Jelikož plasticita psychologie stojí na bohatství a přesnosti slovní zásoby, pokusíme se nyní s pomocí etymologického slovníku v-hlédnout dovnitř českých slov majících nějakou souvislost s lidskými vlastnostmi, činy a pocity.
bázlivý. z indického
bhí- hrůza.
baviti. zařídit, aby něco, co dosud není nebo co je uvnitř, začalo být nebo vyšlo ven, v projev. Z indického
bhávayati = přivádí na svět, uvádí v existenci. Takto si
vy-bavujeme vzpomínku nebo si
vy-bavujeme byt. 1)
Po-baviti = zaneprazdňovat se příjemným hovorem (uváděním v existenci nezávazných slov), 2)
za-bavit někomu něco (zakázané zboží, které naopak zbavujeme bytí), 3)
bavit se = meškat někde zbytečně kvůli nějaké překážce.
Zá-bava je tedy účast na uvádění něčeho v bytí, což odpovídá tvořivosti a plození (nejen myšlenky a slova, ale i
děti přivádíme na svět). To je hlubší význam "bavení se": něco vytvářet, plodit, být kreativní. Povrchnější, ale dnes zcela převládající, význám
zá-bavy tkví v tom, vyplnit čas nějakého
meškání mezi dvěma činnostmi něčím příjemným.
bdtíti. ze staroindického
budhyaté procitá, poznává (odtud Buddha = probuzený, procitnutý, bdělý)
bláhový. rusky
blagój bláhový, umíněný, škaredý. Řec.
blák-ós duševně mdlý, hloupý.
blažený. všeslovanské,
bláhať přát dobro,
bláhať si být spokojený. Z avestského
beredžaya vítati. Otud i ono polské
dznekujem bardzo = děkuji blaze.
blázen. všeslovanské, ale podle etymologického slovníku nejasné. Podle mě by mohla dávat smysl spojení obou předchozích slov: bláhový + blažený, ve významu Ježíšova "blahoslavení chudí duchem".
bodrý. čilý, svěží, bystrý. Přejato knižně z ruštiny. Srbochorvátsky
bodar = bystrý kůň. Opět souvislost s indickým kořenem
budh- ve smyslu ráno čile probuzený, odpočatý, svěží. Podobný význam má i
bujarý (jarobujný, bujný na jaře, bude jarý, pln síly).
bujný. bu-chnoti = nabývati objemu (jako boule, bobule, borůvky), rychle a zdravě bujet. Nekontrolovaný růst však přešel do morálního významu "nevázaný a zpupný" (když někdo bují příliš rychle).
bystrý. ze starodindického
bhús-ro- čilý, horlivý; nejprve o člověku, pak bylo přeneseno na vodní tok.
cesta. volný průchod (houštím, davem nepřátel), jenž bylo nutno pro-čistit, proklestit. Když se hovoří o životní cestě, znamená to tedy, že tato cesta, ještě není vytyčena, vyšlapána (jako dálnice), ale že musíme především odstranit překážky, které v ní brání, abychom se nedostali na
scestí (
sejít s cesty,
u-chýlit se, stát se ú-chylným)
cudný. mající stud, podle
nestudný = malý nestyda,
něcuda.
čemestný. mrštný, hbitý, čiperný;
čemerka = čiperné děvče.
čiperný. hbitý tělem i duchem. Slovanský základ
če-pyr-ěně. Ukrajinské
čépurnyj = hezký, hrdý, zdobený, pyšný. V jiném významu se blíží dnešnímu
vzpurný. Má domněnka zní, že vzhledem k řeckému základu
pyr oheň, vztahovalo se původně
čiperný, če-pýřivý k vlastnosti skotačivých, rozpínavých ohnivých plamínků. Podobně by to vysvlětlovalo
naparovat se = nadýmat se jako
pára. (Etym. slovník to však neuvádí.) Výklad etymologického původu živlů, ohně, vody, země a vzduchu najdete
zde.)
člověk. složenina.
Čelo, čelese tlupa, skupina, oddíl, kmen + indoevropské
Voik-o-s- pracovat (angl.
work).
Člo-věk tedy = 'pracující pro kmen', člen (možná vojenského) oddílu, družiny. Pro neexistenci ženského rodu od slova
člověk, muselo jít o družinu poddaných mužů, pracujících pro panovníka, vládce který 'na to měl své lidi' - "člověky".
čirý. shoda s něm.
schier, gótským
skeris jasný, staroanglickým
scir. Širé pláně, čirá voda. Vztahuje se tedy k prostornosti a nepřítomnost kalu, tzn. ryzosti, opravdovosti něčeho.
číti. 1) postřehnout kterýmkoli smyslem, 2) tušit 3) slyšet. Sanskrtské označení pro absolutno:
sat - čit - ananda se překládá jako pravda - vědomí - blaženost. Domnívám se, že české slovo číti je odvozeno přímo z tohoto původního zdroje -tj. vědomí, uvědomování si, ale z původního významu (vědomí o sobě) se obrátilo k uvědomování smyslovému nebo intuitivnímu. V MBTI typologii souvisí preference smyslového nebo intuitivního vnímání se stylem příjmání informací, které se buď orientuje na detaily (smysly) nebo na globální význam (intuice). Staré slovo
číti tedy v jazyce dnešní psychologie znamená vnímat, příjmat informace pomocí smyslů nebo intuice.
