představě o daném člověku. Měli bychom se vyhnout banálním zjištěním a frázím a také hypotézám, které se nám v interpretaci nepotvrdily.

Syntézu můžeme zahájit směrem od vitálního základu „vzhůru“, přes temperament, emocionalitu až ke kognitivním složkám (jako bychom popisovali strom od kořenu k horním větvím), ale můžeme také začít dominantní vlastností, za níž bude následovat vlastnost kontradikční, s vysvětlením, které ozřejmuje dynamiku jejich vztahu, takže celé „soukolí“ klape a dává se do pohybu, „jedna noha podpírá druhou“ a člověk před našima očima ožívá. Právě ono vykreslení souvislostí mezi vlastnostmi uvádí představu charakteru do pohybu, vdechuje jí život a překračuje pouhou popisnost. Tento krok je zřejmě i do budoucna nenahraditelný umělou inteligencí a pohybuje se na hranici umění.


V závěru můžeme přikročit k jakémusi výhledu do budoucna, vzhledem k pisatelovým motivacím, plánům a záměrům. Tyto úvahy by měly vycházet ze zdůvodnitelných faktů.


6. Kontrola

Je dobré vyhradit si trochu času a vrátit se k rozboru opětovně s delším odstupem, a znovu si ho pročíst. Vyloučíme nadbytečné smetí, hybridní větné formulace a zjevné nesmysly, abychom mohli být spokojeni s výslednou stylistickou podobou.

Pak projdeme všechny naše pracovní poznámky od začátku a ujistíme se, zda nám nějaký aspekt osobnosti neunikl, zda jsme na něco nezapomněli; může se vyloupnout ještě leccos zajímavého, co nám „upadlo pod stůl“.

Nakonec bychom měli znovu projít všechna tvrzení obsažená v závěru a ověřit, zda jsou zdůvodnitelná na základě znaků obsažených v písmu; zda se nejednalo o chiméru, kterou jsme si vybájili nebo vyprojektovali. Závěr by měl obsahovat jen tvrzení, jež jsou doložitelná z rukopisu samotného a které bychom byli schopni před kýmkoli na základě grafologických pravidel obhájit.



Vystavil Žádné komentáře:
Štítky:

Sebepojetí


(Albrecht Dürer: autoportrét)

Já neboli "jáský komplex" je průsečíkem duševního dění, ukotvuje vědomí jakožto subjekt ve vztahu k vnitřním a vnějším objektům.

Já vnímáme jako:
  • pocit v těle
  • identické v čase (v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, jsme to stále "my")
  • stále totožného původce a příjemce všech činností
  • sebeobraz na základě naší představivosti, ve vztahu k naší roli a místu ve světě; souvisí s virtuální mapou vesmíru v našem mozku, která není pouhou kopií reality, ale je z velké části naším výtvorem a projekcí. ("Svět jako vůle a představa", "Podle sebe soudím tebe.")

Sebepojetí = sebeobraz, který vzhledem k vnějším změnám zůstává poměrně statický. Umožňuje to zachování integrity a kontinuity. Na druhou stranu se zažitého obrazu o sobě těžko vzdáváme, byť by měl být negativní a vnější událost by to měla vyvracet. Z nějakého závažného důvodu lpíme na vlastní sebepředstavě i tam, kde je to pro nás bolestné.

Možná milujeme svou sebepředstavu dokonce i tehdy, když sebe sami nenávidíme. Asi jako bychom doma na stěně měli, řekněme, Dürerův obraz, který se nám sice nelíbí, ale přesto jej nevyhodíme, neboť je to možná nakonec to jediné, co dopravdy máme, vlastníme (proprium). Je to "naše".

[ Právě tato explanace koresponduje přesně se slovem "májá", které v indickém myšlení neznamená "iluze", jak se běžně překládá, nýbrž znamená jednoduše "MOJE". Pojem májá neznamená iluzi, neskutečnost vnějšího světa, znamená neskutečnost našeho sebeobrazu založeného na sebelásce a z něho vyplývající představy o světě, která je zúžená. Svět jako takový není Májá; Májá je vidění světa založené na pocitu vlastnictví "to je moje, tam to je taky moje", které vede k ustavičným starostem a neustávajcímu strachu, že přijdeme o to, co vlastníme.

