Zdeněk Mahler

Jako poctu Zdeňku Mahlerovi bych rád sdílel několik jeho pronikavých, hlubokých a strhujících náhledů na tři české historické osobnosti: Jan Hus, Karel Havlíček Borovský a Tomáš Garigue Masaryk. Zdeněk Mahler oplývá obrovskou informovaností a nebojí se osobního úhlu pohledu.

Výživný kurz astrologie pro mírně pokročilé

Otvírám výživný kurz astrologie pro mírně pokročilé. (Předpokládá se základní znalost živlů, znamení, planet a domů).Volně navazujeme na předchozí kurz Astrologie pro začátečníky, ale vítání jsou i všichni noví zájemci, kteří mají zájem rozšířit si stav sebepoznání a uchopit astrologii více živě a plasticky skrze osobní zkušenost. Začínáme v pondělí 28. května od 16:00.

Čeká nás dvanáct tematických setkání, které na sebe krok po kroku navazují. Pracujeme vždy především s naším horoskopem, abychom při každém setkání rozšířili pochopení sebe sama. Při některých tématech pracujeme i skrze konstelace, abychom se skze bezprostřední prožitek spojili s danou kvalitou, což je nad jakýkoli výklad. (Vizuální čítanku astrologických kvalit naleznete pro ukázku zde.)

Pokud chcete přijít jen na jednotlivé téma, je to možné, stačí mi napsat několik dní před kurzem.

Spiral Dynamics - nový pohled na evoluci lidstva i duše

Don Edward Beck a Christopher C. Cowan přicházejí v knize Spiral Dynamics s unikátním pojetím vývoje celého lidstva ve spirálovité dynamice. (Navazují na předchozí práci Clare W. Gravese). Stejnou spirálovitou dynamiku však můžeme aplikovat i na pochopení individuální psychiky, která se skládá z těchto "barevných" vrstev.

Každá barevná vrstva (patro evoluce) je charakterizována hodnotovým memem (valueMEM).

Hodnotový mem je jakési základní přesvědčení, idea, v níž věříme a pro níž (podvědomě) žijeme a podle níž si organizujeme svůj život. Hodnotový mem vystihuje naší hlavní životní motivaci.

Jsou naše kroky neseny Silou Pravdy, když chceme svou víru sdílet s divochy? (Modrá). Nebo je naší hnací silou úspěch, expanze a rafinované taktizování? (Oranžová). Anebo se jako Kryštof Kolumbus nacházíme někde v turbulenci mezi oběma hodnotovými memy? (Modrá / ORANŽOVÁ)

Kolem hodnotového memu se roztáčí kultura se všemi jejími prvky (filozofie, umění, rituály, zvyky, móda, vztahy). Každá barevná vrstva má vlastní skupinovou dynamiku, hodnotový systém a vlastní pojetí spirituality.

Máme tendenci se obklopovat lidmi na stejné barevné "vlně" a s nimi podle hesla "svůj k svému" vytvářet naši "sociální bublinu" / kmen v naší globální vesnici. Máme tendenci pracovat v prostředí, které je stejné jako naše "barevná vlna", respektive, v takovém prostředí se pak cítíme naplnění: jsme ve svém jako "ryba ve vodě".

Přestože jednotlivé barevné vrstvy se postupně objevují (od spodních po horní, od nejprostších po nejkomplexnější) v určitém historickém období, kdy dochází ke "změně paradigmatu" - psychosociální revoluci, jsou všechny neustále přítomny v celém světě a zrovna tak v naší individuální psýché. Můžeme mít například "psychické těžiště" v ekologicko-komunitní zelené barvě, takže se obklopujeme "zelenými" přáteli, na druhou stranu stále ještě pracujeme v korporátní firmě kvůli penězům (oranžová barva), ale ve sportovní aktivitě hledáme kontakt se svojí rudou vrstvou (bojové umění). Každý z nás má v sobě všechny barevné vrstvy v určité fázi "rozzářenosti". Nejedná se tedy o psychologickou typologii, kde by každý z nás musel nutně spadat do nějaké "přihrádky". V některých barvách se naleznete více - v jiných méně. Tyto všechny vrstvy jsou pak v neustálém dynamickém evolučním pohybu. Ustanovují se, kulminují, vrcholí, procházejí krizemi a opět upadají, zatímco jiné se mezitím derou opět na vrchol - podobně jako civilizace. Proto: Spiral dynamics.