Číti bylo v přesně takovém významu používáno dávno před vznikem psychologie. (Pozn. toto je má úvaha, etymologický slovník tápe v odkazech na řecké
akyó - slyšet.)
čmurný. bujný a divoký ve vztahu k ženám (jako jurný, bujný, vilný).
čulisný. hezký, zvědavý; jinde ale směšný, špásovný (
čuližný). Souvisí s
čudo div
, čudák podívín, jež se vztahuje ke
kudesě kouzlo. Tedy možná čulisný = mající schopnost být komický i okouzlující. (Jeden Kusturicův film je nazván
Život je čudo, což se špatně překládá, ale nyní konečně víme, o co jde.)
denglavý.
glangavý, slabý, choulostivý (Valašsko). Z maďarského
gyenge.
deptati. ze staroindického
tu-(m)páti naráží. Řecké
týptó tepu, biju. Když jsem
zdeptaný, jsem tedy něčím ubitý, utlučený.
dítě. z indického
dhé- sáti. (Děti se prý dříve kojily velmi dlouho).
dívati se. starodindické
dhí- pozorovat, které se zdvojovalo do tvaru
di-dhya, což mělo zřejmě odrážet pronikavou intenzitu pohledu na něco.
Dhyana je označení pro meditaci, soustředění. Meditovat, mělo tedy pro indii dříve význam dívat se na něco velmi soustředěně a pronikavě, s e zvláštním účastenstvím. (Možná můžeme použít
pronikavě v-hlížet). České dívati se tuto dvojnost už vynechává a je to zase zběžné koukání na něco nebo někam (
divák, divadlo).
dobrý. přesmykem z
bodrý, jež z staroindického
bhadrá-. (V angličtině
better, best, něm.
besser, gótsky
batiza). Původně označovalo toho, kdo u soudu přináší smír mezi znepřátelenými stranami.
dorota. hloupá žena nebo kurva.
dorotit = živit se prostitucí. Dříve časté jméno, později už jen na venkově, takže dívky z vesnic, sloužící ve městě, se nápadně často jmenovaly Dorota a snadněji poklesaly na "lehké".
drviť. vést hloupé řeči, ale také učit se s námahou, biflovat; dnes používáme
drtit se (matiku).
Drwiny = výsměch, žerty. Řecké
thréomai hučím, vzdychám; při zdvojení = naprázdno žvaním.
Drtit se na něco znamená tedy nesmyslně a naprázdno se učit pitomosti, vzdychat u toho a navíc si ještě připadat hloupě a k smíchu. (Základ českého školství).
drzý. indické
dhršnú = smělý, udatný, drzý.
duše a
duch. praslovanské slovo
duša patří do skupiny slov spojených s
dech, dýchat, duch, zdechnout. Odkazuje to k pradávné představě spojení života a jeho konce při posledním výdechu,
duše jako nehmotná, neviditelná dechová bytost bez pevné podoby. Stejně chápali
psýché staří Řekové. Základní funkcí naší duše je tedy podle našich předků život, nikoli myšlení nebo cítění nebo vnímání nebo další výkony a operace. Duše jako zdroj života: není života - není duše, duše odchází. Lat. výraz pro duši je
Anima, staroněmecky
atum. Výraz pro
ducha (něm.
Geist projevující se
v češtině např. ve slově
jistý) vždy znamenal něco jiného a ve všech jazycích byl odlišován - obvykle jako něco hmatatelnějšího, podobnější tělesné mrtvole zesnulého, zatímco
duše byla nepolapitelná. (Přesnou diferenciaci obou pojmů nabízí až
Ludwig Klages: Duše a duch). C. G. Jung
animou (duší) nazývá vnitřní, ženský aspekt muže, zatímco jako
animus (duch) označuje, vnitřní, mužský aspekt ženy. Pojmem
psýché obvykle rozumí celé duševno v jeho nejrozmanitějších projevech, celek vědomí a nevědomí, objekt a současně i subjekt psychologického výzkumu. České slovo
duch (na rozdíl od němčiny) má stejný etymologický základ jako
duše, jen je odlišujeme mluvnickým rodem, což je podle Klagesova vysvětlení naprosto logické, neboť (ta)
duše (sama proměnlivá, instinktivní životnost, toužící se obětovat v lásce a vidět svět v barvách citu a imaginace) odpovídá ženě, zatímco (ten)
duch (strnulý princip logiky, abstrakce, vůle a mravnosti usilující o to, uchovat sám sebe, avšak jdoucí v důsledku proti instinktům a životu samému) odpovídá muži. Více u hesla
tělo.
flinkat se. z německého
Flonk lump.
flundra. běhna, coura. 'Příchozí z Flanderska', nedbale oděná, nepořádná, lehkomyslná. Z toho odvozeno
uflundrany = od bláta,
flundra = cár.
furie. žena vzteklice, vzteklost. Italské
furiare = řáditi. Lat.
fúria.
grázl. darebák. Podle loupežnického vůdce, postrachu Moravy, Jana Jiřího Grasela.
grobián. z německého
Grob (hrubý
).
gryfny. zručný; z něm.
Griff (obratný).
hádati. pronášet svůj názor, mínění. Germánský kořen
ghed-,
geta tvořii, jmenovati, míniti, hádati.
Většina myšlenek je takové přibližné hádání, věštění, jak to vlastně je. Když se dva názory (odhady) liší, dojde k výměně názorů, tedy hádce, ne-shodě. Z tohoto slova je mimochodem odvozeno i slovo
pohádka: otpověď a otázka,
hádanka života.
hamižný. lakotný, odporně hrabivý.