Samozřejmě, myšlenka zúžené subjektivní reality byla celkem pěkně resuscitována ve filmu Matrix. Ovšem zase v doslovném uchopení máji jakožto iluze vnější reality. Jádro máji, spočívající v "mojskosti", dotčeno nebylo. ]

Změna sebepojetí přináší pocit nejistoty, ohrožení, úzkosti. Vlastně potřebujeme věřit v jakési stálé, pevné já, byť by to měla být iluze, protože na jiné úrovni je to psychická nutnost.

Usilujeme o integritu já v každé situaci a tam, kde to možné není, si (z velké části nevědomě) vytváříme "užitečné" sebeklamy a psychologické obrany, které mají uchovat naši integritu, chrání nás přes rozkladem v obtížných situací (abychom se nezhroutili).


Psychologické obrany jsou: popření, vytěsnění, regrese, projekce, izolace, racionalizace, somatizace, odčinění, reaktivní výtvor, přesunutí a sublimace.


Avšak naše obranné mechanismy vstupují do našeho života zadními vrátky, jakoby vedlejšími chapadly. Nemůžeme je vytvářet do nekonečna (jako nekonečný seznam lží), aniž bychom náš psychický systém zatížili další úzkostí. (Úzkost je většinou obranný, bolestivý signál před před vstupem potlačených a vytěsněných obsahů zpět do vědomí). Postupné rozrůstání našeho seznamu osobních obran a sebeklamů může vest k pozvolné neurotizaci osobnosti.

Nakonec před ničím neutečeme, jen budeme zakoušet bolest, které jsme se původně chtěli vyhnout, v jiné formě, a to tak, že to pravděpodobně ovlivní a zatíží naše vztahy k nejbližším lidem, partnerovi a rodině. Ti nakonec mohou naší neurózou trpět víc, než my sami; budou trpět za nás, aniž bychom si to připustili nebo si to alespoň uvědomili.

Sebepojetí v grafologii

Zvýšené sebepojetí
znamená, že náš sebeobraz je lepší, než naše reálné možnosti. Projevuje se pocitem výjmečnosti, ješitnosti a nadutosti, zvýšenou tohou po uznání, odmítáním kritky. Může vznikat i jako kompenzace pocitu méněcennosti. V písmu se projevuje:
  • velkým písmem
  • obohacením formy
  • tlak
  • podpis je větší a zdůrazněný ve srovnání se zbytkem textu
  • zvětšené začátky slov

Snížené sebepojetí
znamená, že náš sebeobraz je horší, než naše reálné možnosti: pisatel se podceňuje, je opatrný a malomyslný, trpí zábranami, těžko se rozhoduje.
  • drobné, levoběžné, těsné písmo
  • ochablý pohyb
  • přeškrty
  • slabý tlak
  • zmenšené začátky slov
  • malé délkové rozdíly
  • klesající řádky
  • velké mezery mezi slovy
  • podpis je drobnější nebo méně výrazný než zbytek textu anebo je umístěn nalevo

Kolísavé sebepojetíse projevuje střídavými pocity úzkosti a nejistoty, nedůvěry a méněcennosti, jindy naopak sebepřeceňováním a náhlou jistotou. Pisatel vyžaduje oporu, něco, co mu dodává jistotu a sebedůvěru.
  • nepravidelnost velikosti, šírky a tlaku
  • krycí tahy
  • nevýrazně propracovaná forma
  • třes
  • podpis se odlišuje od zbytku textu

Vyrovnané sebepojetí
= sebedůvěra, pocit vlastní síly, přesvědčivost a přirozenost
  • vyrovnaná velikost, šířka a tlak
  • jasná a pevná forma
  • rytmičnost
  • rovné řádky
  • podpis stejný jako normální text

(Základní vymezení pojmů "já", sebeobraz a sebepojetí ze skript - Mgr. Jan Siřínek: Základy grafologie, 2. semestr, přednáška č.19, Calix 1996 - 2005
Charakteristika 'sebepojetí v grafologii' převzata od Jeřábka)



Vystavil Žádné komentáře:
Štítky:

