Válka na Ukrajině jako příležitost ke sjednocení Evropy

Přepis konstelace 

Náš záměr je otevřít se poselství nejvyšší pravdy tak, aby nám byla řečena co nejsrozumitelnější formou pro největší možný počet lidí. Před začátkem konstelace děláme obzvlášť pečlivou přípravu pokud jde o rituální očistu a úklid nás i prostoru. Tato konstelace poskytuje něco jako mytologické či symbolické pochopení právě probíhající historické události. Jaké kroky můžeme podniknout na praktické úrovni, s tím nás seznámí přepis druhé konstelace.

Do konstelace umisťujeme tyto body:

• Matka Země 
• Rusko
• Ukrajina
• Německo
• Francie
• Velká Británie (celé souostroví)
• České země (Čechy, Morava a Slezsko)

Tyto prvky pojímáme jako organické části Evropy, jako krajiny, které tvoří jeden celek. (Podobně jako orgány v těle tvoří jedno tělo). Nejedná se tedy ani tak o státní útvary ve smyslu politickém, ale spíše o to, co jednotlivé krajiny symbolizují jakožto části těla Matky Země. Krajiny se nám budou představovat v personifikované, lidské podobě. Krajiny můžete zkusit vnímat nejen jako vnější, ale i jako vnitřní. Co se děje se světem se děje paralelně s námi a naopak.

Matka Země nám říká, že bude hovořit za tu svou část, která odpovídá Evropě. Celá Země by odpovídala prý babičce, zatímco Evropa matce vůči jednotlivým krajinám, které vnímá jako své děti. (Matka Země je v konstelaci představována obřím kamenem).

Co je pro tebe jako Evropu charakteristické?

Matka Země: Pestrost. Na malém území se toho tady děje dost. Menší území pod velkým tlakem. 

Pokud by Země byla stromem, co by byla Evropa?

Matka Země: Místo, kde se kořeny začínají stávat kmenem. Kdyby se něco zásadního porušilo v Evropě, tak uhyne celý strom. Kdyby v tomto místě něco shnilo, tak celý strom se zlomí.

Já jako Evropa nejsem totožná s hranicemi, jak je vnímáte vy. Vnímám sebe samu rozšířenou i do severní Afriky a na blízký východ. Patří ke mě i Egypt, Turecko, Kavkaz.

Patří k tobě i Ukrajina?

Matka Země: Rozhodně. Ukrajina rozhodně je Evropa.

Co Rusko? Je Evropa?

Matka Země: Z jedné třetiny ano. Po Ural. 

(Rusko je v konstelaci zobrazeno obrovskou dřevěnou holí se začernalým koncem).

Co Velká Británie?

Matka Země: Ano, rozhodně. A má velký přesah skrze své spojení s mořem.

Co Skandinávie?

Matka Země: Ano, ale zhruba do poloviny území. Severní části už mají jiný ráz.

Ukrajina: Ruský klacek přede mnou vnímám jako hnusného agresora. Odpor a hnus. Já sama se cítím jako žena, kterou on jde znásilnit. Cítím se jako mladá dívka a tenhle tisíc let starý klacek už po mě zase jde. Vím, že to dopadne jako vždycky; nemám moc na výběr. Nechám se zase znásilnit, něčím se tomu bráním, něčím tomu jdu trochu naproti; odjakživa to tak u nás chodí.

Kým jsi ti sama za sebe bez reakce na Rusko?

Ukrajina: Cítím se žensky, jako mladá dívka, dvacetiletá žena. Jsem úrodný šťavnatý ženský klín. Jsem klín Evropy. Odpradávna (už v pravěku) se odtud šířily kulty Matky Země (Věstonická Venuše) do celé Evropy. Oplodňovalo to celou Evropu. Je to šťavnaté, plodné a dává to celému světu. Jako delta Nilu, ale u Černého moře. Dávající klín. Mělo to v dějinách velkou úlohu. V žádném případě to není marginální země na okraji. Je tu i silné spojení na Velkou Moravu, která odtud přijímala vlivy, ale už i dříve, v mnoha vlnách v pravěku. Jsem bytost. Odjakživa jsem součástí Evropy. Jsem mateřským klínem Evropy, odkud se šíří zemědělství. Jsem kolébkou civilizace pokud jde o zemědělství (neolitická revoluce). Odtud se to šíří na Kavkaz, do Evropy, odtud to vyvěrá. Jsem pradávná; jsem dávnější než Rusko. Tady dávno kvetla civilizace, když v Rusku ještě nic nebylo. 

