Grafologie a Psychologie: Introvertně percepční typ

Subjektivita percepce se projeví, pokud dáme několika malířům namalovat stejný objekt, krajinu, místnost jako třeba zde. A nakonec uvidíme, že každý namaloval něco jiného, podle svého vlastního vidění. To je subjektivní percepce. Člověk s introvertní percepční funkcí se soustředí více na vjem, který v něm vnější věci zanechávají, než na předmět sám. Pokud takový člověk namaluje obraz vnějšího objektu, promítne do něj nejen cosi svého, ale i cosi obecně pravdivého, co se týká duše každého člověka: nějaký archetyp. Toto sdělení ho zajímá více, než vnější shoda s fyzickým objektem (realističnost ztvárnění, která je vlastní spíše extrovertní percepci.) Pokud tedy introvertně percepční umělec namaluje koně, nebude to jenom portrét konkrétního koně, ale určitá výpověď o "koňovitosti" vůbec: báseň o ladnosti jejich pohybů, jejich živosti, nezkrotnosti a inteligenci.

Zatímco pro extrovertní percepci je rozhodující intenzita podnětu (zářivost, hlučnost), pro introvertní percepci je podstatné, jak intenzivní dojem v něm vznikl, nehledě na jeho spouštěč, který mohl být nepatrný.

Jako každý introvert se i tento typ brání objektům, izoluje se. Ke změně dochází, když se nějaký vnější podnět shodne s nevědomým praobrazem, který v sobě člověk nosí. Pak začne jednat. Najednou se probudí. Najednou přestane účinkovat jeho vnější umírněnost a sebekontrola, neutralita, kterou se vyznačoval dříve.

Tento typ se dá pro svou naivitu a důvěru snadno zneužít, za což se mstí zvýšeným odporem a zarputilostí na nevhodném místě a v nepatřičném čase.

Pokud se tento typ nevyjadřuje umělecky, zůstává fascinován dojmy, které do něj "dopadly" a nosí je v sobě. Pokud má ostatní funkce málo rozvinuté, napadají ho jen banální nápady, jak by sílu svých dojmů vyjádřil. Trápí ho nedostatek tvůrčích schopností, kterými by se vyjádřil, protože jeho dojmy jsou mocné.

"Pohybuje se v jakémsi mytologickém světě, v němž se lidé, zvířata, železnice, domy, řeky a hory jeví zčásti jako laskaví a blahosklonní bohové a zčásti jako zlovolní démoni. To, že se mu to tak jeví, je mu nevědomé."

Žije tedy v jakési magické skutečnosti, ale neuvědomuje si své subjektivní zkreslení, kterou tuto skutečnost spoluvytváří. Je-li rozumnější (funkce myšlení!), začíná si tento rozpor uvědomovat a vnímá ho jako chorobný. K realitě si uchovává archaický přístup nebo se před ní uzavírá.

Jak je tomu s protikladnou funkcí - intuicí? Vytěsněná intuice se obrací se navenek. Zatímco diferencovaná extrovertní funkce se projevuje jako "dobrý čich" na lidi, na věci a příležitosti, zde můžeme hovořit o opaku: nedostatku čichu, anebo nevědomě zkreslenému čichu. Člověk "čichá" vše temné a dvojznačné, zlé a ohrožující: čili je extrémně podezřívavý, vidí všude náznaky a znamení hrozby, bojí se "zlých lidí", kteří se mu v jeho magické skutečnosti jeví démonicky. V přiměřené míře tento podezíravý čich kompenzuje lehkověrné a fantastické vědomí, jeho bezelstnou naivitu. V přehnané míře však dochází k nutkavým představám velmi nepříjemného rázu, což vede k "obsedantní (nutkavé) neuróze, u které hysterické příznaky ustupují za příznaky vyčerpanosti."

