Taisen Deshimaru: Zen a bojová umění

Převzatý příspěvěk

Poučení samuraje

Když se samuraj Kikuši stal boddhisattvou, poučil jej mistr Daiči takto:

"Pokud si přeješ rozžehnout svou svítilnu a s jistotou znát pravdu o základním problému života a smrti, musíš nejprve vložit svou důvěru do mudžó bodaišin nejušlechtilejší Buddhovy moudrosti."

A co toto bodaišin znamená?

Znamená to stav mysli, která uzřela mudžó - pomíjivost, nikdy nekončící proměnlivost všech věcí ( všeho co existuje v kú, prázdnotě) a uzřela to v plnosti.

Ze všech živoucích bytostí, které jsou předmětem protichůdných a vzájemně se doplňujících účinků dvou pólů jin a jang, v každém bodu prostoru mezi nebem a zemí, žádná neunikne změně a smrti. Mudžó neustále visí nad tvou hlavou a může zaútočit náhle, rychleji, než si to stihneš uvědomit.

Proto sútra říká: " Tento den končí a s ním musí skončit i tvůj život, všimni si nevinné radosti rybky plující v louži vody, jakkoliv nejistá ta radost může být."

Musíš se soustředit a zcela se věnovat každému dni, byť by ve tvých vlasech plál oheň. Musíš být vždy obezřelý, měj na paměti mudžó a nikdy neochabuj.

I kdyby tvůj život měl klesnout pod úderem hrozného démona mudžó, půjdeš sám vstříc smrti, nebude nikoho, kdo by tě doprovázel, dokonce ani tvá žena, ani tvá rodina. Ani královské paláce nebo královská koruna nemohou následovat mrtvé tělo. Tvé kypící vědomí, které tak úporně lpí na lásce k tělu a shromažďování hmotných statků a nalézá v nich potěšení, se promění v les kopí a v horu mečů. A všechny tyto zbraně ti přinesou starosti a mnohé překážky na další cestě. Roztříští tvé tělo na části a rozsekají duši na kousky. Posléze, padaje do nejtemnější pekelné jámy pod tíží vlastní karmy, budeš desettisíckrát znovuzrozen a desettisíckrát zemřeš pod maskou všech démonů pekla, jak odpovídá všem aspektům špatné karmy. Každý den, po celou věčnost budeš trpět.

Jestliže tomu neporozumíš a stále nepochopíš, že tvůj život není nic nežli sen, přelud, bublina v pěně, stín, dokonce i tak jednoho dne určitě dojdeš k politování nad nekonečným utrpením v děsivé říši života a smrti. Ten, kdo hledá pravou duchovní cestu buddhismu, musí začít upevňovat múdžó ve svém srdci tak pevně jako dub.

Brzy nadejde tvá smrt, nikdy na to nezapomínej, od jednoho okamžiku vědomí k dalšímu, od vdechu k výdechu. Jestliže tak nežiješ, tak opravdu nejsi ten, kdo skutečně hledá cestu. Nyní ti prozradím ten nejlepší způsob řešení problému života a smrti: cvič zazen. To, co se nazývá zazen, znamená sedět absolutně nehybně na zafu v tiché místnostiv přesné a správné pozici, bez jediného slova, s myslí prostou jakýchkoliv myšlenek, ať dobrých či zlých. Pokračuje to tak, že pokojně sedíš, hledíš do zdi a nic víc. Každý den.

V zazenu není žádné vlastní tajemství, žádná zvláštní motivace. Avšak zazenem se tvůj život s jistotou obohatí, rozkvete a stane se dokonalejším. Musíš tedy nechat odplynout každý rámec a vzdát se v zazenu myšlenky na dosažení jakéhokoli cíle. Kde ve tvém těle a tvé mysli je pravdivá metoda, podle které bys mohl žít a zemřít? Musíš tomu porozumět hlubokým nahlédnutím do sebe samého.

Pokud si myslíš, že na tvém egu je něco zvláštního, prosím tě, ukaž mi to. Pokud to nemůžeš nalézt, pak tě žádám, uchovej si to pro sebe a důkladně to střež. A zapomeň na to, jak se obyčejně ukazuješ světu. Pak po několika měsících či letech začneš zcela přirozeně, automaticky a nevědomě cvičit gjódó (pravou cestu) celým svým tělem a bez jakéhokoliv vypětí vůle.

Gjódó znamená více nežli jen cvičení dílčí cesty a sledování určitých obrazů; účastní se ve všech aspektech každodenního života, v chůzi, ve stoji, v sedu, v lehu, dokonce i když si myješ obličej nebo jdeš na toaletu. Vše se musí stát gjódó, plodem skutečného zenu. Každý životní projev těla, každý pohyb musí být v souladu se smyslem pravého zenu. Tvé jednání a veškeré tvé chování musí přirozeně, automaticky a nevědomě následovat vesmírný řád.