S jakými krajinami si tu rozumíš?

S Čechy a Moravou. Jsou mi blízké, příbuzné a velmi milé. Ti mi rozumí nejvíc. Jsou mi něčím podobné. 

České země: Cítím obrovskou tíži odpovědnosti. Odsud dobře vidím všechny národy.  Jedním ramenem jsem vklíčen do anglosaského světa a druhým na východ a skrze mě si můžete rozumět a popovídat si. 

Ukrajina: Ty chápeš nás i je. Ty můžeš překládat naši slovanskou vzájemnost bratrům na západě. 

Česká republika (hlasitě všem): Jste bratři! My všichni jsme sourozenci. Větší a menší sourozenci. Někdo je holka, někdo kluk.

Ukrajina: Chci abys mě miloval, srdcem pochopil a tu lásku přeložil svým západnějším "hlavovým" bratrům. Jsi pro mě důležitý bratr koordinátor. Pro mě jsi nejbližší spojenec. Nemám s kým jiným bych mohla sdílet svůj osud. Nikdo jiný tady mi tak nerozumí. Jsi pro mě blízký bratr.

Co pro nás máš bez ohledu na invazi?

Ukrajina: Mám v náruči dítě. Jsem mladá žena, bohorodička. Rodí se tu něco nového pro celou Evropu. Zrod nového světa. Rodí se tu možný střed nové Evropy. Něco posvátného. Vy na západě to nevidíte, ale rodí se tu nové lidství, nové centrum lidstva pro budoucí věky, pro nastávající tisíciletí. Tady může být nová kolébka Evropy. tady se bude ustanovovat. Jakkoli vím, že vám na západě to připadá nesmyslné. Jednou bude centrum Evropy na Ukrajině. Tady bude těžiště, srdce Evropy. Tím jsem si jistá, vím to. Na Ukrajině se budeme jednou moci všichni sejít, usmířit se. Jednou to tak bude. Jednou se odtud bude vládnout světu, ale ne mocensky. Odtud bude celá Evropa se zbytkem světa ve shodě, i s Asií. Míruplné centrum. Mám obrovský význam.

*

Rusko: Dívám se do očí Matky Země a cítím se vůči ní jako "nezdařilý syn". Jsem svalnatý sedmnáctiletý kolohnát, paličatý a bouřím se vůči ní. Nechci se jí přizpůsobit. Chci stát v opozici. Chci jednat podle sebe, ne jak mi nějaká matka přikazuje. Můj hlavní rys je síla. Kamennost. Archaičnost. Chci si uchovat pravěký rys síly. Neovlivnitelnost, nepohnutelnost. Nic se mnou nepohne. 

Vnímáš ty kolem sebe jako sourozence?

Rusko: Upřímně řečeno, nevnímám nikoho jiného než sebe. Stojím sám. Jestli kolem mě někdo je, tak o tom moc nevím, jsou na jiné frekvenci. 

Matka Země: Mám s ním trpělivost. Potřebuje si něčím projít.

Rusko: Jsem nasranej, frustrovanej. Držím v ruce klacek. Mám pocit, že jsem nedostal vůbec žádný jablíčka z tvojí zahrádky. Jako kdybych byl z děcáku. Nikdo mě nevyživil. Tak si vezmu klacek a půjdu si vzít to, co chci, silou. Když mi to nedávaj'.

Matka Země: Tak bohatství máš teda fakt hodně. To, co ti chybí, to už je na vás lidech.

