Šlo mj. o mocenský střet, zápas mezi několika frakcemi, které v té době bojovaly o rozparcelování světa – v zemi i nad zemí, venku i uvnitř. Bylo jich pět. (Pět se mimochodem řekne řecky „penta“, což je slovo, které dodnes používáme pro označení některých mocenských uskupení.) Ve stručnosti si řekneme, o jaké frakce šlo. Z podoby dnešního světa si lze odvodit, jak tento souboj Titánů tehdy dopadl a že stále v různých variacích pokračuje.
Na psychologické rovině jde o pět archetypů moci nebo o pět symbolických řádů, které nějak interpretují svět a které můžete na úrovni určité inklinace zaznamenat i v sobě. Svět nemusíte ovládnout vojensky jako Alexandr nebo Napoleon, ale lze tak možná učinit expanzí symbolického řádu - toho, v co lidé věří a co žijí, protože to považují ve své mysli za skutečnost. Tento způsob vlády je možná daleko účinnější. Lidé na ní participují automaticky a bez pochybování, aniž by od této interpretace reality (brýlí) byli schopni odhlédnout. Jako se cítí ryba ve vodě, jako pták ve vzduchu, tak lidé žijí v daném symbolickém řádu (kultu, víře, soustavě memů, matrixu) apod., aniž by o tom měli potuchy.
Souboj Titánů lze interpretovat i jako souboj pěti paradigmat v období tzv. temné, předklasické antiky (12-9.st. př.n.l.)
Perseus symbolizuje cestu jednotlivce, který kráčí vlastní cestou, navzdory jakémukoli mocenskému zápolení své doby. To je pro cestu hrdiny podružné. Žádná doba není tak zlá, aby nebylo možné kráčet hrdě po vlastní cestě. V každé době budou probíhat boje, na něž nemáme vliv. Podmínky světa by se neměly stát výmluvou, proč nám něco nejde nebo proč něco nemůžeme.
Následující typologie nám umožní podívat se dovnitř sebe samých a říct si – na čem mám tendenci ujíždět já? V které vnitřní krajině mám tendenci setrvávat? Jak zneužívám moci já sám? Do čeho, do jakých mocenských her se já sám zaplétám, na úkor štěstí a lásky, namísto abych kráčel rovně po své cestě?
Také si můžeme položit otázku: za jaký tábor kope nás vnitřní mág (archetyp mága v nás)? Jakých zbraní používá? K jakým explozím a protiútokům nevědomě inklinujeme, jsme-li ohroženi?
1. Theurgické ženské kněžské řády schopné využívat energii Země. Disponují silou, která jim umožňuje přemisťovat a explodovat hmotu (kameny, lávu apod.). Nejsou ani trochu intelektuální (žádný logos), jde o hrubou sílu, která oživí Golema, Krakena nebo jiná monstra, která anihiluje Sodomu a Gomoru apod. Dnes něco nepředstavitelného (jde o princip naprosto cizí dnešnímu druhu myšlení), tehdy se jednalo o poslední ostrůvky, jež pracovaly s dědictvím Atlantidy. Poslední zbytky tohoto kultu prý zcela zanikají kolem přelomu letopočtu. Je možné, že takto např. zanikla Mínojská Kréta.
2. Zeus a jeho svět. Síla příběhu. Starořecký pantheon, základy civilizace postavené na obrazotvornosti a „mythu“. Pathos, ideje, vzletnost, hrdost až zpupnost, charakternost, řád a svoboda. Patriarchát. Za tento tábor kopal právě Homér. Miláčkem tohoto sboru byl mimochodem i Perseus a dostávalo se mu od něho mocné podpory, jinak by ve svém úkolu těžko obstál. Lidé propojení s tímto archetypem dokážou vzletně, pateticky a vizionářsky hovořit a psát. Starověké Řecko a Řím byly státy vybudované na této „ideologii mythu“. Přičemž za použitím mythu pro masy stojí klidný státotvorný pragmatismus. (Státníci vědí, že vybuzením vlády nad obrazy v myslích lidí, docílí svého.). Dnes: reklamky. Této frakci se podařilo eliminovat jakékoli příběhy (obrazy, informace) o frakci 1 – zmizela z mentální mapy světa, což vedlo i k jejímu fyzickému zániku.
