Identita odporu

Odpor je projev hlubokého vášnivého zájmu o něco, nikoli nezájmu. Nezájem je neutrální.

Jako jsme definováni tím, co milujeme, co chceme, k čemu cítíme atraktivitu (plusový pól magnetu), tak JEŠTĚ VÍCE jsme definováni tím, k čemu na nevědomé rovině cítíme ODPOR (minusový pól magnetu).

Pokud na základě své traumatické zkušenosti máme odpor vůči narcistní matce, budeme do ní neustále magneticky vrážet skrze různé její podoby v dalších lidech. Pokud máme odpor vůči bezmoci, neustále se budeme ocitat v situacích, nad nimiž nemáme kontrolu, v níž znovu zakoušíme svou tragickou bezmoc. Pokud máme odpor vůči agresi - voláme ji negativním pólem svého magnetu - nechoď , nechoď nechoď - čili (nevědomí slyší) přijď. (Vášnivé - hlavně tohle ne - někdy znamená ano). Máme -li odpor vůči čemukoli, naše nevědomí nás naviguje do situací, kdy se tento odpor bude chtít znovu dostat retraumatizací do vědomí - aby se konečně uvolnil - aby se uzel , kde vázne energie v naší proudnici - konečně rozvázal a jeho energie se znovu stala volným tokem - ležatou osmičkou bez odporu.

Může se nám to nelíbit, můžeme tomu klást odpor, říkat, ať se to neděje - a víte co, život (tao proudění) na to. Už se na to třese. To , co se kdysi stalo, a co jsme vnímali jako krajně nespravedlivé - se už zase třese. Proč? Protože se ono místo v nás právě stále třese, je vysoce nabito energií, není neutrální, a tato obrovská porce v energetickém uzlu se chce rozlousknout do absolutní úlevy. To je diskordiální Tao. 

Víš, co je tvůj největší odpor? Možná ano - ale i tak tu pořád je. Intelektuální uchopení je 5% procesu. Možná ale spíš ne - protože díky odporu - si to ani nelze dosud plně uvědomit - možná je to vrstva pod vrstvou a ta zas pod vrstvou. Odporu. Ano - tam to je - jakési X. Nejvíce definuje tvé já, tvou identitu, kým jsi - a bez jeho rozpuštění nejsi svobodný - bez ohledu na to, jaký (plusový) filosofický postoj, světonázor, máš - toto je pod tím. To tě určuje. To se stále znovu děje. To je identita odporu. Jestli teď zuříš, že to tak je - tak gratuluji - to je právě ono, to je odpor.

Měl tvůj děda/babička/matka/otec hluboký odpor vůči ženskému pohlaví/mužskému pohlaví/agresi/sexualitě/intimitě...? Toto pole tě už od početí tvarovalo. (Devět měsíců prenatální marinády). Tvou identitu. Tvarovalo opět tvé odpory. Ty svými odpory tvaruješ dál. 

Vyvolává ti to odpor? Jde ti to proti srsti?

To je identita odporu.

-

Najdi svůj nejzazší odpor - a to ti řekne, kdo jsi.

Rozpusť svůj nejzazší odpor - a tato identita na něm vybudovaná - se rozpustí. To je smrt/spása, rozpuštění v řece, po kterém tento uzlík volá. 

A v této kdysi ucpané proudnici žití - budeš volný. Tato volnost se chce uskutečnit.

-

A pokud jde o touhu: 

Co když to, co nejvíc chceme, také vášnivě nejvíce nechceme? (Plus a mínus na magnetu). Vždyť naplnění této touhy by pro tuto identitu znamenalo smrt. 

Je chudý připraven pustit identitu chudoby? Je bezmocný připraven propustit identitu oběti?

Proto se nejsnadněji dostáváme k tomu, co chceme bezodoporově - co je nám tak trochu šumák - co máme na háku. Jinak naším magnetem odstrkujeme vášnivě to, co chceme nejvíc. Ono to tuší, a proto to zdrhá. Co máme na háku, to se na nás lepí. Jak něco mít na háku? Uvolnit vůči tomu touhu i odpor. 

Uvolnění odporů však vyžaduje odvahu k prozkoumání a rozpuštění těchto identit. A identity chtějí trvat. Všechny struktury, do nichž se investovalo, chtějí trvat. (I kdyby už k ničemu nesloužily. Úředník si padáka nedává. Buduje úřad, aby vykazoval důležitost). 

A struktury odporu nás chrání před tím, co se nesmělo, nesmělo, nesmělo stát - a přesto se to stalo - a přesto se to děje stále znovu.

Ležérní ležatá osmička tak v určitém bodě vyžaduje náročnou práci.

(Obrázek - František Kupka - Vzdor, Černý idol)