Hamonit odvozeno z lat.
gamma chtivý. Přípon -on má v češtině zesilující význam.
hbitý. z kořene
gěb-itě od
hnouti, hýbati.
hleděti. významy spojené se zrakem: dívání se,
hledání,
dohlížení na něco,
hlídání,
v-hled. Praslovanský základ zněl
gledo, což je podobné středoangl.
glenten pohlédnouti a irskému
inglennat hledají. Původní význam neznamenal jen obyčejné dívání se, ale obsahoval jakési trpělivé, dlouhodobé úsilí v dívání se - odtud různé významy (hledat, hlídat). (Viz.
dívati se)
horšiti. 1) přivést do špatnějšího stavu, 2) hněvat se. Obvykle máme zlost, když se věci začnou zničehonic vyvíjet k horšímu - a my nevíme proč. "Lidé se rozčilují, když něčemu nerozumí." (Jung).
hra. z indického
ingati hýbat se převzato do praslovanského
jigra, což znamenalo jak hru, tak tanec. Odtud
hra, hráč, hravý, vy-hrát, při-hrávka atd.
hrdý. stejně jako
hruď z indického
hrdaya srdce. Viz pýcha.
hrůza. ohromný, velký děs.
Hrozný, vyhrožovat (budit
hrůzu)
, neohrožený,
uhranout. Rus.
grozá, všeslovanské.
hřích. praslovansky
grěch, grěšiti. Původně nikoli mravní či náboženský kontext; jednalo se jednoduše o omyl, chybu, opomenutí, nezdar.
Nehřěš schovati = nezapomeň to schovat.
hýřit. ze středohornoněmeckého
irren blouditi, mýliti se.
charisma. viz samostatný článek
zde
chechtat se. již ve staročeštině: zvukomalebné
cho-cho- + intensivní přípona
-ta. Staroindicky
kakhati (zdvojené zvukomalebné
ka- +
-at).
chlad. Pův.
chold,
kold. Gótsky
kalds, něm.
kalt, lat.
gel-idus, ang.
cold. Expresivnější
chold se přeměnilo na
chlad vlivem slova
hlad. (Chlad, hlad, řekl byl praotec Slovan).
chlípný. řec.
liptó (žádostivě toužit) extrémně zesíleno přidáním
ch- a protažením
-í-.
chlubit se. starobylé slovo pův.
chělbiti se. starohornoněmecky
gelph.
chmura.
temný mrak; starost, smutek, mrzutost. Podle
řec
. manrós temný
, mara mlha nebo stoupající vzdušný žár. Chmura v duševním smyslu je tedy temným, nejasným útvarem, který zastínil naši mysl, takže můžeme v této neprůhledné krajině snadno zabloudit a v našem úsudku šlápnout vedle; tím se do chmury propadneme ještě hlouběji.
choulostivý. příliš citlivý, nedůtklivý. Základ
chulě příbuzný řec.
saulos (zženštilý, rozmazlený, choulostivý);
-ostivý přidáno jako u mnoha přídavných jmen, vyjadřujících vlastnosti (
bolestivý, žádostivý, starostlivý, milostivý).
chrabrý. pův
chorbry, ze staroindického
pra-galbhá odvážný, udatný, sebevědomý. Expresivní
ch nahradilo
g, příponové
r dodádano jako v adjektivech
dobrý, bystrý, chytrý.
chřadnout. hubnout vlivem smutku, strachu, závisti nebo lásky. Dánské
skrante, norsky
skranta. k- vyměněno za expresivnější
ch-.
churavý. hubený, špatný, bídný. Polsky
chuchrak = ubožák, slaboch. Slovan. základ
chury, chíryj = nezdravý, neduživý.
chuť.
chutný = příjemný, hezký (o tváři). pův. chot = prudší chtění, toužit po něčem, silně chtít. Ze rčení 'jíst bez chuti' se pravděpodobně vyvinula chuť jakožto vlastnost jídla, nuanci, která rozhoduje, zda-li jej jíme rádi nebo neradi; totéž se pak přeneslo na tvář, pocit líbivosti vůbec. Chutné je tedy to, co nám stojí za to, protože se to líbí našim smyslům
.
chytrý. obměna litevského
gudrús. jinak ojedinělé české slovo, připomínající leda chetitské
kutru- svědek: ten kdo ví něco navíc.
Podstatou chytrosti je tedy zřejmě zdát se být o krok napřed před druhými: jednooký mezi slepými králem. Kdo dělá tajnůstkáře, tváří se, že ví něco, co my nevíme, protože se chce jevit jako chytrý.
idol. evropské slovo z řec.
eidólon podoba, obraz.
já. lat.
ego, řec.
egó, got.
ik, něm.
ich, stind.
áham, arménsky
es. V češtině je původ
já, první osoby jednotného čísla, neznámý. Druhý pád
mne již však souvisí ze staroindickým
máya (ang.
my, mine, fr.
moi). Ona indická
máya, závoj iluzí, tedy neříká, že iluzorním je svět jako takový, ale že iluzorním je to, co si chci přivlastnit, co nazývám
moje, mé. Čím více
mého, tím více starostí, tím více strachu, že o to, co mám, přijdu. Kde není subjektivního pocitu vlastnění (věcí, idejí, vzpomínek, minulosti, partnera), tam není strach, tam není konfliktu.
jarý. 'rozpálený, zuřivý, prudký' (o hnutích mysli).