Vitalita



Silný vitální typ

energický, dynamický, průbojný, schopný zátěže

Slabý vitální typ

méně aktivní, neprůbojný; trpí pocity únavy a rezignace
Z fixace (poměru mezi pohybem a formou), členitosti a pravidelnosti můžeme usuzovat na schopnost nebo neschopnost ekonomicky (efektivně) nakládat s vlastním silami.
(podle Jeřábka)


Vystavil Žádné komentáře:
Štítky:

Fáze psychosexuálního vývoje podle Freuda

Sigmund Freud
a jejich projevy v písmu

Ideálem psychosexuální zralosti je fáze genitální. Mnoho lidí však zůstává i v dospělosti částečně fixováno na nižší vývojové fáze (orální, anální, falickou.) Tyto fáze odpovídají důležitým stupňům vývoje v raném dětství. Fixace na nižší vývojovou fázi může být spolu s traumatickou situací příčinou vzniku neurózy. Častěji, a hlavně v dnešní době, kdy se postoj k sexualitě proměnil, dochází spíše ke vlivu té které ranné vývojové fáze na charakter člověka a jeho chápání erotických vztahů.


Orální fáze


odpovídá nejrannějšímu dětskému období, kdy je slast získávána prostřednictvím sání (mateřského prsu). V tomto období se u nás vytváří pocit jistoty a bezpečí, popřípadě úzkost a pocit nejistoty, v závislosti na uspokojení našich základních potřeb, na chování a emocionálním naladění matky, které se na nás přenáší (úzkostná matka předává úzkost.)

Důležitá je i délka kojení: kmeny s dlouhou dobou kojení se v dospělosti chovají srdnatě, bojovně a odvážně, jsou schopny obětovat život ve prospěch kmene. Naopak kmeny s krátkou dobou kojení jsou v dospělosti ustrašení, podezíraví a agresivně - vydražditelní, protože jsou neustále úzkostně naladěni.

Orální fixace se v dospělosti projevuje nejčastěji jako závislost (na jídle, partnerovi, kouření, nových poznatcích - "hltáme je"). Tyto náhradní objekty nám mají zaplňovat úzkostný prostor (frustraci) z ranného dětství.

Orální typy
  • mají většinou srdečný vztah k dětem, přírodě, mateřství a ženám obecně
  • někdy bývají narcistní
  • jsou zaměřeni na příjmání - dávání jim činí problém
  • chtějí být v přehnané míře zahrnováni péčí a pozorností
  • vyžadují podporu
  • manipulace jako projev pasivní agrese

V písmu se orální fixace projevuje v dolním pásmu tvarem kolíbky, nedovřené smyčky nebo smyčkou odvátou doleva. (Znaky levoběžnosti)



Anální fáze


odpovídá době batolete, kdy chodíme na nočník a učíme se "zadržovat." Dítě zakouší pocit hrdosti, když se mu to daří ("umím to! jsem nejlepší!"), pociťuje slastný pocit vlastnění svého výtvoru ("moje!") Stává se poslušné vůči autoritě nebo se naopak pokouší vzdorovat a stát vůči ní v opozici. Tyto vzroce mohou ovlivnit charakter na celý život (pokud se nepodaří úspěšně dozrát do fáze genitální).

Anální charakter se vyznačuje těmito vlastnostmi:
  • spořivost, hromadění majetku (zadržování), sklon ke sběratelství ("moje!")
  • nutkavá potřeba čistoty (dle Freuda je to reaktivní výtvor na pudovu zálibu v nečistém - pokouší se "odčinit" své chtění, protože ho provází pocit viny) -> může vést k nutkavé neuróze, čistotným rituálům, parodii "zbožného člověka", který ze sebe nemůže smít stopy hříchu)
  • svéhlavost, paličatost, neoblomost ("ne a ne a ne!")
  • nenechá se ovlivnit názory druhých, vždy tomu rozumí nebo to umí líp ("umím to! jsem nejlepší!")
  • potřeba kontrolovat druhé (opět souvisí s úzkostí, nedůvěrou v uspokojení vlastních potřeb)
  • vztahy bývají závislé, popř. postižené sadomasochistickým laděním (nebo spíše nejsou vyvážené: někdo je "nad" a někdo "pod")
  • může v hloubi duše toužit po přijetí - nebo osamostatnění

V písmu se projevuje tvary kříže, trojúhelníky a ostrými hroty.
Tyto tvary vlastně znamenají agresi, destruktivitu, kritičnost, zaměřenou na sebe i na okolí.