Rusko: Tomu vůbec nerozumím, připadá mi, že nemám nic. Mám hlad. A nic nemám. 

Matka Země: Tak to vůbec nevíš, co máš.

Rusko: To nevim. To vůbec neberu. Tys na nás, matko, zapomněla a jsme tu opuštěný. 

Matka Země: To mě zraňuje a uráží.

Rusko: My chcem' víc. Chceme víc pokladů Země. Vezme si je silou. Vezmeme si je sami.

Matka Země: To už je na ostatních dětech, jak budou reagovat. To už je vaše hra.

Co tedy chceš?

Rusko: Chci bohatství, chci moc, chci vliv a chci si víc vzít násilím ze Země.

A když ti říká, že už máš dost?

Rusko: Tak tomu vůbec nerozumím. Děcko z děcáku je hladový.

Proč jsi tak frustrovaný?

Rusko: To tu nemůžu v hlubší vrstvě zjistit. Jsem zabejčeně žuřivej puberťák, kterej má pocit, že něco důležitýho nedostal a žádný hlubší vzkaz ke mě nedolehne. 

*

Co ty představuješ za kvality na mapě Evropy, bratříčku?

Německo: Dubová zakořeněná pevnost. Hrdost, co vydržíme. Tvrdá skála. Ale mám nějaký problém sám se sebou. Sebepochybnosti. Něco se ve mě vaří. 

Matka Země: Pro mě jsi velký syn. Jsi můj velký, statečný syn. Jeden z hlavních, který něco nese. Dala jsem ti lesy, dala jsem ti hodně, velké území, velká stáda. Dostal jsi hodně. Chápu ale problém, který máš sám se sebou. Představ si někoho, kdo dostal svaly, inteligenci, a přesto má problém sám se sebou. Co v tom je? Proč? Ty jsi totiž můj věrný syn, na něhož jsem nejvíc sázela; protože jsi byl nejvíc obdarován. Kdo jiný než ty, by měl být silný a v klidu sám se sebou? 

Německo: Bejvalo to tak, bejvalo. (Do 15. století, před reformací). Něco mi tu šrotuje, napětí, zaměření na výkon, ale nemohu se dostat ke svému jádru.

Matka Země: Já tě vidím jako svého syna bez časové perspektivy, v tvé esenci. Pro mě bys měl být ten, kdo má ze svého nadbytku dávat ostatním, jinak nebude nikdy spokojený. Ostatní by se o tebe měli opřít jako o zdravý strom. Ty máš na rozdávání. Ty uneseš, když se ostatní půjdou k tobě poradit a nechat si pomoci. Pokud bys žil jen sobecky, s tím, co jsi dostal, tak by to nebylo správně.

Německo: Cítím, jak mi je dobře, když mi to říkáš. Smiřuji se s tím a líbí se mi to. (Německo se kontaktem s Matkou Zemí narovnává).

Matka Země: Přijal jsi do sebe nějaké cizí prvky a uvěřil jsi tomu, že máš žít sám pro sebe, narcistně. Ale není to pravda, to nejsi ty, ty máš být silný, statečný bratr, který podpírá své menší bratry.

Německo: Ano, víc a víc se cítím jako dub. Ano, příliš mnoho naslouchám cizím vlivům, které mě zmátly. Už se uzdravuji.

Matka Země: Jsi můj hrdina. A kus hrdinství spočívá v tom, že se o tebe ostatní opírají a pomáháš jim. Máš z čeho dávat a to dávání ti dává kus uspokojení. Potřebuješ se podělit o své přebytky, jinak bys ve svém sobectví nebyl šťastný. To je moudrost. Dáváš bratříčkům, kteří neměli tolik štěstí, kteří měli víc problémů. Tvou úlohou je chránit mladší bratříčky v tvém dosahu. Měl bys dohlížet nad střední Evropou. Měl bys je vzít pod svoje křídla a chránit je.

Německo: Expanzi jsem si už vyzkoušel a vím, že tudy ne.

