Podpis Vladimíra Putina

grafologické okénko 

Zeman vs Schwarzenberg

Stručný psychologický miniportrét prezidentských kandidátů na základě grafologické analýzy jejich podpisu. (K serióznějšímu rozboru by bylo třeba větší množství textu.)

	Miloš Zeman	Karel Schwarzenberg
vitalita	energický a dynamický, ale spíše jednostranně na mentální úrovni: pocitově-imaginační stránka osobnosti může zakoušet určité nervové přepjetí a vyčerpání vedoucí ke snažší vydražditelnosti	mírnější, utlumenější, doprovázená pocity nejistoty; vedoucí ke strategii „investovat energii jen tam, kde je to nutné / podstatné“ - jinak stáhnout „senzory“ a zůstat v režimu „offline“
sebepojetí	zvýšené: vysoké sebevědomí; zvýšený pocit vlastní sebehodnoty, důležitosti a významnosti	skromný, nepřikládá si důležitosti, je si vědom relativnosti všeho, včetně sebe sama v celkovém řádu věcí
kognitivní styl	racionálně-empirický, vědecký, faktický; systematický, konzistentní; bystrý, pohotový; ostře rozlišující buď/anebo; suše-objektivní; pomíjející subjektivní/pocitovou komponentu (která zůstává nevědomá, což neznamená, že se neprojevuje a není patrná); egoobrana: racionalizace	intuitivně-racionální, vycházející z nitra, méně konzistentní, svérázný ("samorostlý"), jde mu o jádro věci řečené ve zkratce, detaily přehlíží, nesoustředí se na ně; zahrnuje i uvědomění pocitové komponenty, kterou však jako introvert přehnaně neprezentuje a když, tak spíše v bližším, důvěrnějším okolí; egoobrana: únik ze situace, ignorování, opomenutí - jakoby si "nevšimne"
sebeprezentace	v projevu zdůrazňuje tvrdost, agresi a nekompromisnost, aby odvedl pozornost od subtilnějších komponent své osobnosti	zdůrazňuje souvztažnost s vyšším archetypálním řádem, k němuž se odkazuje a vůči němuž je všechno hemžení zde dole jaksi „nicotné“; je si rovněž vědom, že i on sám mu nemusí zcela dostávat
sociabilita	extraverze, důraz na vnější objektivní realitu; potřeba se výrazně prezentovat, být viděn a slyšen; dominance	spíše introverze, soustředěnost na vnitřní procesy, určitá staženost z vnějšího světa, který jej může „vyčerpávat“, stojí jej více energie; lidmi na bližší úrovni v každodenních záležitostech ovlivnitelný (ale ne v zásadních principech)
afiliace / hostilita	hostilní, kritičtější vztah k okolí, přísně diskriminující (rozlišující); nahromaděná energie a tenze je vrhána určitým výpadem proti vnějším objektům; citově vydražditelný, ale navenek se většinou dobře ovládá; nepouští si lidi k tělu	relativně přátelský, otevřený vztah k lidem, s určitou zdrženlivostí až plachostí; tolerantní, akceptuje lidi, jací jsou
vztah k ideálům	vychází z čistě empirických faktů, „nohama na zemi“, ideály a morálku chápe spíše utilitárně, jako nástroj k argumentační převaze	je si vědom určitých ideálů, vychází z nich, ale současně ví, že v praxi není vždy možné se jimi beze zbytku řídit (ochoten ke kompromisu)
MBTI typ	ESTP - "dobyvatel": muž činu, hráč, akceschopný, rychle jedná, rychle se rozhoduje; hledá řešení vzniklých problémů; rád riskuje; šarmantní, vtipný, dokáže improvizovat; může druhým dupat na "kuří oka"; umí se prodat, smysl pro drama a styl; vidí do motivů druhých a je před nimi vždy o krok napřed (např. J. F. Kennedy, či agent Wolf z Pulp Fiction); také připadá v úvahu ENTJ	INTP – nekonformní, nezávislý, introvertní, kreativní myslitel ignorující formality a byrokratické struktury, které považuje za nelogické; nedůvěřuje autoritám, ani se za ni sám nepovažuje (přestože jej tak někdo může chtít vnímat); improvizace převažuje nad plánováním; vidí vždy věci z vícero úhlů pohledu (např. inspektor Colombo, Einstein nebo Sokrates)

Kandidáti na prezidenta ČR 2013 z prvního kola voleb

Kandidáti na prezidenta ČR 2013

Jana Bobošíková

ostré, těsné písmo, trojúhelníky v dolní zóně, zdůrazněná horní zóna: bystrá, kritická; disciplinovaná; duševně pružná, rychle reagující; dovede být tvrdá a nekompromisní, i když navenek je uhlazenější; vysoké ambice a orientace na úspěch 