Genitální fáze


Teprve v tomto stadiu se člověk vztahuje ke svému protějšku jako rovnocennému partnerovi na úrovni citové i sexuální. Předmětem zájmu je nyní pohlavní spojení a citový vztah s partnerem. Člověk je schopen příjmat i dávat a teprve taková úroveň sexuality je naplňující. Předchozí stádia vývoje obsahovaly vždy určitou dávku frustrace a z toho vyplývala manipulace objektu nebo infantilní závislost.

Člověk má dostatek základní důvěry, aby byl schopen se druhému odevzdat a současně projevit své potřeby, což se v písmu projevuje jako
  • uzavřená smyčka propojená s písmeny ve střední zóně (v celkově vyzrálém rukopisu, který není jen nápodobou školské předlohy)




Vystavil 1 komentář:
Štítky: ,

Sexualita v písmu

Výčet znaků dolního pásma, jimiž se v písmu projevuje sexualita
Obraz sexuality člověka najdeme především v oblasti dolní zóny (která obecně souvisí s tím, co je v nás pod hranicí vědomí - symbolicky v písmu to, co se nachází pod linkou). Sexuální pud se však u některých lidí manifestuje jako zvýšená touha po uznání nebo majetku (hovoříme o sublimaci libida).

Při interpretaci dolní zóny musíme zahrnout její vztah ke střední zóně, zjistit, do jaké míry se odlišuje sklonem nebo stupněm fixace, jak "rezonuje" se zbytkem písma. Nízké sebevědomí nebo jiné bloky mohou projev sexuálního pudu modifikovat. (Sexualita nezačíná a nekončí souloží).

Obecně můžeme říci, čím větší, výraznější, tlakovější a plnější jsou dolní smyčky (relativně k jiným částem písma), tím výraznější je zájem daného člověka o oblast sexuality, tím mocněji je ovládán nejen sexualitou, ale nevědomými, instinktivními silami obecně, což však musíme vždy posuzovat ve vztahu k dalším znakům písma. Teprve v kontextu dalších znaků lze interpretovat sexuální chování pisatele.

Rychlé, velké, výrazně obohacené písmo může souviset s koketérií a ustavičnou potřebou pozornosti (styl "hérečky") - bez ohledu na potlačené dolní zóny. Na druhou stranu mocné dolní délky v písmu, které je silně pravidelné, což svědčí o dobrém sebeovládání, bude signalizovat, že navenek se to v chování pisatele nemusí nijak projevovat (umí se "udržet na uzdě"). Síla libida je spojována také obecně s tlakem a dalšími projevy vitality. Varující bývá bobtnavý tah, který souvisí s jakousi věčnou libidózní neuspokojitelností a afektivními vzplanutími pistatele, který není schopen dospět k uspokojivému klidu - stále není vybouřený - chce stále víc.


Stupně fixace v dolní zóně

I.
smyčky jsou velké, rozbředlé, nekontrolované, nepravidelné, rozvolněné, kolísavé: sexualita labilní, infantilní, pisatel žije pro zdánlivý pocit svobody ("můžu přeci vše", "proč bych se měl ovládat?"); pisatel se teprve "hledá"; neřízená střela; nevyhraněná sexuální role (neurčitá rozmanitost forem v dolním pásmu); střídání partnerů, nezralost, dětinskost

II.
spontánnost, erotická fantazie; sexualita už částečně podléhá volní kontrole; hladké, elastické, spojité smyčky vracející se ladným, lehkým obloukem zpátky na řádku svědčí o radosti ze života a smyslnosti; odpovídá mládí

III.
zralé vztahy, stabilita; odpovídá psychické a sociální zralosti

IV.a
napjatost, tvrdost; potlačení pudů; soustředí se na výkon; prototyp dominantního "samce - stroje"; napětí je obvykle ventilováno ve zvýšeném pracovním výkonu a ambicích (pudové napětí jako vnitřní motor)

IV.b
nejistota v sexuální roli; odmítání tělesnosti; zábrany, útlum; tradičně ženská, submisivní role
(pod fixaci IV.b spadají i zkrácené a chybějící spodní délky)

V.
agresivita, napětí v pudové oblasti (typická pro adolescenci): období hledání sexuální role, odpoutávání se od rodičů; experimentování, rebelie; náhlé podléhání pudům a jejich silné energii
(razance, trojúhelníky v dolních smyčkách)

Uvedené stupně fixaxe se v praxi mohou prolínat.