Matka Země: Seberozšíření nyní musíš pochopit jinak. Ne jako zábor, ale jako vzetí pod křídla. S tvou ochranou je střed Evropy pevný. A Evropa vydrží.

*

Německo (Ukrajině): Co teď ode mně potřebuješ?

Ukrajina (Německu): Ty nám kurva, kurva, kurva dlužíš za druhou světovou. Tady je nedokončený kontrakt, který je velmi hluboký. My jsme doufali v tvojí ochranu před Ruskem, že nás vezmeš pod svá křídla a ochráníš nás proti Rusku. Byli jsme vlastně spojenci. A ta dohoda stále platí a není dořešená. Ty se o nás máš postarat. To byla dohoda. Ty jsi naše jediná naděje proti Rusku. Ta dohoda je silná. Jsme stále propojeni.

Německo: Vybavuji si Nordstream, jak to obchází, že je to kudla do zad.

Ukrajina: Pro mě je to podvod. Zase nás obcházíš a je to sviňárna. 

Německo: Pouštím vzkaz ke svým lidem - že pustit Nordstream - se hluboce vyplatí. Jinak by se zvýšily i naše dluhy ne nehmotné úrovni.

Ukrajina: Naše dohoda platí, i když už se u tebe změnil režim (z nacismu). Ty jsi archetypální hrdina a já dívka a ty se máš o nás postarat. A tobě se tato spolupráce hluboce vyplatí. To, co si můžeme vzájemně dát, je obrovské. 

Německo to uznává a zakořeňuje a cítí se nasyceno skrze vzájemné propojení.

Německo: Útok Ruska vnímám jako příležitost. Kdyby se neuskutečnil, nic by s námi v tomto smyslu nepohnulo. Teď díky němu mohu udělat krok k tobě.

Ukrajina: To slovo zní - splatit dluh. Nyní máš příležitost splatit dluh. Postarat se o nás, ochránit nás - a my ti dáme svoje zdroje. Rádi ti dáme svoje dary; než tomu, kdo nás chce vyplenit.

Nyní přichází čas pro České země.

České země: Rozumím své sestře Ukrajině a jsem schopen mluvit v Evropě za její práva. Můžu být jejím mluvčím. Je to naše sestra. (Říká Německu). Potřebuje nás jako spojence. A ochranu. A my všichni se musíme semknout, abychom ji s láskou objali a ochránili proti vnější invazi. Pokud jí ochráníme, její (ženská) energie se rozlije mezi nás; dlouho jsme ji potřebovali. Skrze ni se najde nový smysl Evropy, který zatím není. Evropská Unie zatím leží jen na papíře. Semknout se okolo "ženy", kterou chráníme, ochránit lůno Evropy, které dává plodnost - to je něco, co Evropě chybí. Vymíráme. Evropa skrz to dostane nový smysl. Skrze záchranu Ukrajiny. K tomu teď jsou otevřené dveře. 

Německo: představuji si, jak ke mě z Ukrajiny proudí proudy lidí namísto dosavadního Turecka.

České země: Rozumím, že pro tebe je toto téma spolupráce s Ukrajinou ožehavé, skrze tvou nacistickou minulost (vrstva protiodporu). Je třeba pochopit, že tato silná vazba nesouvisí s nacismem a je stále platná. To se Německu bude těžko přijímat. Skrze mě je možné vyjednávání. Já mohu pozvat vás i Ukrajinu a další Evropské Národy. Skrze setkání (nejlépe na Vyšehradě) budu moci moderovat diskuzi. Já chápu tebe, Německo, skrze tvou tisíciletou přítomnost u nás. A chápu i Ukrajinu, skrze Moravu jakožto svou sestru.

Německo: K tomu potřebuji podporu.

*

Francie: Já jsem v krizi. Mám obrovský problém sama se sebou. Vzdálila jsem se od své cesty určené osou Evropy. Jsem ztracená. Nejsem tím, čím jsem měla být. Odchyluji se od svého archetypálního určení.  

Co jsi měla být původně?

