Gabriel (Luna)

A. L. Girodet: Spánek Endymionův

• souvisí ve vývojové psychologii s vnímáním dítěte předškolního věku, které vše chápe obrazně a skrze smysly (chuť a hmat) a nikoli ještě logicky a abstraktně a za použití symbolů
• astrologická symbolika: dětství, mateřství, ženskost, snění, fantazie, rodina, domov, plodnost, zrození, ochrana, růst
• ezoterický význam: oživení hmoty skrze éterické životní síly (regenerace); materializace a spoutání astrálních forem na hmotné úrovni (jako opak slunečního principu, který od téhož osvobozuje); princip upoutání života na kříž hmoty, čímž vzniká danost, osudovost (v pohádkách sudičky); odtud vliv měsíčních fází na dobu sázení a sklizně u rostlin nebo ženský menstruační cyklus 

Samael (Mars)

• astrologická symbolika: akceschopnost, vůle k činu, výkonnost, odvaha, mužnost, udatnost, síla, tvrdost, boj, agrese, krutost, destrukce
• přírodní prvky: železo, síra
• analogie v přírodě: zvířata a hlavně dravci, predátoři
• barva: červená, rudá (v samaelských obdobích je to nejčastější barva tvořící pozadí na plátnech)
• lidské tělo: krev, hemoglobin (obsahující železo zabarvující krev do ruda)
• fyzikální proces: hoření (i na úrovni lidského těla souvisejíící s distribucí kyslíku vázaného na hemoglobin)

Rafael (Merkur)

• ve vývojové psychologii souvisí se školním věkem, kdy se učíme konkrétním logickým operacím (Piaget) a nejsme příliš sužováni rozvířenou emocionalitou a pudovostí, takže vše v klidu a s nadhledem rozumově chápeme; méně vášní, méně konfliktů, více míru; rozvoj symbolického myšlení (písmena, čísla, znaky)

• rafaelská a hermetická symbolika: cestování, léčení, řečnictví, vynálezectví, matematika, řemesla; intelekt, písmo, přenášení informací, propojování, výměna, obchod, komunikace, mentální i manuální hbitost

Zachariel (Jupiter)

• ve vývojové psychologii souvisí se zralým věkem života (49-56 let), kdy by měl člověk dospět k rozvaze a nadhledu prostého jednostranností; člověk má bohaté zkušenosti a je schopen uplatňovat svůj společenský vliv a sdílet ze své exponované pozice svoji moudrost

Anael (Venuše)

Boticelli: Zrození Venuše

• ve vývojové psychologii souvisí s dospíváním: bouřlivým rozkvětem citových a pudových hnutí, které přinášejí do mladé duše chaos - podobně se chová Venuše v dějinách; rozvoj stadia formálních logických operací (Piaget) - abstraktní myšlení "co by kdyby" vytváří úplně nové fantastické světy - ale i svět pochybností o sobě samém ("co kdybych byl někým jiným? co kdybych jinak vypadal?") což souvisí s Venušinskou otázkou sebehodnoty; pubertální kombinace hyperkritičnosti a strhujícího idealismu; odmítání autorit (Sturm und drang - bouře a vzdor); přijímá jen ty hodnoty, které vnitřně cítí, jiné zavrhuje; chce se od všeho osvobodit - přesně taková jsou i období romantismu ve světových dějinách

České ženy (konstelace)

Byli jsme zvědaví, jak se v dnešní době cítí ženy v České republice a postavili jsme v našem konstelačním kurzu (Omega) na toto téma jednoduchou konstelaci. Umístili jsme do prostoru čtyři body reprezentující základní ženské archetypy: 1) dívka / panna / mladá žena (Puer, Koré), 2) matka / žena středního věku, 3) Velká Matka / Babička / světlá stránka mateřského archetypu, 4) Temná bohyně / Hekaté / Kálí / Pluto / Morana / temná stránka mateřského archetypu).

Vjemy v jednotlivých bodech na začátku konstelace:

• Typická česká Dívka je dnes: mladá, atraktivní, silná, nezávislá, ambiciózní, zaměřená na peníze a kariéru, silně poplatná patriarchálnímu systému (světu otců). Cítí se neohrožená, je si vědoma toho, že to "umí s muži" (obtočit si je kolem prstu) a užívá si své nezávislosti. Obrazově: oblečená do kostýmku nebo do černé barvy a do kůže. Vypadá dokonale. Cítí, že je (v dnešní době) na koni, je in, nikdy nechce zestárnout, prodlužuje tento životní styl ad infinitum, vědoma si, že s příchodem dětí / mateřství (bod před ní) všechno "hezké" končí - můžeme tak najít "dívky"daleko přes 40 (není to o věku, ale životním stylu a vyladění). V jádru je naivnější, dětštější a zasněnější, ale navenek tuto stránku neprojevuje, protože musí působit (všude se to může dočíst) dokonale, úspěšně a nezávisle. Dívka se děsí toho mít dítě, protože ví, že by jí čekal osud její matky - jeřábnice (viz. níže.) Matka jí totiž říká: "No moc si nevyskakuj. Stejně skončíš jako já."