To hlavní ze Spiral Dynamics v jednom obrázku. Po přečtení celého článku vám tato infografika začne dávat jasný smysl. Má kulturní DNA nějaký strop? Nevíme, zatím jsme schopni jen letmo dohlédnout do 9.té, korálové úrovně, jejíž význam zatím jen tušíme. Pojďme ale začít popořadě - od nejspodnější a nejdávnější béžové vrstvy - od úsvitu homo sapiens.

Jungovské funkce a prezidentské volby

Dnes ráno jsem ve vteřině probuzení uviděl zcela nezáměrně oba prezidentské kandidáty před svým vnitřním zrakem jakoby plasticky zevnitř s mnoha podrobnostmi a symbolickými souvislostmi, bylo to v naprostém klidu a BEZ jakéhokoli ODPORU k jakémukoli z nich. To, co jsem uviděl, bylo mým vjemem a zprávou pro mě a nikterak mě to nenutí přesvědčovat kohokoli o jeho volbě (ani nutnosti volit).

Podle mého názoru neukazuje průběh voleb NEDOSTATEK ROZUMU, jak navrhuje ve své úvaze Jan Bílý. Naopak. Ukazuje na náš NEDIFERENCOVANÝ (NEVĚDOMÝ) CIT a co to způsobuje, když tento nediferencovaný cit, tato obrovská síla, zaplavuje vědomí.

Vizuální čítanka astrologických archetypů a kvalit

Svět je plný astrologických knih, které jednostraně přetěžují mentálně analytickou část vaší mysli ("levou hemisféru"). Někdy je to až únavné. Pojďme nyní pořádně "nakrmit" i pravou hemisféru. Pojďte si odpočinout, zrelaxovat se. Načerpejte si vjemy a obrazy, které k vám hovoří bezprostředně, bez potřeby mentální interpretace. Nebylo už na čase? Možná v několika vteřinách nasajete více než z mnoha zaprášených svazků. Dovolte, ať se jednotlivé smíšené obrazy rozkládají na základní barvy (archetypy) a pak znovu skládají. Dovolte si "analogové míchání kvalit". Prožeňte barvami svůj mozek - a své srdce. Podívejte se na svět nevinnýma očima. Dovolte si "nerozumět", dovolte si cítit.

Země (Gaia) 

Tereza Pohlová: Drsná láska (cesta k temnotě)

Domnívám se, že žijeme v čase, kdy na naší hlavu padá to nedobré, co v naší civilizaci zůstává po zlatém věku křestanství v Evropě. Nechci z křestanské víry a spirituality vytvářet jediného viníka toho, že lidská bytost je v současnosti tak svázaná. Křestanství se stalo až příliš oblíbeným viníkem a to je velmi zjednodušující, vždyt nejen jeho hodnoty, ale i kultura a estetika jsou součástí duše každého Evropana a přineslo nám mnoho dobrého, ať se nám to líbí nebo ne.

To co tady zůstává a působí nám nemalé obtíže na cestě k vnitřní přirozenosti je křestanské vnímání bolesti, smrti, oběti a utrpení. Vzhlížení k někomu, kdo se rozhodl za nás trpět a nést naše viny, už lidská srdce nenaplnuje dojetím ani nadějí. Souvisí to s důležitým psychologickým aspektem současnosti - hlubokou potřebou nést zodpovědnost v první řadě za sebe a svůj život, neobětovávat se pro druhé, ale najít v sobě vlastní zdroj jednoty a přirozenosti. Dnes na Ježíšuv příběh řekneme jen "Už toho chudáka sundejte z kříže, vždyt to, co dělá, nemá žádný smysl“.

