Grafologie nehodnotí, snaží se porozumět. Nastavuje zrcadlo, umožňuje pochopit souvislosti, zamyslet se nad svým potenciálem. Jaké vnitřní překážky nás brzdí v růstu? Rozhovor grafologa a klienta-pisatele je zpravidla oboustranně obohacující.
Z písma lze vyčíst základní povahové a temperamentové vlastnosti pisatele ve vzájemných dynamických vztazích. Výsledkem rozboru by měl být plastický popis osobnosti včetně jejích vnitřních rozporů, silných i slabých stránek.
V písmu se velice dobře odráží vitalita a temperament. S tím by možná souhlasil i člověk, který tzv. "na grafologii nevěří," ale uznává přinejmenším biologické a fyziologické zákonitosti:
Nad tímto biologickým základem, jehož analogií by mohly být kořeny stromu nebo základy nějaké stavby, se rozprostírají tzv. typové vlastnosti (odvozené z typologie Eysenckovy, Kretschmerovy a Jungovy).
Můžeme si je představit jako kmen stromu nebo jako pilíře a nosné trámy, které podpírají celou architektonickou stavbu osobnosti. Z psychologického hlediska jsou to vlastně množiny, dalo by se říci "trsy" subtilnějších vlastností, které se často vyskytují pohromadě na základě jakési vnitřní příbuznosti.
Nad tímto půdorysem pak najdeme individuálnějsí vlastnosti, které se v písmu obvykle opakují v různých znacích jakoby nezávisle na sobě. Teprve takovým opakovaným výskytem nějaké vlastnosti nabíráme jistotu o její výpovědní hodnotě.
Tím má být řečeno, že z izolovaného znaku písma nezle "zaručeně" určit konkrétní vlastnost: např. "velké písmo = velké sebevědomí", "odváté smyčky doleva = závislost na matce." Tato zjednodušení se sice někdy mohou "strefit" (a mnohdy "na nich něco je") někdy se však také mohou hrubě mýlit. (Je to, jakobychom si troufali tvrdit, že jsme poznali povahu člověka na základě jeho chování v jedné jediné životní situaci. To se nám sice povést může (máme třeba dobrou intuici a "svůj den") - na druhou stranu, netušíme nic o jeho vnitřních pohnutkách a životní situaci, která onen čin zasazuje do pravdivého kontextu. Dejme si tedy při rozboru pozor na zjednodušené interpretace - a vytrhávání věcí z kontextu.
Ke kvalitní syntéze všech písemných znaků nevede jednoduchá zkratka. Avšak s množstvím zkušeností se tato syntéza jaksi "intuitivně" zrychluje. Grafolog pak více využívá svého nevědomí, popř. kreativní spolupráce obou hemisfér.
K tomu však naše "levá hemisféra" musí nejprve vstřebat teoretické základy grafologie, aby byla schopna písmo analyzovat a strukturovat na jednotlivé písemné znaky.
Abychom mohli napsat román, musíme se nejprve naučit abecedu.
Z písma lze vyčíst základní povahové a temperamentové vlastnosti pisatele ve vzájemných dynamických vztazích. Výsledkem rozboru by měl být plastický popis osobnosti včetně jejích vnitřních rozporů, silných i slabých stránek.
V písmu se velice dobře odráží vitalita a temperament. S tím by možná souhlasil i člověk, který tzv. "na grafologii nevěří," ale uznává přinejmenším biologické a fyziologické zákonitosti:
Nad tímto biologickým základem, jehož analogií by mohly být kořeny stromu nebo základy nějaké stavby, se rozprostírají tzv. typové vlastnosti (odvozené z typologie Eysenckovy, Kretschmerovy a Jungovy).
Můžeme si je představit jako kmen stromu nebo jako pilíře a nosné trámy, které podpírají celou architektonickou stavbu osobnosti. Z psychologického hlediska jsou to vlastně množiny, dalo by se říci "trsy" subtilnějších vlastností, které se často vyskytují pohromadě na základě jakési vnitřní příbuznosti.
Nad tímto půdorysem pak najdeme individuálnějsí vlastnosti, které se v písmu obvykle opakují v různých znacích jakoby nezávisle na sobě. Teprve takovým opakovaným výskytem nějaké vlastnosti nabíráme jistotu o její výpovědní hodnotě.
Tím má být řečeno, že z izolovaného znaku písma nezle "zaručeně" určit konkrétní vlastnost: např. "velké písmo = velké sebevědomí", "odváté smyčky doleva = závislost na matce." Tato zjednodušení se sice někdy mohou "strefit" (a mnohdy "na nich něco je") někdy se však také mohou hrubě mýlit. (Je to, jakobychom si troufali tvrdit, že jsme poznali povahu člověka na základě jeho chování v jedné jediné životní situaci. To se nám sice povést může (máme třeba dobrou intuici a "svůj den") - na druhou stranu, netušíme nic o jeho vnitřních pohnutkách a životní situaci, která onen čin zasazuje do pravdivého kontextu. Dejme si tedy při rozboru pozor na zjednodušené interpretace - a vytrhávání věcí z kontextu.
Ke kvalitní syntéze všech písemných znaků nevede jednoduchá zkratka. Avšak s množstvím zkušeností se tato syntéza jaksi "intuitivně" zrychluje. Grafolog pak více využívá svého nevědomí, popř. kreativní spolupráce obou hemisfér.
K tomu však naše "levá hemisféra" musí nejprve vstřebat teoretické základy grafologie, aby byla schopna písmo analyzovat a strukturovat na jednotlivé písemné znaky.
Abychom mohli napsat román, musíme se nejprve naučit abecedu.
Žádné komentáře:
Okomentovat