V tomto článku se budeme zabývat psychologickou interpretací tělesných pohybů. Sami si snadno povšimente úzké analogie s
Pohyby
1. Rychlost pohybů
- rychlé pohyby: temperamentnost, pohyblivost, citovost a vůle; životnost, čilost; přičinlivost
- pomalé pohyby: nedostatek vitality nebo vnitřních popudů, pohrouženost do sebe, chabost, lennost; nedostatek vznětu
- stejnoměrné, vyrovnané tempo: činnost je prováděna účelně a adekvátně
- zrychlení pohybu: zvětešná síla popudu
- zvolnění pohybu: zeslábnutí popudu nebo enegetické zábrany nebo ztráta přitažlivosti cíle
2. Napětí pohybů
- krátké, mocné napětí:
- nahromaděná energie a její výdej
- senzibilita, nervozita, labilita
- silné, trvající:
- veselá základní nálada, síla volního napětí; hrdost, umíněnost, neústupnost
- rozpačitost, ostýchavost, plachost
- motorické napětí nastává při výkonu vážné práce nebo odstraňování nových překážek
- postupné a rovnoměrné napětí: vnitřní svoboda + kontrola nad situací
- přerývané napětí: nejistota a nevyrovnané úsilí vůle
- náhlé zesílení napětí: vznik nového impulsu vůle; stupňovité narůstání: analogická změna síly psychických popudů
- cílové napětí: zužuje pole vědomí, neboť se ohraničuje jen na obsahy spojené s cílem činnosti
- uvolnění pohybu: když při nedostatek nových impulzů nastává možnost odpočinku; mimovolné uvolnění v důsledku únavy, s níž je spojena tíže, pocit vlastní nedostečnosti a bezbrannosti
3. Figurální vlastnosti
- rázné, energické pohyby: (bezděčně nebo záměrně) upoutávají pozornost okolí; někdy projev mánie
- malé pohyby: člověk se slabými impulzy nebo vyrovnanost nebo touha neupozorňovat na sebe
4. Směr pohybů
- pohyb obrácený dopředu: zaujmutí objektem (může být i čistě myšlenkové)
- každá nový myšlenka vyvolává změnu frontálního postoje
- slábne-li zájem o objekt, člověk se odvrací (tělem - nebo "prázdným pohledem")
- různé pohyby směrem k různým objektům v krátkých časových intervalech: zeslabení pozornosti, nejistota, ostražitost
- delší udržní pozornosti: umocnění zájmu o objekt
- odvracení hlavy nebo potřásání hlavou: záporný vztah k objektu
- obrané pohyby, popud k útěku: touha dostat se od objektu, nepoutat na sebe pozornost
- kolmé pohyby zdola nahoru: pocit velikosti, výraz hrdosti, snění; opačně: pokora
- pohyb do stran (do šíře): rozšíření (nebo zúžení) sebecitu, hrdosti (nebo pokory)
5. Přetváření pohybů
- bohatost pohybových forem (škála výrazů): 1) kvalitativní velikost prožitků a citlivost a pohotovost regování na podněty nebo 2) nervozita, labilita, měkkost struktury
- neustálé objevování nových forem: životní optimismus
- chudost forem: monotónnost vnitřního života; nuda, lhostejnost, utlumení citů
- smyslový (jednodušší) typ bez intelektuálních zájmů
- nebo chladně-kritický intelektuál bez emocí
- napjaté, ale monotónní pohyby: silná vůle, ale necitovost, chování podřízeno jedné dominantě; psychická těžkopádnost (bradypsychismus), nedostatek psychofyzické elastičnosti; vždy projev snahy o sebeovládání a tlumení pudů a emocí
- velká pohyblivost + bohatost forem: výjmečná vitalita osobnosti, všestrannost prožitků a aktivity; nastává také při odstranění zábran - při veselé náladě nebo při působení alkoholu
- značná proměnlivost forem: povrchní, zaujatý, lživý člověk, nekonečný debatér, který prožívá kvanta dojmů, s nimiž si neví rady
- řídká proměnlivost forem: jako monotónní pohyby; někdy projev deprese, nudy, nasycení, otupělosti, citového znecitilivění
6. Rozsah pohybů
- indikuje nárok na prostor
- expanzivní, rozmáchlý pohyb: dominantní, sebeprosazující osobnost
- redukované pohyby: sebekontrola nebo zabržděnost, nejistota, pocit méněcennosti
7. Linie pohybů
- rozevláté pohyby: citové zaměření; vyrovnaný vztah mezi "já" a okolím; typicky ženská pohybová forma
- ohraničené, "jako předepsané": neprůbojnost, ale ne uzavřenost; žádná vztahovačnost