Svěrací kazajka narcismu

autorka textu: Iveta Havlová

Včera se mně někdo zeptal na narcismus
Je to široké téma a když přemýšlím, co říct,
co zdůraznit na téma, o kterém se mluvívá
s největším despektem,
pak asi to, že tito lidé jsou zavřeni
v té nejtemnější kobce, kterou si umíme představit
a ve skutečnosti velice trpí
Byť je toto utrpení většinou velkým úsilím
udržováno těsně za hranicí vědomí.

Na počátku je, jako vždy, narušený vztah
k rodičům, většinou matce
Chlad, direktivnost, manipulace,
popírání skutečných potřeb dítěte
V důsledku toho se vyvine jen velmi slabý
(nebo vůbec žádný) cit pro to, kdo vůbec jsem
Jasné je jen to, že takový, jaký jsem,
jsem nepřijatelný
- maminka ze mně nemá radost,
pokud se nesnažím změnit a plnit její požadavky
Dítě cítí velké stlačení, otupení vlastního já
(protože jen to, co je rodiči přijímáno,
se může zdravě rozvíjet)
Nepřijetí velmi bolí a snižuje jeho hodnotu.

Jak naložit s Babou Jagou v novém věku?

S psycholožkou Evou Boháčkovou jsme si položili otázku: Jak naložit s Babou Jagou? Jak k ní přistupovat? Jaké je její místo v dnešním světě? Jak jí co nejlépe integrovat na naší cestě tak, aby to bylo v souladu s novým paradigmatem? Jak se s ní na praktické rovině má muž a žena potkat? Jak ji uctít (uznat, nezavírat ji jako smrtku do sudu) a současně jí nebýt lapeni?

Konstelační proces nám přinesl následující vhled.

Rebelství není aktem odporu, ale vhledu.

František Kupka: Černý idol

Když jdeš proti něčemu, když to nepřijímáš, když to nenávidíš, když tomu kladeš odpor, máš vždy nižší frekvenci než to, proti čemu bojuješ. Svým odporem to činíš větším než ty, stavíš to nevědomky na piedestal, stává se to tvým bohem.

Je jedno, zda je to systém, struktura, rodič, partner, politik, problém, konflikt, válka, hmota, tělo, násilí, hněv, strach, sex, hřích, lež, zločin, droga, potravina, láska nebo nenávist, rozkoš nebo bolest, menšina nebo většina, muži nebo ženy, uprchlík nebo soused, racionalita nebo iracionalita, stáří, dětinskost, smrt nebo život. Odporem to činíš větším než ty a stáváš se toho otrokem.

Když to stejné však bez hodnocení přijmeš a pochopíš to, vhlédneš do toho, začne se to v tobě rozpouštět jako potůček v řece, mráček na nebi nebo sůl v moři. Jakoby to vdechneš. Obsáhneš to v sobě a ono to ztrácí důvod ke své (separátní) existenci, neboť ty jsi vytvořil celek, který to předešlé již v sobě zahrnuje. Rozpustilo se to v něčem větším. Tímto způsobem Gándhí rozpustil Britské impérium. Jeho frekvence byla vyšší.

Stejným způsobem má to vědomí, které tě bez hodnocení přijímá a vidí, vyšší frekvenci než ty. A pokud ty sám sebe přijímáš a vidíš ve všech aspektech, tvoje frekvence roste. Tvoje potůčky se slévají v jedinou řeku.

Pokud vůči něčemu v sobě kladeš odpor, stáváš se toho otrokem. Stavíš si práh, o který zakopáváš.
Když se na něco díváš s odporem, jak bys to mohl vidět? Tvoje kapacita vidět se vyčerpala vytvářením odporu.

Rebelství není aktem odporu, ale vhledu.

Ke vhledu potřebuješ odvahu, odvahu vidět, unést a akceptovat to, na co se díváš, bez hodnocení, nejen vědomím, ale i celým srdcem a bytím.

*

Mladý Uran

Píseň ledu a ohně: o nemrtvých mezi námi

Otvírám téma, o kterém se nesnadno píše. Jakobych musel překonávat tuhý protiodpor a kráčet proti něčemu, o čem se nemá (nechce) mluvit. Co má zůstat pohřbeno.

Ale je tu. Připomnělo se mi, šlo mi po krku, a tak na něj budu reagovat.