Tvarové zvláštnosti dolních délek
  • odváté smyčky = podléhání pudům, jemuž se nelze ubránit (erotické svody); egocentrismus; závislost na matce; sebelítost (pisatel se podvědomě jakoby vrací do oblasti dětství = doleva)
  • zapření doprava = boj s vlastní pudovostí: sexuální bloky, ale současně snaha prolomit zábrany extrémnějším způsobem, protože podstatou bloků je odmítání pudů nebo tělesnosti
  • dolní smyčka má podobu dýky namířené vůči sobě = vydražditelnost pod tlakem viny obrácené na sebe (Leonardo da Vinci)
  • zesílený tlak a ostré tvary (trojúhelníky) = sexuální neuspokojenost; ambivalentní vztah k matce, materii, zemi: přitahuje i odpuzuje -> vnitřní neklid; natlakovaná agrese často člověka pohání do oblasti sebeuplatnění (silný hnací motor, "drive") - typické pro workoholiky; u mladistvých naznačuje fázi individuace a odpoutání se (v nevědomí se hromadí energie, jež má mladého člověka "vystřelit"), u dospělých naopak značí, že nevědomá bitva stále trvá
  • levoběžnost v dolních délkách (velké, plošné, tlakové, ke střední zóně nedotažené , případně zavinuté smyčky) = nevědomý egocentrismus
  • pravoběžnost (zahnutí doprava) = nevědomá extrovertní tendence; pohotovost k pomoci bližnímu
  • plošnost = erotická fantazie, smyslnost
  • nadměrně zvětšené, obohacené = nutkavě se vnucující sexuální představy; při elasticitě a dotažení do střední zóny vypovídá o potenci sexuální a umělecké
  • hubenost (zúžené smyčky, kostry, krycí tahy) = úzkost v sexuální oblasti, sevřenost, odmítání, potlačení (v důsledku traumat nebo přísné výchovy)
  • kostry = racionalizace sexuality, vpád rozumu do oblasti pudů (+ citová chudoba v pudové oblasti)
  • průnik dolních smyček do oblasti horní zóny následujícího řádku = pudy nevědomě modifikují myšlení, ideje a ideály člověka; "materializace ducha"
  • zatarasený písmový obraz (vertikální charakter písma bez horizotnálního pnutí + těsnost, kolmost, strnulost; v dolním pásmu zapření doprava) = neschopnost dospět k partnerovi; příliš mnoho zábran, obav; zaseknutí se v sobě; blokovaný průběh libida
  • slabý tlak + zkrácení v dolních délkách = sublimace pudové energie, např. do ctižádosti; toto přemístění libida vyčerpává vitalitu jedince; reverzně činí člověka na pudech závislých(!); ale může být také jen známkou krajní únavy (je třeba znát situaci)
  • tlakové přemístění = posun ve využití pudové energie; nepřirozenost; póza navenek (Leonardo da Vinci)
  • bobtnavý tah = afektivnost, sexuální vydražditelnost, neuspokojenost, nestabilita; může odrážet hormonální nestabilitu, klimakterium, menstruaci, adolescenci); nahromaděné, blokované libido proráží v afektech; nekonečná, neuspojitelná touha po zážitcích
  • dlouhé a těžké smyčky = pudová zakořeněnost; příliš prodloužené = frustrace pudových potřeb
  • zdůrazněné dolní délky bez tlaku = trpná závislost na materiální a pudové oblasti
  • rostoucí šikmost dolních délek = marná snaha o seberegulaci
  • kolísavý sklon = pudová nezakotvenost; nevypočitatelnost, nerozhodnost
  • nalomeniny = narušený pudový život, neukojená přání, zklamání
  • zdůrazněná dolní zóna + krátká písmena propadlá do oblasti dolních délek + ochablý tlak = závislost na nevědomí
  • zdůrazněné dolní délky se silným tlakem = pudovost; hmotné zájmy; panovačnost; vitalita

