Grafologie a Psychologie: Introvertně intuitivní typ

Introvertní intuice se k obrací ke světu subjektivně vnímaných archetypů, symbolů a obrazů. Reaguje na obraz, který se vynoří jako generalizující asociace k vnímané situaci ve vnějším světě. Tento obraz sleduje v jeho proměnlivosti, jak vzniká a zase nepostižitelně zaniká. Jako extrovert sleduje výhradně vnější objekty ve světě, intuitivní introvert naopak sleduje procesy v pozadí vědomí. Ty pro něj mají stejnou hodnotu jako pro extroverta vnější objekty, současně však k nim zůstává indiferentní. Baví ho proces hledání obrazů a nekonečné hry "plodivého lůna nevědomí" více než nějaký závěr, k němuž by měl dospět. Na svět, stejně jako intuitivní extrovert, se nedívá z hlediska morálky, ale estetiky: hledá senzace. V tomto případě ve vnitřním světě.

Ztrácí ze zřetele vědomí své tělesné existence i jejího působení na druhé lidi. Extrovertovi by se jevil jako "neplodný snílek" (Gončarevův Oblomov). Na druhé straně dokáže být tato vztaženost k vnitřním obrazům velmi energizující: tam, kde se do čela národa nebo masy lidí postaví člověk a dokáže je přesvědčit o své vizi, ať už božské nebo démonické. Tento člověk má intuitivní přístup ke zkondenzované zkušenosti našich předků, lidí i jejich prapředků, tedy zkušenosti organického života vůbec. Umožňuje mu to předvídat (tušit) budoucí průběh událostí, neboť to, co se bude dít v budoucnu, podléhá stejným zákonitostem jako to, co se dělo v minulosti. Introvertní intuice má k této "databance lidského rodu" přístup, který může plodně nebo neplodně využít.

Typickým příkladem intuitivního introverta je snílek, věštec, fantasta nebo umělec, člověk, který se nejvíce ze všech typů vzdaluje "hmatatelné skutečnosti". Jeho umění se vyznačuje hloubkou i banálností, vznešeností i groteskností. Není-li umělcem, bývá často zneuznaným géniem, moudrým polovičním bláznem či zkrachovalou existencí.

Obratem pro tento typ je posílení myšlení nebo cítění (hodnotících funkcí), které mu položí otázku: jaký význam to všechno (co intuitivně chápu) má pro mě a pro svět? Jaký úkol a povinnost mě k tomu váže? V podstatě začne přemýšlet jaké jsou morální důsledky vize, kterou v sobě nosí. Pak se přizná, přihlásí k jakémusi vnitřnímu závazku. K tomu, aby svou vizi mohl šířit (a být světu prospěšný a srozumitelný) potřebuje dostatečně rozvinutý rozum a cit. Jednostranně rozvinutá intuice by ho směřovala k věčnosti, ale činila by jej nepochopitelným pro svět vezdější.

Kompenzací introvertní intuice je jakási stínová, primitivní podosobnost extrovertní percepce. Ta se vyznačuje pudovostí a závislostí na smyslovém dojmu. Tato část kompenzuje "řídký horský vzduch vědomého zaměření a dodává mu určitou tíži, takže je zabráněno úplné sublimaci." Zesílení konfliktu mezi oběma částmi se projeví jako nutkavá neuróza s hypochondrickými jevy, hypersenzitivitou smyslových orgánů a nutkavé vazby na určité osoby nebo objekty.

Tento nenápadný typ, stejně jako typ introvertně percepční, hovoří k druhým jako nositel kultury a lidskosti spíše svým stylem života a chováním než okázalými slovy. Největší výzvou je pro něj rozvinutí racionálních funkcí a etického způsobu myšlení.

Odpovídající typ v typologii MBTI: INFP (Snílek), INFJ (Empatik) nebo INTP (Architekt)

Grafologicky: menší písmo, spíše slabší tlak; kombinace spojitosti a nespojitosti, vpájená diakritika, originalita vázání, nitka, kombinace zjednodušení a obohacení, přes proměnlivost originálnější formy zůstává relativně zachována členitost celého textu

Introvertní intuice ve službách extrovertního myšlení u C. G. Junga. Všimněte si důsledné spojitosti svědčící o systematičnosti a vědomí souvislostí sahající do značné šíře. Intuice sleduje procesy na hranici vědomí a nevědomí a dodává myšlení podnětného materiálu ke vědeckému, systematickému zpracování. Jednota Jungova díla je udržována vnitřní zkušeností (intuicí), nikoli jednotící formulí, jakou bychom našli u introvertního myšlení (Kant). Intuitivní a obrazy a podněty jsou myšlením rozváděny do nejširší sítě možných významů, které se otevírají teprve znalostmi jiných věd a kultur, na něž navazují (spojitost). Z hlediska intuice se na Junga můžeme dívat jako na vizionáře těžící ze své vnitřní zkušenosti, z hlediska extrovertního myšlení jako na systematického badatele snažícího se postihnout souvislosti mezi nejvzdálenějšími fakty.