Co jsou to živly na úrovni tělesného vědomí? Jak vypadá svět na úrovni tyrkysové vrstvy Spiral Dynamics?
Představte si o oceán, Nil, Niagaru. Jsou to obrazy o jevech na druhém konci planety? Nikoli, jsou mnohem blíže. Podívej se do svého těla, jak se valí krev řečištěm tvých žil, jako by to byla Amazonie, každou vteřinu tebou protéká, stříká a perlí 35 triliónů krevních buněk a těchto řečišť tam bude mnohem víc, neboť nejen krev koluje tvou Amazonií. Lymfa, fascie: řečisť je vícero. Tento rytmický oběh několika propletených Amazonií, které se tebou valí, tříští a rozbíjí o membrány tvých buněk, to je element vody. Toto řečiště, respektive sourytmus mnoha řečisť zároveň nese informace emoční povahy. Když se dotkneš jiného člověka, vaše dlaně se propojí, tyto Amazonie počnou komunikovat; systém druhého člověka se ti otevírá. Můžeš pomaličku cestovat jeho Amazonií. Budeš srdcem cítit jeho rytmus srdce; jeho sny a vzpomínky; vaše světy se prolnou. Tím vzniká sdílený svět intimity. To je voda. Z nejjemnějšího doteku prstů na svých spáncích cítíš tok lásky a roztékáš se něhou a bezpečím; a nebo víš, že Amazonie druhého člověka je za vrstvou ledu; nekomunikuje, stojí, je stažená; nechce teď tančit s tvým řečištěm. Zde, ve vodě, už jako embryo pulzjeme s řečištěm své maminky a reagujeme na všechny její pocity.
Oheň je energie, kterou produkuje 50 bilionů buněk z tvé potravy, která se projevuje jako pocit vnitřního tepla a vybíjí se tělesným pohybem. Projevuje se jako touha, vášeň, chuť; mobilizuje tělo, aby vyskočilo a běželo za kořistí, za potravou, za krásným tělem. Rozráží překážky, ničí soupeře, odstraňuje z pole překážky na cestě za cílem své touhy. Oheň je schopnost mobilizovat tělesnou energii v krátkém časovém okamžiku (z nuly na sto!) a pak něco pozřít, zabít, oplodnit. Uvolnit přebytek energie. Bez sebemenšího zaváhání. Oheň je spontánní a neproblematické puzení s vědomím síly vlastního organismu/ega/moci. Je to orgiastický tanec oslavující život. Tento element je však v naší post-křesťanské kultuře na blacklistu a smí se vyskytovat výhradně v pekle (tzn v amorální, vinou obtížené podobě). Dobrá zpráva je, že pokud nám tato energie chybí, tak aspoň víme, kam si pro ni jít: do pekla, tj. do Stínadel, do zakázané zóny.
Mluvím zatím o vrstvách elementů, jako kdyby byly oddělené. Ale nejsou. Můžeš s druhým tančit a cítit celou její vodní Amazonii i ohnivou tygrovitost, jejíž plameny i tekutost se prolínají s tvojí. Voda a oheň jsou elementy dynamiky, osobních emocí a vztahů. V naší kultuře nejvíce nedoceněné a nejméně rozvíjené. Naše školství a výchova jim dává zanedbatelnou hodnotu. Je to jakýsi plebs a špína za nehty, kterou bys měl před vstupem do instituce odložit. Dej si ruce za záda, ukřižuj se a buď hodný chlapec/dívka. Přijmi adynamický, pojmově-konceptuální svět škatulek a v rámci něho se nějak vmáčkni, ohni a zamrzni.
Vzduch je 230 x 10 na devátou buněk v tvých plicích, které právě hladí svět. Kdybys je roztáhl, bylo by to několik fotbalových hřišť. Touto plochou právě hladíš svět. Přijímáš molekuly, které právě pochází z egyptské pouště, z Putinova nosu a ze srsti Hitlerovy fenky. Dotýkáš se tudy všeho, co kdy po zemi chodilo. Čile tudy komunikuješ, vzdycháš, voníš, smrdíš, přijímáš a vysíláš, ještě než vyslovíš první větu. Vzduch je tedy princip propojení, té obrovské masy buněk a informací v tobě s tou nekonečnou masou venku, neustálá výměna, neustálá směna. Čilý ruch, burza, tržiště. Tudy také děkuješ za miliardy stromů v Amazonii a vychutnáváš si je; máváš jim nozdrami a svými křídly, jimiž jsou plíce. Plíce jsou tím, co malujeme jako křídla andělům a božským bytostem. To jsme my sami cestující nekonečným prostorem. Kudy tam lítáme? Skrze své plíce. Teď a milionkrát za vteřinu. Propojení všeho života na zemi. Všichni jsme vzdušní kolibříci. Andělé vzduchu. Každé tvé písmenko letí věčností.
A pak je tu země. To jsou všechny zbylé buňky těla, v kterých bydlíme. To je náš domeček, naše hobití zahrádka. Ta loučka se zelenou travičkou to je sama fyzická podstata naší bytosti, tělo samé, v němž bydlíme a kudy můžeme procházet jako domem s mnoha pokoji, okénky a sklípky. Tento tělesný šat jsme dostali od matky Země jako dar; byl nám zapůjčen v kosmické půjčovně. Máme ho a bydlíme v něm a užíváme si ho. Všechny buňky, všechny molekuly jsou ze Země a jsou nám půjčeny; až šat odložíme do velké půjčovny, přemění se na tisíc diamantových šatů pro ty, kdo přijdou po nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat