Chtěl bych nabídnout pohled na současné dění skrze optiku Spiral Dynamics. Domnívám se, že nám v dnešní náročné době může posloužit jako jakési vodítko, jak sobě a světu lépe porozumět. Snad nám umožní nalézt více jasnosti, klidu a citlivosti.
Stále jako celé lidstvo pokračujeme v procesu aktivovaném konjunkcí Pluto - Saturn (2019-21). Analogické bylo dění aktivované stejnou konjunkcí v roce 1914. Ještě dlouho se projevoval důsledek první světové války na mocenské šachovnici světa, ačkoli on konjunkce již odezněla. V podobné situaci jsme i my dnes. O co v tomto procesu (v éře započaté konjunkcí Pluto - Saturn) jde? O demaskování stínových rysů naší civilizace, které opravdu neseme, ne toho, co bychom si o sobě rádi mysleli, že neseme (jako je například proklamovaná křesťanská láska k bližnímu). V první světové válce to bylo heslo "in God we trust", ale na stínové rovině to byla imperiální expanze zanechávající potoky krve (o to šlo doopravdy). Dnes je to "víra ve vědu" na proklamované rovině, ale na stínové rovině trvá tisíciletá snaha ovládnout a poručit větru a dešti, přírodě, životu a smrti. Pokus získat KONTROLU nad tím, co je větší než my, nad přírodou, matkou Zemí.
V této "bitvě" prohráváme. Embryo nemůže vyhrát nad svou matkou.
Malý virus v jedné vlně za druhou ignoruje naše pokusy ho zastavit. Hlubinná temná transformující síla stojící za ním (Pluto) stále pokračuje v recyklaci přežitých civilizačních struktur (Saturn). Chaos (oživení/regenerace/smrt) pohlcuje neosobní zdi (ačkoli se je současně snažíme v úzkostném protipohybu posílit) a příroda nabírá dechu. Důvodem celého procesu je záchrana života na Zemi, cílem je obnovení biodiverzity, propuštění imperiální expanze, v kterou pokračujeme nereflektovaně po celá tisíciletí. Co má přijít namísto KONTROLY NAD?
Důvěra. Důvěra v proud bytí, života a smrti, přitakání řece změn, která nás nese vpřed, i když jsme nyní v bouřlivých peřejích a snažší se může zdát se zacementovat, uzavřít se toku, zaizolovat se do ulity a regredovat zapouzdřením se.
Velké ANO velké řece života. Velké přitakání tomu velkému, většímu než my, nad čím nelze mít kontrolu. Podrobení se. Tím splaskává arogance bílého muže se skalpelem a pláštěm, končí homo hybris: člověk zpupný. Rodí se člověk "nevím, ale důvěřuji": člověk pokorný, člověk tekoucí. Člověk Flexflow, člověk odevzdaný, člověk nepatrný, člověk odvážný, člověk bez ideologií, člověk do morku kostí autentický, člověk živý, člověk smrt přijímající.
Tak kráčí člověk ve žluté vrstvě Spiral Dynamics.
Ale než se tak může stát, musí dojít k integraci všech předchozích barevných vrstev.
A k uvolnění strachu z ženského principu (jinu, noci, prázdnotě, děloze, výdechu, smrti, rozpuštění se). Pokud se ženského principu bojíme, nemůžeme svolit k podrobení se; nemůžeme se doopravdy hluboce uvolnit. Budeme setrvávat v KONTROLE NAD / DOMINANCI / OVLÁDÁNÍ / IMPERIÁLNÍ EXPANZI ve vodě, zemi, na moři a ve vzduchu.
Současnou situaci bych přirovnal k situaci, kdy hýbeme roštem v kamnech plných žhavých uhlíků: roste panika, chaos, chvění, vše vře a člověk jakoby propadá dolů, do nižších vývojových fází, kde má své slabiny. Propadáme do těch vrstev, kde se potřebujeme naučit se sami o sebe postarat. Rosteme tím, že se propadáme dolů (k zemi, do Hádu, dovnitř těla). Sledujte svou volbu: ukontrolovat vše versus podrobit se, odevzdat se, nechat vše dít tak, jak se právě děje. A sledujte, co to s vámi dělá. Navzdory snaze o kontrolu však nelze zabránit proudu života: propadání se, které se stejně děje.
Propadáme do purpurové vrstvy, abychom se naučili ctít a cítit své rodinné vazby a obnovili spojení s rodinou na této úrovni. V integrované fázi by zde dítě v nás mělo zažívat emocionální bezpečí a komfort. Učíme se zde postarat o dítě v sobě, aby mu bylo dobře. Umíme-li to, pak nám to může jít i směrem k druhým. Jsme-li zde ve stresu a panice, budeme tuto paniku na druhé přenášet navzdory dobře míněné snaze pomáhat. Zde šíříme kolem sebe emoční komfort nebo diskomfort. Astrologicky Luna/Neptun.
Propadáme se do rudé vrstvy, abychom se postavili za svá práva a vzbouřili se proti omezením, která nás svazují. (Nellesův dospívající). Ve zdravém projevu zde stojíme ve své fyzické síle a jsme připraveni chránit své blízké. Pokud se v této vrstvě "neumíme zapnout", můžeme se cítit vystrašení a hledáme "velkého rodiče", který by situaci vyřešil za nás (tím může být i stát). Žena zde instinktivně může volat po ochraně od silného muže schopného zdravě projevovat agresi, anebo se může cítit frustrovaná, pokud zde takovou oporu nemá. V rudé vrstvě se stavíme za svá práva a budujeme si fyzické bezpečí na úrovni hmoty, domu, bydlení. Astrologicky Mars.
Modrá vrstva se svým hodnotovým memem, který velí obětovat se ve jménu jediné Pravdy (Truthforce), je naopak kolektivně aktivována a lidé s v této vrstvě šikují podobně jako mravenci v mraveništi, když vypukne hrozba. (Obdobný souboj za svou Pravdu mezi protestanty a katolíky tu byl za třicetileté války). Tato vrstva je kolektivně aktivována, což někteří lidé na modré úrovni mohou vnímat pozitivně. Mohou pocítit znovu nabytou smysluplnost, která jim situace umožňuje. Stráží "Pravdu" a bojují proti kacířům - zrádcům: jakoby "zrzavým mravencům", kteří nechtějí bránit mraveniště za časů napadení. Je tu tedy kolektivní tlak přijmout hodnotový mem modré vrstvy (semknout se kolem "Pravdy"). Mnoho lidí zde budou "parkovat" a čerpat pocity jistoty, bezpečí a smyslu. Není najednou nutně řešit smysl svého života a vlastní směřování. Příslušnost k "modré uniformě" (mase, která má pravdu) může zalepit frustrace vyvolané v jiných vrstvách. Zde je tedy pořádný "kovový rošt", kde se mnoho "propadajících duší" zachytí, aby nemuseli padat nížeji, tj. sami k sobě. Proces propadání se zde zastaví jakoby na tvrdém brnění: anti-traumatickém charakterovém krunýři, který je vytvářen svalovým napětím. (O jeho přímé rozpuštění se snaží metody jako je rolfing nebo dearmouring a nepřímo vlastně každá hlubší psychoterapie).
Nevyřešené trauma na úrovni embrya (béžová), dítě (purpurová), dospívající (rudá) lze odizolovat pomocí kovového brnění a bezpečně zde přečkat tlaky doby (kdyby nám ovšem Pluto a jeho posel koronavirus neklepali na dveře). Modrá rovina odpovídá dospělosti, ale také koresponduje astrologicky se Saturnem, který je však momentálně "obráběn" Plutem, které se snaží o jeho regeneraci, reset, proměnu: na jejímž konci stojí pružnější společenský systém schopný lépe vnímat přírodu, matku Zemi a organické cítění každé individuality. (Pluto se vlastně snaží náš saturnský svalový krunýř prolomit, uvolnit, rozpustit a dostat nás zpět k původní citlivosti, syrovosti a autenticitě).
Teprve lidé, kteří sami sebe cítí zevnitř (úrovně 1-3), mohou totiž též cítit zemi, po které chodí. Mohou být citliví k přírodě, neboť přírodou jsou v první řadě oni sami! My sami jsme ona sama odvěká, divoká příroda (rozvzpomínáme si na naše spojení s ní skrze archetypy, jež nám ona propůjčuje) a to my se vracíme k sobě a péčí o sebe ve všech vrstvách se tak začínáme starat o Zemi a přírodu ve všech vrstvách a takto procitáme sami k sobě na žluté a tyrkysové úrovni.
V oranžové vrstvě orientujeme v současném dění kreativně a flexibilně. Nacházíme zde cestičky, jak žít a prosperovat, aniž abychom pravidla modré vrstvy brali dogmaticky vážně; chápeme je jako doporučená opatření, které už necítíme v rovině rodič - dítě (adolescent). Kdybychom plošně byli na oranžové vrstvě, pravděpodobně by stačilo od vlády pár dobrovolných doporučení, které by oranžoví občané tu dodržovali, tu měně, dle své individuální odpovědnosti obdobně jako ve Švédsku. Mnozí šikovní oranžoví ze situace ekonomicky profitují a jejich konta utěšeně rostou. (Jiní se zase snaží jen přežít a přizpůsobit se v náročné situaci). Oranžová vrstva bude současnou situaci vnímat jako příležitost. Lidé, kteří běžně jeli oranžový modus, však možná pod tlakem okolností, propadají roštem o nějaké to patro níže. Pokud by vláda komunikovala z oranžové úrovně (pragmatická, uvolněná doporučení respektující svobodu), lidé by zřejmě reagovali obdobně uvolněně a nestartovaly by v nich situačně aktivované nižší úrovně. Vláda a média však komunikují z úrovně modré: mraveniště v ohrožení semknuté okolo jediného správného narativu (Jan Bílý to nazývá narativ moru) a jiné narativy vnímají jako zradu uvnitř vlastních řad.
V zelené rovině odcházíme do přírody, na chalupy a mimo civilizaci a čekáme, až se ty mračna, kterým nerozumíme, přeženou. Uchováváme si tak vnitřní harmonii. Jsme jako hobiti spokojeně usazení v zelených kopečcích a doufáme, že Chodci a Gandalfové ono velké špatné nějak rozeženou. Harmonie skrze izolaci. Proč ne? Alespoň do té doby, než se začne dít něco nám nebo našim blízkým, co nás donutí jednat a rozhodovat se. (Anebo propadat roštem).
Roštu zdar! Padáním dolů, padáme k sobě. Stoupání na špičky (abychom zas byli "nad") nefunguje.
Kroužením dolů se účastníme velkého tajemství. Podobá se prázdnu. Velkému nic. Pravdu zde nešíříme; my se jí podrobujeme. My ji nemáme; ona má nás.
Tímto propadáním dolů, do tmy, dovnitř našich těl, pouštíme otěže nadvlády a podrobujeme se velkému tajemství. Procházíme maturitou chaosu. Zažeháváme oheň ve tmě. Ve kterém stojíme zprvu sami; poznenáhlu vidíme malé ohníčky rozsvěcet se ve tmě všude po kopcích; ohně těch, kdo přežili. Jsme sami i nejsme sami. Víme i nevíme. Je den i noc. Jsme v přelomu času.
*
Shrnutí
Protože se nám v těchto časech pravděpodobně ozývají traumatizované části na nižších úrovních, tíhneme k jakémusi zabetonování, znecitlivění a workoholismu na modré úrovni. Na této vrstvě jsme k sobě navzájem možná dokonce solidární tím, že sdílíme dobrovolně kolektivně obdobný druh utrpení (vina, stud, přepracování, následování přísného "co by se správně mělo"; jsme společně ve stejném svrabu, v němž trpíme stínem stejného kolektivního superega naší civilizace). Právě této kovové obruči, do níž jsme se uvěznili, přináší zdánlivě démonické, obávané a chtonické Pluto - skrze svého neviditelného posla Coronu - uvolnění a milost. Úctu a přijetí ženského principu. Uvolnění. Přirozenost. Přírodnost.
Zkusme pochopit, že zabetonování v železné obruči, není jediná možnost, kterou máme. Zkusme být naopak citlivější ke svým "mladším" vrstvám: úroveň embrya (zvířete, béžová vrstva), dítěte (purpurová) a dospívajícího (rudá vrstva). Dovolme si uvolnit se níže, do nižších vrstev.
Pokusme se vnímat, jak se cítíme v každé barevné vrstvě a věnujeme se své achillovce: té části, která teď nejvíce trpí (zuří, pláče, běsní, chvěje se v úzkosti). Tím, že k ní půjdeme dolů a dáme jí to, co ona potřebuje a dáme jí možnost se projevit, se paradoxně nejvíce posuneme ke žluté, integrální vrstvě. Buďme odvážní k nejzazší citlivosti vůči sobě samým ve všech vrstvách bytí. Buďme odvážní k jemnosti.
Na nic z toho pochopitelně nemusíme být sami, nebojme se říci si o přátelskou nebo odbornou pomoc.
Čím více lidí se začne probouzet / chvilkově prokmitávat ve žlutém Flexflow (nebo potažmo v navazující tyrkysové vrstvě), tím více se otvírá možnost zachování a prosperita života na Zemi. Z našeho sestupu "dolů" směrem k hlubší integritě tak holisticky prospívá i celek života: všechny druhy na zemi i sama planeta. Žlutý a tyrkysový mem umožňuje přijmout rozmanitou "bio-diverzitu" v sobě - ve své polyfonní psýché - a tím ji pak chápe i venku.
*
Za inspiraci pro tento text děkuji Martinu Vachuškovi, který mě seznámil s vývojovými kroky Wilfrieda Nellese.
Žádné komentáře:
Okomentovat