• Typická česká Matka dneška působí (obrazně řečeno) jako žena - jeřábnice. Ruce s taškami až na zem, výkonná, silná, babo-chlap, táhne celou rodinu, vše zařizuje, nestíhá, nese na svých ramenou všechny generace, nezbývá ji žádný čas pro sebe a svůj rozvoj, vše obětuje pro druhé, vše na ní visí. Padá takříkajíc "na hubu", ale stále ještě to zvládá. Tím, že na ní vše visí, se cítí nějakým způsobem smysluplně, někde hluboko v sobě cítí ještě spojení s určitou silou, která ji nenechá úplně padnout. Je naštvaná na svého muže - budižkničemu - jehož má doma a který je úplně nepoužitelný, ale svým způsobem ho svou urputnou mužskou energií vytlačuje ze hry a vlastně s tím už raději ani na nic vůbec nepočítá. Ptáme se jí, jak to má se svými dětmi. K dceři má ambivalentní postoj - má ji ráda, ale jakoby jí to neumí fyzicky vyjádřit a přiblížit se k ní naplno - je zde distance. Zato k synovi láskou doslova září - syn je jakousi nadějí do budoucna, že snad přeci jen nebude stejným dřevem, zasluhujícím jedině pohrdání, jako jeho otec, proto se na něj oči matky hrdě upínají - v určité rovině dnešní synové částečně nahrazují matkám jejich partnery.

• Typická dnešní Babička / Velká Matka stojí jakoby dál vepředu od zbylých bodů, cítí se osaměle a vzhlíží k jakési "naději nahoře" - zvláště ve chvílích, kdy je jí nejvíce ouvej. Ptáme se, jestli tam nahoře je něco, odkud proudí energie zpět (nějaký živý bůh), ale prý ne - je to jen zbožný obrázek ve chvíli nejtěžší poskytující úlevu. Nejbližším okolím dnešní babičky je pejsek, jakýsi plyšový emocuc - pseudopartner - rozmazlovaný a hýčkaný jezevčík ometák. S rodinou, dcerou i vnučkou, není příliš propojena, občas sice pomůže, ale vlastně je ráda za to, že už nemusí nést onu enormní odpovědnost jako její dcera. Cítí se tedy osamělá a ne úplně využitá k něčemu konstruktivnímu. Zajímavé je, že české babičky jsou eroticky ještě při chuti.

• Hekaté / Morana. Tento bod stojí daleko vzadu za všemi, ve výšce. Je to cosi prastarého, připomínající pravěkou stařenu vládnoucí všem rodům. Obrazově se jeví jako černá, kostnatá, zvířecí, nezničitelná. Je mocná, nadřazená a jakoby škodolibě pomstychtivá (že ji dnes nedáváme náležité uznání a zobrazení - za což si můžeme sami). Ve výšce je proto, že není zde s námi na zemi, ve vědomě prožívané kolektivní realitě nějak uctěna. Zůstává čnít jako archetyp na pozadí, který tu a tam vyšlehuje v chování českých žen, ale takřka vždy nevědomě (a proto spíše destruktivně). Jejím autentickým (i když pře-exponovaným) ztělesněním v České republice může být např. Věra Chytilová. Tím, že nemá prostupné kanály (ženské duše, adekvátní obrazy), skrze něž by mohla přirozeně v masovém měřítku působit na kolektivní úrovni, vyhřezává přehnaně přes několik málo českých feministek a "temných žen", aby se aspoň nějak dostala ke slovu. 

František Drtikol - mystická cesta (dokument)

"Nakládám-li špatně s věcma, s lidmi, nakládám tak vlastně špatně sám se sebou." (Drtikol)

Výskyt MBTI typů v populaci (muži vs ženy)

modře = muži
červeně = ženy
šedivě = průměr populace

Čtení a interpretace obrazů

"Obrazy dělají naší duši dobře." (J. Hillman)

Tizian: Bacchus a Ariadné

Nabízíme Vám nový kurz volně navazující na studium grafologie, dále rozvíjející naše estetické vnímání o nové jemnější kvality. Kurz může nejvíce oslovit studenty psychologie nebo uměleckých škol, kteří hledají přesah do jiných disciplín, na jejichž pomezí stále ještě leží neprobádaná a plodná pole, kde to voní "tvůrčím kvasem".

Jan Keller - Život nad poměry

Záznam z excelentní přednášky v Bratislavě, 8. 10. 2013

Téma: přechod z industriální společnosti do společnosti služeb; tři vlny dekonverze (změna společenského uspořádání vedoucí k hromadné ztrátě kvalitních pracovních pozic spojených se společ. užitečností, úctou a uznáním)

Ivo Čermák: C. G. Jung a mytická moc příběhu

autor: Ivo Čermák, Akademie věd ČR

Imaginace a vyprávění příběhů představují nejelementárnější formu života lidské psýché v kultuře. A to je mimo jiné důvod se domnívat, že příběhy a mýty jsou nezbytné pro přežití jedince i kultury jako takové.