Francie: Vidím jako symbol prsa (pokud by Ukrajina byla klínem). Moudrost Evropy, rytířství. Moudrost srdce. Ženské srdce. Sacre-Coeur. Svaté srdce. To jsem někdy byla, v určitých obdobích. Tu a tam to v dějinách jako pramínky vyrazilo. Ale nyní jsem zmatená, zraněná a už tu moudrost nemám. 

Víš, co by ti pomohlo?

Nevím, musím přiznat, že jsem v prdeli. (Z hlediska identity, kdo jsem). Vůbec nevykonávám svou funkci, která mi byla předurčena jakožto součásti Evropy. Měla jsem být velkou sestrou, moudrou ženou, svým velkým bratrům (Německo a Anglie). Ztratila jsem spojení se svou moudrostí a tím jsem sešla.

Skrze šamanský buben a spojení se Zemí spouštíme "ozdravný proces" pro Francii. Franice se napřimuje a postupně se rozvzpomíná. 

Francie: Já jsem měla Evropě a světu přinášet spojení moudrosti pravěku, pohanství i křesťanství a všechny tyto vrstvy plynule, kontinuálně přecházející přes sebe harmonicky propojit, namísto, aby se to chápalo zlomově. Já jsem spojnice všech těchto vrstev, které ve mě mohou zrát. Jsem Animou Evropy, kde se spojuje pohanské s křesťanským skrze srdce a tím se toto všechno propojuje a šíří do celé Evropy. To je mou skutečnou úlohou, teď už to vím. Mé srdce je symbolizováno bazilikou Sacre-Coeur.

Francie (Ukrajině): tebe vnímám jako svou sestru. Co pro tebe můžu jako sestra udělat?

Ukrajina: To nevím, to nechám na tobě.

Francie: Půjdu se dohodnout se svým bratrem Německem. (Stojí těsně u sebe).

Německo: Pojďme se dohodnout v Čechách.

Francie: To mi je sympatické, jsem pro.

Německo: Mnohdy o nich člověk ani neví, ale na tohle jsou super.

Francie: Ano, matně si také vzpomínám, že něco takového existuje. (Smích).

Německo přichází na návštěvu do Čech. Našlapuje opatrně, aby jeho návštěva nebyla vnímána jako anexe, snaží se nedupat. 

Evropské národy se na pozvání českých zemí setkávají na Vyšehradě u kulatého stolu. Odtud je vidět na celou Evropu, na východ i na západ. Vzniká zde příjemný harmonický summit, kde jsou všichni vítáni v přátelském duchu kolem poradního stolu. Odtud si můžeme rozumět. 

České země: My jsme perfektně připraveni na toto setkání. Přijeďte k nám a domluvíme se. Domluvíme se všichni jakožto součásti Evropy, co dál. Co dál, jak tomuhle čelit. Jak Ukrajině pomoci. Jak nově vidět. Budeme mluvit o tom, co se děje. Všechno probereme. Už to samotné dává smysl.

Setkání nemusí být jen ve smyslu politických představitelů. Kterýkoli Čech či Moravan bude chtít uspořádat setkání různých Evropanů a nabídnout se jako prostředník, naplňuje tento smysl.

*

Dáváme slovo Británii.

Británie: Cítím se jako rovný stožár. Bez námořnictví bychom nebyli, čím jsme. Jako bychom do Evropy patřili i nepatřili. 

Matka Země: Pro mě jsi také velký syn, jako Německo. Ale trochu starší, možná i moudřejší a v současné situaci nejsi na dění na východě tolik naladěný; jsi méně přítomný. Tvým úkolem bylo rozšířit evropanství do celého světa. To byl tvůj velký úkol a ten se ti podařil. 

Británie: A je v pořádku, že už mé impérium odešlo? Nás to hodně definovalo.