 Jan Fischer

široké, girlandovité písmo s malými délkovými rozdíly, křestní jméno splývá s příjmením: otevřený, přístupný, ovlivnitelný, ochotný ke spolupráci; nemá potřebu věci zásadně měnit; není příliš vůdčí, spíše nabízí všeobecný dialog; osobní život mu splývá s profesním


 Táňa Fischerová

kolmé, těstovité písmo s výraznými úvodními písmeny "T": tolerantní, příjimající, lidsky srdečná; méně kritická; nezávislá a méně ovlivnitelná v úsudku; identifikující se s ochranitelsko-morálně-autoritativním, vlídným jakoby "cyrilo-metodějským" (pravoslavným) archetypem



Jiří Dienstbier

nitkovitý podpis: intuitivní, přizpůsobivý, méně vyhraněný, diplomatický

 Vladimír Franz

originální písmo, nitky, výrazné začátky a konce: nejexcentričtější (nejméně konformní) kandidát, velmi zranitelný a citlivý, kreativní, přístupný,  navenek se však chránící za určitými mimikry ("kouřová clona"); okázalá sebeprezentace; vzdušné zámky (sny, ideje); identifikace s kolektivně-ochranitelským archetypem (cítí to jako své poslání)

 Zuzana Roithová

vyrovnané, zralé, střízlivé písmo; uvážlivější, rozumnější a klidnější než ostatní kandidáti; bez jakékoli extrémnosti

Karel Schwarzenberg

drobné, nespojité, rozpadající se písmo, girlandy + nitky, menší střední zóna: svérázně-intuitivní (nesystematický) myslitel postihující věci ve zkratce; ztráta dynamiky, pocity nejistoty, lehce nesoustředěný; neklade důraz na formality a detaily; je si vědom rozdílu mezi ideály a každodenní praxí; skromný, "nic ze sebe nedělá", netrpí pocitem sebedůležitosti; rozšafně zakořeněný

Přemysl Sobotka

plné, kolmé, girlandovité písmo: nezávislý, ale přístupný; lidsky solidní, v soukromí srdečný člověk




Miloš Zeman

ostré, těsné úhlové písmo s prodlouženým koncovým tahem: ostře kritický, racionálně chladně kalkulující, nekompromisní myslitel na hranici mezi brilancí a briskní agresí; útočný, dovede vyhmátnout slabinu protivníka a trefit se do jeho achillovy paty

Originální obrázky ve větším rozlišení: http://zpravy.idnes.cz/podpisy-vaclava-havla-vaclava-klause-a-prezidentskych-kandidatu-pxk-/domaci.aspx?c=A130111_115810_domaci_jav

Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg podrobněji

Kryštof Kolumbus - grafologický miniportrét

Kryštof Kolumbus, bance Sv. Jiří. Sevilla, 1502.

Text: "El Almirante Mayor del mar Océano y Visorey y Gobernador General de las Islas y tierra firme de Asia e Indias del Rey e de la Reina, mis Señores, y su capitán General de la mar y del su consejo." (Zcela "skromně" se zde tituluje jako generální guvernér celé pevninské Asie a Indie.)

David Rath

Malé zamyšlení nad rukopisem Davida Ratha

Asi před měsícem se na internetu objevil Rathův rukopis z vazby editorovi MF Dnes Petru Suchomelovi. Byl jsem na Rathovo písmo zvědavý - očekával jsem písmo pronikavě mazaného, ostříleného politika. Jaké ale bylo mé překvapení: Rathovo písmo nakonec působí úplně jiným dojmem.

Freddie Mercury

Nedávno se mi díky jedné mé žačce do ruky dostala naprostá lahůdka: rukopis Freddie Mercuryho. Nejdřív jsem váhal, nejde-li o podvrh, ale čím déle jsem se na písmo díval, tím více mi svítalo: no jo, to je on! To nejde jen tak napodobit. Neopakovatelná originalita. Nechci se tu pouštět do nějakých detailních výkladů, ale byl to pro mě silný zážitek. Naposledy mě takto "dostal" William Shakespeare. 

rukopis - Freddie Mercury
(1975, klikněte pro zvětšení)

Ukázky rukopisů

Tento příspěvek může sloužit jako pomůcka studentům grafologie, kterým chybí dostatečné vzorky písma. Pokusil jsem se vybrat co nejrozmanitější paletu lidských charakterů.

Americký básník Walt Whitman

Energické a nádherně rytmické písmo.  Fixace II. Vzmach, rozlet, vášeň pro život, potřeba svobody, nespoutaný, živelný, zdravý.
Extraverze, sangvinický temperament, cítění + intuice. ENFP.  Živel vzduchu a ohně.