Mgr. Helena Kolářová: Základy grafologie, přednáška č. 11, skripta pro 2. semestr; Calix 1996-2005
Vilém Schonfeld: Učebnice vědecké grafologie pro začátečníky, Praha 2000





Vystavil 1 komentář:
Štítky: , ,

Cyklothymie - Schizothymie

Kretschmerova konstituční typologie a její využití v grafologiiPsychiatr Kretschmer odpozoroval mezi pacienty ve své léčebně, že obtloustlí, veselí lidé trpívají nejčastěji maniodepresivitou (cyklotýmové), zatímco hubení, vysocí podivíni zase vykazují větší tendenci ke schizofrenii (schizotýmové). Vypracoval proto, dnes už proslulou, konstituční typologii, která zahrnovala ještě typ třetí, tzv. atletický, jenž měl nějvětší náchylnost k epilepsii.

Jeho typologie nebyla experimenty zcela potvrzena (problematická hlavně u žen), nicméně ji rozpracoval W. H. Sheldon. Kretschmerovy typy přejmenoval podle převahy tělesné tkáně na endomorfa (tuky), ektomorfa (nervy) a mezomorfa (svaly).

V grafologii používáme rozlišení cyklotým - schizotým, přičemž tyto temperamentové vlastnosti, vypovídající o způsobu prožívání, určujeme podle písmových znaků, ne znaků tělesných. Člověk leckdy "klame tělem" - nebezpečí stereotypů, které přisuzují lidem vlastnosti podle vzhledu. Člověk s vizáží Frankensteina s rukama jako lopaty může mít ve skutečnosti něžné srdce a psát lyrickou poezii.


Rubens: Míšení vody a země
Cyklothymie
  • písmo oblé
  • měkké
Cyklotým je emocionální, labilnější, jeho nálady se rychle, plynule a spontánně proměňují. Na svém prožívání je závislý, rozplývá se v emocích, je sugestibilní.

Je to optimista, požitkář, nezajímají ho suché teorie. Nejprve dělá, co ho baví, potom teprv, co musí.

Nejprve se zaměřuje na celek, poději na detaily. Jeho myšlení přeskakuje lehce z objektu na objekt, bývá upovídaný. Jindy je naopak zasmušilý, což se na něm lehko pozná, protože jeho tvář a oči ihned odráží změnu nálady (co na srdci, to na jazyku). Jeho nálady se mohou prudce měnit - z mánie do deprese a naopak. Křivku jeho nálad si můžeme představit jako sinusoidu - klouzačku, chvíli je nahoře a chvíli je dole. I jeho tělesné pohyby jsou vláčné, uvolněné, spontánní.

Je tolerantní, pohodlný, přirozený, orientovaný na praktický život. Bývá charakteriziván dobromyslností, měkkostí, ovlivnitelností, ale na druhé straně i vyšší mírou spontaneity, nadšení a bujarosti.


Afiliace je způsob cyklothymního prožívání aplikovaný na chování k lidem. Afiliativní člověk projevuje ve vztazích náklonost, chová se přátelsky a srdečně.

Písmo bývá oblé, měkké, široké, s girlandami. ( O chování k lidem vypovídají především konce slov. )




Egon Schiele: autoportrét
Schizothymie
              • s náhlými přechody
Schizotým je spíše introvertní a pesimistický, prožívá více dlouhodobých nálad současně, jakoby rozpolceně, ačkoliv navenek své emoce přirozeně neprojevuje, působí spíše chladně a nezúčastněně. Pokud emoce projeví, tak naopak vyhroceně, pateticky. Okolí neví jak se v tomto člověku vyznat, a on sám taky ne.

Může tu být silný protiklad mezi chladem a přecitlivělostí. Jeho nitro je jakoby odděleno od světa ochrannou zdí, takže pozoruje svět z odstupu, který neví, jak překonat.

