Validita testu vypovídá o tom, do jaké míry test skutečně měří to, co tvrdí, že měří. Jinými slovy platnost testu. (Reliabilita naopak znamená spolehlivost a přesnost testu, nepřítomnost chyby při měření).
1. Kriteriální validita
a) Prediktivní validita. Na základě přítomného měření jsem schopen předvídat, co se stane v budoucnu, např. na základě amniocentézy (odběr plodové vody) predikuji: "narodí se chlapeček nebo holčička?"
b) Paralelní (souběžná) validita. Tentýž fenomén otestuji dvěma na sobě nezávislými testy.
c) Retrodiktivní validita. Na základě přítomného měření odhaduji (retrodikuji) nějakou minulou událost. Např. "Jaká byla jeho rodinná situace? Jaký byl jeho prospěch na ZŠ?"
2. Konstruktová validita
a) Konvergentní validita. Míra korelace např. několika symptomů, jejichž kompletní výskyt tvoří diagnózu. Při alexithymii splu navzájem koreluje citová oploštělost, inhibice tělesných pohybů a neschopnost imaginace. Je zvýšená šance, že pokud se objeví jeden z těchto symptomů, nalezneme tu i druhý nebo třetí; vyskytují se častěji pospolu v pomyslném "trsu". Pokud vymyslím nový hypotetický pojem, který hodlám měřit (např. alexithymii), můj test se může ukázat konvergentně validní, bude-li následujícími testy, které vypracoval někdo jiný, potvrzen častý souběžný výskyt citové oploštělosti a neschopnosti imaginace. Jinými slovy, další a další testy na podobná témata potvrdí, že můj hypotetický konstrukt má reálné jádro. Konvergentní validita mého i podobných testů bude stoupat (nebo naopak klesat).
b) Diskriminační validita. Vypovídá o tom, že to, co daný test měří, se dostatečně odlišuje od toho, co už měří jiné testy, aby nedošlo k tomu, že "objevuje" něco, co už je dávno objeveno.
Konstruktová validita tedy vypovídá o tom, jak přesně námi používané pojmy reprezentují měřené proměnné. Jelikož často pracujeme s hypotetickými pojmy (např. agresivita, lakomost), musíme zjistit, 1) zda daný fenomén vůbec existuje (zda nejde o sociální konstrukt, předsudek) a 2) zda je naše metoda ta nejvhodnější, nejpřiléhavější ke zjištění daného fenoménu. K tomu ním orientačně slouží konvergentní validita (a) a diskriminační validita (b), neboli podobnost mezi námi měřenými fenomény s již existujícími a ověřenými metodami a přitom dostatečná odlišnost našeho testu a testů již existujících, abychom "podruhé neobjevovali Ameriku."
3. Validizace daná úvahou (neempirická)
a) Zjevná, "face" validita. Neempiricky podložená platnost nějakého tvrzení na základě "očividnosti" - něco prostě považujeme za "samozřejmé". Takový odhad ("podle oka") však nevylučuje možnost chyby.
b) Pojmová validita. Jsou dané pojmy správně zvolené, přiléhavé? Týkají se ještě vůbec psychologie?
c) Obsahově-extenzivní validita. Pokrývá daný test co do šířky celou problematiku, jíž se zabýváme? Neměříme jen nějaké dílčí spektrum celého fenoménu?
4. Inkrementální validita
Přínosnost naší metody. Jaký nárůst poznání může přinést naše metoda? Obrovská, precizině vykonaná práce může mít nakonec nulovou přidanou hodnotu, protože neobjevuje nic nového. Naopak, malý, rychlý testík se může ukázat jako inkrementálně validní a hojně používaný.
Validita u experimentu
1. Interní (vnitřní) validita
Logická čistota, vnitřní soudržnost, kompaktnost u dobře designovaného výzkumu. Stupeň jistoty, s níž lzde data interpretovat právě tak, jak je interpretujeme, a ne jinak (jistota jednoznačnosti našich tvrzení). Možnost více alternativních vysvětlení narušujě interní validitu výzkumu. U interně validního experimentu, máme jistotu, že závislá proměnná je ovlivňována pouze (námi kontrolovanou) nezávislou proměnou a vnějšími (intervenujícími) proměnnými.
2. Externí (vnější) validita
Míra, s níž můžu výsledky výzkumu rozšířit i do oblastí mimo svůj výzkum. Rozšíření se týká zejména toho, zda mohu výsledky přenést a) na celou populaci (závisí na reprezentativnosti vzorku), b) do jiného prostředí (např z Čech do indonéského pralesa), c) do jiné doby (nadčasovost).
3. Ekologická validita
Bude výsledek experimentu platit i v přirozených podmínkách mimo laboratoř? (Dají se závěry Millgramových experimentů s dozorci a vězni aplikovat i na "realitu"?)
