Podstata grafologie

Úvod do zákonitostí grafologie a jejích souvislostí s fenomenologií a psychologií



Na prvním místě před sebou máme fenomén. Fenoménem může být cokoli, co se nachází v našem vědomí, vně nebo uvnitř nás samých. Fenomenologický přístup zdůrazňuje snahu o pochopení věci z ní samé (Edmund Husserl), jak se ona sama otvírá našemu chápání, měli bychom k ní přistupovat otevřeně a bez předsudků.

Důležité je poznamenat, že fenomén není jev, za nímž by se skrývala jakási esence, podstata; fenonemologický přístup ke skutečnosti není dualistický. Dualismus esence-jev je totiž podle Husserla metafyzickým konstruktem. Fenomenologie se vrací zpátky k naší přímé zkušenosti, prosté předsudků, k ochotě nechat se věcí do hloubky oslovit, abychom ji mohli doopravdy porozumět.

Lógos je slovo z řečtiny znamenající řeč, vztah (poměr, ratio), přeneseně snahu o vysvětlení něčeho (bio-logie, filo-logie, psycho-logie atd). Fenomenologie, obecně řečeno, je věda o interpretaci fenoménů. Pokud se zaměříme na fenomén písma, rukopisu, grafického záznamu psacího výkonu, hovoříme o grafologii: interpretaci písma. Grafologie je v podstatě fenomenologií písma.

Na druhé straně používá grafologie psychologických poznatků, teorií a modelů, pomocí nichž se zvyšuje možnost porozumění struktuře osobnosti.

Podstatu grafologie tedy tvoří:

1) interpretace grafického záznamu psacího výkonu

2) psychologie

3) předpoklad, že mezi grafickým záznamem a psychikou člověka existuje smysluplná, nenáhodná souvislost, ověřitelná empiricky (zkušenostně, opakovaně).

Tuto souvislost vyjádřil Ludwig Klages takto:

"Každý vyjadřující tělesný pohyb uskutečňuje co do síly, trvání a směrového tvaru obraz duševního hnutí."



August Rodin: Ženský satyr


Kdyby neplatila výše uvedená Klagesova věta, a my bychom neuměli ani trochu ve výrazech těla číst, sochařské umění by na nás nemělo žádný účinek. Písmo je, podobně jako socha, trojdimenzionálním obrazem duševního hnutí. Má výšku, šířku a hloubku - je v podstatě reliéfem: když otočíte list z druhé strany, můžete se přesvědčit, jak se tlakem vpisuje do papíru. Sochy nás vtahují svou mohutností, chápeme a prožíváme je intuitivně; co se týče rukopisu, musíme se v této citlivosti cvičit.

Pokud se porozhlédnete po grafickém projevu kohokoli ve vašem okolí, zjistíte, že každý píše jinak. Rukopis se nikdy neopakuje, je zcela jedinečný, podobně jako otisk prstů. Také zjistíte sami na sobě, že se váš rukopis víceméně (u někoho více, u někoho méně) proměňuje vlivem vaší nálady, duševního a fyzického stavu. Grafologie tvrdí, že obojí, vaše osobnostní založení i váš přítomný duševní stav se zákonitě odráží ve vašem tělesném projevu. Čím výraznější duševní hnutí, tím výraznější projev.

Pokud v ruce držíte tužku a zanecháváte na papíře písmovou stopu, která má určitý tlak, rychlost, šířku, charakter čáry a podobně, jedná se o tělesný projev vašeho duševního hnutí. Tento projev probíhá ve větší míře automaticky, nevědomě, dlouhodobě naučeným a zafixovaným způsobem. To má pro nás důležitou výpovědní hodnotu, protože vědomě, naučeně, můžeme předstírat (samozřejmě, jen v určitých mezích) jakékoli chování; můžeme se cítit smutní, ale přitom se na lidi usmívat. Na druhou stranu náš nevědomý projev těžko ovlivníme. My si ho uvědomovat nemusíme (neboť je ne-vědomý), ale ten kdo nás bude dobře pozorovat, ano. On si může být vědom: pro jiné vědomí může být určitý fenomén přístupný a může se jím zabývat.

Když se učíme řídit auto, zprvu tuto činnost konáme vědomě. Musíme se soustředit na každé zařazení rychlosti a šlapání na pedály. Je to stresující doba učení, asi jako když se v první třídě učíme psát. Postupně se tato činnost automatizuje a my jsme schopni během řízení vést složité rozhovory nebo volat mobilním telefonem, protože na nevědomé úrovni probíhá už řízení automaticky. Stejně tak je to s psaním. Soustředíme se na obsah, myšlenku, kterou sdělujeme, ale způsob našeho psaní probíhá automaticky, zafixovaným způsobem.

Grafolog pak analyzuje naši písmovou stopu, kterou jsme zanechali na papíře, asi podobně, jakoby policista podle otisku pneumatik na vozovce analyzoval jaké auto a jakou rychlostí tudy projelo, jak rychle dovedlo přibrzdit nebo změnit směr.


Zákon o změně pozornosti

Dalším důležitým zákonem, který grafologie používá je tzv. zákon o změně pozornosti: Na začátku a na konci jakékoli aktivity je naše pozornost vědomá, záměrná, zatímco uprostřed se stává automatická a nevědomá: jsme natolik pohlceni aktivitou samou, že zapomínáme na sebekontrolu. Příklady: čtení knihy (zabereme se do děje a nevnímáme, co se kolem nás děje), rozhovor (představení - dialog- rozloučení), ale třeba i pohlavní styk (předehra / hra - výhra / dohra).




Počátky a konce aktitivty odpovídají počátkům a koncům slov v písmu: ty mohou být zdůrazněné nebo naopak potlačené a můžeme je srovnávat s prostřední částí slov (textu), která pro nás má nejvýznamější psychologickou hodnotu.


Zopakujme si, na čem záleží při interpretaci písma:

1) znalosti grafologie - tzn. schopnost interpretovat znaky písma v nejrůznějších kombinacích

2) aplikaci psychologických modelů, které nám umožňují porozumět člověku - znalost psychologie

3) zkušenosti grafologa: nejen profesionální - grafologické, ale i jeho vlastní sebepoznání, znalost lidí, života a sociálního prostředí, znalost vlastních stínů a možných projekcí, které není možné nikdy zcela eliminovat, ale je možné s nimi pracovat; jeho analytické a syntetické schopnosti; jeho verbální projev - schopnost věci srozumitelně vysvětlit a formulovat.