- oblé, měkké: cylkotýmní temperament, ženská pohybová forma, jemnost; někdy úlisnost, předstírání srdečnosti
- hranaté, tvrdé: schizotýmná temperament, maskulitnita, rezervovanost, hrubost; někdy společenská neobratnost, nevytříbenost
8. Průběh pohybů
- plynulý pohyb: silná citová složka, duševní odevzdanost, bezstarostnost
- neuspořádaný: malá odolnost, měkkost, citlivost, nedostatek volní síly, rozpačitost
- nedbalý, vlažný: nepatrná vnitřní aktivita, lhostejnost, nezájem
- nevznosný, chabý: zádumčivost, rezignace, zoufalost; pokora
- líný: lenost, pohodlnost, nevzletnost, tupost, nepružnost
- zbrklý: ukvapenost, impulzivnost, vnitřní napětí
- klidný: vyrovnanost, rozvážnost, jistota
9. Souhra vícero pohybů (souhyby)
- značné souhyby: čilost, radostná podnikavost, přičinlivost; afektovanost, sebeláska; impulzivnost, rozčilení
- nepatrné souhyby: vyrovanost, zvládnutost, věcnost, střížlivost; únava, smutek, depresivnost; chladnost; snížená dynamogenie
"Pantomimika je dána pohyby svalového aparátu, tzv. statickými reflexy, které zabezpečují uchování a změnu polohy těla pomocí aktivního tonického svalového napětí. Jsou to tedy pohyby vzniklé pod vlivem aktuálních psychických stavů."
Leni Riefenstahlová, Olympia (1938)
Podle Freudovy teorie o komičnu neustále srovnáváme pohyby své a ostatních: tam, kde vidíme větší efektivitu provedení pohybu - nižší energetický výdej a značný výkon (oceňujeme eleganci, zručnost, mistrnost) - tam cítíme obdiv. Tam však, kde vidíme nižší efektivitu, jakýsi marný výdej energie při značné námaze, přepadá nás smích (uvolnění nadbytečné energie vyplývající z rozdílu mezi oběma představami). Na stejném principu stojí podle Aristotela komedie (nápodoba méně dokonalých charakterů) a tragedie (nápodoba více dokonalých charaterů než jsou běžní lidé). /Aristoteles: Poetika/
Typy chůze
klidná a jistá | sebevědomí, vyrovnanost; síla vůle |
nejistá a trhavá | nervozita, tréma, plachost |
hlasitá, rázná | vitální síla afektivnost; sebezdůraznění, cílevědomost |
hlučná, dunivá | hrubost, nevytříbenost |
tichá | sebeovládání, taktnost, opatrnost |
plíživá (tichošlápská) | vitální slabost; nejistota, plachost; nedůvěřivost; podlézavost |
rychlá, spěšná | věčný spěch; vnitřní neklid, nervozita; nemoc (hyperfunkce štítné žlázy) |
pomalá | klidnost, pohodlnost; nemoc |
lehká, vznášející se, hopsavá | veselá nálada, životný temperament; těkavost, povrchnost |
těžká | stabilita, odolnost proti zátěži, klid, sebedůvěra; zádumčivost, nepřizpůsobivost |
postupující, rázná | příprava k lepšímu zrakovému a sluchovému vnímání; cílevědomost a zaměřenost, odhodlanost, odvaha, vytrvalost, stálost, citové pohnutí |
drží se zpět, zdrženlivá | nejisté nebo nejasné vnímání; slabá vůle, nedostatek vnitřních popudů; citový útlum; neprůbojnost, uzavřenost |
rozmáchlá | silné vnitřní popudy citové nebo volní, impulzivita, maskulinita |
drobné cupitání | vitální slabost popudů; úzkoprsé myšlení a cítění; snaživost, přičinlivost, femininita |
zabržděná | únava; nedbalost, netečnost, lennost |
rytmická (do taktu) | volní impuls; vitalita, cílevědomost |
pružná | pozitivní citové hnutí; bohatost popudů myšlenkových i volních; pohotová změna zaměření, přizpůsobivost |
tuhá, škrobená | citová otupělost; rigidnost, nepružnost, reservovanost, opatrnost, obezřelost; kritičnost, pedanterie; sobectví, pýcha, ješitnost; nemoc |
Chůze se proměňuje vlivem aktuálního psychického stavu, při změně myšlenek a nálad.
Akutní úzkost, stísněnost, skleslost, myšlenková námaha způsobuje, že se krok stává těžší, pomalejší a namáhavější.
Radost, optimismus a snadné myšlení se projevuje lehkou a pružnou chůzí.
Literatura:
Vladimír Smékal: Přehled psychologie osobnosti, Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1985
Vladimír Smékal: Přehled psychologie osobnosti, Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1985
Žádné komentáře:
Okomentovat