Podle přednášek MUDr. Mgr. Radvana Bahbouha, Ph.D. (2008-9)
Stanislav Ježek, Martin Vaculík, Václav Wortner: Základní pojmy z metodologie psychologie, Brno, 2006
Validita grafologie
Pan Eduard Jablonský ze Slovenské Grafologické společnosti (www.grafologia.sk) byl tak laskav a přeposlal mi seznam literatury, která se zabývá validitou grafologie:Crumbaugh, J. C.: Stockholm, E.: Validation of graphoanalysis by graphoanalytic approach to personality. Journal of Personal assessment, 1977, 41, 351-352
Galbraith, D. - Wilson, W.: Reliability of the graphoanalytic approach to handwriting analysis. Perceptual and Motor Skills, 1964, 19, 2, 615 - 618
Lockowandte, O.: La validation de l´ecriture par analyse factorielle, en relation avec les methodes projectives. La Graphologie, 1968, 109
Lorr, M.- Golder, J.: Validation of some handwriting scales against personality inventory scores. American Psychologist, 1948, 3, 262
Neagler, R., C.: A validation study of personality assessement through graphoanalysis. Drury College. International Graphoanalysis Society, 1960
Neter, E. - Ben-Shakhar, G.: The predictive validity of graphological Inferences: A meta-analytical approach personality and individual defferncies, 1989, 10,737 -745
Schwarz, D.: Avalidity study assessing integrity, 1992
Thomas, D.- L.: Validity of graphoanalysis in the assessment of personality characteristics. master tjesis, Colorado State University, 1966
Vestewing, R.: Santee, A.- Moss, M. K.: Validity and student acceptance of graphoanalytic approach to personality. Journal of Personal Assessemnt, 1976, 40, 6, 592 - 598
Wallmer, T.: A necessary correction of a validity research study in handwriting Psychology by D.Kimmel and M. Werheimer, Journal of Projective Techniques and Personality Assessement, 1967, 31,. 2, 70 -71
22 komentářů:
Validita grafologie dosud nebyla SPOLEHLIVĚ prokázána: www.pismoznalectvi.com/news/b-l-beyerstein-jak-grafologie-klame-lidi
Díky za zajímavý kritický odkaz - škoda, že vychází z velmi zjednodušených, naivních a zastaralých představ o grafologii bez prostudování moderních dostupných učebnic. K této zjednodušené "grafologické abecedě" je pak vedena veškerá (mnohdy oprávněná kritika). Éra intuitivní grafologie, s níž autor polemizuje a jíž dává do stejného koše s "věštěním z kávové sedliny a astrologií", skončila před sto lety. Takováto (čistě intuitivní) varianta grafologie opravdu validní není (odvíjí se od mimořádných schopností jedince, které leckdy mohou selhat). Moderní grafologie stojí již na racionálním a kodifikovaném základě. Její základní principy jsou osvětleny na těchto stránkách. Se stejnými předsudky, vůči nimiž se vymezuje Beyerstein, se snažíme bojovat také. Připomínáme, že základní princip grafologie jakožto výraz tělesného pohybu Beyerstein v zásadě nezpochybňuje, jen pochybuje o míře jeho přesnosti. Ta by samozřejmě byla pochybná, kdyby jedno gesto nebo písmový znak mělo znamenat rovnítko s konkrétní lidskou vlastností. Grafologie samozřejmě pracuje s komplexní syntézou těchto znaků, v tom je právě její jedinečnost. Teprve mnohonásobný výskyt několika znaků dává velmi vysokou pravděpodobnost k určitému charakterovému sklonu či tendenci. V diagnostice chorob to odpovídá tomu, že teprve současný výskyt x symptomů poukazuje na přítomnost konkrétní choroby, jíž není možno vysledovat s pouhého jednoho symptomu. Je zajímavé, že Beyerstein se ani okrajově nevyjadřuje k celé kategorii projektivních metod (Rorschach), což je přesně onen koš, kam grafologie spadá. Na těchto stránkách samozřejmě vítáme jakoukoli racionální kritiku a polemiku. Jen se těžko diskutuje s kritikou "jiné grafologie", než jakou se snažíme jasně a srozumitelně osvětlit na těchto stránkách. Beyerstein kritizuje tytéž rádoby-grafologické nešvary, pod něž bych se moderní grafolog rád podepsal také.
Jak a kdy byla spolehlivost a platnost grafologie ověřena? Jaké jsou tedy ty správné moderní dostupné učebnice?
Také bych uvítal zpřesnění Vašich tvrzení o konkrétní literaturu, ve které by bylo možné toto ověřit. Vaše argumenty znějí bezpochyby zajímavě, rád bych se však přesvědčil o jejich pravdivosti a vyvrátil si své přesvědčení, že se jedná jen o Vaše přání, které se se skutečností diametrálně rozchází. Osobně jsem měl možnost přečíst si hned několik grafologických "posudků", a to od různých grafologů. Ve všech případech tyto výstupy působily velmi naivně, neexaktně, mlhavě a pocitově. Když to zjednoduším, nemohu se zbavit dojmu, že v současnosti se v ČR otevírá řada grafologických kurzů (jejich atraktivnost je dána mysteriózností písma v jeho podstatě a vidina odhalení nitra skrze písmo samozřejmě hlad po těchto kurzech jen umocňuje), kde jsou posluchačům předkládána neověřitelná tvrzení, která jsou prezentována velmi přesvědčivě, pokud je přednášející alespoň trochu zběhlý v psychologii, resp. ovládá manipulativní techniky. Posluchači dále dostanou do rukou grafologické tabulky, které velmi zjednodušeně interpretují konkrétní znak rukopisu. Ještě jsem neviděl grafologický rozbor, kde by daný znak nebyl přiřazován k charakterovému rysu na základě podobnosti, což zavání velmi primitivní a naivní symbolikou (ekvivalentem by mohla být dnes již směšná biologizující typologie charakteru). Pokud tvrdíte, že takovýto přístup je zastaralý, je zarážející, že stále dominuje. Jistě by bylo ohromným, až revolučním přínosem, kdybyste se jako osoba v dané problematice erudovaná zasadil o vymícení tohoto dle Vás zastaralého (dle mého stále dominujícího) naivně symbolického přístupu grafologie. Přivítal bych proto, kdybyste mohl uvést zdroje prezentující nové poznatky v grafologii, samozřejmě založené na řádném a objektivním výzkumu.
Zde je odkaz na rozsáhlou grafologickou literaturu: http://ografologii.blogspot.com/2008/06/knihy-o-grafologii_07.html
Doporučuji pročíst si: Jeřábek, Schonfeld, Saudek (v tomto pořadí). Opravdu Vám doporučuji si alespoň jednu z těchto knih přečíst, abyste získal jasnou představu. Stručný význam grafologických znaků najdete i na těchto stránkách, včetně pokusu ukázat logiku, s jakou právě tomuto znaku přiřazujeme právě takový a takový okruh významů (okruh významů, nikoli konkrétní vlastnost) - přičemž v mnoha variacích se zde pokouším poukázat na to, že umění grafologie spočívá teprve v kombinaci těchto znaků, že nelze spolehlivě určit jednu vlastnost z jednoho grafologického znaku, že na konkrétnější vlastnost (tendenci) lze spolehlivěji soudit až ze souběžného výskytu několika znaků. Více o tom například mluví Vladimír Tardy (psycholog, životním postojem scientista) zde: http://ografologii.blogspot.com/2007/11/rozhovor-s-vladimrem-tardym.html
Já jsem grafologii studoval na grafologické škole Calix a s žádným manipulativním nebo mysteriózním způsobem výuky jsem se nesetkal. Jak je tomu jinde, nevím, ale je dobré se podívat na délku kurzu: grafologie se nedá naučit za víkend.