Každý, komu se podaří vytvořit podmínky pro skutečné soustředění (samádhi), se může stát vůdčí osobností, osobností s velkým nadhledem na cestě života a smrti, která prochází rozmanitými zákruty, byť by se celá existence země, vody, ohně a vzduchu rozpadla i s jejich prvky; i kdyby selhaly oči, uši, nos, jazyk, tělo i vědomí; dokonce i kdyby se z představ a vášní zrodily komplikace tvořící chaos zmítající myslí jako vlny na rozbouřeném moři.

Vytvoříš-li správný a normální stav svého těla a mysli, pak lze říci, že ses skutečně probudil a pronikl do pravého zazenu. Dále je známé, že dosažení pravého samádhi vede k mistroství a porozumění všem tradovaným koánům mistrů.

Někteří lidé dokážou oddělit zen mimo všechny stíny pochybností, mocí své všepronikající vize jejich původní povahy či tvárnosti. Pro jejich vědomou vůli a speciální techniky bývají nazývány mistry.

Avšak jestliže zklamou při vytváření podmínek opravdové koncentrace, nejsou o nic lepší nežli loutky spadlé do zapáchjící žumpy, z níž se line dlouhá tradice kompromisů. Ti v žádném smyslu nejsou skutečnými zenovými mistry.

Dnes bědujeme nad skutečností, že už nedostáváme pravdivé aktivní, živoucí kóany od pravých zenových mistrů. Takřka všichni začátečníci se často nalézají ve stavu konšin ( dřímoty) nebo ve stavu sanran ( neklidu), protože při zazenu jejich vědomí a jejich zazen představuje dva oddělené stavy a ty jsou v protikladu. Zazen se nesmí cvičit vědomě, jako něco, po čem toužíš.

Lidé by učinili lépe, kdyby cvičili klidně a přirozeně bez ohledu na to, co jsou, bez ohledu na své vědomí, bez ohledu na to, co slyší či cítí. Pak by zde nebyl ani sebemenší náznak konšinu či sanranu. Někdy, když medituješ v zazenu, může do tvé mysli vlétnout mnoho a mnoho démonů, kteří naruší tvůj zazen. Ale v okamžiku, kdy přestaneš cvičit cestu vědomě, zmizí.

Dlouhodobou zkušeností a vlivem neomezené kvality zazenu tomu všemu porozumíš nevědomě, podobně jako dlouhá a nebezpečná cesta na výpravě prověří koně a odryje jeho sílu a odvahu. Navíc dobré vlastnosti osob, s nimiž žijeme, neuvidíme přes noc. Na cestě Buddhy si musíš vždy uchovat naději a nesmíš ji nechat odplynout na úkor únavy, ať tvá cesta vede štěstím, nebo neštěstím. Potom se staneš jedním z těch, o nichž se říká, že jsou skutečně odpovědní za svou cestu.

A toto je nejdůležitějšího ze všeho: Kořen a původ života a smrti je v nás samých.

Nebe se rozpadá a obrací v prach.
Ohromná země se naplňuje mírem, nikdo to nevidí.
Náhle suchý strom rozvíjí svůj jediný květ
volaje další jaro, po celou věčnost.

Takto učil Daiči samuraje Kikušihóa ve sněhu.


Tato báseň pojednává o stavu těla a vědomí v zazenu; popisuje samu podstatu zazenu. Když člověk setrvá v této pozici, veškerý dosažitelný vesmír je přeměnen v mikroskopické částečky uvnitř našeho bytí.. A naše bytí samo... Kde se nalézá?

Není v tom nic záhadného či tajemného. Pokud je mysl v zazenu klidná, v dokonalém soustředění na tělo, pak se svět jevů stává čistým jako křišťál a vše, s čím se setkáváme, je čisté a jasné. Naše vědomí je bez pohnutí a klidné jako čestvě napadlý sníh ve starobylé krajině. Avšak nesmíme se připoutávat ani k zářivé zemi, ani k průzračné obloze, ani k bílému sněhu, ani k prázdnotě (kú), ani k jevům (šiki)...

Veškeré připoutání musíme nechat odplynout a jednoduše být zde, soustředěni, v zazenu.

Tady a teď.

Taisen Deshimaru: Zen a bojová umění, Portál, 2003

Jin a Jang

Osho: Základní kořen všech problémů

Krishnamurti: Sebepoznání

Richard Rohr: Mužské archetypy

Král, válečník, kouzelník, aneb krize mužské identity a jak z toho ven

.

Osho

Základní kořen všech problémů

Základní kořen všech problémů je mysl sama. První věc, které je nutné porozumět, je, co je to mysl, z jaké látky je vytvořena; zda-li je to entita nebo proces; zda-li je substanciální nebo snová. A dokud nevíte, jaká je přirozenost mysli, nebudete nikdy schopni vyřešit žádné problémy vašeho života.

Můžete se usilovně snažit, ale když se budete snažit řešit jednotlivé, individuální problémy, jste odsouzeni k tomu, že se vám to nepovede – to je naprosto jisté – protože fakticky žádné individuální problémy neexistují: mysl je problém. Pokud vyřešíte tento nebo onen problém, nepomůže to, protože kořeny zůstaly netknuty.