Jaroslav tedy není ten, kdo slaví kvítky jara, ale spíše ten, kdo s prudkým hnutím mysli touží po slávě.
jebati. všeslovanská silácká nadávka (
jebejte z řeky!, jebem ti mater!); v přenesném významu
jebat = nadávat. Ze staroind.
yábhati.
ješitný. ne-opravdový, prázdný, marný, zbytečný. Ješitný člověk nemá vlastní jádro, a proto je posedlý svou skořápkou.
jistý. všeslovanské
isty, z arménského
isk pravdivý, skutečný.
kamarád. ze španěl. camarada = společnost dobrých přátel; camara = komůrka. Kamarádi jsou tedy původně spolubydlící.
katit se. silně a nahlas, případně i 'sprostě' se hněvat.
katem, katěním bylo nahrazeno původní
čert,
čertění se, protože
čert byl tabu (nebyl brán do úst, aby nebyl přivolán).
kochat se. 1) staročesky milovat; nyní spíše ironicky. Odtud
rozkoš. 2) Jiný význam: kochat se nadějí, vznikl ze slova
kojit (původně kojit se nadějí). Rozkoš tedy zažíváme ve stavu milostném, a nezažíváme-li rozkoš, pak se alespoň utěšujeme (kojíme) nadějí, že jednou budeme; tak jako tak se
kocháme.
kojit. tišit, uklidňovat. Matka tím, že kojí, dítě především utišuje. Po utišení (
úkonu, ukojení potřeby), nastává
po-koj.
Pokoj je tedy místností plnou míru, v němž jsou uspokojeny všechny potřeby.
Kojit vytlačilo původní slovo
nadájať, od
dojiti. Je-li Buddhova
nirvána charakterizována spíše negativně (neboť není žádnou věcí, na níž možno ukázat), tj. jako konec strasti po vyhasnutí všech tužeb, česká slova
utišení a
pokoj by byla v významově nejblíže.
křepký. 1) silný (z kymerského slova
craff silný), 2) hbitý, obratný (opak
líný). Slovensky
okrepieť = omládnout. Z řec.
kraipyós = hbitý, křepký, čerstvý.
ladný. souladný, shodný; dnes spíše nahrazujeme slovem harmonický.
laditi, lagoditi, lagodny = urovnávati, mírniti, pořádati. Převzato za nár. obrození z ruštiny.
Ladí tedy to tedy tam, kde urovnáme všechna napětí a konflikty.
Rozlada je duševní stav, kdy konflikty a napětí převažují.
lakomý. ze staroslovanského
alčyny lačný; arménsky
alkalk ubohý, bídný; slovensky
lakoš mlsoun. Lakomý je zřejmě ten člověk, který je natolik ovládán svými tužbami a chutěmi, že se navzdory bohatství cítí úzkostně, jako kdyby byl stále chud a měl nouzi; není schopen zakoušet hojnost, plnost bytí.
láska. všeslovanské je
laskati, což znamená 1) lichotit, ale také 1) mazlit se, hladit se. Švédsky
alska = milovati. Láska je tedy pro nás Slovany zřejmě procesem, v němž se skze lichocení dostáváme k něžnému tělesnému kontaktu: vzájemnému laskání.
letora. neumělý Klaretův překlad latinského
temperamentum (
tempere = mísit se) přes slovo
tempus, které znamená léto. Klaret, ať už to byl kdokoli, se jistě propadá studem.
lhát. z všeslovanského základu
lygati; rus.
oblygáť, něm.
lugen;
kořen
lug- i v keltštině.
lhostejný.
staročesky rozmařilý, rozkošnický;
Lhostajenstvie rozmařilé veselí. Dnes znamená 'nevšímavý'. Starorusky
ligyky lehký. Lhostejný tedy dříve neslo význam 'žije si na lehko, v rozmařilém bezstarostnu'; dnes bychom možná řekli hedonista.
libý. milý. Z indického
lúbhyati = pociťuje touhu. Odtud všeslovanské
Ľubiti, pak i
líbati, obliba, záliba, líbezný, líbit se. Odpovídá řeckému
filein "milovati". I v němčině
liebe. Shrnutí: co je nám milé, libé, to si oblíbíme, milujeme a po tom toužíme.
licoměrný: pokrytecký, farizejský.
Líce měniti = nasazovat různé tváře.
lichý. má dva odlišné významy: 1) nepárový (opak sudého). Kdo je lichý, zůstává jakoby sám a prázdný, je nadbytečný. 2) Zlý, špatný v mravním smyslu.
Lichá mince = falešná,
lichá látka = odřená, voda se
liší = čistá se kalí nečistou, slovensky
lichota = čarodějnice,
lichva = špatný obchod
, lotyš.
liess = hubený. Zdá se, že okruh významů odkazuje, že špatné je to, co (už) není pravé, plné a čisté, ale najednou je nějak poškozené.
lítý. staročesky
lútý,
lútný = prudký, divoký, krutý;
lúticě lítá žena;
potmě-lúch člověk - ve tmě - úkladný a zákeřný. Všeslovanský kořen
ľuty je příbuzný s něm.
wild z předgermánského
welt-jo-s. Toto prastaré slovo zřejmě pochází od prapůvodních obvyvatel Evropy před slovany i germány.
lnouti. citově se k něčemu poutat. Ze staroindického
lináti, layaté = vše, co k něčemu lne a přiléhá.
mrzeti. co je
mrzké, je odporné, nemilé, nehezké, špinavé.