Nedávno mi můj kamarád J. říká: hele, Vojto, mě se zdá, že všichni mí kamarádi jsou jakoby mrtví.

Nejdřív jsem nevěděl, co tím myslí; něco jsem tušil, ale mávl jsem nad tím rukou. (Necítil jsem s tím žádnou spojitost). O den později jsem při probouzení, na pomezí spánku a bdění, zahlédl zástup zmrzlých mrtvol, hordy, které se valí přímo ke mě a jdou mi pařátem po krku, jakoby mě chtěly zardousit. Bylo to děsivé, ale nechal jsem ten polosen ještě chvíli běžet, abych si je (tento valící se astrální útvar) mohl prohlédnout. Vypadaly přesně jako armáda nemrtých ze seriálu HBO Hra o trůny.

Pak jsem sebou cíleně prudce pohnul a otevřel jsem oči, čímž jsem polosen zaplašil a zvedl se z postele. Nebylo to něco, co bych znal, nebo někdy zažíval; bylo to vpád něčeho hodně odlišného, co bych nedokázal nikam přiřadit.

Druhý den jsem s jiným kamarádem na toto téma udělal konstelaci, bych mohl tento útvar (ať je to, co je to) náležitě poznat. Je to něco osobního? Je to něco kolektivního? Je zde nějaká spojitost mezi touto armádou mrtvol - a Hrou o trůny, kde se za velku zdí kumulují tzv. Bílí chodci a jejich armády nemrtvých, které hrozí překročit zeď a zničit království?

Revoluce jednoduchosti

Postavit Kolumbovo vejce na špičku.

Jak se to zdá jednoduché.

Po tom.

Ale co tomu předchází?

K jednoduchosti nemůže vést žádná metoda, technika, disciplína.

Jak se k ní tedy dostat?

Rozbít složitost.

Cheirón a Neptun: dvě možnosti uvnitř Matrixu

Navážu na svůj předchozí článek O třešničce na dortu, kde jsem se letmo zmínil o moudrém učiteli Cheirónovi. Chtěl bych nyní o něm říci něco více a konfrontovat tento archetyp s archetypem Neptuna, který je mu něčím společný: taktéž se vztahuje k jednotě a propojenosti všeho bytí - na druhé straně s ním však stojí v ostrém kontrastu. Na tento kontrast bych se chtěl zaměřit, protože na něm lze ilustrovat cosi zásadního, co nyní probíhá v naší psýché a v celém světě. Budu vycházet ze své zkušenosti s konstelacemi na tyto astrologické archetypy za posledních několik let.

PEXESO Test

Výzkum byl již uzavřen. Sadu kartiček je nyní možné objednat za cenu 499,- kč

Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je čím dál horší

Úryvky ze stejnojmenné knihy jejímiž autoři jsou: James Hillman a Michael Ventura

Terapeut a novinář, dva světaznalí a sečtělí muži s mnohaletými zkušenostmi s terapií (na obou koncích spektra), se setkají v rozhovoru, který připomíná jazzovou improvizaci. Přejímají motivy druhého a libovolně na ně reagují. Ve svých hovorech si berou na mušku především terapii a její dopad na vývoj lidské společnosti. Drtí ji mezi prsty a neuhybají před žádnou otázkou. Opravdu jsme se za sto let někam posunuli? Nestojíme na konci civilizace? Nepřihodilo se, že zatímco nejcitlivější a nejchytřejší lidé světa "čistí" denodenně své emoce na terapiích, svět je ovládán psychopaty, kteří o terapii neslyšeli ani z rychlíku? Neztratili jsme se příliš ve "vnitřním dítěti" a ideji "nekonečného rozvoje"? Nezapomněli jsme na terapeutickém lehátku na svět tam venku? Na jeho krásu, řád, na jeho propojení s naší psýché? Neměly by se všechny terapeutické místnosti stát revolučními buňkami proměňující celý svět? Z jejich jazzových úderů do strun odskakují revoluční jiskry. Zaposlouchejme se do úryvků z knihy, třeba na nás jiskra přeskočí (a budeme mít chuť přečíst si ji celou), anebo se (společně a autory) naštvaně zvedneme ze židle a půjdeme do světa něco změnit.