3. Temné magické kněžky. Magie krve, těla, sexuality. Hlavním fetišem je krev, tělo ("flesh"). Symbolika hadů, jeskyní, lidských obětí, psychické manipulace. Kouzla a čáry. Lidově řečeno: Zmijozel. Matriarchát. V homérské době kooperují strategicky a šibalsky s druhou i čtvrtou frakcí. Obrazy Amazonek, jinak dnes dochováno málo stop. Tehdy rozšířeny přes Kavkaz, kolem Černého moře přes ruské stepi až po Moravu (Býčí skála) – Skythové. V dnešní době kooperují s frakcí 4. Diův svět se ukázal jako nepružný a příliš zásadový pro kooperaci úhořovitým Zmijozelem. Medusa (Gorgona) s hadovitými vlasy je ukázkovým symbolem tohoto kultu. (Perseus svíraje v ruce hlavu Gorgony vlastně eliminuje nestvůru z frakce 1 pomocí artefaktu z frakce 3.)
4. Hebrejsko – fénický svět. Síla logu, vědění, inteligence, neemotivního kalkulativního rozumu. Tehdy nejslabší frakce (nikdo by s ní nepočítal), dnes světu dominující. Veškerý digitální matrix, burza, bankovní systémy, veškerá virtualita, veškerá věda a výzkum, to vše je v ranku této frakce. Tato frakce je dnes nedostižitelná, co se týče rychlosti; je vždy napřed. Její slabinou je dnes „digitalita“. Při odstavení elektřiny se ukáže křehká. Pozoruhodné je, že této pronikavé intelektualitě se neprotiví kooperace s iracionální frakcí 3, naopak, spolu jsou nezničitelní. (Příklad: izraleský generál, vybavený špičkovou technikou, konzultuje vhodný termín útoku se svým astrologickým poradcem; do médií to pochopitelně troubit nebude). Během "temného" homérovského období Řekové integrují fénickou abecedu do své alfabety. Jde tedy o prolínání těchto pěti vrstev a jejich částečné vynořování a zanořování v rytmu dějin.
5. Valhala. Svět Vikingů, Germánů, tehdy – Barbarů. Fyzická síla, pevný charakter, jednoduchost. Symbolický obraz: hráč ragby nebo výkonný, testosteronem nabitý manažer. Hlavní cíl je zničit, vyhladit frakci 4. Ti jsou viděni jako „bezpáteřní krysy“. Cílem je nepřítel na obzoru (Můj Stín) - aneb "zničit krtka!" Tato frakce je jakoby odnoží Diova světa, přebírá v jednodušším modu jeho štafetu. Druhá světová válka je jednoznačně pokusem o dominanci této frakce, která na „vnitřní krajině“ (kolektivního nevědomí) znovu ožila se vší fascinací a nabuzením, které hýbalo masami.
Pozn. Jedná se o pět archetypů vyskytujících se v Homérské době; nemusí se jednat o kompletní výčet sil střetávajících se v dnešní době. Možná je také snažší popsat symbolické řády Homérské epochy, protože je vidíme z odstupu, zatímco odhlédnout od dnešního přediva symbolických řádů, od našich vlastních brýlí, jimiž interpretujeme svět, je daleko obtížnější. Řekové své "brýle" uložili do tkaniva geniálního koberce propletených mýtů, aby v nich mohl jako v zrcadle spatřit sami sebe a svou kulturu. Také vložili svů řád na nebesa (souhvězdí) skrze projekci vnitřního na vnější. (Mohu si lehnout do Stromovky, dát ruce pod hlavu, kouknout na nebe a uvidět tam Persea, jak drží Medůzu). Výhodou takového výkladu světa je to, že jedinec v něm geometricky přesně zapadá do většího celku; necítí se vyloučen; patří ve svět a jeho dráhy. Ale kam promítáme náš symbolický řád my - abychom jej mohli uvidět? Kam patříme my? Nezbývá nám než teskně výt na měsíc, když jsme celý vesmír mytologicky "odkouzlili", jak říká Richard Tarnas? ("Disenchanted cosmos.")
Příklad možného použití této typologie: Psycho-logii jakožto vědeckou nauku (logos) o duši (psýché) lze interpretovat jako klasickou vědu symbolického řádu 4 s nepřiznaným stínem symbolického řádu 3 (enormní převaha žen ve světě psychologie, nereflektovaná inklinace k čistě materialistické nebo biologické interpretaci fenoménů, zneužívání moci apod).
Zdroj: konstelace 14. 7. 2016, Mezná u Hřenska
Zde můžete najít další přepisy konstelací.
Zde můžete najít další přepisy konstelací.
Žádné komentáře:
Okomentovat