V češtině zřejmě chybí publikace, která by shrnovala nějaký výzkum, ověřující grafologické výstupy od různých grafologů z různých škol. (Výzkum Sisyfovců asi neobstojí: http://ografologii.blogspot.com/2008/02/experiment-vyvracejici-grafologii.html ) Mohu to zkusit vzít jako osobní výzvu a odpovědnost do budoucna.
Zde je článek z Psychologie dnes na podobné téma: http://ografologii.blogspot.com/2008/02/co-s-pisma-nepozname.html
Pokud je i ve Vámi uveřejněných textech víceméně zpochybňováno osobnostní hodnocení na základě interpretace znaků dle "grafologické abecedy", nelze než souhlasit. Primitivní symbolika založená na vztahu vnější podobnosti je naivní až směšná.
Pokud se ale ustupuje od interpretace na základě objektivně zjistitelných a dokumentovatelných znaků rukopisu, potom takové neznakové hodnocení sklouzává k intuici. Hodnocení "obecných znaků", přesněji znaků obecné roviny, může maximálně reflektovat fyzické, případně psychické dispozice pisatele (problémy s motorikou, disgrafie, únava atp.), stěží však může odrážet vlastnosti či rysy osobnosti. Případná interpretace konkrétního znaku pak musí být nutně založená na spekulaci, neboť konkrétní aspekt obecné roviny může/musí nabízet hned řadu různých vysvětlení, tedy spolehlivost je nulová.
Komplexní posouzení celé množiny takovýchto znaků, které dle tvrzení graflogů může teprve vést k výsledné interpretaci, pak logicky jakožto součet spekulací nemůže mít za výsledek nic jiného než násobenou spekulaci. Ta však může v očích liaka či nekriticky smýšlejícího jedince působit paradoxně věrohodněji, jelikož jako komplex oplývá zobecněnými tvrzeními, jež má jedinec sklony vztahovat ke své osobě (barnumský efekt, metoda cold reading).
Ostatně projektivní metody jsou vesměs nespolehlivé a spekulativní, neboť jsou značně zjednodušující a nezohledňují řadu ovlivňujících faktorů (kulturní, společenské pozadí, historické souvislosti, osobní zkušenost, momentální stav). Pokud opominu absurdní kresbu domu či stromu, potom vezměte například v potaz u psychologů oblíbené seřazování barev.
Černá, hnědá, fialová jsou jedny z nejvíce negativně hodnocených, bílá barva, řazená mezi "pozitivní" (nevinnost, čistota, svoboda), přitom ale stačí podívat se do středověké literatury, kde byla barvou smrti, tedy stojící na opačném významovém pólu. A to nemluvě o odlišných významech těchtýž barev v různých kulturách. Ukázkový příklad absurdity testování.
Uvádíte-li příklad využití grafologie v personalistice, argumentujete např. validitou vzhledem k odhadu pohlaví. Přitom ale pohlaví na základě rozboru rukopisu spolehlivě určit nejde (mohu to prohlásit kategoricky, neboť se profesionálně zabývám kriminalistickou identifikací pisatele). Z rukopisu dále nelze spolehlivě určit věk (výskyt tremoru může, ale nemusí naznačovat na stařecký tremor), vzdělání, inteligenci, profesi atd.
Pokud tedy ve svých tvrzeních používáte nejenže neověřené, ale zjevně nepravdivé argumenty, nabývám odůvodněných pochyb o tom, že celá obhajoba grafologie je založena na nepravdách a hypotézách.
Pokud grafologie jako validní prameny nabízí autory z přelomu či počátku 20. století, kteří nedokázali své postuláty nikdy verifikovat na reprezentativním vzorku, je to jen důkaz stagnace této zábavní činnosti, která se ze své podstaty nikdy nemůže postavit na vědecké základy. Samozřejmě že určitý přínos lze spatřovat v Saudkovi v oblasti terminologie a v tom, že jeho snaha o exaktnost přispěla k vyčlenění forenzního písmoznalectví.