Matka Země: Vidím, že se s tím ještě vypořádáváš. Není to pro tebe lehké. Jakoby ses ptal, jaká je tvá role nyní, když už nejsi námořním impériem? Přemýšlím, co po tobě chci nyní. Už po tobě nechci velký úkol. Nicméně nějakou roli tu máš. Ano, i v tvém zájmu je ochrana střední a východní Evropy. Nemůžeš od toho dát ruce pryč. I ty by ses o ní měl lehce starat. Starat se o střed. I to by mělo být tvé těžiště zájmu. Protože jste jeden celek. Ty bys nebyl, tam kde jsi, bez všech východních bratrů. Je iluzí, že bys svůj velký dějinný úkol zvládl sám. To dědictví, které jsi šířil do zámoří, bylo dědictvím celé Evropy. Mnoho lidí přicházelo do Anglie z východu a oplodňovalo tě, a proto i ty jim dlužíš svůj díl ochrany. Patříte k sobě a jejich bezpečí je i tvé bezpečí. Jste provázaní. Tvoje úloha je podobná německé, byť jsi trochu dál. Chci, aby ses také staral o východní Evropu, není to jedno.

Británie: Jako my jsme ostrov na kraji Evropy, Čechy jsou ostrovem uprostřed Evropy.

České země: Tebe zveme také, Británie, na náš summit, pokud chceš? Chceš být u toho?

Británie: Chci. 

*

Po této expozici dáváme slovo dynamickému rozvinutí konfliktu. Vše se dává do pohybu. Dáváme slovo Rusku.

Rusko: Připadám si jako vlk, který útočí na nemocné ovce. 

Matka Země: To, co si chceš vzít silou, ti nebude dáno. Takhle to nefunguje. Tvůj útok je neoprávněný. To, že se hladově bouříš, protože se domníváš, že se ti něčeho nedostalo, není po právu, protože každému bylo dáno, co jeho jest. A každý národ má to své bohatství. A protože ty to nechápeš, dostaneš náraz. Všechno, co děláš, se ti vrátí. Nemůžeš vyhrát. Narazíš tady na tu skálu a odrazíš se zpět. Pro Evropu je to možnost zareagovat sjednocením. To se může stát a nemusí. Pro ně je to příležitost. Ale i kdyby tu možnost nevyužili, ty ve svém příběhu se rozsekáš. Ty dostaneš ten náraz, který jsi ty sám chtěl způsobit. To bude tvůj konec. Rozsekáš se jako paličatý beran o skálu.

Rusko: Ke mě to neproniká, stejně to zkusím. 

Matka Země: Ten náraz bude dlouhodobý. Rusko se roztřese zevnitř a rozpadne se a vznikne z něj něco nového. Nové Rusko, které už bude spolupracovat. Můžeš patřit do Evropy, ale ne tímhle způsobem. Takhle se nechodí na párty mezi kamarády. Že vezmeš kalašnikova a vystřílíš je.

Rusko: Takhle to tady mám, takhle to dělávám.

Ukrajina: Nyní se cítím více chráněná. Už nejsem sama. Ať už mi pomůžou mí bratři nebo Matka Země, už nejsem tak ztracená. Vidím, že ruský klacek, který mířil na mě, se nyní tříští o kámen Matky Země.

Rusko (mlsně k Ukrajině): Úplně ji vidím jako košík plný vajíček nebo plodů a ovoce, co bych si pěkně vybral. .. Ale stejně vím, že by mi to nestačilo. Jako kdybych neměl žaludek. Jako kdybych tam měl díru. Všechno, co sežeru, někam propadne. Nenasytí mě to. Nenasytnost. To je moje nemoc. 

Rusko čelí nárazu. Jeho útok nevyšel. 

Rusko: Měl jsem chuť na košíček s vajíčky, myslel jsem, že je dostanu zdarma, ale nějaká síla mě odrazila zpět, nic jsem nedostal. 

Matka Země: Bylo už na čase, aby ses začal chovat jinak ke svým sourozencům jako ke svým sourozencům, ne jako k cizím.

Rusko: To se mi vůbec nechce. Zuřím. Nechci to vzít na vědomí. Jsem takový ten osvalený spolužák, který ze všeho propadá, ale z tělocviku má jedničku. 

Matka Země: Stojíme do půlkruhu a naším sjednocením vznikla nová síla.

