Grafologie a Psychologie: Anael (Venuše)

Anael (Venuše)

Boticelli: Zrození Venuše

ve vývojové psychologii souvisí s dospíváním: bouřlivým rozkvětem citových a pudových hnutí, které přinášejí do mladé duše chaos - podobně se chová Venuše v dějinách; rozvoj stadia formálních logických operací (Piaget) - abstraktní myšlení "co by kdyby" vytváří úplně nové fantastické světy - ale i svět pochybností o sobě samém ("co kdybych byl někým jiným? co kdybych jinak vypadal?") což souvisí s Venušinskou otázkou sebehodnoty; pubertální kombinace hyperkritičnosti a strhujícího idealismu; odmítání autorit (Sturm und drang - bouře a vzdor); přijímá jen ty hodnoty, které vnitřně cítí, jiné zavrhuje; chce se od všeho osvobodit - přesně taková jsou i období romantismu ve světových dějinách

astrologická symbolika: krása, jemnost, inspirace, potěšení, láska v mnoha podobách, smyslnost, svůdnost; zvýrazněná citlivost, potřeba líbit se, záliba v pohodlí, estetika

analogická božstva: Innana (Sumer), Ištar (Akkad, banát ténišétu = rodička lidstva), Aštoret (Féničané), Atargatis (Sýrie), Šauška (Churité), Ninsianna ("Paní oko nebe"), Turan (Etruskové), Afrodita ("z pěny zrozená"), Isis a Hathor (Egypt), Frigg a Freya ("paní" Germánů), Zora a Zarja (Slované), Tchai Pai ("Velká bílá" v Číně), Lakšmí, Ušas, Arundhati (Indie), Xochiquetzal ("Opeřená květina" ve stř. Americe), Barnumbirr (Austálie), Časka (Inkové)

latinské přídomky pro Venuši: Felix ("šťastná"), Genetrix ("roditelka"), Conciliatrix ("usmiřující"), Verticordia ("měnitelka srdcí")

přírodní prvky: měď

na duševní úrovni je prožitek mědi zamilování a opojení krásou z milostných pocitů
měď způsobuje mnoho barevných kombinací v minerální říši
ženy mají o 10% vyšší podíl mědi v krvi než muži (jsou více spojeni s oduševňující harmonií a do světa vnášejí větší potřebu krásy a estetiky)
čínské slovo pro měď (tchung) znamená "spolu"
Afrodíta podle mýtů vystoupila na břeh na ostrově Kypr - který se mimochodem vyznačuje bohatými ložisky mědi, což souvisí i s etymologií jeho jména (Kypr / Copper)

ezoterický význam:

Venuše přivádí děti na svět - venušinský měděný proces přemosťuje astrální sféru a vtahuje duševnost do tělesnosti - vytváří most mezi tímto a oním světem, kudy dítě sestupuje "dolů" (těhotná žena má trojnásobné množství mědi v těle - jako květ se připravuje pro sestupující duchovní bytost); v tom má úlohu i Luna - ale Páleš vysvětluje: "měď oduševňuje, stříbro oživuje hmotu"; tuto funkci Venuši zastupuje na nebi symbol Jitřenky
Venuše jako Večernice (Freya, Valkýra, Barnumbirr, Ištar apod.) zajišťuje i opačný pohyb - tzn. duše skrze její péči sestupuje opět do říše mrtvých, vrací se domů
dítětem Afrodíty a Área je Érós (touha), která udržuje svět v pohybu
s Venuší souvisí téma rozdělení na dvě pohlaví, což je v křesťanské tradici nazýváno "pádem"; reprodukce skrze sexuální aktivitu vede k větší diferenciaci uvnitř druhu, komplexitě nervové soustavy a individualizaci (oproti nepohlavně se rozmnožujícím organismům) - celkově tak vzniká daleko větší rozmanitost
evoluční i psychická metamorfóza

barva: fascinující proměnlivá pestrobarevnost, jíž je oděna celá příroda
přírodní symbolika: ptáci (hlavně holubice), motýli; logika je taková, že člověk v pubertě, omámený láskou, se prý chová podobně jako pták, jemuž roste peří, nadýmá se hruď a touží vzlétnout - jsou to tytéž venušinské impulzy, obsahující lásku, namlouvání a souboje mezi rivaly, které se odehrávají v celé přírodní říši; taktéž zamilovaný člověk skládá básně, hraje na "sladké dřevo" a zpívá, podobně jako pták trylkuje; ve venušinských časech podobně o něco více klokotá a naparuje se celá populace, což se projevuje v umění i módě
rostliny: růže; bříza
chutě: sladkost, medovost; duševně, čemu jsme láskyplně oddáni a k čemu lneme, to se nám zdá sladké; vůně a aromata souvisejí také s Venuší
lidské tělo: vlasy (se vší fascinací, jež jim přísluší)

časová periodizace:

1323 - 1251 př.n.l. (Orfeus), 693-765 (vrchol arabské a čínské poezie), 819-745 (Homér), 1150 - 1280 (věk trubadůrů a zlatý věk perské poezie), 1773 - 1845 (rokoko, romantismus, rozkvět klasické hudby)
108 - 463

civilizace, národy a kulturní epochy:

Sýrie (rozkvétá v anaelských údobích, nebo se zde rodí budoucí římští císaři a papeži; kolébka gnosticismu); Sýrie je bytostně spjata s Venuší (i v Arabském světě je vyhlášená tím, že odtud pocházejí nejkrásnější ženy)
Slované (viz. objevy)
pozdní Řím (větší vliv intimních vztahů a žen na politiku - totéž v Číně oněch časů), římský pův.