Rakouský spisovatel Stefan Zweig

Neobyčejné vlídné, srdečné, bezprostřední písmo s girlandami. Fixace II-III, rytmus  pohybu.
Afiliace, mírná extraverze, převaha cítění. Živel vzduch + voda.

Rakouský herec Klaus Maria Brandauer

Široké, nitkovité písmo s převahou pohybu.
Bystrý, kreativní, dokonale amorfní, schopný přijmout na sebe libovolný charakter.

Literární kritik F. X. Šalda

Ostré, hubené písmo, "křišťálový" tah.
Introverze, racionalita + intuice. INTP. Element vzduch. Mimořádně brilantní, kritický duch; inovativní, spekulativní myšlení. Silně schizothymní, v osobním kontaktu asi méně snesitelný.

Benito Mussolini

Kolmý sklon, tlak, tahy protažené doprava a vzhůru, velikost, úvodní arkády.
Dominance, extraverze, cholerický temperament. Zdůrazněná potřeba sebedemonstrace.

Sigmund Freud

Hustý písmový obraz, řádkový průplet, fixace IVa-V.
Cholerický temperament, obrovská, explozivní pudová energie ujařmená však mimořádnou sebekontrolou a kázní:  nesmírné pracovní nasazení a vypětí. Posedlost fixními idejemi, nutkavost, tenze. Živel: oheň + země.

Heinrich Himmler

Opřený úhel, velké písmo, trojúhelníky v dolní zóně.
Tupá víra v autoritu, subalterní byrokratický úředníček strojené přetvářky připomínající mechanický stroj bez vlastních pocitů či úsudku, snažící se však působit dojmem mimořádnosti. Anální fixace libida.

Francouzský sochař August Rodin

Rozvolněný písmový obraz, těstovitost, plnost, pomalost,  nepravidelnost, elegance, prodloužené t-přeškrty.
Tvarový cit, jímavost, něha, rozšafnost, osobní svérázy, občas autoritativní, ale ochranářský, plné vychutnávání přítomného okamžiku "celou bytostí a srdcem", v podstatě zcela oddán prožitkům. Mírná introverze. Cítění + vnímání.  ISFP. Živly voda + země. 

Generál Erwin Rommel

Tlak, kolmý sklon: dominance, stabilita, vysoký emoční práh. Živly: země + oheň. ENTJ.
Pozoruhodné velké R odkazuje ke schopnosti dívat se daleko do minulosti a použít tyto poznatky ke strategickému plánování budoucnosti. Byl krajně přísný k sobě i k druhým, ale loajální ke svým podřízeným. Girlandy svědčí o tom, že v osobním kontaktu byl bodrý, bezprostřední a srdečný. Zesílený tlak na konci slov: dokázal však tvrdě použit agresivitu. I zde je patrná anální fixace, jako u většiny nacistických pohlavárů.

Jan Palach

Pravosklon, terciální šířka, drobné písmo, nitka, zdůr. horní zóna, menší individuálnost.
Melancholický temperament, silná introverze, intuice + cítění, INFP ("snílek"), živel: voda + vzduch. 

Další ukázky rukopisů

(jak v písmu rozlišovat psychologické typologie)

Jan Palach

Podívejme se ve stručnosti v tomto grafologickém náčrtku na písmo Jana Palacha. (Obávám se však a předem upozorňuji, že se zřejmě nedozvíme nic zázračného nebo objevného, co by bylo v rozporu se všeobecnou představou o tomto mladíkovi.)Na první pohled jde o písmo člověka silně introvertního a labilního, citlivého, v kontaktu plachého, ale ochotného, empatického, temperamentem typického melancholika, silně idealistického, citově-intuitivního. 