Mrzák byl původně 'odporný vzhledem',
mrzena hnis; staroslovanské
mraziti nenávidět. Všechny tyto významy se točí okolo emoce znechucení.
mysl. všeslovanské, příbuzné s řeckým
mýthos slovo, řeč; u Homéra mínění, úmysl; ale i s
thymos (prohozené th a m), což je u
Platóna střední složka duše nacházející se v srdci jakožto sídlo srdnatosti, odvahy a vášní výsostně lidských, zatímco zvířecí pudy sídlí ve spodní části trupu. Na otázku, kde 'sídlí vaše já?' odpoví dnes velká část lidí, že jej pociťují v hlavě. V dávných dobách pociťovali své já spíše v srdci; v antice byla totiž mozku obyčejně přisuzována pouze úloha 'chladiče krve'. Avšak Platón v kulatém tvaru hlavy spatřoval znamení dokonalosti: hlava jakožto sídlo rozumu by měla usměrňovat srdce (
thymos). Etymologie, která odhaluje kořeny slov od pradávného věku na úsvitu lidstva, nám tedy prozrazuje, že sídlem lidské mysli bylo kdysi srdce. Tam byl pociťován zrod samotné mysli, myšlení, domýšlivosti, velkomyslnosti či malomyslnosti, smyslnosti, ale i samotného smyslu. S rozvojem racionality, která v antice zaznamenala svůj rozmach právě za dob Platónových (Sokratových) a která mimochodem souvisela i se změnou směru řeckého písma zleva - doprava (dříve se psalo zprava - doleva), se za sídlo mysli a myšlení, začala považovat hlava. Lidé starých kultur (např. indiáni) však 'mysleli srdcem', z čehož pramenil i jiný způsob chování daleko více si zakládající na pocitu vlastní důstojnosti a ušlechtilosti charakteru, ale i větší naivitu a bezelstnost. Toto 'thymotické chování' (srdečné, prosté, málo vychytralé) je zřejmě typické i pro obyvatele Tibetu, kteří musí čelit naprosto odlišné mentalitě čínské. Platón považoval srdce za sídlo vyšších, etických citů, stejně jako vášní nízkých - a dle něho teprve dobrá výchova měla zajisti selekci těch "dobrých", mravních emocí (statečnost, oddanost vlasti). Bez tohoto "centra duše" nemáme totiž možnost odlišit dobré od zlého. Mnoho psychologických směrů a sociologických škol toto centrum dnes zvláštním způsobem ignoruje, redukujíce člověka na a) pudy a b) racionalitu - jakoby člověk byl jakýsi "hlavonožec" - hlava s genitálem.
Francis Fukuyama v knize Konec dějin hovoří o "člověku bez hrudi" jako o typickém člověku dneška, produkutu konzumní kultury, jenž uvažuje výhradně v pojmech žádostí, přání, potřeb (pudová složka) - a racionality, jež hledá kličky, jak k naplnění těchto potřeb nejsnadněji dospět. Přitom je to právě toto
thymotické centrum (hruď), v němž prý sídlí touha po uznání a ocenění jako základní a
výsostně lidská motivace, která není ani zcela pudová, ani zcela racionální. Podle Fukuyamy právě lidé ovládání motivy tohoto centra tvoří nejperspektivnější základ liberálně-demokratické společnosti. V době, kdy řekové počali psát zprava - doleva končilo tzv. období
mythické (víra v bohy a heroy) a především zásluhou Sokratovou se pozornost najednou obrací k člověku a jeho vlastnímu myšlenkovému hledání pravdy. Přestože je Sokratés považován za "optimistického racionalistu" (říká to o něm Nietzsche, jenž jej neměl v lásce), je třeba připomenout, že řekové slovo 'racionální' neznali, tento pojem je latinský. Sokratés, zdánlivě racionalista, ptal se vždy svého
daimóna, iracionálního hlasu v sobě, svého
svědomí - a právě jím, na rozdíl od módních sofistů, krotil své myšlenky, aby se neprotivily proti posvátnému hlasu, jenž v sobě cítil. Ať tak či tak,
mysl se bude vždy skládat ze dvou protikladných hlasů, z nichž jeden se prý nachází v hlavě a druhý v srdci: bude vždy částečně racionální a částečně iracionální. V psychologii se už dlohou dobu např. hovoří o odlišné funkci pravé (imaginativní) a levé (verbální) mozkové hemisféry.
naděje. z indického kořene
dhé- klásti. Naděje je tedy myšlenka, představa nějakého
děje, kterou pokládáme, uměle vytyčujeme, umisťujeme do budoucna. Klademe nějakou představu
'na zem' jako kolejnici směřující do budoucna, abychom lépe propluli obtížnou přítomností. (Pro zajímavost:
Á-dha-m = položil jsem.)
náviděti. staročesky žárlit; návist = láska; návidět (dnes knižně) = mít rád. Řec.
oneidos hana potupa. Staroindicky
nindati = haní.
neduživý. znamená vlastně "bez dužiny" - bez síly, statnosti, masa a velkého množství - zbavený jakékoli síly a plnosti.
něha. ze staroind.
sníhyati miluje přes ruštinu (
néga).
nehorázný. přespříliš a nepříjemně ohromý, veliký.
nepříčetný. čin, jenž nikomu nemůžeme
přičíst za vinu.
nepříčetnému člověku tedy nemůžeme
přičítat zodpovědnost za jeho chování.