Venus Genetrix, 220

Teotiuhacán - vysoce umělecká kultura, obdoba středoamerické Florencie (rozkvět: 100-450
kultura náhorní roviny Nazca (velké obrazy jsou určeny ptačímu či božskému pohledu)
období trubadůrů
rokoko
romantismus evropský (enormní počet skladatelů mezi 1773-1845, nejvyšší kulminace kolem 1800) i helénský (3. st. př.n.l.)
Víděň jako město Venuše a venušinských sladkých valčíků par excelance
období vnitrostátních nepokojů je nejvyšší v anaelských časech, nejnižší naopak v rafaelských a zacharielských (Jupiter a Merkur vnášejí více klidu); souvisí to se zvýšenou labilitou, emocionalitou, tendencí ke vzdoru a romantickému hrdinství, která Venuše "napouští" do svých "vyvolených"; větší roli hraje i náboženská hereze, revolucionářství a anarchismus

králové a královny:

v anaelských epochách je na trůně více královen než v jiných obdobích - platí to pro Indii, Arábii, Persii, Mezopotámii, Levantu, Anatolii... Africké země, Evropu, Ameriku i Oceánii (opět 500 letý rytmus zvýš. výskytu, s jistotou nenáhodnosti 1 : 5 milionům); u císařoven je tento rytmus ještě přesnější; všechny panovnice s přídomkem "Veliká" žily v měsíčním nebo venušinském období
u králů se 2x častěji vyskytuje přídomek "Krásný" nebo "Sličný"; dále pak "Měděný", "Růže", "Zpěvák" a "Sladký"
častěji se u králů také vyskytují přídomky vyjadřující národnost: "Němec", "Armén" apod.
u Faraónů se daleko častěji vyskytují přídomky vážící je úctou k bohyním lásky a krásy Hathor a Isis ("Syn Hathor, paní z Dendery")
křesťanští světci jsou zase pro změnu vyobrazováni častěji s růží, hudebními nástroji nebo ptactvem (kulminace 236); papežové si dávají květiny a ptactvo do erbů

Viktor Vasnetsov: Létající koberec

objevy a věda:

tvorba praslovanského jazyku doznala pod vlivem Anaela změkčení, přibyly samohlásky, čímž se stal také zpěvnější, emotivnější; slovanské jazyky také rozlišují kategorii životnosti - což je venušské rozlišení
obdobné zmelodičtění prodělala v anaeliných údobích Čínština a Vietnamština
rozvoj nových hudebních forem (nejméně se hudba vyvíjí naopak v obdobích martických - "ve válce můzy mlčí")
nové barevné pigmenty (Anael inspiruje k posedlosti všemožnými odstíny barev - kulminace: 729; 1233; 189)
barevné sklo v gotických katedrách (13.st.)
kaligrafie (krasopis) v Číně, Arabském světě i v Evropě (písmo povýšeno na krásnou uměleckou formu)
větší výskyt vědkyň a filozofek v anaelských časech
nacionalismus (spojení Luny a Venuše)
heraldika (vzniká koncem 12. st.) v Evropě, Sýrii i Japonsku vyjadřující romanticky nebo emočně prožívanou rodovou příslušnost k vlastní "krvi"
alchymie
chemie (nejvíce objevených prvků má 2 kulminace: 1233; 1809) - křivka vypadá tak, že perioda pro alchymii a moderní chemii je vedena na stále stejné lince
zoologie
lucidní snění (létání v astrálních světech "za zrcadlem", bdění ve spánku)
psychologie, resp. zkoumání duše, introspekce v předvědeckých časech souvisí podle periodicity se slunečně-venušinským rytmem (a napříč dějinami se kryje se zájmem o alchymii)

evoluční design:

fenomén létání u ptáků (nevznikl prý metodou "pokus - omyl", ale učinil se možným díky venušinské inspiraci; - představte si, aby se malé pa-křídlo postupně zvětšovalo, aniž by to po tisíciletí umožňovalo jakoukoli výhodu pro přežití druhu - aby pak onen tvor po 10 000 letech najednou vzlétl; musíme předpokládat určitý již v počátku tušený finální design, umožňující povznesení a létání - a tento inteligibilní nebo účelový tlak lze přiřknout Venuši; v obdobném duchu uvažuje o evoluci Pierre Teilhard de Chardin)
teplokrevnost (souvisí s oduševněním, zesílením emocionality v přírodní říši)
druhohory jsou pubertou - rozpukem druhové rozmanitosti

umělecké žánry:

poezie (podle Kroberova výčtu se 570 nejslavnějších básníků světa vyskytuje v rytmickém intervalu 500 let, přičemž celosvětová kulminace je v roce 210 n.l.) - obdobná statistika