Jana Palach - rukopis

Nejvýraznějšími grafologickými znaky jsou zde silný pravosklon (je velmi citlivý až přecitlivělý, ohromně sugestibilní, ovládán emocemi, které nemůže kontrolovat, je čímsi strháván a stržen), písmena protažená v horní zóně (důraz na ideje, principy, ducha oproti hmotě, ale i silná aspirace, snaha něčeho dosáhnout, upozornit na sebe, vyniknout!), vysoko umístěná interpunkce (idealismus, sny, vzdalující se od běžné reality - ale tento naznak je i např. v Hitlerově rukopisu, ba výrazněji), velké rozestupy mezi slovy (introverze, vnitřní pocit izolace). Střední zóna je drobná (slabá, křehká ego-struktura, sám si připadá, jakoby byl nikým, nepřipadá si významný), vázání nitkovité (napojen na kolektivní nevědomí, vůči němuž nemá pevnou hráz, vpouští jej do sebe, je jím strháván). Dominantou rozporu je zde silný pravý sklon, přitom velké rozestupy mezi slovy - velmi touží po opoře druhých a pospolitosti, přitom se cítí sám a izolovaný.Musí jít o člověka, který jako lakmusový papírek či třtina ve větru reaguje na atmosféru ve společnosti, je jí uchopen a stržen, jako když běží vlnka poryvem větru po hladině jezera; nejde ani tak o vědomé, volní úsilí, jakožto o spontánní, citlivou reakci, je čímsi nesen a vynesen, jakoby neměl vlastní volby. Dolní zóna písma je nepatrná, hubená, je odpojen od země, kořenů, instinktů, od těla; doslova létá. Není vázán žádnou gravitací. Je jako lístek stržený větrem, nemaje se o cokoli pod sebou, kolem sebe či v sobě opřít, žádná pevná půda pod nohama.Řídký písmový obraz, mnoho mezer v textu, odpovídá období, kdy člověk dosud nevdechl svému životu nějaký hmatatelný smysl, spíše je pozorovatelem, který hledá, kam by usedl, kde by svůj smysl našel. Má jasno, vidí rozumově čistě - je tu jakýsi až neosobní náhled na vše, co se děje. Jedná na základě vhledu. - Nikoli fanaticky. Je si vědom toho, co dělá, ví, že svým krokem utváří realitu (grafologicky je zde přítomen rytmus členění). Ale není to vlastní vůle, která jej nese, on je tou nejcitlivější, obnažující reakcí na rozvlněnou hladinu kolektivity.Ale též hnán čímsi nevědomým hledá oporu, blízkost kolem sebe, ale neví, není-li na vše nakonec sám? Cítí trochu prázdno kolem, není se o co či o koho opřít, plně neuchopuje skutečnost svých smyslů a svého těla, přítomný okamžik, nezastavuje se, nevěnuje tomu pozornost - pozornost je už napřed kdesi v budoucnu, tam utíká: tam bude smysl jeho činu, tímto se tento křehce sychravý prostor pokusí naplnit. Běží, soucítě se všemi, hrozivě sám.

Grafologie a podpisy českých politiků

Poznejte své politiky a jejich charakter

V následující části se nesnažíme o kompletní, systematický rozbor osobnosti, k němuž bychom potřebovali více "grafologického materiálu," - delší, souvislejší text, nýbrž o popis některých rysů osobnosti, které se v podpisu českých politiků zřetelněji projevují.

Berme tedy následující "aplikaci" grafologie spíše s nadsázkou.


Václav Klaus

Extrémní projevy levoběžnosti v podpisu Václava Klause - intelektuální ješitnost, manipulace, konzervativní hodnoty; potřeba odporovat, neovlivnitelnost, neústupnost (zaseknutý koncový tah pod linku).

Miloš Zeman

Nadsazená počáteční písmena nad řádku: demonstrace nadřazenosti (může se jednat o kompenzaci pocitu méněcennosti - krycí tah u "a" - neurotická nedůvěra vůči okolí - brání se distancí, povzneseností - "je nad věcí", lépe řečeno "nad ostatními")

Dlouhý koncový tah doprava: expanzivnost, netaktnost, energičnost; výpady vůči okolí, kritičnost, útočnost. Prvek nitky: intuitivně vyhmátne slabinu protivníka, do níž zasáhne a "připíchne" protivníka ke zdi jako břitkým kordem.

Zvýšená spojitost v horní zóně (š): kombinační schopnosti, vzdělání sahající do širších souvislostí, předvídání budoucnosti (pravý horní kvadrant) a snaha být v tom uznávanou autoritou (koncový tah vzhůru), hledí na druhé zpatra, snaží se o autoritativní usměrňování ostatních.

Úhel + ostrost: radost z překonávání odporu, činorodost, tvrdost, příkrost; sebeovládání; chladně pragmatické rozvažování zbavené emocí - ale i citlivosti; asociálnost.

Čitelnost podpisu: stojí si za svými názory, zodpovědnost, hrdost na své postoje.



Mirek Topolánek

Trojúhelníkové dolní smyčky: napětí v pudové oblasti, náhlé podléhání pudům a jejich silné energii, sexualita a napětí v pudové oblasti se stávají hnacím motorem zvýšené touhy po sebeuplatnění.

Hroty obrácené vůči sobě: vydražditelnost pod vlivem sebekritičnosti (agrese obrácené na sebe).