Příběhy jsou v kultuře všudypřítomné, kultura se svými složitými segmenty je na nich postavena či z nich vystavěna. Carl Gustav Jung dává imaginaci a mýtu ve svém díle náležitý prostor, avšak příběhu jako takovému nevěnuje systematickou pozornost. Přesto při čtení jeho textů tušíme, že význam narace nepodceňuje. V prvních větách prologu autobiografie Vzpomínky, sny, myšlenky (Atlantis, Brno 1998) nás nenechává na pochybách, když zřetelně propojuje život a vyprávění příběhů: „Můj život je příběhem sebeuskutečňování nevědomí. Vše, co je v nevědomí, se chce stát událostí a také osobnost se chce rozvinout ze svých nevědomých podmínek a prožívat se jako celost. Abych tento vývoj u sebe znázornil, nemohu používat vědeckého jazyka, neboť se nemohu prožívat jako vědecký problém."

Lži-skór, korupce a vzdálenost od moci

Zajímavá je otázka, zda některé národy mají tendenci ke klamání během vyplňování psychologického testu vyšší než ostatní a zda tento faktor (lži-skór) souvisí se subjektivně vnímanou mírou korupce v dané zemi. V tomto článku přinášíme zjištění vyplývající z výzkumu Saula Fineho (2010).

Vsuvka pro ne-psychology: Lži-skór je hodnota, která se měří v psychologických testech na základě schválně podsunutých otázek jako např. "Stalo se, že jste si někdy něco půjčil a pak jste to nevrátil?" Předpokládá se, že se to stalo někdy každému, tudíž, pokud na tuto otázku odpovíte ne, nestalo, tak vám poskočí hodnota lži-skóru nahoru. Pokud máte závěrečený lži-skór vysoko mimo normu, předpokládá se, že jste v testu buď záměrně klamal, nebo máte celkově tendenci nezáměrně vylepšovat svůj obraz a nebo jste otázky vyplňoval náhodně apod. - každopádně to znamená, že váš test je znehodnocený a nelze ho brát příliš vážně.

Ukázky rukopisů - typologie

Tento příspěvek je určen studentům grafologie pro snadnou orientaci v základních grafologických "gestaltech". Ukázky písma (56) jsou nahrané ve vysokém rozlišení a je možné je kliknutím zvětšit.

C. G. Jung: Žena v Evropě

Výpisky z Jungova eseje Žena v Evropě (Die Frau in Europa), který poprvé vyšel roku 1927 Europaische Revue III/7 v Berlíně.

V tomto eseji Jung reflektuje psychologické důsledky, které druhá světová válka zanechala mezi pohlavími. Pozoruje, že zatímco velká část vesnického obyvatelstva setrvává psychologicky jakoby ve středověku, v určité kulturnější vrstvě obyvatel (která je v každém národě jinak početně zastoupena) nastávají psychologické a sociální procesy, které bychom (z hlediska tradičních hodnot a morálky) mohli popsat jako znejisťující nebo konfliktní. (Toto šíření hranic nové kultury, kultury přítomnosti, která vytlačuje středověkou mentalitu a tradicionalismus, pokračuje od první sv. války až dodnes různým tempem dle té které evropské lokality. Z tohoto důvodu je možné vnímat tuto esej jako stále aktuální). Souvisí to s tím, že muži jsou si stále vědomější své ženské části (animy) - jsou si více vědomi svého vlastního "psychična" - zatímco ženy jsou v poválečném období nuceny integrovat své mužské atributy (přebírají mužské funkce a profese), což se doposud po nich jakoby kolektivně "nechtělo". Stávají se silnějšími, samostatnějšími, cílevědomějšími. Tento vývoj uvědomění se promítá do toho, že se tradiční instituce manželství rozechvívá ve své základně. Nemusí se to nutně projevovat jen jako navenek dobře viditelná zvýšená rozvodovost nebo tendence k nevěře: Jung to spíše pozoruje jako rostoucí nespokojenost a zneklidnění žen na podprahové úrovni: Ženy najednou zjišťují, že jejich nově uvědomované duševní potřeby (související s pozvolnou integrací anima) nejsou již v této tradiční instituci uspokojovány. I staré náboženské systémy již přišly o svou dynamiku a neposkytují ženám jasný cíl. Ženy se tak vrhají do chřtánu ezoterična nebo vztahových propletenců v bytostném hledání lásky, přičemž si neuvědomují, že jejich nereflektovaná (názorová a rádoby-racionální) mužskost je současně tím, čím se od ní izolují. Středověk byl překonán: návrat do minulosti (ztracené jednoduché přirozenosti) již není možný, ale nová stabilita nebyla doposud získána. "Chvění a zmužštění ženské psýché" je jakoby lakmusovým papírkem nového poválečného uspořádání.