Skeptiky mám velmi rád. Zatím všichni, kteří tvrdili, že nic takového jako grafologie nemůže fungovat, po krátkém rozboru svého vlastního písma zčervenali nebo napsaný text rychle hodili do koše - s tím, že své písmo raději už nikde ukazovat nebudou :-) Zatím všichni sebekritičtější skeptici, kterých jsem potkal mnoho - vždy šlo shodou okolností o muže - na základě své vlastní zkušenosti nakonec souhlasili, že grafologie "funguje". To mi dává optimistickou důvěru se dívat na věci z jiné optiky. Na druhou stranu, teoretické debaty se ukázaly - - jako debaty o politice - zřídka kdy smysluplné. Stejně se za vší tou racionalizací ukrývá jakési názorově-pocitové jádro, na němž člověk lpí, a jež si hýčká jakožto podhoubí svého ega a identity, a právě proto si na něj nechce nechat "šáhnout", protože by měl pocit, že ztrácí půdu pod nohama. Člověk potřebuje v něco věřit, či alespoň v něco "nevěřit", což je to samé. Pro mě existuje jen: mám zkušenost - nemám zkušenost. Co člověk prožije, to mu nikdo neveme. Proto Vám navrhuji sejít se nad Vaším rukopisem, kdy bych vám vysvětlil, jakým způsobem dochází k interpretaci jednotlivých znaků. Samozřejmě gratis. Není nad vlastní zkušenost, pokud člověk poctivě hledá pravdu. Berte to jako poddanou ruku, je-li váš postoj a tázání upřímné. Jinak toho nechme, nic vám nevnucuji. Možná jste se však už setkal s nějakým grafologem, a neudělal jste dobrou zkušenost. Už jste si udělal svůj názor, až už jej nehodláte měnit, máte nějaké nevyvratitelné přesvědčení ... pak je jakákoli diskuze marná... znáte to. :-) Ale dobří a špatní lidé jsou ve všech oborech lidské činnosti. Nejprve bych se Vás zeptal - kolik hodin, dní či měsíců jste strávil studiem těchto stránek? Prostudoval jste si prozatím alespoň Jeřábka? Pak by se lépe vedla diskuze. Nemusel bych se stále opakovat, což je mi třeba vzhledem k ostatním čtenářům trapné - ale Vám mile rád odpovím, jak nejlépe to budu umět
: "Pokud se ale ustupuje od interpretace na základě objektivně zjistitelných a dokumentovatelných znaků rukopisu, potom takové neznakové hodnocení sklouzává k intuici." Mýlíte se, stanovení většiny znaků (tzv. měřitelných, jako např. sklon nebo šířka) je objektivní a jednoznačné. U neměřitelných - komplexních znaků (jako rytmus) je třeba delší zkušenosti. Intuice není základem grafologie. Jinak by nemohla být nazývána vědecká. Ke konkrétní množině znaků je přiřazován konkrétní okruh významů. Jsou přeledně definovány. Při posouzení stejného písma a stejné "grafologické nauky" by se měly 2 grafologové v základních bodech shodnout. (Extraverze, stabilita, dominance, jungovská kognitivní funkce atd. atd.) - ačkoliv jejich rozbor nemusí být shodný v nuancích a obrazech, jazyk. výrazivu apod. -- Nepracujeme s čísly, ale s jazykem. S živou zelení života. Zkusím uvést příklad, který bude, doufám, sice zjednodušený, ale srozumitelný. Zkuste si představit výrazného extroverta. Myslíte, že bude psát velmi rychle nebo velmi pomalu? Jaké jeho jeho psychomotorické tempo? Rychlejší. Pravděpodobně bude psát spíše rychleji. Psychická dynamika je u extroverta spíše prudší. Bude psát spíše velkým nebo malým písmem, bude se chtít vzhledem k prostoru jevit nápadně nebo nenápadně? Spíše nápadně, spíše bude chtít být středem pozornosti, jevit se, ukazovat se druhým - u extroverta dochází k volnějšímu zacházení s psacím prostorem, písmo bývá větší. Trpí extrovert větší mírou sebekontroly nebo menší? Menší - v písmu se to odráží spíše širším písmem než těsnějším. Atd. Pokud se setkáme s písmem prostorově velkorysým, rychlým, dynamickým, širokým a ještě k tomu pravoběžným a pravosklonným (vpravo se symbolicky nachází adresát, ty, objekt), je souhra faktorů taková, že s velkou pravděpodobností běží o extroverta. Přirozený extrovert by takřka nebyl schopen (v přirozeném režimu) psát drobným, rozpadavým, pomalým, strnulým, silně zdobným-levoběžným písmem s hustě zaplněnou a pečlivě organizovanou psací plochou (členitost). Jeden znak sám osobě obvykle nestačí k určení introverze či extroverze, avšak kombinace těchto faktorů už dává vysokou míru pravděpodobnosti, tak že je možné dle písma posoudit, zda máme před sebou výrazného extroverta, či člověka mírně extrovertního nebo naopak výrazného introverta. Domnívám se, že kdybych Vám předložil několik ukázek písem výrazných introvertů a extrovertů, byl byste schopen celkem dobře odhadnout a zařadit i písma dalších - neznámých lidí, pokud máte přirozený vizuální cit pro tvary a trochu trpělivosti se danou věcí zabývat. Tam, kde nakonec v písmu nacházíme stejný počet znaků pro extraverzi i introverzi, rozhoduje celková dynamičnost rukopisu.
. Mám tu zkušenost, že z písma lze vyčíst i "přeučené" extroverty či introverty, tedy typ lidí, kteří konstitučně odpovídají jednomu typu, ale silným tlakem výchovy si osvojili chování opačného typu, což vždy vede k napětí a nespokojenosti uvnitř tohoto člověka: naučil se příliš hrát "divadlo" a necítí se nikdy zcela ve své kůži. Tím jsem však zabrusil k přílišným nuancím. Jenže právě tyto nuance - jež nezjistí žádný test - mnohdy vedou ke klíčovým a osvobozujícím vhledům, které jsou pro konkrétního člověka podstatné. Pokud jde např. o další členění extravertního temperamentu: Sangvinik skoro vždy píše rytmickým písmem, zatímco cholerikovo písmo je arytmické, - vždy je možno vzít desítky písem z vašeho okolí, od přátel, rodiny a je možno tyto okolnosti studovat. Dále například psychická stabilita souvisí s písmem, v němž je relativně v rovnováze pohyb a forma. http://ografologii.blogspot.com/2007/10/labilita-stabilita-rigidita.html Zkuste si představit písmo člověka, který píše roztřeseně, škrtá v každém třetím slově, jeho písmo je nečitelné, s lehkým tlakem, každý den píše jinak, nemá stálý styl psaní, v jeho písmu se objevují náhlé nepravidelnosti: mezery, proměnlivá velikost či sklon -- jen si to představte. Mohl by tak psát stabilní, vyrovnaný člověk v přirozeném rozpoložení? Jedině v nějaké extrémní, zátěžové situaci, v nějaké krizi. Obráceně ale: vyvážený rukopis, který je dynamický, s rovnováhou mezi pohybem a formou, takový rukopis vám velmi labilní člověk nenapíše, ani kdyby mohl psát od rána do večera a zkoušel by takové písmo napodobit: ono se mu to prostě v takové eleganci nepovede. Dávám příklady z naprostých základů, které se týkají extroverze-introverze a lability-stability, protože zde jsou věci dobře patrné i laikovi a na první pohled. Písmo je pohybovým výrazem těla a ten je u každého jedince odlišný a má úzkou souvislost s jeho temperamentovým základem. Zkuste mi ukázat písmo člověka, jenž má v testu extrémně vysokou škálu neuroticismu - lability - pokud bude všestraně vyvážené, rytmické a harmonické a přitom dostatečně dynamické - já smeknu. Právě jste našel způsob, jakým je možno začít vyvracet grafologii. Já vám však říkám, že něco takového není vlastně "technicky" možné. S určitým aparátem, - strukturou psychiky - není možné dospět k určitým tělesně - pohybovým výrazům. Extrovertovo písmo bude stejně jako jeho tělesné pohyby vždy dynamičtější, rozevlátější, rychlejší, reaktivnější. Tak to prostě funguje. Symbolice barev v různých kulturách, hlavně křesťanské a egyptské je zde věnován podrobný samostatný článek také. - Chodíte mi tu tak trochu s dřívím do lesa :-) http://ografologii.blogspot.com/2008/12/symbolika-barev-v-umeni.html Proto jsem se ptal, zda jste si prostudoval tyto stránky nebo Jeřábka, abych nemusel některé věci stále opakovat dokola. Pohlaví nelze s pomocí grafologie SPOLEHLIVě určit, nicméně silně maskulinní či femininní písmo lze dobře rozpoznat. - Nejde o biologické pohlaví, ale o množinu vlastností stereotypně přisuzovaných muži či ženě. Nějaké statistické rozdíly nicméně mezi muži a ženami jsou - např. 60 procent žen má výraznější dolní délky než horní; u mužů je to přesně naopak.