Je to jako ořezávat větve stromu, zbavovat strom listí, ale nikoli ho vykořenit. Nové lístky zase vyrostou, nové větve vyraší – dokonce více než předtím; prořezávání pomůže stromu, aby zesílil. Dokud nevíte, jak jej vykořenit, bude váš boj bezpředmětný, bláhový. Zničíte sebe, ne strom.

V zápase mrháte energií, časem, životem, a strom stále a stále sílí, mohutní a houstne. A budete překvapeni, co se to děje: děláte tak mnoho tvrdé práce, snažíte se vyřešit tento a tamten problém, a oni rostou, přibývají. Dokonce pokud je jeden problém vyřešen, deset problémů náhle nastoupí na jeho místo.

Pamatujte si, že kořen je vždycky neviditelný. Nikdy nebojujte s viditelným; jinak budete bojovat se stíny. Můžete plýtvat svým úsilím, ale nepřivodí to ve vašem životě žádnou transformaci, stejné problémy budou klíčit znovu a znovu a znovu. Můžete pozorovat svůj život a uvidíte, co tím myslím. Nehovořím o žádné teorii mysli, jen o její „fakticitě". To mysl musí být vyřešena.

Lidé za mnou přicházejí a ptají se: „Jak dosáhnout klidné mysli?“ Říkám jim: „Nic takového neexistuje: klidná mysl. Nikdy jsem o tom neslyšel.“

Mysl nikdy není klidná – ne-mysl je klid. Mysl samotná nemůže být klidná, tichá. Samotnou přirozeností mysli být v napětí, být ve zmatku. Mysl nikdy nemůže být čistá, nemůže mít jasnost, protože mysl je už ze své přirozenosti zmatkem, zamračenou oblohou. Jasnost je možná bez mysli, klid je možný bez mysli, ticho je možné bez mysli – takže se nikdy nesnažte dosáhnout klidné mysli. Když to uděláte, už od samého začátku se pohybujete do nemožné dimenze.

Takže první věc je porozmět přirozenosti mysli, jedině pak se může něco udělat.

Když to budete pozorovat, nikdy nenajdete žádnou entitu zvanou mysl. Není to věc, je to proces; není to věc, je jako dav. Jednotlivé myšlenky existují, ale pohybují se tak rychle, že nemůžete vidět mezery mezi nimi. Intervaly nemohou být viděny, neboť nejste dostatečně bdělí a ostražití, potřebujete hlubší vhled. Když se vaše oči podívají hlouběji, uvidíte náhle jednu myšlenku, další myšlenku, další myšlenku – ale ne mysl.

Myšlenky pohromadě, milióny myšlenek, vám dávají iluzi, že mysl existuje. Je jako dav, milióny lidí stojících v davu: je zde doopravdy něco jako dav? Můžete mezi stojícimi jednotlivci najít nějaký dav? Ano, stojí pohromadě, jejich pospolitost vám dává pocit, že něco jako dav existuje – existují však jen jednotlivci.

Jste-li nevědomí, nevidíte mezery mezi myšlenkami; skáčete z jedné myšlenky na druhou, a nikdy nevidíte mezery. Stanete-li se vědomějšími, uvidíte více a více mezer.

Stanete-li se dokonale bdělými, kilometry mezer se před vámi odhalí.

A v těchto mezerách přichází satori. V těcho mezerách pravda klepe na vaše dveře. V těchto mezerách přichází host. V těcho mezerách je uvědoměn Bůh nebo jakkoli to chcete vyjádřit. A když je bdělost absolutní, je zde jen jedna obrovská mezera nicoty.

Je to jako s mraky: mraky se pohybují. Mohou být tak husté, že skrze ně nevidíte oblohu za nimi. Ohromná modř oblohy je ztracena, jste pokryti mračny. Pak je začnete pozorovat: jeden mrak se pohybuje a další dosud nevstoupil do zorného pole – a náhle průzor do nekonečné modři.

Druhá věc: myšlenky jsou od vás oddělené, nejsou jednotné s vaší přirozeností, přicházejí a odcházejí – vy zůstáváte. Jste jako obloha: nikdy nepřichází, nikdy neodchází, je tu stále. Mraky přicházejí a odcházejí, jsou pomíjivým, chvilkovým fenoménem, nejsou věčné. Dokonce i když se budete snažit myšlenku zadržet, nemůžete to vydržet dlouho; musí jít, má svůj zrod a smrt. Myšlenky nejsou vaše, nenáleží vám. Přicházejí jako návštěvníci, hosté, ale nejsou pánem domu.

Mysl se stává problémem, protože jste si vzali myšlenky tak hluboko dovnitř, že jste úplně zapomněli na distanci, která vás od nich odděluje; zapomněli jste, že jsou návštěvníky, že přicházejí a odcházejí. Změňte náhled (gestalt): nezaměřujte se na návštěvníky, zůstaňte zakořeněni v pozorovateli.

Přeloženo z angličtiny autorem těchto stránek. Originální, nezkrácený text zde.

Osho: Hry nadřazenosti a podřazenosti

Patandžali: Aforismy o józe

Taisen Deshimaru: Poučení samuraje