Nitka, snížená čitelnost: nepevnost postojů, labilita; čilost, diplomatické schopnosti, improvizace

Tečka na konci: pedanterie; navenek pevné formulace kompenzují nestálost charakteru; věcnost projevu, vypichování "faktů" je kontrastem k vnitřní ležérnosti a vytváří zdání pevnosti skrze energickou "zacílenost." O cíl (cílový bod, pointu) jde pisateli především, cesta je druhotná, pisatel se neřídí podle nějaké pevné šablony nebo stálých norem ("Anything goes.")

Velikost: sebepřeceňování, neomalenost, nadměrná ctižádost; zesílená subjektivita a pudovost.

Úvodní tah z horní zóny: iniciativnost, sebejistota



Jiří Paroubek


Těsnost: sebeovládání, vytrvalost, odolnost, nepoddajnost; ekonomičnost, plánovitost, prozíravost, vypočítavost; kritičnost, pesimismus, přísnost; dodržování norem, konzervatismus; neupřímnost, nedůvěra vůči okolí; zvýšená potřeba sebeúcty.

Prosmyčkovaná girlanda: narcismus, okázalé předstírání dobrotivosti (altruismu), neupřímná vlídnost z vypočítavosti nebo profesionálního zvyku (u číšníků a sociálních profesí jde o běžný jev: přátelské chování - ale jen na oko)

První část ("Parou") se vyznařuje levoběžností a nadbytečnými závity a smyčkami. Druhá část ("bek") začíná po přerušení od smyčky písmene "b" nanovo a vyskytuje se v ní zavináčová girlanda. Tuto druhou, "obchodnicky" vlídnou část, nastavuje pro okolí - maska lidumilnosti a bodrosti pro masy. Nasazuje ji však ze sobecké a zacílené energičnosti (počátek "b" v levoběžném zákrutu, který pokračuje do závěrečného švihu, prosmysčkovaná girlanda). Jde mu vždy o energické a expanzivní prosazení svých cílů a záměrů - vše ostatní je jen prostředkem k cíli. Písmeno "k" je nahrazeno neurčitou prosmyčkovanou girlandou: ve snaze dosáhnout cíle nejsnažší cestou zamlčí pravou povahu skutečnosti.

Zavináče (a,o), zesílená levoběžnost: sobectví, manipulace, neupřímnost.

Oblouček u "r" (prvek nadměrného a zbytečného obohacení): projev nevkusu smíšeného s ješitností ("švihák Quasimodo"), ovšem i dávka fabulačního talentu ("Baron Prášil").

Prodloužený koncový tah šikmo vzůru se zesíleným tlakem: energičnost, expanzivnost, netaktnost; hledí na druhé zpatra, snaha o autoritativní usměrňování ostatních - jako u Miloše Zemana, ale s větší sociální citlivostí (postupné ubývání tlaku ke konci tahu) - dokáže vycítit, co lidé potřebují, protože on (ke svým záměrům) potřebuje je.



Václav Havel


Všestranně rytmické, vyvážené písmo: přizpůsobivost, touha po zdokonalování a seberealizaci; snaha přetvářet své prostředí a působit na něj. Rozjímavost, uvážlivost. Vyváženost pohybu a formy: zralost a individuálnost charakteru.

Šířka (kolísavá), těstovitost, plnost: činorodost, netrpělivost, touha po poznání a kontaktech; proměnlivá míra úzkosti, kolísání extroverze - introverze, spontánnosti a opatrnosti; smyslovost, vztah k tělesným požitkům; názorné myšlení, používání příměrů; optimismus, naivita; citovost a citové teplo, přátelskost

Sekundární šířka: vnitřně etické tendence, uvolněnost navenek; ponechává prostor druhému / dialogu.

Girlanda / změklý úhel: srdečnost, nekonfliktnost, ovlivnitelnost, otevřenost, soucitnost, ochotnost, menší samostatnost; při počáteční snaze o odpor převáží nakonec povolnost.

Kolísavý sklon: Za racionálním postojem navenek skrytá značná citlivost; potíže s rozhodováním, nemůže se "rozhoupat" na tu nebu onu stranu.

Pravoběžnost i levoběžnost v dolní zóně: nevědomá extroverze, přenesení pudové energie, altruismus ("práce"). Sklon k závislostem, podvědomě vazba k mateřskosti, lyrismu, minulosti (kolíbky v dolní zóně).

Hubenost i plnost v horní zóně: rozum je schopen střízlivé kritičnosti - i plastické obrazotvornosti. Rozumová skepse však střídavě vítězí (klesající přeškrty přes t) nad přirozenou tendencí k optimismu a subjektivnímu prožívání (plnost). Jinak řečeno: za zdánlivě rozumovou personou hledejme spíše člověka citlivého, životného a prožívavého, který však svůj projev sebekriticky usměrňuje.