Vaše kritika zjevně nemíří ani tak na grafologii samou jako na projektivní metody vůbec. K tomu jen toto: jsou školy, které projektivní metody považují za významné a jsou školy, které projektivní metody neuznávají. Tak se to má se světem naší "psychologie"; není jednotný. Nevím, zda jste si pro diskuzi o projektivních testech vybral toho pravého: studenta psychologie, který se několik let věnuje grafologii - a tudíž se opírá spíše o svou zkušenost, jíž je jeho názor již deformován :-) Více by vás třeba zajímal názor profesorů na psychologii. Uviděl byste, že co člověk, to názor. Na katedře máme mnoho příznivců grafologie (ti co se jí zabývali a zabývají ve své praxi), ale odpůrců (většinou o ní nepřečetli ani jednu knížku). Diskuze o validitě projektivních metod podle mě zůstává stále otevřená. Obdobně jako kvalitativní výzkumy mají projektivní testy vyšší výpovědní hodnotu (validitu), ale menší přesnost měření (reliabilitu). Číselné testy jsou naopak velmi reliabilní, jejich "přidaná hodnota" - užitnost a výpovědní hodnota pro hledajícího člověka - je mnohdy však "plochá". (Mluvím spíše obrazně). Na tomto pomezí mezi kvalitativním (subjektivním) a kvantitativním (objektivním) se klene celý most psychologie. Vždy budete mít školy více objektivní (behavioralismus) a "subjektivní" (psychoanalýza). Psychoanalýzu těžko vecpeme do striktní klece vědy -- ale těžko ji můžeme vytrhnout z učebnic psychologie. Tak se věci mají. Na této půdě má smysl se pohybovat spíše s globálnějším pohledem na různé přístupy a školy. Když z psychologie vyjmeme veškerou subjektivitu, bude zcela určitě "vědou", otázkou je, zda to ještě vůbec bude člověku něco platná. Mě jako člověku jde více o praxi a využitelnost metod v praxi. Grafologie se mi zdravě osvědčila a přináší mi do života velkou radost a mnohdy také druhým lidem, když je vidím odcházet s "aha", jakýmsi rozuzlením. Jsem-li toho svědkem, mohu jen pokorně smeknout, že něco takového existuje, co dobře slouží lidem na jejich cestě k sebepoznání. Není to samozřejmě cesta jediná, je jednou z mnoha. Jistě o člověku nevypoví vše a není "stoprocentně" přesná - to v humanitních vědách není nic. Pracujeme jen s vyšší či nižší mírou pravděpodobnosti. Ale lépe rozumět dobře jedné věci, než polovičatě všemu. V té jedné věci se pak zrcadlí souvislosti se vším ostatním. :-)
Pěkný večer.
Možná by stálo za to, kdyby jste vystoupil z anonymity, to však záleží jenom na vás.
Lze vůbec spolehlivě vymezit pojmy extroverze x introverze, labilita x stabilita? Mám pouze okrajové psychologické vzdělání (a přiznávám, že k oblastem psychologie, které nejsou striktně exaktní, si zachovávám velmi značný skeptický odstup), nicméně v definicích těchto pojmů nacházím většinou mlhavost, neurčitost, anebo naopak černobílost. Jsem přesvědčen, že tyto termíny jako protipóly dost dobře nefungují, stejně jako nefunguje černobílá typologie osobnosti. Jakékoli vymezení takovýchto kategorií je pak neověřitelné - ani jedinec sám není schopen spolehlivě rozhodnout, která charakteristka je pro něho příznačná, navíc pokud dojde k zapojení barnumovského efektu. Domnívám se, že u jednotlivce se určité typy chování a sklony k reakcím mění natolik dynamicky, nejenom v rámci dlohodobé časové osy, ale i v kratších úsecích pod vlivem okolností, psychofyzických stavů atp., že je jakékoli vymezování nemožné a neověřitelné.