Introvertně percepční lidé se mohou projevit jako skvělí malíři, designeři, fotografové nebo návrháři: všude tam, kde je třeba přijít s novým a originálním pohledem, který předloží druhým lidem smyslovou skutečnost z nečekaného z úhlu, která by je jinak nenapadla. Chtějí svými výtvory působit přímo na smysly lidí, předat jim to nejlepší ze své subjektivity.

Zdá se, že teprve rozvinutím dalších (racionálních) funkcí - myšlení a cítění - se začínají přehledněji orientovat ve vnější realitě, která se jim jinak jeví příliš magicky a démonicky. "Čich", zdravý instinkt na lidi, by potřebovali nejvíc, ale právě to je jejich Achillova pata.

Cosi ze subjektivního až magického vidění skutečnosti můžeme pocítit v Alence v Říši divů nebo v animovaných filmech Karla Zemana (Vynález zkázy, Baron Prášil, Cesta do pravěku atd.) Možná, že zdrojem tvořivosti pro tento typ je nepřerušená spojnice s vlastním dětstvím. Děti mají zřejmě tendenci vnímat svět velmi subjektivně a přijde jim to přirozené (stejně jako přírodní národy), tato tendence však ustupuje zdůrazňováním racionality a objektivity a potlačováním jejich osobitosti (tedy subjektivity), kterou nazýváme výchova. Záplava fantasy může být kompenzací převládající extrovertní percepce reality.

Odpovídající typ v typologii MBTI: především ISFP (Umělec), ISTP (Řemeslník) - ten však uvažuje mnohem logičtěji.

Introvertně percepční typ a grafologie

Tradiční knížky o grafologii pracují výhradně s extrovertně definovaným vnímáním, které je nejvíce závislé na konvenci a nečiní si nejmenšího nároku na originalitu. V případě introvertní percepce se domnívám, že je tomu jinak, zvláště u umělecky založených lidí, které pak podle písma můžeme mít tendenci považovat za intuitivní. Intuitivec se však projevuje originalitou vazeb, spojnic, vztahů mezi věcmi, zatímco vnímavec se soustředí na originalitu znaků, věci samé. Podle mého názoru se typ introvertně percepčního umělce pozná z písma naopak zdůrazněnou tvarovou originalitou (až jakoby za každou cenu - vlastní fonty a soukromé těsnopisy), plností tvarů, zdůrazněným dolní zóny, slabším tlakem, sklonem doprava nebo naopak doleva, těstovitostí a horší členitostí. Velikost může být malá i přehnaně velká, ale pak spíše vytváří "optickou iluzi". Zdá se mi, že tento typ považuje svůj rukopis už rovnou za jakýsi tvůrčí a estetický produkt, který má sebepotvrzovat originalitu jeho vlastního vnímání. Současně je i estetizující maskou, za níž se pisatel schovává. To je značný rozdíl oproti pisateli s extrovertním vnímáním, jehož písmo se opravdu snaží podobat školní předloze, jako by se nás snažil naopak přesvědčit, že vidí vše "stejně objektivně" jako všichni ostatní, neboť na sebe pohlíží očima kolektivního vědomí (zvenku).

Introvertně percepční typ se nás naopak snaží přesvědčit, že vidí věci jinak než všichni ostatní (zdůrazňuje subjekt) a vytváří si svůj vlastní styl grafického projevu. Tento svůj styl pak přenáší i do oblékání atd. V přehnané míře se to jeví jako chtěná originalita za každou cenu. Je nabíledni, že krátká exkurze na umělecké střední (vysoké) škole by nás přesvědčila o vysoké koncentraci introvertně percepčního typu. Domnívám se, že v grafologii byl doposud přehlížen rozdíl mezi extrovertní a introvertní percepcí a toto mé zjištění je nutno brát jako příspěvek do diskuze. Můj závěr zní: introvertně percepční typ si vytváří vlastní font, těsnopis, designované písmo, v němž platí jeho vlastní pravidla a v tímto estetickým projevem si sebepovrzuje svou tvůrčí originalitu a jedinečnost.

Walt Disney