Milan Štěch

Úvodní arkáda + úhel: za pláštíkem předem promyšlené formálnosti, obřadnosti, okázalosti, snahy o efekt se skrývá pragmatičnost až vypočítavost. (Je tvrdší, přestože může vystupovat uhlazeně).

Úhly: činorodost, pracovitost, radost z překonávání odporu, smysl pro odpovědnost, ukázněnost, neshovívavost.

Dlouhé koncové tahy: energičnost, netaktnost, expanzivnost; konec příjmení připomíná autoritativní prásknutí bičem (příjmení souvisí s chováním v profesionálním životě); ráznost, nekompromisnost v prosazování svých záměrů.



Jan Švejnar

Hubenost: racionalita, kritičnost, věcnost, nechuť ke spekulacím; abstraktní a teoretické myšlení; ukázněnost, koncentrovanost; opatrnost; usiluje o objektivitu na úkor emocí. Pravoběžnost: aktivita, energičnost, flexibilita; nedočkavost, otevřenost, lehkost vyjadřování, touha po změně; nezájem vlastnit. Krátké koncové tahy: ve vystupování věcnost, strohost, sebeovládání.



Václav Klaus versus Jan Švejnar

• Klaus tíhne ke konzervativním hodnotám a jejich zachování (levoběžnost), zatímco Švejnar je spíše otevřený změně a hledí do budoucna (pravoběžnost).

• Klaus si více hledí sebe sama a lpí na svých myšlenkách, zatímco Švejnarův přístup je spíše neosobní a věcný.

Grafologický rozbor - Barack Obama

.

Písmo slavných osobností - Leonardo da Vinci

.

Leonardo Da Vinci














Leonardovo tajemství

Všimněme si velkorysých tahů nahoru a doprava, připomínajících sloup a kolmý trám. Tah se vzedme vysoko (směrem do sféry ducha a rozumu), pak učiní smyčku vlevo nahoře (oblast věčných idejí, archetypů; kulatý tvar smyčky svědčí o imaginačním, fantazijním nazřením těchto principů) a pokračuje daleko doprava (budoucnost, pokrok); někdy dokonce tak daleko, že pokračuje nad následujícími slovy! Jakoby sám tušil, že jeho myšlenky budou formovat kulturu stovky let po jeho smrti, a takto nadčasově k nim přistupoval. Písmo zrcadlově obrátitelné vlevo a vpravo jakoby stálo mimo proud času dopředu nebo dozadu, v jakési věčné přítomnosti, zlatém věku (řezu?) mezi minulostí a budoucností. Trám jakoby říkal toto: nazírám (pravou hemisférou, ve snění, ve vizi) principy odvěké a tyto dle příslušných znalostí technických a matematických aplikuji na všechny obory lidské činnosti; takto konstruuji, vytyčuji, stavím, jako konstruktér božské reality. Prvotní principy rozvádím do jednotlivin, a v jednotlivinách (v přírodě) zřím, nacházím, objevuji tytéž prvotní principy. Trámy se tyčí do takové výšky, do jaké by se (ve středověku) smrtelník bál pohlédnout; čtěme ambice a vzlet Daidala, jenž se touží rovnat bohům.

Ano, je renesance, vzkříšení světla v člověku!

Kolmé, malé písmo (ve střední zóně) však svědčí o ukázněnosti, střídmosti a věcnosti. Ve vztahu k realitě nebyl básníkem, nýbrž nezaujatým pozorovatelem a věčným učněm.

Nicméně tvary připomínající k sobě obrácenou dýku začínající vlevo nahoře „fajfkovitým“ obloukem jakoby odrážely dobu, v níž fanatická víra, předsudky a dogmata krutě se podepisovaly na osudech lidí, kteří toužili kráčet svojí cestou a dovolili si nezávisle myslet; středověký požár dosud neuhasl. Možná, že Leonardo čelil nejenom tlaku ze strany církve, ale i svého vlastního svědomí, které odsuzovalo tělesnost až k pokraji askeze a sebemrskačství; jakoby nejen venku, ale i ve svém nitru musel svádět boj s mučivými výčitkami a sebedestrukcí.

Ale jsou tu i jiné varianty spodních délek: fantastické oblouky, které se hadovitě vinou, leč vlastně nikdy nekopírují klasický tvar písmene y: jakoby se mu naopak snažily za každou cenu vyhnout. (Tlaková přemístění, oblouk zleva doprava). Jakoby zde, v nevědomí, v oblasti pudové, vše bylo naruby. Zdá se mi, že se všechny tyto tvary vyhýbají jedné zóně: levému dolnímu kvadrantu, kam jinak klasický oblouk y přirozeně zamíří, aby se pak opět vrátil nad linku. Levý dolní kvadrant je sférou našeho původu a počátku, mateřství a mateřského lůna. V tuto chvíli cítím nutkání na okamžik náš exkurz do Leonardova písma přerušit, abychom se podívali na okolnosti jeho životopisu, zda nenajdeme nějaké spojnice...