Je vnitřně komplikovaný, až rozpolcený, pro okolí nečitelný. Může mít pocit, že ho nikdo nechápe. Je více přecitlivělý, nepřizpůsobivý, reaguje popudlivě; snadno se dotkneme jeho křehkého jádra. Jindy se naopak chová necitlivě a netečně. Jeho tělesné pohyby (stejně jako písmo) jsou nepravidelné, spíše utlumené a pak najednou náhle prudké, což se projevuje jako trhavost pohybů, jakoby byl ve stálém napětí.

Zaměřuje se nejprve na detaily, jeho myšlení je analytické, abstraktní, má sklon k ulpívání na objektu.

Je rigidní a neústupný. Ona "chladnost" mu však otevírá schopnosti k analytickým a kritickým postřehům a značné abstrakci. Samozřejmě schizotýmy můžeme najít mezi geniálními vědci či umělci stejně jako mezi hrubozrnými asociály.


Hostilita je způsob schizothymního prožívání aplikovaný na chování k lidem. Tzn. člověk nemusí být nutně nepřátelský, hrubý nebo agresivní, ale může si spíše uchovávat větší odstup a chovat se chladně, odměřeně.

Písmo bývá ostré, hubené, hranaté, úzké. Konce slov odpadlé (zábrany) nebo naopak vybíhavé, tlakové (útočnost)



Příklady cyklotýmů a schizotýmů

Cyklotymní básník nebo spisovatel bude realistickým humoristou líčícím každodenní příhody ze života (např. Jaroslav Hašek), zatímco básník - schizotým bude spíše patetický, rozervaný a romantický nebo naopak striktní formalista hledající nové básnické postupy (např. Charles Baudelaire nebo Franz Kafka).

Cyklotymní vědec bude empirikem, jehož popis vyniká názorností a plasticitou, bude se zaměřovat na příklady, jako učitel se bude neustále vracet k "historkám z natáčení", začne někde a skončí úplně někde jinde, neboť ho baví vyprávět a snadno se nechá unést. Schizotymní vědec bude mít naopak blíže k prototypu exaktního, suchého a přísně logicky uvažujícího myslitele - nebo naopak faustovského metafyzika snažícího se proniknout za oponu všech jevů (schizotým abstrahuje od konkrétna). Cyklotým spoléhá na životní zkušenosti, "pravdu života a těla", zatímco schizotým na pravdu logiky, principů a ducha.

Ve volné analogii si můžeme jižní národy (Italy, Španěly a Řeky) představit jako cyklothýmní (siesta, maňána, pohoda, srdečnost, pospolitost, optimismus), zatímco severské nebo angloaské národy jako schizothýmní (logika, řád, distance, kontrolovanost, suchost, individualismus, pesimismus). 

Vystavil Žádné komentáře:
Štítky:

Aktivita - Pasivita

Jak poznáme pomocí grafologie aktivitu a pasivitu?
Aktivita



(podnikavost, vitalita, extroverze)




Pasivita
(flegmatičnost, slabší vůle)


August Renoir






.
Vystavil Žádné komentáře:
Štítky:

Dominance - Submisivita

Jak poznáme pomocí grafologie dominanci a submisivitu?

Dominance
Dominantní jedinec je sebejistý, přesvědčený o svých názorech, panovačný, agresivní, ctižádostivý a soupeřivý. Druhé ovládá skrze příkazy a přebíráním odpovědnosti.





Dominance v písmu: Bennito Mussolini




Submisivita
  • malé písmo (skromnost, podřídivost, opatrnost)
  • slabý tlak (slabší vitalita, křehkost)
  • pomalost (pasivita)
  • chabé girlandy, dvojoblouky (nepevnost, citlivost, diplomacie)
  • oblost (citové založení, měkkost, mírnost, tolerance)
  • klesající řádek (rezignace, útlum)
  • silný pravý sklon (ovlivnitelnost, závislost)
  • škrtání, opravy (projevy nejistoty)
  • potlačené koncové tahy (zábrany v projevu)
Submisivní jedinec je podřídivý, mírný, poslušný, navenek přizpůsobivý, tolerantní k druhým; manipuluje (často nevědomě) nesamostatností a vyžadováním podpory (Jeřábek). Bývá však také dobrým posluchačem (zpovědní vrbou).