Na základě čeho se domníváte, že extrovert bude psát rychleji, s prudší dynamikou, nápadným, velkým písmem? Na základě pseudologické spojitosti, která promítá psychologicky definované projevy extrovertů do písma. Proč by se měly charakterové vlastnosti odrážet v písmu? Proč by se měly odrážet na základě analogie s charakterovými rysy? Zrovna tak mohu vyfabulovat domněku, že nápadným velkým písmem píše introvert proto, aby chránil masivností svého písma svou vnitřní uzavřenost před vnějším světem. Tato tvrzení se zakládají jen a pouze na sympatetické magii - na snaze přisuzovat podobně vypadajícím věcem podobné vlastnosti. Až někdo předloží nezávislý a ověřitelný výzkum na opravdu reprezentativním vzorku populace a prokáže přímou spojitost, diskuze se bude jistě ubírat jiným směrem. Jenže! Úskalím této oblasti je právě nemožnost spolehlivě ověřit vyrčená tvrzení týkající se charakterových rysů, jak jsem již zmínil. Dynamika rukopisu a další aspekty nesouvisejí s charakterovými vlastnostmi, nýbrž s písařskou úrovní, chcete-li vyspělostí, a ta je podmíněna zcela jinými faktory, ovlivnitelnými i neovlivnitelnými (od vrozených psychomotorických dispozic přes písařské návyky, frekvenci psaní atd.).
Co se týče Vámi navrhovaného testování - jediný smysl bych spatřoval ve slepém testování, kdy byste vyhotovil charakteristiku řekněme deseti Vám zcela neznámých pisatelů na základě jejich rukopisu a poté je nechal, ať mezi charakteristikami naleznou tu svou.
Anonymitu si raději ponechám, mám k tomu své důvody. Doufám, že to nebudete brát jako nezdvořilost. Musím uznat, že podobnou debatu s grafologem jsem ještě nezažil ;-) Většinou grafologům dojdou v druhé výměně názorů argumenty, uchýlí se ke kritice pisatele a debatu ukončí.
P.S.: Mohl bych znát Váš názor na možnost individuální identifikace pisatele grafologem? Řekněme, že se bude jednat o stanovení pravosti podpisu (ať už bude jeden či více vytypovaných pisatelů, z nichž samozřejmě není možné předem předpokládat, že vůbec zahrnují skutečného pisatele). Děkuji za odpověď.
Vidím, že se mi příliš nepodařilo načrtnout vám jiný obraz grafologie, který není sympatetickou magií, ale spočívá na analýze tělesného pohybu a výrazu. Svou osvětu zakončím posledním příkladem.
Byly prováděny experimenty s pohyby cyklotýmů a schizotýmů (což je typologický model jako extrovert vs introvert; ať chcete nebo ne, v psychologii se hojně používají). Vlastnosti, jež přiřazujeme těmto typům jsou uvedné na těcho stránkách, včetně historického vysvětlení těchto pojmů. Nejste-li si jist, zda tyto typy "existují", zeptám se: měl jstě někdy psa? I psi mají temperament, který by se dal přibližně popsat jako sangvinický nebo choleriký atd. Jde samozřejmě o imaginární trsy častěji se pospolu vyskytujících vlastností, jejichž základ je biologický. Ale zpět k onomu experimentu.
Šlo o záznam pohybů lidí, znichž část byla (pomocí testu) identifikována jako cyklotýmové a část jako schizotýmové. Po té byly analyzovány pohybové křivky obou skupin. Cyklotýmové zanechávaly křivky podobné oválům a kruhům (ladní, vlnivé, spontánní pohyby), zatímco schizotýmové křivky prudké, ostré, s častými zlomy a trhavými přechody (jakoby přerušovaný pohyb - blíže "robotickým pohybům"). Tyto výzkumy jsou snad už ze 70.let. Písmo cyklo- nebo schizo-týmů je velmi podobné, má stejné křivky jako pohyb uvedených tanečníků.
To je můj poslední pokus vysvětlit vám, že grafologie nestojí na sympatetické magii, ale na analýze tělesně-pohybového výrazu. Grafologie není výsledkem spekulace, ale staletého shromažďování empirických materiálů. Pokud se ve své praxi setkáte s tisíci extroverty a introverty, uděláte si obrázek o tom, jak se liší jejich rukopisy - a pokusíte se tuto znalost zobecnit, zakódovat. To je grafologie. Znovu opakuji, aby to nebylo přeslechnuto: psacá výkon = tělesný pohyb. Tento tělesný pohyb má své zákonitosti, přes které "nejede vlak". Apatický člověk v deliriu prostě nemůže "vzlétnout" po papíře dynamickým, estetickým písmem, ani kdy by se rozkrájel.
Když z dálky uvidíte, jak jdou po ulici 2 lidé: A. Jeden skáče, hopsá do výšky a dívá se k obloze a rozhlíží se kolem. B. Druhý jde pomalu, svěšená ramena a dívá se do země.
Tak a teď si zkuste tipnout, který je v manické náladě a který v depresivní. Možnost omylu zde je, ale pravděpodobnost že manický je A a depresivní B, je vysoká, zvláště pokud by se jednalo o několikadenní sledování obou protagonistů.
V písmu jde o podobný tělesně-výrazový projev. Jinak hodnotíme vzletné, stoupavé písmo a jinak písmo s klesajícími řádky, které je pomalé. Z tohoto jednoho znaku však neděláme "závěry", ale teprve v kombinaci s ostatními znaky dojdeme k interpretaci, že se jedná např. o přechodnou rozjásanou náladu, protože rukopis z jiných období stoupavé řádky nevykazuje. Nebo: písmo je jinak velmi strnulé (převaha formy nad pohybem), a přesto má stoupající řádky - může se jednat o snahu kompenzovat pocity skleslosti zvýšeným úsilím. Tyto všechny možnosti jsou u znaku "stoupající řádky" v grafologii zachyceny, a teprve dle ostatních znaků se uchylujeme k nejpravděpodobnější interpretaci.
Pokud jste k chodci A přiřadil manický stav a k chodci B depresivní stav: gratuluji, právě jste se dopustil "sympatetické magie".
To je samozřejmě nesmysl.