Rusko: Já couvám. Můj útok byl nejenom na ukrajinská vajíčka, ale i na celou Evropu, kterou jsem vnímal jako rozehnané slabé stádo, a proto jsem to zkusil. Ale na to nárok nemám. 

Uvnitř Ruska vzniká dlouhodobý proces rozpadu jeho postojů. 

Rusko: Po nějaké době přijde nový Rus, už zkrouhnutý, zpokornělý. Přijde nová vláda, nově pojaté ruství.

Matka Země: Ano, čekám, až přijdeš ne jako Sovět nebo Mongol, ale jako Rus. 

(Narážka na to, že Rus přijal identitu agresora od Mongolů, ačkoliv je tu nějaká vrstva ještě pod tím. V psychologii se to nazývá identifikace s agresorem a funguje na způsob, že jsem-li znásilněn, pak preventivně sám znásilňuji, protože se obávám, že jinak bych byl znásilněn znovu. Tímto způsobem se "vyrovnávám" s traumatickou událostí. Rusové přijali tento druh agresorské identity v období vpádu Mongolů. V konstelaci je vidět, jak skrze personifikovaného Rusa působí jakési vrstvy až z dálného východu, z Japonska. K identitě agresora patří pohrdání slabostí, protože se ztotožnil s pozicí síly.)

Představitel Ruska bere do ruky klacek, který vypadal jako primitivní kopí a opře se o něj. Tím se tento symbol mění v hůl. 

Rusko: Vracím se na svůj počátek, jak jsem kdysi chodíval po krajině. Měl jsem chránit východní pláně pro nájezdníkům z Asie. Byl jsem spíše pastýřem. Chodím krajinou, lesem a koukám po bylinkách a zvěři. Miluju Matičku Rus. To jsi vlastně ty, Matko Země. (Rozjasňuje se mu).

Matka Země: Už se začíná chytat.

Rusko: ...Učil jsem se sbírat bylinky na Sibiři. Jsem první šaman, kráčející po Sibiři. To jsem byl já. My jsme byli prvotní tvoji synové, kteří milovali lišejník a všechny byliny a my jsme to učili ostatní. Tato moudrost vzešla od nás. My jsme nejstarší. 

Matka Země: A jako první jste na to zapomněli.

Rusko: Protože přišli nájezdníci z východu a tímto "znásilněním" jsme přijali agresorskou identitu. Nyní jsme ochotní přijmout porážku a s pokoru přijít znova. Uznáváme, že celý podnik byl nad naše síly a že jsme se vyčerpali. Na sílu my teprve slyšíme. Uznáváme, že jsme poraženi.

K pomyslnému ohništi bratrů Evropanů nyní přichází nový Rus novým způsobem. Přichází po kolenou  a usedá do kruhu.

Rusko: Hlásím se znova o slovo a chci patřit do kruhu Evropanů jako jeden z vás, jako jeden z bratrů, jako jeden ze synů a chci přijmout novou identitu jakožto Rus - Evropan, který patří k vám. 

Kruh Evropanů: Každý z nás byl někdy poražený. Jestli to uznáš i ty, pak jsi jedním z nás. 

Rusko: Uznávám, že jsem poražený.

Tím spadá hřebínek nadřazenosti a přichází úleva. Nyní vidíme, že přesně to se stalo všem velkým evropským národům. Němci prohráli dvě světové války, Angličané přišli o koloniální državy. Pro oba národy to bylo spojené s pádem nacionalistické pýchy a nyní to samé čeká Rusy. Celý proces dempierializace však může trvat velmi dlouho.

Rusko: přicházím o svou nabubřelou pýchu a tím teprve začíná Nový Rus, který je občanem světa, Evropy a už nechce vládnout všem. Jsem poražen.

Matka Země: Co můžeš nyní nabídnout?

Rusko: Velkou přírodu, moudrost země, znalosti stromů a bylinek. Stále jsou tu lidé, kteří toto spojení neztratili. Jsou tu stále dávné šamanské tradice. To vás můžeme naučit. Stejně jako sestra Ukrajina. Ta to má také. 