Francois Gérard: Daphnis a Chloé

vychází, použijeme-li libovolné i jiné encyklopedické zdroje
římská poezie stojí však pod inspiračním zdrojem Marsu a Saturnu
lyrika
hudba
dívčí nebo psychologický román (Austenová, Stendhal, Dostojevskij) - popisující proměny lidského nitra a analýza skrytých pohnutek
fantasy román (Tolkien, inspirace v romanticky-drsných ságách)
krajinomalba (krajina jako vyjádření citu a nálad)
záliba v zahradách
jeskyní malby v Altamiře (období znamení Vah)
velké příběhy lásky (Romeo a Julie, Lancelot a Guinevra, Ráma a Síta, Krišna a Rádha, Orfeus a Eurydika - i tyto a další příběhy se vyskytují v anaelském rytmu)

umělecké tvary:

esovité ("S") prohnutí postav (zdůrazňující pas a boky v pohybu)
asymetrie (souvisí s emocionalitou, stejně tak je srdce savců asymetricky umístěno vlevo)
andělé mají v těchto epochách podobu dívek, vyjadřují city, smějí se a pláčou
králové a šlechtici jsou ve vyšší frekvenci zobrazováni v páru se svou partnerkou (kulminace kolem 1233), v jiných údobích stojí na obraze častěji sami

móda (13. st. nebo rokoko):

Husar, 1815

pestrobarevná, obsahující peří, křídlové rukávy, dlouhé vlečky, rolničky: v tom všem vidí Páleš analogii s ptactvem
muži si kadeří vlasy a zdobí je stužkami, ženy nosí vlasy rozpuštěné, celá móda se feminizuje
ve venušinských časech se za módu vydávají enormní sumy, neboť tehdy více než kdy jindy platí, že "šaty dělají člověka" - "krášlím se, tedy jsem" a skrze jemné nuance odívání vyjadřuji své naladění (procesy v astrálním těle)
jelikož venušinská období nejsou příliš státotvorná a převažují soukromé radovánky, dá se říci, že "...pestrobarevnost a třásně v módě jsou předzvěstí bouřlivého období nebo rozpadu říše." (Páleš: Angeologie II, str. 711)
posedlost megalomanskými účesy v rokoku, dandyové
používání květin (ve vlasech, na klopech, na kloboucích) a tomu analogické chocholy na mužských přilbách
v anaelských časech se móda mění velmi rychle, takže musíte pořád sledovat, zda "jste in"
kolem 1800 podléhají módní horečce i armádní uniformy; "důstojnické slavnosti připomínají schůzku kohoutů a pávů"; v 1808 když Angličané potřebují nabrat nové muže do armády, nezvyšují žold, ale přidávají do uniforem kožešiny a peří, neboť hlavním motivem mladíků je co nejvíce se líbit ženám, ne mít vyšší příjem

náboženská mystika: láska jako cesta k bohu, bhaktijóga (Alvárové v Indii), tantrismus (kulminace za dynastie Kuptů 320-510), šaktismus (uctívání Déví v Indii), Kámasútra (kol. 300), katolické světice, Rúmí (1207-73), František z Assisi (1186-1226), německá mystika, súfismus; mystické splynutí s bohem je vyjadřováno mysteriem svatby a setkání s "milovaným"; cesta k Bohu vede v anaelských obdobích přes cit (ne přes rozum - Slunce, nebo vůli - Mars)
narkomanie: Páleš v ní vidí náhražku za prožitky mystického vytržení - proto jí není možné vymýtit zákazy - jedině tím, že lidem bude otevřena cesta k těmto prožitkům mystickou cestou
filozofie: novoplatonismus, epikureismus; hinduismus, taoismus, mahajána buddhismu

další souvislosti:

romantičtí umělci se dožívají nižšího věku než představitelé klasicismu, neboť zakoušejí větší utrpení pramenící z rozporu mezi jejich ideálem a skutečností
mučednictví, sebevraždy, tuberkulóza, narcismus: tyto témata souvisejí také s Venuší (ale zde není prostor to vše rozvést)
Lucifer je podle Páleše padlou Jitřenkou vytvářející krásné zdání
společným jmenovatelem venušinských věd a umění je pohnutí, unešení, proměna
ze statistik vyplývá, že za venušinských časů jsou lidé nejmenší; nejvyššího vzrůstu dosahují naopak za časů jupiterských a merkurických (čím více energie je investováno do květu, tím méně je jí investováno do růstu a vice versa) - viz. obrázek vpravo nahoře