Umění "číst v gestech", pohybech, hlasu umí do určité míry instinktivně každý, ale hlavně psychoterapeuté a psychologové to ve své praxi "potřebují". Je to evolučně prospěšná schopnost ve směru odhadovat chování protivníka a včas na něj reagovat. Když jde mladík na vesnickou tancovačku, aby si vyhlédl děvčici, skoukne jak tančí, jak se pohybuje, zda je zdravá, zda se mu líbí, a pak se do ní zamiluje a splodí z ní zdravé potomky. Dělá sympatetickou magii? Ne, instinktivně odhaduje výrazový pohyb. Totéž dělá grafolog, jen se sofistikovanějšími nástroji. Kdybyste podle vašeho vidění měl pozatýkat všechny, kteří používají "sympatetickou magii" na celé zemi by nezůstalo živáčka. Umění číst výraz je vlastní celé živočišné říši. Každá antilopa ví, co je to, když se lev nahrbí k výpadu, nebo když má plný břich a útok od něho nehrozí.
---
S určováním extroverze-introverze pracují uznávané psychologické testy jako BIG5 a pod. Typologie je vždycky abstrakce, jenže právě proto, jde ony krajní typy dobře definovat. Nic mlhavého v tom není, mlhavé jsou jen představy člověka o něčem, čemu nerozumí, např. moje o háčkování. Proto ještě neříkám, že háčkování je mlhavé. "Na základě čeho se domníváte, že extrovert bude psát rychleji, s prudší dynamikou, nápadným, velkým písmem? Na základě pseudologické spojitosti, která promítá psychologicky definované projevy extrovertů do písma..." Ne, protože když uvidím deset extrovetů, tak 9 z 10ti z nich tak prostě bude psát. Máte pravdu v jednom postřehu: pokud jde o velikost písma. V grafologii se učíme, že i velké písmo může mít kompenzační ráz, tzn. kompenzovat malý sebecit zvětšením velikosti písma. Zda jde o tento případ, však poznáme zase až v kombinaci s ostatními znaky. Zde je vidět, že ze samotné velikosti nemůžeme soudit nic.
Anonymita není nezdvořilost, ale nemůžete se divit, že se s vámi jiní lidé na internetu odmítají dál bavit. I v grafologii hodnotíme "čitelný podpis" jako známku solidnosti, toho že člověk je ochoten nést zodpovědnost za to, co říká, že si zatím stojí. Nicméně, pokud je nečitelný, nemusí to nutně znamenat opak. :-)
Uvedení jména na štítku je vždy známkou určité úrovně a toho, že stojíte protivníkovi za pár slov do debaty, protože nehodláte sám útočit ze zálohy, z pozice skrytého kritika, protože svět zřejmě nezná pohodlnější polohu k útoku než schovat se do tmy. Ale jak jsem řekl: skeptiky mám rád. Protože se pravdy, na rozdíl od nich, nebojím. Kde vidím, že se mýlím, uznám to, neboť nic není směšnějšího, než trvat na tom, co je mi předloženo jako evidentní. Vy nemáte přímou zkušenost (a zřejmě se jí i vyhýbáte), pak nelze než kývnout s Dostojevským: "Jděte dál a odpusťe nám naše štěstí."
Samozřejmě chápu, co žádáte - seriózní výzkum, jenž by ověřil výstupy grafologie. Já nemohu hájit své předchůdce nebo kolegy, proč již nic takového sami neprovedli - ale možná proto, že by se bralo, že pokud se do něčeho takového pustí sám grafolog, bude napaden ze zaujatosti výzkumu. Jinak se do toho milerád pustím, až bude dostatek času.
---
K tomu P.S. - Můžete to upřesnit? Nepochopil jsem z toho, co byste ode mně chtěl? S ověřováním pravosti podpisu se obraťe na písmoznalce. S tím vám grafolog nepomůže. :-) --- "Dynamika rukopisu a další aspekty nesouvisejí s charakterovými vlastnostmi, nýbrž s písařskou úrovní, chcete-li vyspělostí" Co je to písařská úroveň? Podle mě je to zcela nevědecký pojem, který jste si vycucal z prstu, aby ste jím zaplácnul místo v chybějící teorii, použil jste tento pojem jako vatu. Definujte mi, co je to písařská úroveň a ukažte mi desítky vzorků písma, kde by byla tato úroveň odstupňována. Zkušenosti grafologa jsou mnohem diferencovanější a odhad "úrovně písma" náležel starým grafologickým školám, dnes víme, že toto odhadování je dosti subjektivní a svévolnél, spočívá spíše na projekci grafologa než na něčem objektivním. Já po vás jen chci, abyste stejný metr, jako používáte na druhé, především používal sám na sebe. Tedy se ptám, co je to "písařská úroveň". Dále se ptám, co je to "vyspělost"? Jen tak mimohchodem, pokud byste tvrdil, že do písma se promítá pisatelova "duševní vyspělost" jste již na půdě velmi ortodoxní grafologie. Jakou vyspělost máte na mysli? Sociální? Pak jste opět na půdě ortodoxní grafologie. :-) Míníte fyzickou vyspělost? Kdeže... I zdatní kulturisti píší jako malé děti... TU jistě na mysli nemáte, nebo ano? :-)
Jen příloha - definice cyklotýmů a schizotýmů včetně typických znaků písma:
http://ografologii.blogspot.com/2007/10/cyklothymie-schizothymie.html
Ještě pokus o nejstručnější, ořezanou definici grafologie:
1) Duševní stavy se do určité míry projevují fyzickými "symptomy"- pohyby, gesty. Pohyby a gesta jsou skoro vždy výrazem duševních stavů a hnutí.
2) Přímá souvislost mezi duševním stavem a pohybem těla NEMÁ SVÉ KOŘENY V SYMPATETICKÉ MAGII.
3) Dlouhodobým pozorováním souvislostí mezi duševními stavy a pohyby lze dospět k jakýmsi zobecnitelným závěrům.
4) U většiny dospělých, zdravých osobností je písmo poměrně neměnné, resp. lze odečíst větší či menší změny rukopisu dané náladou, momentálním rozpoložením.