Submisivita v písmu: katolický kněz Charles de Foucauld


*


Osa dominance - submisivita, kam můžeme plus mínus v určitém rozmezí zařadit každého člověka (s tím, že většina lidí se bude dle Gaussovy křivky nacházet kdesi uprostřed), jakoby odráží jednu ze dvou sociálních strategií:

1) Budu se snažit mít naprostou nadvládu nad teritoriem, situací, druhými, abych nad nimi měl moc, tudíž přístupnost k výsledkům jejich energie (práce), ale na druhé straně budu muset nést riziko agresivních útoků a tíhu zodpovědnosti za rozhodování? (Dominance).

Anebo: 2) Budu se snažit odklonit jakoukoli potenciální agresivní hrozbu milým a podbízivým chováním, budu se snažit přenést svou odpovědnost a tíhu rozhodování na někoho jiného, budu se snažit dosáhnout svých cílů vyvoláváním pocitů bezmocnosti a soucitu? (Submisivita).

Obě dvě strategie mají něco do sebe a můžeme si to představit jako interakci mezi velkými a malými národy anebo feudálními hegemony a jejich vazaly. Mocné státy usilují o dominanci, malé těm velkým "lezou do p." A v určité situaci je to výhodné pro oba.

Tyto expresivní metafory, kterými disponuje náš jazyk, nejsou od věci. Lidé, kteří ve vztazích (ať už heterosexuálních či homosexuálních) tíhnou k nevyváženým vztahům na bázi krajní dominance či submisivity (či jejich přepínání z extrému do extrému), mohou být dle Freuda fixováni v anální fázi psychosexuálního vývoje.

Fixace v anální fázi může souviset s nevyřešeným konfliktem v pozdější, Oidipovské fázi, kdy je úkolem syna odtrhnout se od matky a úkolem dcery odtrhnout se od otce tím, že se identifikuje s rodičem stejného pohlaví. Freud je v tomto přísný, cesta jinudy nevede. Dcera musí přijmout matku, aby se mohla odtrhnout od otce a stát se sexuálně dospělá, a syn musí přijmout otce a odtrhnout se od matky, aby se stal sexuálně dospělým. (To je slavné řešení Oidipovského komplexu, které bychom neměli bagatelizovat; ještě jsem neslyšel o nikom, kdo by na cestě životem prokličkoval jinak).

Sexuální dospělost Freud označuje jako genitální fázi, schopnost navázat relativně vyrovnaný eroticky-láskyplný vztah, jenž může směřovat k reprodukci, tvoření, narození dítěte. Je možné, či spíše pravděpodobné až zákonité, že když se synovi nedaří identifikovat se s otcem, a dceři s matkou, nemůže projít směrem ke genitalitě (slasti z "tvořivého plození"), a proto se vrací (regreduje) zpět do nižších, dětských vývojových stupňů (kde se cítí bezpečný): k analitě a oralitě. (Analita a oralita jsou pojmy zavedené Freudem, které se v nejobecnější rovině váží ke slasti získávané příslušnými otvory lidského těla.)

Nicméně dominance a submisivita charakteru nemusí mít nic do činění se sexuálním chováním (BDSM). Sexualitě v písmu je věnována samostatná kapitola zde. Pro zajímavost a orientaci: podle grafologie odpovídají (velmi přibližně!) sexuálně dominantnímu typu dolní délky s napjatou fixací 4a (napjaté, tvrdé, strnulé, úhlovité, špičaté, tlakově zesílené tvary), zatímco submisivnímu typu dolní délky s tlumenou, nejistou fixací 4b (nedotažené, nejisté, ochablé, nepevné tvary se slabým tlakem). Fixace dolních délek může být jiná než fixace zbylého písma. Lze si představit situaci, kdy je v běžném životě "upozaděný" jedinec v sexuálním chování dominantní a naopak.

Nemůžeme však dle písma činit jednoznačné závěry, jde spíše o cvik získaný grafologicko-psychologickou praxí. Sexualitu nelze vyjmout jako cosi odděleného od zbytku charakteru.

Vystavil Žádné komentáře:
Štítky:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)