Dočítám se, že byl nemanželským dítětem právníka a venkovské služky. Nemohl se Leonardo za svůj původ (ze strany matky) stydět? Nepociťoval jakési ponížení nebo netrpěl traumatickými vzpomínkami na dětství? Nevím, ale písmo by tomu nasvědčovalo.

Údajně se o jeho dětství nedochovalo žádné svědectví, jen tato vzpomínka:

"Psát tak zevrubně o jestřábu se zdá být mým osudem, neboť má první vzpomínka z dětství je taková, že ke mně přilétl jestřáb, ocasem mi vnikl do úst a uvnitř mých úst jím pak pohyboval."

Na úrovni symbolického myšlení by to byl dobrý důvod, proč se (na ploše písma) vyhýbat levému dolnímu kvadrantu, který představuje původ - kolébku.

Sigmund Freud na toto téma ve své stati o Leonardovi říká: "Leonardův charakter i celý jeho pozdější život byl tvořen náhodnou okolností, že se narodil jako nemanželský syn a měl příliš jemnou matku". A ke slavné Moně Lise: "Její dobře známý okouzlující úsměv budí podezření, že skrývá tajemství lásky. Síla Leonardova umění vytváří postavy, v nichž blažené sepětí přirozenosti mužské s přirozeností ženskou je ukojením touhy chlapce okouzleného vlastní matkou."

V závěru svého spisu dospívá Freud ke zjištění, že Leonardo da Vinci byl homosexuál.

K témuž výsledku nemohu na základě Leonardova rukopisu s jistotou dospět. Připomínám, že sexuální orientace není z písma rozeznatelná. Následující tvrzení je nutnot chápat v kontextu historické epochy, která dosud žila pod jhem církevních dogmat, která homosexualitu zatracovala. Pro homosexualitu (respektive, dle mého soudu, spíše pro bisexualitu, promítající se do podivuhodně zrcadlové androgynity já - ty, bisexualitu jaksi božskou, hermeticky dokonalou) by hovořila ona zvláštní převrácení směru smyček v dolní zóně (sublimace pudové energie). Rovněž smyčky vstupující hluboko do 4. kvadrantu (vpravo dole), což značí enormní konflikty v pudové oblasti - ve vztahu k přijetí tělesnosti, která ho vábila i odpuzovala. Tedy: fascinovala. A také dýkovité tvary - trýznivé svědomí soustřeďující agresi k sobě samému.

Hypotéza o homosexualitě resp. bisexualitě by objasňovala, proč se Leonardo cítil pronásledován vírou starých věků a učením církve: ve své duši, ve svém nevědomí stále v sobě nesl mocné, hrůzné, fantazijní výtvory středověku a ty ho trýznily představou o věčném zatracení. Snad se jim snažil čelit na úrovni rozumu, kde byl nad tyto věci dalece povznesen, avšak výčitkám, pocházejích z archaičtějších částí svého svědomí, se dostatečně ubránit nemohl a zřejmě tím trpěl.

Jeho duch se mohl dotknout sfér nadčasových a univerzálně platných, ale podle stop, které nám zanechal ve svém písmu, byl svými pudy těžce stíhán, ačkoli se je snažil tou nejušlechtilejší cestou přetavit v neskonalou krásu uměleckou. A snad právě tam, ve svém umění, nechal navždy znít své tajemství. Tajemství mocnější než jakékoli časově podmíněné uchopení sexuality prostřednictím vědy nebo grafologie.

Freud při analýze Da Vinciho vzpomínky postupuje zhruba takto:

Opakované vnikání ocasu do úst odpovídá jednak procesu kojení matkou a závislosti na matce, jednak slovo "ocas" má v italštině ("coda") stejné konotace se slovem penis jako v češtině ("Není pták jako pták"). Freud se domnívá, že do určitého věku si Leonardo myslel, jelikož vyrůstal do pěti let bez otce, že jeho matka musí mít penis stejně jako on sám. Zafixoval si tedy jakousi prapředstavu oboupohlavní matky, která má prsa i penis, což odpovídá symbolice egyptského supího božstva (konkrétně Hathor - viz Archetyp matky). O supech se v Egyptě soudilo, že jsou to výhradně samičky a že jejich oplodnění se děje výhradně větrem. V Leonardově době prý byla tato symbolika obecně známa, kněží ji používali jako argument, proč by nemohla být Panna Marie oplodněna Duchem svatým, proto si Leonardo promítl matku do své "vzpomínky" jako supa s ocasem. Leonardovu homosexualitu vysvětluje Freud silnou láskou k matce, chyběním otcovské postavy (do klíčových pěti let) a identifikací s matkou. Pokud homosexuál tohoto typu zaměřuje libido na nějaký objekt, pak tak činí narcistní volbou - to jest přesune sám sebe do pozice matky a její láskou jakoby miluje ono dítě mužského pohlaví, tedy sebe, to malé dítě, jímž sám kdysi byl. Současně se fixuje na penis, je schopen milovat jen osobu s penisem, protože v onom okamžiku, kdy jako dítě zjistil, že matka nemá penis (do určité doby se domníval, že jej mají všichni jako on sám), se ho zmocnila kastrační úzkost (strach, že by o svůj penis mohl také přijít, když jej matka nemá). Tuto kastrační úzkost řeší regresí do stavu, než se tato úzkost objevila, to jest, kdy žil ještě v blažené nevědomosti, že všichni přece mají penis, i matka. Právě tuto regresivní, obrannou tendenci má Leonardova vzpomínka.

Leonardova cudnost

Dále Freud zmiňuje, že Leonardo da Vinci, na rozdíl od většiny umělců, o sexualitě skoro nikdy nehovořil ani nepsal, byl nadmíru cudný, a že své libido už od dětství přetavil v touhu po poznání. Tuto dětskou zvídavost explorující všechny končiny přírody si, na rozdíl od jiných, uchoval i ve své dospělosti.

Ve své době byl Leonardo obviněn z homosexuality, při soudním procesu byl však uznám nevinným. Spíše své zaměření projevoval výběrem krásných mladíků, kteří mu sloužili jako pomocníci a z nichž se nakonec nikdo umělecky neproslavil, z čehož Freud usuzuje, že jejich půvab byl zřejmě větší než jejich talent.

Sen o létání

Sen o létání (jímž byl Leonardo posedlý) je prý infantilním přáním po sexuálním styku: děti tímto snem vyjadřují touhu po sexuální zkušenosti, kterou samozřejmě v té době ještě neznají. Zajímavé je se tímto pohledem podívat na plán Tleskačova létajícího kola ukrytého uvnitř hlavolamu v díle Jaroslava Foglara. Největším tajemstvím dětství, ukrytého uvnitř Ježka v kleci, je sen o létání: sen o tom, jak jednoho dne sexualita procitne, a dětství tím nenávratně skončí. Tím, že byl plán létajícího kola ztracen, zamrzli hrdinové Jaroslava Foglara ve věčném dětství. Podobně o tom vypráví Jan Stern.

Příčina homosexuality?

Freud říká, že nechce brát vítr z plachet zastáncům názoru, že homosexualita je geneticky vrozená, neboť je mu to z humánních důvodů sympatické, aby se necítili diskriminováni. Ale dodává, že podle jeho zkušenosti s mnoha pacienty vyplývá, že jejich rodinná anamnéza byla stejná jako u Leonarda: chybějící, slabý nebo úzkost vzbuzující otec a z toho vyplývající identifikace s matkou a narcistní přesunutí libida na své vlastní já, které pak člověk "miluje" v jiném muži. Proč v jiném muži a ne ženě? Freud dodává, že tento typ homosexuála vychází s ženami samozřejmě velmi dobře a sdílí s nimi mnoho sympatií, neboť identifikací s matkou sdílí tak trochu jejich identitu. Ovšem nepřitahují ho sexuálně. Kastrační úzkost mu zabraňuje směřovat své libido na osobu, která nemá penis. Směřuje-li libido na osobu s penisem, může znovuzakoušet onu dětskou jistotu a bezpečí, kdy se cítilil milován svou matkou a kdy se domníval, že matka má penis jako on. Stavem lásky k osobě s penisem se znovu vrací do tohoto "rajského" stavu, kdy se ještě domníval, že penis mají "všichni a věčně". Šok z odhalení, že tomu tak není, se jakoby úzkostně vepsal do jeho podvědomí, takže zafixoval libido ve falické fázi psychosexuálního vývoje.

Podle Freuda je to samozřejmě jen jedna z příčin, které souvisejí se vznikem homosexuality, a to navíc určitého typu, nicméně ve své mnohaleté praxi s neurotiky si této opakované souvislosti nemohl nevšimnout. Může-li být homosexualita (v některých případech!) podmíněna takovým způsobem, který jsem popsal výše, pak je samozřejmě možné, že při odstranění příčin úzkosti, se najednou začne člověk chovat heterosexuálně. To odpovídá i zkušenosti psychoanalytičky Karen Horneyové.

Sigmund Freud: Vzpomínka z dětství Leonarda da Vinci

Středověk a Renesance

Hieronymus Bosch

.