Přidáváme do konstelace Finsko.

Finsko (žertem k sedícímu Rusku): Ani nevím, jestli jsem tě někdy viděl seshora.

Rusko: Jsi můj brácha, jsme si něčím podobní. 

Finsko: Jsem západ na východě.

Rusko: Jako Češi přemosťují západu Ukrajinu, tak ty přemosťuješ západu Rusko.

Rusko směrem k Ukrajině: Směrem k tobě stále zuřím. Nemohu uvěřit, jak jsem mohl utrpět porážku.  Vůči tobě se cítím uražený a ponížený. Zrovna Ty, kterou jsem si chtěl vzít násilím. Mezi námi se to bude hojit hodně dlouho. Na přímo spolu budeme těžko mluvit.

Ukrajina potvrzuje tento druh na dlouho poškozeného vztahu. Velké vzájemné zranění.

*

Matka Země (vůči Českým zemím): Moc mi leží na srdci, abyste to byli právě vy, kdo iniciuje kontakt a pozvete ostatní bratry k vám. Je to vaše bytostná úloha a je to takto připravené a bude to fungovat. Jste k tomu stoprocentně vhodní. Je to vaše dějinná úloha. Je v pořádku, když Hobiti pár desítek let nic nedělají, ale jednou přichází jejich den, kdy je třeba něco udělat. Dnes je ten den. Leží mi na srdci, aby to bylo právě u vás. U vaší Vltavy, u vašeho Vyšehradu. Tam je to místo k tomu jako stvořené. Tak to má být. Nemluvím takto ke konkrétnímu jednomu člověku, ale k celému národu. Václav Havel by to v této chvíli udělal. I vy tímto nabydete sebevědomí, dotknete se své mise. Nabydete svého důležitého místa v Evropě. Zvedne vás to. Já vás tím nyní jmenuji. Vám je to takto dáno. Bude to pro vás dobré. Naplní se tím i smysl dávné Velké Moravy skrze dávnou spřízněnost s Ukrajinou. I to, že si dobře rozumíte s anglosaskými národy skrze svou hlavu. V tomto smyslu jste srdcem Evropy, když ostatní pozvete k sobě. Mírové řešení.

Matka Země (vůči Ukrajině): Ty jsi nádherná, jako božská panna a budeš ochráněna za všech okolností, stane se tak. 

Ukrajina: Já jsem těhotná! 

Matka Země: Byla jsi položená jako nahá panna na oltář, aby vlk přišel, ale ty budeš ochráněna. .. Čím jsi těhotná? 

Ukrajina: Je to, jako kdyby někdo zaútočil na těhotnou ženu. To symbolizuji. 

Matka Země: Ano a co je to dítě?

Ukrajina: Je to dítě Evropy.

Matka Země bere dítě do náručí: Toto je nový člověk. Má anglosaskou hlavu, české a francouzské srdce a ukrajinské lůno. Takto je stvořená nová Evropa. Všechny kvality se promísí a vzniká tím něco unikátního. Nový člověk. A ten bude "vládnout světu". Ne vojensky, ale jako nejrozvinutější vědomí na Zemi ve smyslu celostního dospění. Toto je nový Kristus, ne ve smyslu osoby, ale nového stavu lidství, kam se vyvíjíme. 

Na konci vnímáme sjednocenou Evropu na základě nového hlubokého smyslu. 

Na individuální rovině nás událost učí tomu, že každé ego, které chce imperiálně vládnout světu, které je ovládáno tímto postojem, tak narazí. Možný budoucí vývoj bude možný jen na základě zdravého sebevědomí, pokory a spolupráce.

*

Konstelace proběhla 26.2. 2022 v Chrudimi. Za spolupráci děkuji Michalovi Šrůtkovi.

Co pomáhá a nepomáhá pokud jde o válku na Ukrajině?

(co dělat prakticky)

Krize na Ukrajině v roce 2014

(geopolitický pohled)