neřest. vše, co se protiví řádu. 'Řád' je z latinského
ordó. Co je však příliš řádné, v řadě srovnané, považujeme za
ordinérní.
nesmírný.neznající jakoukoli míru, omezení, překračující všechny limity.
nevrlý. od
zanevříti na někoho.
nezbedný. něm.
binden vázati, angl.
to bind. Kdo je nezbedný, je tedy nedostatečně svázán, spoután, je jaksi zdivočelý, takřka "utržený ze řetězu".
nudit se. původně znamenalo nutit, provádět nátlak, takže nuda byla dříve tísní vyplývající z tohoto tlaku. Ze staroind.
nodáyati = pudí, nutí, ponouká. Psychoanalytické vysvětlení nudy zní tak, že nuda je stavem, v němž pudy po něčem touží, ale vědomí o tom neví, a proto se nezaměří na konkrétní cíl, který by mohl vést k uspokojení pudové potřeby. Moudrost řeči daleko předběhla psychoanalýzu: když
se nudíme, jsme opravdu
puzeni jakýmsi nevědomým tlakem, čímž se ocitáme ve stavu neurčité tísně, úzkosti,
nudy. Nevědomí cosi chce, ale my ještě nevíme, co. "Nevíme, do čeho píchnout."
ohavný. souvisí s praslovanským
gaviti a
hovno. Za ošklivé zřejmě považujeme to, co se podobá hovnu (tmavé, neurčité, neforemné, nečisté, špinavé, hmatatelně tělesné, fyzické, smradlavé), zatímco za krásné považujeme to, co se hovnu nejvíce vzdaluje (světlé, zářivé, lesklé, přesné formy a tvaru, čisté, netělesné, hladké, voňavé). Takové pojetí krásna (jakožto 'popření anality') navrhuje Jan Stern ve své knize
Anální vesmíry. Sexuální přitažlivost však naopak stojí na určitém přiznání anality ("čistá krása" je asexuální, sterilní), takže móda a estetika (především ženské móda) stojí na popírání a skrývání anality (čistota, vůně, zahalování těla, depilace - hladkost, třpyt šperků), současně však i na tom, co analitu připomíná (kůže, latex, černá barva, "chlupaté" kožichy). Jelikož "jemným" ženám se popírání anality daří lépe než "hrubým" mužům (a jsou k tomu od malička vlivem
genderových stereotypů vedeny), jsou - jistě po právu - považovány za 'krásnější pohlaví'. Barvení se na blonďato souvisí (hlavně u méně hezkých žen) opět s popíráním anality a snahou zvýšit (světlejším odstínem) svou krásu.
ošklivý. dříve znamenalo "ten, kdo je pomlouván, očerňován".
plavý. byla-li řeč o barvě vlasů,
plavý neznamenalo dříve vlasy světlé nebo blond, ale spíše řekli bychom dnes řekli "vyšisované", vybledlé, barevně neurčité, slámovité.
podlý. podle "jdoucí podél", co je vedlejší, druhotné, přeneseně méně kvalitní, horší jakosti. Pak přesunuto zřejmě i na hodnocení lidské mravní kvality.
Podlý člověk je tedy člověk méně kvalitního charakteru.
pohlaví. od slova polovina + hlava (jedinec). Pohlaví vypovídá o tom, ke které polovině lidstva svou hlavou patříme.
pošetilý. z litevského
siausti hráti, řáditi, blázniti.
potměšilý. kdo po - tmě - šil.
proslulý.
slovu slúti. Proslulý je ten, o němž je slyšeno, o němž se mluví, jenž je často a všemi dáván do
slov, slovy opěvován,
oslavován.
prostý. z litev.
prantu, pratau, prasti zvykat si. Prosté původně znamenalo všední, na co jsme zvyklí, co není sváteční, tedy co je obyčejné.
prudký. slovo proud se původně vztahovalo k rychlému říčnímu toku. Analogicky můžeme říci, že prudký člověk bude zažívat rychlou a náhlou změnu psychických stavů, což bude z hlediska grafologie odpovídat výrazně zvýšené psací
rychlosti.
přání. z indického
priyá- milý,
pritá- radostný, spokojený, potěšený. Odtud zřejmě i slovo
přítel - ten, kdo nám přeje, komu přejeme my, kdo nám dává radost a komu my dáváme radost my. Příbuzní, přízeň = někdo nebo něco, co nám přeje, co je milé, co dává radost.
přesný. dříve o nekvašeném chlebu, nerozpuštěném másle: tedy ve významu původní, čisté, neupravené, neporušené. 'Přesný výrok' je tedy původní výrok, jenž neprošel 'úpravou'; 'přesný čas' je však odvozeninou.
přísný. staroslovansky pravý, trvalý, skutečný, opravdový; ze stejného kořene jako
jistý (viz výše).
pýcha. od zvukomalebné interjekce
phú napodobující vyfouknutí vzduchu vzniklo praslovanské
pychati silně dýchati, foukati, dýmati. Odtud přeneseno do mravní oblasti.
