(Rozeznění individuačního obrazu)
Odysseus před dvaceti lety vyplul dobít Tróju. Nyní se vrací do své rodné Ithaky.
...
Hovoří Athéna:
Ty jsi, příteli, buď nevědomý, nebo přišel z daleka,
když se ptáš na jméno této země — není přece neznámé
ale mnohými je pojímáno jak na východ od slunce,
tak i tam, kde paní stíní západ.
Je to ostrov skalnatý, kam nevstoupí kůň s povozem;
přesto není chudý – obilí se tu daří krásně,
stáda dobytka i olivovníků a citronových stromů obklopují hvozdy,
topoly zaslouženě vylévají rosné slzy, a zahrady poskytují vlahý stín.
Ó, slyš mě, cizinče…
meliē te men lyorrhoa kai roa kēpeion aeion.
Ó phō, kluthi, xeine…
Když tak promluvila bohyně, roznášející vítr, rozehnala mlhu — země se ukázala.
Veliký Odysseus, hodně trpělivý, se tehdy zaradoval,
protože vděčně stál na své zemi, políbil obilnou půdu.
A hned zvedl ruce směrem k nymfám:
Nymphai Nēïades, Dios aigiókhoio thýgatres...
Nymfy pramenné, dcery Dia bouřného,
nikdy jste mi předtím nedopřály sem přijít,
vždy jste se zdržovaly, božské bytosti,
v hlubokých hájích, po mých toulkách,
ale nyní buďte ke mně laskavé a přívětivé,
jelikož jsem se navrátil do své vlasti,
po dvaceti těžkých, bolavých letech.