5) Tento rukopis posléze může sloužit jakožto TROJROZMĚRNÝ záznam KOMPLEXNÍHO TĚLESNÉHO POHYBU k interpretaci určitých PŘEVLÁDAJÍCÍCH tendencí týkajících se duševního stavu, prožívání, temperamentu, adaptability, emocionality daného jedince a jeho způsobu reaktivity na vnější (sociální) prostředí.
Pozorně jsem přečetl veškeré příspěvky v poslední diskuzi (kde jsem mimochodem nalezl dost odpovědí na otázky, které bych nesvedl sám takto jasně položit, takže dík), ale uniká mi jakási definice "sympatetické magie". Na Googlu jsem našel jen hodně málo informací. Nejde spíše o "sympatickou magii"? Ta mi dává jasnější smysl. Nebo je to opravdu terminus technicus?
Ahoj Dave,
sympatetickou magií se myslí víra na ten způsob, že když na jaře ulehnu se ženou do oranice, bude dobrá úroda, neboť plodnost spustí zase plodnost. Není tam kauzální spojitost, ale spojitost metaforická, na základě nějaké vnější podobnosti. Zdá se mi, že členové spolku Sisyfos se snaží pod sympatetickou magii zahrnout vše, co jim nejde pod fousy, a na co nemají trpělivost to do hloubky prozkoumat.
Týká se obecně jiné souvztažnosti mezi věcmi než podle kauzální logiky. Více se vyskytuje v myšlení orientu. Např. rybář cestou k řece uvidí srnu s mladými, pak chytí rybu a v jejím těle najde 5 malinkých, vrtá mu to hlavou - a doma: hle, zjistí, že žena je těhotná. Nějak si to spojí v hlavě a řekne si: inu, to je osud a bohové mi dali znamení, ale já je přehlédl. Příště bude pozornější. Indiáni také věřili, že "Velký duch" jim takto dává znamení v detailech, k nimž musíme být všímaví - a že bílý muž tato znamení vidět neumí, neboť k nim není citlivý. U E.A.Poa může docházet k záměrnému řetězení takovýchto podprahový symbolů v jeho tvorbě, aby vyvolal určitý účinek na čtenáře. Asi tímto směrem, pokud jde o "sympatetickou magii", myslím, že je to tak psáno správně. :-)
Ještě třeba by sem patřilo voodoo - budu pálit vlasy tvé figurky s vírou, že tobě vlasy také chytnou, nebo aspoň vypadají - nebo třeba získají rudou "ohnivou" barvu :-)
Písařskou úrovní (též vyspělostí podle angl. graphic maturity) je chápán stupeň osvojení procesu psaní. Úroveň přitom určuje řada faktorů, zejm. zautomatizování, odchylka od písařské normy - stupeň individualizace (zjednodušování, multikomponentní spojení), kvalita a rychlost (vyšší pís. úroveň = vyšší rychlost při zachování kvality; kvality ve smyslu tolerované znakové proměnnosti v rámci přirozené vnitřní variability), psaní bez řízeného vedení psacího tahu (zaměření na obsah nikoli formu) se současným zachováním plynulosti, jistoty psacího tahu a dynamiky. Určení písařské úrovně je mimochodem důležité z toho důvodu, že pisatel s nízkou písařskou úrovní není schopen vyhotovit písemný záznam vysoké písařské úrovně, zjednodušeně řečeno.
Jinak se mi stále a beze změny zdá, že hledáte a uplatňujete analogii tam, kde není, nebo ji nelze spolehlivě a ověřitelně uplatnit. Sám pracuji jako kriminalistický expert zkoumající ručně psané texty a podpisy. Pod vlivem své práce (hledám objektivně se vyskytující znaky - znak buď existuje, nebo nikoli a jakékoli neověřitelné tvrzení je v mém výstupu nepřípustné) se mi příčí přijímat neověřitelné hypotézy (tak na rozdíl od Vás chápu většinu zde předestřených argumentů).
Ověřování podpisu samozřejmě po Vás nechci, jen mě zajímal Váš názor, neboť se ve své práci já a kolegové setkáváme s případy neodborného vměšování grafologů do písmoznalectví. O ubohé kvalitě a vysoké chybovosti takovýchto výstupů a neštěstí z nich pramenících bych mohl povídat hodiny. Jsem přinejmenším rád, že nepatříte mezi ty grafology, kteří kvůli finanční motivaci tuto podvodnou činnost vědomě vykonávají (Grabowská, Dobiášová, Hornychová a další).
Komunikace, kterou jsem buď já nebo někdo z mých kolegů vedl s několika grafology, anonymní nebyla, nicméně pro nedostatek argumentů a zřejmě celkový nízký inteligenční potenciál byla z jejich strany vždy ukončena.
Jeden z několika příkladů naleznete na http://www.pismoznalectvi.com/news/dalsi-stika-v-rybnice
Každopádně děkuji za diskusi a přeji Vám Vaše štestí ;-)
Také děkuji za diskuzi.
Pokud by měla pokračovat, tázal bych se, zda si myslíte, že je možné dospět k vysoké písařské úrovni bez určitých duševních kvalit, či zda se k ní může dopracovat kdokoli čistě tím, že bude často psát? Může se "dělník od lopaty" s IQ 60 během několika měsíců či let důkladného psacího tréningu dopracovat vysoké písařské úrovně? Či je k jejímu dosažení třeba určitých minimálních psychických dispozic?
Jetli tomu páni "anonymové" nevěří, paráda, nevadí, každý má právo vyjádřit svůj názor (pokud není nebezpečný) ale takové diskuze jsou o ničem. Navíc komentáře k textu o validitě obecně nemají mít funkci debaty skeptiků nebo neinformovaných lidí. Znepřehledňuje to celou stránku.
P.S.: Můj názor na věc je, že téměř jakýkoliv projev jedince je ovlivněn jeho osobností. A písmo podle mého není výjimkou. A pokud v písemném projevu existují projevy osobnosti, existuje také možnost jejího (zjednodušeně) "čtení".
Okomentovat