Pyšný je tedy ten, kdo se nadýmá, nafukuje, kdo se zdánlivě dělá větším, plnějším, kdo se
naparuje objemem pouhé páry, ale kdybychom do jeho balónku píchli špendlíkem, tak praskne, zplaskne, ukáže se maličkým. Pýcha totiž mnohdy maskuje komplex méněcennosti. Kdo se cítí ponížený, povyšuje se, kdo se cítí vystrašený, zastrašuje. I v přírodě se samci jeden před druhým
naparují, (demonstrují svou sílu) aby byl výběr úspěšnějšího rozhodnut bez zbytečné agrese a ztrátách na životech. Pýcha je demonstrace síly a velikosti před sebou samým tam, kde se snažíme sami před sebou cosi skrýt, kde se bojíme pravdy. Kdo je
pyšný,
naparuje se, hruď se mu
nadýmá a kráčí jako páv. A páv bez svého barevného ocasu by byl tím nejubožejším zvířetem na zemi. Člověk se rád chlubí cizím peřím: co není tak doopravdy jeho. V tom možná tkví rozdíl mezi pýchou a hrdostí.
Hrdí jsme na to, co jsme opravdu zvládli, co umíme a co nám doopravdy nikdo vzít nemůže, protože to leží v našem srdci (viz.
hrdost).
Pyšní jsme na to, o co můžeme kdykoli zase přijít, jako páv o svůj ocas.
rázný. energický, důrazný, rozhodný. Z kořene
vrógo-s vztahující se na průraznost, údernost:
razit mince,
prorážet cestu,
vyrazit z někoho něco,
urazit člověka,
výraz, výrazný. Zřejmě tedy vždy ve vztahu k nějakému prudkému, silnému a rychlému pohybu, který se zřetelně a určitě (výrazně) projeví v nějakém tvaru. Dále pak vzpomeňme slova
od-raz nebo
ob-raz. Toto slovo by mohlo mít specifický význam pro grafology, neboť písmo je
vý-razem a
ob-razem nějakého pohybu, který je u každého člověka veden unikátním (
své-rázným) způsobem
a jenž následně na papíře zanechává zřetelný, konkrétní tvar, na nejž možno nahlížet jako na zhmotnělý,
vy-ražený ob-raz psychické dynamiky. Stejně tak
chůze, tanec, malba: jakákoli pohybová exprese.
rmoutit se. kormoutit znamenalo kalit vodu. Zármutek duše je tedy stavem, kdy je duše (mysl) zakalena.
rovný. přes kořen
arv-pedés souvisí s řeckým
pédon půda. Země byla slovany zřejmě vnímána jako širá rovina. Bylo-li třeba něco urovnat, muselo být to, co bylo někde navýšeno, přesunuto tam, kde bylo něco vyhloubeno, čímž vznikla opět
rovina. I v matematické
rovnici musí to, co je vlevo od
rovnítka odpovídat tomu, co je od něj napravo. Kdo je tedy v mravním smyslu
rovný, ten nikomu není nic dlužen a nikdo není nic dlužen jemu.
rozverný. od slova
vířit, vír. Rozverný je ten, kdo roztáčí víry událostí.
řevnivý. kdo rád soupeří, z latinského
rivalis.
rys. ve smyslu
rýsovat, obrys přejato z německého
riess, pak přeneseně užíváno jako povahové
rysy.
skoupý. lakomý, ze základu
skomp-, gonóbiť nalakotit, shromáždit majetek.
skrblivý. staroslov.
skryb = soužení, zármutek, litevsky
skurbti = být v bídě.
skromný. praslov.
kroma = kraj. Staroind.
sramáyati = unavuje, krotí, přemáhá. Skromný člověk je tedy zřejmě ten, kdo přežívá navzdory vnější nepřízni, kdo má málo potřeb, kdo přemáhá sám sebe.
smutný. rusky
smúta nepokoj,
smútnyj nejasný, nezřetelný. Smutný je tak ten, kdo trpí nejasným neklidem, je ztracen, bloudí, neví proč. Stejně jako
rmoutit se se vztahuje ke kalení vody. Smutná mysl je nejasně zakalena něčím neurčitým, co způsobuje její vnitřní neklid.
srdce. ze staroind.
sraddádhati věří (lat.
crédó), hrdaya- srdce. Uvěřit se dříve přepisovalo jako 'přiložit srdce k něčemu'. Vidíme, že srdce bylo vždy považováno za sídlo víry a zdroj hrdosti. Více v heslu
mysl. Ze stejného základu je utvořeno i slovo
střed.
svatý. v pohanských dobách znamenalo 'mocný, nadpřirozený, magický'. Odtud
svatyně, Svatopluk. Křesťanství význam slova pozměnilo.
svědomí. s - vědomím druhé osoby o něčem vypovídám, hlas svědka, jenž byl účasten činu nějaké osoby a oba o tom vědí. Naše svědomí tedy ví to, co my, pachatelé nějaké hanebnosti, velmi dobře víme také - a toto spolu-vědomí toho, že jeden páchal a druhý viděl a že oba vědí, je základem svědomí.
Jinými slovy, já i onen divák ve mně, jemuž jsem byl hercem, cosi viděl a svědčí o tom. Vyslechnu spravedlivě jeho hlas aby tento hlas zůstam s vědomím - či jej dám vyklidit ze soudní síně - z vědomí?
sveřepý. pův. divoce, sám od sebe rostoucí; těžko jej vymýtit, vše přežije; všude se uchytí. Můžeme přeložit jako 'samorost extrémní životaschopnosti'.
svoboda. původ slova sahá k výrazům
gospoda, gospodin. Svo-pot = svůj pán. Ve středověku bylo lidstvo děleno na poddanskou většinu sloužící nějakému
jinému pánu - a několik málo svobodných pánů, šlechticů, žoldnéřů, tuláků - ale i majitelů vlastních usedlostí, statků, hospod - kteří byli
sami sobě páni. Svobodný byl ten, kdo nebyl v poddanském vztahu vůči někomu jinému.
štědrý. původně ten, kdo zbytečně plýtval, trousil, rozhazoval, rozsypával (slámu). Vlivem křesťanství získalo
štědrý nádech 'milosrdný'. Dnešní
štědré vánoce jakožto oslava co největší konzumu (spotřeby jídla, věcí) se však blíží spíše významu původnímu.
štěstí. složeno z:
š (su = velmi
) + čest (= část, díl). Štěstí = velmi dobrý úděl.
tělo. všeslovanské, souvisí s řeckým
télos uskutečnění, realizace. Tělo je tedy nějaký tvar, jemuž musela předcházet myšlenka, činnost, snaha a výsledná forma (tělo) je jakýmsi završením, korunou, těchto procesů. Dnes (ovlivněni půlstoletím marxistického materialismu) s tělem rovnou asociujeme hmotnost, fyzikálnost jakožto protiklad "ducha". Staří však
tělo spíše chápali jako dokonalé, finální završení nějakého složitého procesu. Duši pak jako možnost života takového těla (Aristoteles), kde duše nebyla myslitelná bez těla a tělo bez duše, neboť v jejich spojení se teprve projevoval život. Posledním
vý-dechem těla život končil, duše jakoby se rozplynula. (Více u hesla
duše a
duch). Rozštěpení duše a těla na dvě odlišné substance je teprve dílem křesťanské metafyziky.
Martin Heidegger na tento tisíce let trvající omyl upozorňuje v eseji
O humanismu. Tvrdí, že křeštanští metafyzikové nevěděli, co je to duše, a proto si vypomohli úhybnou definicí, že duše jest to, co je opakem těla. Tento rozpor se ve vědomí lidstva přetrvává, posílen zarytým dualismem
Descartovým.
Spinoza naopak tvrdil, že duše a tělo jsou dvěma projevy (projekcemi) téhož životního principu. Tyto dva pojmy vznikají až dle optiky s nimiž se na tento identický fenomén těla-duše, díváme. Takové pojetí nazýváme
monismus. Descartes nicméně věřil, že spojení mezi tělem a duší zajišťuje
šišinka mozková, což bylo posléze vyvráceno. Vztah mezi vědomím a tělem zůstává nevyřešeným problémem filozofickým i psychologickým. Dalším úvahám na toto téma se věnoval francouzský filosof
Henri Bergson.
tvořit. v lužičtině
twar = stavební dříví,
twariši = stavět dům (ohradu, svět), odtud zřejmě zobecněno na jakékoli budování. První, co naši předkové však stavěli, bylo obydlí a ohrada, věci dřevěné. Prvním tvůrcem byl zřejmě stavitel, tesař, řezbář. (O tvořivosti z hlediska psychologie
zde).
udatný. od
udáti se, čili dobře udělaný, vydařený; hrdý, silný, pěkný.
úlisný. od
lísati se = vlichotit se.
vědět, vědomí. ze stejného základu, jako staroindické
Védy; souvislost mezi vědět a vidět; co vidím, to vím.
Véda = stind. vzhled. U slovanů prastaré slovo
vědma, odkazující k tomu, že nositelky tajného vědění byly kdysi (před církevními procesy) spíše ženy (čarodějnice).
víra. příbuzné s lat.
vérus opravdový, pravý, něm.
wahr. Abychom něco považovali za opravodové, musíme tomu
věřit. Ale protože
víra bývá leckdy slepá, musíme své poznání
verifikovat a pak tomu konečně
u-věříme, přiznáme tomu status opravdovosti. Když se dnes někoho ptáme, zda je věřící a v co vlastně věří, je to trochu zavádějící otázka, neboť každý vzpomene na náboženství. Lépe by bylo se ptát: co v životě považujete za opravdové, za skutečné? To je totiž podstata víry toho kterého člověka. Někdo považuje za skutečný svět, jiný lásku, někdo peníze, někdo rodinu. "Kde leží srdce vaše, tam je poklad váš."
vloha. co, do nás příroda "vkládá". Uměle vytvořeno, stejně jako mnoho jiných slov, v době národního obrození.
vnější.
ven odvozeno ze staroindic.
vánam = do lesa, do džungle, pryč z domu, ze vsi do hvozdu všude kolem.
vnitřní.
vnůtri (ang.
enter = vstoupit
, lat.
intro) naznačuje spojitost se vstupováním dovnitř, do obydlí, do dveří.
zákeřný. za keřem číhající.
zavilý. říkalo se o zatočeném hadu nebo o dřevě, jež se nedalo rozštípnout. Odtud říkáme o člověku zavilý a myslíme, že je ve své podlosti a zlobě tvrdošijný a pevný jako dřevo a proradný jako had.
zdravý. z praslov.
sorv,
solvos, řec.
hólos celý, nedotknutelný, lat.
salvus celý, zdravý, ind.
sarva celý, neporušený. V angličtině
holy svatý a
whole celek. Zdraví, ono pro vědu a zdravotnictví nedefinovatelné slovo, bylo našimi předky na celé zemi chápáno vždy jako jako celistvost, svatost, neporušenost, úplnost.
zralý. z ind.
džarati stárne; řecky
gérón stařec.
Václav Machek: Etymologický slovník jazyka českého, Academia 1971
Typologie Živlů
Vidíme Guliverovou mikropsii nebo je Guliver obludnou makropsií těchto lidiček?
_09633u.jpg)
